Nemám sílu od něj odejít

Reaguji na daisy01:
je to moc těžké...když jsem sama a všecho na mě dolehne, tak si přeju jediné a to, abych ho přestala milovat a tím by to bylo vyřešeno

Můj přítel je sice student, ale pracuje a myslí si že jeho tempu stačim =o(

Takže vím jak si se cítila nebo cítíš

Ahoj, já taky žiju už 3,5 roku v umírajicím vztahu. Strašně moc ho miluji ale cítím jak mě ten vztah ubíjí. Nemám na nic náladu jsem z toho otrávená. On je taky otrávený a protivný ale ani jeden z nás není schopen udělat ten rozhodující krok a to se rozejít. Ani u jednoho nejde o nevěru to vím na 100% ale už na sebe nemáme vůbec čas. Nemá pro mě pochopení a tak nějak vůbec se už o mě nezajímá Vím, že to bude těžký ale musíme to nějak holky zvládnout nejsme v tom samy

Reaguji na penetola89:
Tohle je právě nejhorší...milovat a vědět, že to nestačí a že tě to ubíjí...to rozhodnutí je děsný

Reaguji na maikkynna:

z toho co píšeš bych taky vztah ukončila . protože není na čem stavět , s jeho úletem nebo co to bylo, jsi se nebyla schopná smířit .

nemiluješ ho , pokud by to tak bylo, tak bys mu odpustila to co provedl a snažila by ses ten vztah vzkřísit k lepšímu a udělala bys proto maximum . Zatím jak se zdá nevěříš a stále podezříváš .Nehledě na to, že píšeš , že už mezi Vámi není skoro ani žádný intimní styk . Takový vztah nemá budoucnost , bohužel. Pokud jsi bezdětná a nic Tě k němu neváže kromě citů nemáš myslím moc co ztratit.

Reaguji na mikkýsek: nevím,podle čeho soudíš,že ho nemiluje,to se dá poznat z tady těch řádků?

Holky, já jsem se rozešla před pár dny po 4 letech vztahu. Teda on se rozešel se mnou Pořád si to nemůžu připustit a pořád doufám, že to bude ok a že se k sobě vrátíme. Stále o něm mluvím jako o příteli a neřekla jsem o tom rozchodu ani rodičům - jenom nejlepší kamarádce. Tak nějak cítím, že mě přítel má ještě pořád rád, ale nedokáže se mnou být kvůli tomu, jaký ten náš vztah za posledního půl roku vypadal. Je to blbé, cítím se hrozně, ale pořád věřím, že se to nějak spraví, že se něco změní - buď se ke mně vrátí, nebo se z toho rychle vzpamatuju. Domluvili jsme se, že zůstaneme kamarádi, ale nevím, jak to půjde - tak nějak si to nedovedu představit. Cítím se hrozně sama.
Reaguji na maikkynna:
Holka, nebudu ti říkat, že váš vztah nemá cenu. Vím, že to nechceš slyšet a že to bolí. Ale poradit ti asi nedokážu. Dělej, co ti srdce káže... nikdo ti tady neporadí, protože nikdo nezná ani tebe, ani tvého přítele, ani váš vztah. Správnou odpověď musíš najít jen ty sama v sobě. Držím palce

Pravděpodobně mě za můj názor umlátíte podpatky, ale já to stejně nadhodím. Každý vztah začne skomírat, když se na něm nepracuje. Odchod bych viděla jako krajní řešení. Zkuste začít něco aktivně podnikat, abyste měli nové společné zážitky. Přece nebudete čekat až se "něco" mezi vámi stane. Ono se taky nemusí stát nic, kromě toho, že si polezete víc a víc na nervy. Inovací intimního života se dá dá "zabojovat" i vůči vetřelkyním.

Naprosto s tebou souhlasím...Jsem ráda, že mi píšete své názory a jde vidět, že takové trápení prožívá spousta žen a holek.
Další věc co mě děsí je to co bude až budeme každý sám. Ta představa, že bude mít vedle sebe někoho jiného je hrozná já vím je to život, ale stejně...

Vím, jak je těžké, od někoho odejít! Já se o to snažím už rok. A to ve vztahu jsem s ním byla od září minulého roku! Bylo to jako sen, neuvěřitelně se do mě zamiloval, ja do něj, ale trvalo to jen pár měsíců, protože oba máme skvělou práci a jsme zvyklí, že v práci vedeme lidi a tak jsme se i v našem vztahu "hádali" kdo bude vůdčí!Já začala kolem sebe kopat a to byl konec...vyspal se se svou bývalou, já se z toho zhroutila, abych mu nakonec odpustila. To že si s holkama píše, to si píše furt...prý potřebuje být ujišťován, že je o něj zájem. Na vánoce jsme letěli na kanáry a tam jsem se dozvěděla, že si píše s mojí kamarádkou, s kterou jsem byla na vánočních nákupech v Pze, kam nás vezl, protože bylo fakt hnusný počasí. Psal jí jak mě má furt za zadkem a škoda, že tam není s ní! Byly to pro mě nejhořší vánoce a dohodli jsme se, že to skončí, až přijedeme. Tak to stejnak neskončilo...ale bylo to divný. pak jsem ve fitku potkala kluka a začala se s ním vídat, ale to taky nedopadlo, protože jsem bez něj prostě nemohla být. Stalo se toho ještě spoustu, pořád hádky, rozchody, návraty, ale teď to nejhorší! Asi před měsícem jsem se dozvěděla, že čeká dítě. Před 14 ti dny se mu to narodilo a nejhorší na tom je, že ta holka bydlí ve stejným baráku co já - o dvě patra výš, takže je to peklo.Vyspal se s ní pry proto, ze ja se zacala vidat s tím klukem z fitka. No řekla jsem, že to je poslední kapka a asi 14 dní jsem ho ignorovala! a to ještě chtěl, ať to s ním zapiju - magor! No jenže pak jsme se zase začali vídat...nechápu, co si od toho slibuju! Nedokážu ho poslat někam, skončit to, ale potřebuju to, ale jak to mám udělat?? nedokážu jít ven s nějakým jiným klukem. Chovat se ke me takhle někdo předtím, tak by letěl...proto nechápu, proč mám pro něj takovou slabost ach jo, já prostě nevím, co mám dělat

Reaguji na miri25: a to se sním máš ještě chuť vídat,po tom co čeká dítě s jinou?? To celkem žasnu .......

Reaguji na daisy01: Už se mu to narodilo, nejsou spolu, jen za ni jezdi...teda udajně se divat na dite...ja mu neverim, ale nedokazu se od nej odpoutat...ted uz je to o tom, ze se cely tyden nevidime, jen si piseme a pak spolu jezdime na vikendy do prahy, kde ma byt a je to zase hezky, ale ja to nezvladam...potrebuju se odpoutat, ale jak??

jejda i tak bych mu to neodpustila....

Coby? Symptomy jsou asi u každého rozchodu přibližně stejné. Já jsem teď hodně smutná, brečím, cítím hrozné zoufalství a celá situace mi přijde beznadějná. Ještě je to zhoršené tím, že o tom před nikým nemluvím a musím dělat pohodovou holku ve škole, v práci a všude. Je to necelý týden, co jsme od sebe, a první den to bylo největší peklo - to jsem celou noc ani nespala, měla jsem hroznou chuť se opít, ale neudělala jsem to. Snažím se namlouvat si, že to bude všechno v pohodě, že buď se ke mně vrátí, nebo se z toho co nejdřív vzpamatuju nebo že zase potkám někoho nového, s kým to bude krásné. Jinak teď si taky nedovedu představit život s žádným chlapem, chce to čas. Hodně mi pomohla nejlepší kamarádka - ta se teď taky rozešla po dlouhé době s přítelem. Je dobré vědět, že v tom člověk není sám a že si může promluvit s někým, kdo zažívá to samé. Včera jsme si udělaly hezký večer, otevřely jsme si víno, koukly na film a hned bylo líp.
Reaguji na miri25:
Holka, tak to je mi líto celé tvé situace. Zachovej si svou hrdost a odejdi. Naplánuj si svůj vlastní nový život, věnuj se tomu, co máš ráda, choď ven s kamarády, začni dělat něco nového, pořádně se opři do práce... cokoli