Nejsem moc na úklid

Tím, že se hromadí nádobí, jsem myslela, že když se připravuje jídlo, tak se prostě hromadí, leda, že bych stále odmývala, ale to nejde, když se třeba smaží, obrací a hlídá. A někdy večer přišla tak šílená ospalost, že to prostě nešlo. A kdy i na mě přijde uklízecí mánie, nevím, možná v šedesáti, nebo v důchodu, až se budu nudit.

Já čím jsem starší, tím víc uklízím. Mám ráda uklizeno a je mi 26. Byla jsem dřív doma u rodičů taky hrozná bordelářka ale jak jsem se odstěhovala, mám uklizeno. Už mamku chápu. Ale teď mi pro změnu dělá nepořádek přítel všude oblečení pohozené, zubní pasta na stolku v koupelně, nee v držáčku, jídlo rozrochňaný na kuchyňské lince apod. - děs. Takže ho honím, aby si to po sobě uklidil, páč nejsem jeho služka. Ale taky když spěchám, tak mám roztahaný oblečení nebo když přijdu z fitka v 7 večer, jsem ráda, že dám nažrat psovi a večeři příteli a mýt nádobí nebo ho uklidit z myčky a narovnatz špinavé, se mi kolikrát nechce, že to pak nechám na ráno než jdu do práce nebo až přijdu z práce, tak uklízím... ale to nemám ráda, mám ráda taky čisto... Mám totiž tetu - teda pratetu, je to teta mamky a to jew masakr. Ona má giga byt 2+1, bydlí sama bez zvířat a má jen úzkou uličku, kde se dá projít, ale stylem, jako když jdeš po provaze, jak je to mini. Všude kolem sebe nehoráznej m***ík, skladuje všechno naprosto, kelímky od jogurtů, másla apod., má schovaný kožichy po svý mamince, bundu po jejím dědovi, vše je prolezlý molama, smrdí to, vaří jen na jedný plotýnce, protože prostě kolem všude má bor**l, nejde se tam hnout a ani 1 člověk si u ní nemá kde sednout a její celoživotní věta je - jéé, já právě uklízim, moc se tady nedívej, zrovna jsem se dala na úklid. Neluxuje, protože vysavač jí nikde neprojede, všude má tuny prachu, vypadá to jak doupě bezdomovce, celej život neuklízela,nevařila, neměla chlapa, je to stará panna, sobecká apod. Takže pro mě je naprosto jako odstrašující příklad a nechci takhle dopadnout, nikdo by mi to neuvěřil ,kdyby to kamarádka a rodiče na vlastní oči neviděli. Nádobí meje třeba hodinu a po pouze 4 hrníčky, 3 talíře a pár příborů... svádí to na to, že má rameno 5 let po operaci... Myslím, že kdyby to někdo viděl, hned by si doma začal uklízet. Příští týden jí vezu nákup, beru s sebou foťák, dám sem fotku, pokud se zadaří Takže za mě - mám ráda i sterilně uklizeno, mám doma psa, takže chlupy denně fakt z podlahy nevysávám, ale čisto a ukliozeno ano a hlavně furt vyhazuju nějaký věci, představa hromadění jako u tety je pro mě děsivá. Takže kolikrát nemám ani zavařovací sklenici na polívku do práce, páč všechjno likviduju, mám paniku zvanou teta Manina

Obdivuju ty co mají doma sterilně uklizeno, dečky naškrobené a nikde zrnko prachu, jsem narozená na rozmezí lva a panny a tak se to ve mně nějak mele - na jedné straně bych chtěla mít doma zcela minimálně nábytku a tretek a na druhé straně hromadím spoustu věcí, které nutně potřebuji tak mám plné skříně oblečení, kabelek a parfémů. Nikdy bohužel nejsem schopná uklidit až tak úplně - nádobí v dřezu nemám - je v myčce a tu nemáme problém vyložit, podlahu vytřu denně, prach utřu když je vidět, přes okna je zatím vidět, je prostě čisto ale sem tam se povaluje něco co není možno nikam zařadit a uklidit.

Já teda mám pořádek ráda hodně....a beru to jako odreagování např. od učení....u mě to není jen o pořádku na povrchu ale i ve skříních (komíky oblečení).....Co se týká ostatních lidí je mi jedno jak kdo uklízí ale když přijdu na návštěvu tak se samozřejmě divám jaký mají pořádek....samozřejmě prach nekontroluju ale spíš uspořádání věcí, drobky na koberci apod.
Co nesnáším je X vystavených věcí např. na kuchyňské lince - kořenky , obrázečky po zdi, různé naběračky vysící na zdi a tiscíce dalších věcí na lince (které by mohly být ve skříních) ve mě evokuje chaos, neuspořádanost a působí to na mě jako ******.

Tohle je podle mě v pořádku ,to bys nebyla ženská

Upřímně se divím, že jsi ještě od muže a své rodiny neutekla po několika tvých založených tématech. To není nechuť uklízet, ale ty budeš mít za chvilku nechuť i k životu. Omlouvám se za OT.

Přesně
Ale měla jsem chvilku asi 2 měsíce kluka, kterej byl přehnaně extra pořádnej a to mi teda lezlo krkem, i když já pořádná taky jsem dost - večer jsme šli do postele se pomilovat, takže jsme se museli svléknout a já teda vždy oblečení rychle shodim kamkoliv na zem, kolem sebe, nevim, prostě to odhodim a šup do postele a když je po všem, tak vidím, že on oblečení, které měl na sobě má vedle postele na nočním stolku srovnané do komínku!! On to prostě dělal vždycky před sexem, že než vlezl do postele, přepečlivě si oblečení složil do komínku někam na skříňku a pak až se*. To mě neuvěřitelně fakt štvalo, tohle je moc, to taky zase nesnesu...

Reaguji na Ariela: je tak to s tvou teou mi připomnělo přítele sestru... bydlí ve starým baráku, kde nemají nic svého nového, všechno schraňuje, krabice od mléka, jogurtu, sklenice.. dřív jsme tam bydleli i my a museli jsme ji rok dokopávat aby vyhodila kartáček po zesnulé babičce. Nejhorší je ale že v tom má 2 děti 3a 1 rok. Prostě všude prach, kočičí chlupy, chodbičky na projití mezi schnilou zeleninou s muškama v kýblu voda černá a v tom namočený shnilý mop... prostě humus fuj... a to jsou oba inženýři a zakládaj si na své vyjímečnosti...

jinak nejsem já nejsem puntíčkářka mám všechno hned rozházený, např nejsem schopná mít pořádek v oblečení a skříních, nebo naušnice a časopis pohodím kde se mi zlíbí a leží to tam třeba týden ale zakládám si na tom aby bylo vždy zameteno, vytřeno, čisto... nesnáším drobečky a prach...

Tak pod tohle se můžu podepsat. I to že jsem se stejně narodila. Na jednu stranu chci mít pořádek a málo věcí, ale na druhou si pořád všechno schovávám, hromadím a ke všemu mám citový vztah.

Tak to je i pro mě extrém...v takové chvilce na pořádek nemyslím....I mě se občas stane, když se někam chystám, že mám na posteli rozházené oblečení (protože třeba nevim co na sebe), malovátka po stole a fakt to neřeším....vím,že až přijdu tak si to srovnám.

Mě na úklid taky moc neužije...od malička mám všechno všude rozházené, ale zas na svém místě...
A je taky nepořádek a nepořádek. Nejsem samozřejmě žadné prase, ale jeden den neumyté nádobí mi žíly netrhá...tak se umyje druhý den no. Zjistila jsem, že nejlíp se mi uklízí při hlasité hudbě nebo si třeba k umývání nádobí pustím oblíbený seriál. To mám vždycky pocit, že je uklizeno za chvíli

Dřív jsem taky bývala bordelářka, jakmile jsem uklidila, za týden to tam bylo znova.. Ale co jsem začala chodit s mým přítelem, který má doma dokonale uklizeno, dost se to změnilo. Také mi k tomu pomohlo navštívit kamarádku, která má taky doma pořádek. Tak jsem se nad sebou zamyslela a od té doby se v tom vyžívám Mít všechno hezky srovnané, utřený prach, uklizená kuchyň .. Líbí se mi to A opravdu je hezčí přijít domů, kde je čisto, než kde je nepořádek - aspoň můj pocit. Navíc kdykoli k sobě vzít návštěvu, aniž byste se strachovali, že nemáte uklizeno, je taky fajn

Přesně, to je humus.. a to je přesně okamžik, když tohle někdo uvidí, tak si uvědomí, že takhle dopadnout nechce a začne uklízet...

Jo, to je podle mě normální, to mám taky tak.. ono platí asi tot - všeho s mírou, jak pro pořádek tak i nepořádek...

Tak já to mám naopak Ne kvůli případným návštěvám, ale kvůli sobě. Nesnáším, když se někde povalují věci, klidně i srovnané a uklizené, ale vadí mi, že jsou na očích, ať je to cokoliv. Mám nejraději úplně holý nábytek, na kterém není jediná věc, takové to vybydleno, jak říkáš Takže všechno zavírám do šuflat, někdy taky něco nechám venku, když vím, že to budu druhý den potřebovat - to abych na to nezapomněla, ale jsem z toho nervózní.