Nejsem moc na úklid

Jéé, Vosmajdo, ty jsi můj člověk! Já na pořádek taky moc nejsem a takové to "sterilní" uklizeno mě vyloženě irituje. Ani nevíš, jak to ráda čtu, já myslela, že to tak mám jenom já. Taky mám spoustu věcí jen tak poházených a sranda je, že všechno vždycky okamžitě najdu. V okamžiku, kdy provedu pořádný úklid a pak něco potřebuji, jsem ztracená Říkám, že mám bo.del, ale organizovanej
Na návštěvách pořádek rozhodně nekontroluju, ale jak říkám, nesnáším dokonalý pořádek, kde se člověk bojí šlápnout nebo položit něco na stůl No a doma to beru tak - komu to vadí, at k nám nechodí Rodiče mě taky věčně nutili uklízet, tak si ve své domácnosti užívám takový ten " bohémský " binec

Jsem na tom podobně, moje mamina má taky doma vždycky hezky uklizeno, není to jako uplně sterilní že bychom nemohli na nic šáhnout, ale je to hezky uklizené a já jsem se jaksi "nepomaminkovala". Mamka vždycky z toho byla na prášky, že jsem nepořádná Ne, že bych měla doma plesnivé odpadky a tak. Ale jakmile uklidím, je to hezké a chci at to tak zůstane a večer už tam něco odložím a tam a nepořádek je zase na světě. Ale strašně mě to štve, protože teď bydlíme s přítelem v pronajatém bytě a na zimu se stěhujeme do našeho a tam to chci mít už krásné Tak jsem zvědavá

To jsem ráda, že se ještě někdo takový našel, ale Ty máš asi v této věci větší svobodu. Viděla jsem na návštěvě nepořádek, tam jsem vlezla náhodou, sháněla jsem osobu, co tam u nich právě byla. A paní domu mě všude ještě provedla a všechno ukázala. Nestyděla se, proč taky, podnikají, tak nemají čas. A taky v pořádku nemůžu nic najít. A na přerovnávání skříní fakt nemám nervy, tolik jsem se ještě nenudila. Ale aby mě někdo stále kontroloval, zda nejsem na počítači, jestli uklízím, a kdybych měla sterilně uklizeno, jestli aspoň zašívám nebo zavářím, to se mi zdá příliš. Jako bych se nějak divně narodila, jako bych musela stále pracovat. Ale oni to mí příbuzní opravdu tak mají. Asi pracují s chutí, třeba všichni kromě mě si někam odjeli dobýt baterky, a já neměla s kým, tak blízké kamarádky nemám. Maminka si umyje po sobě jeden hrnec a talíř a má do večera klid. A mně se hromadí nádobí po snídani, po obědě, po večeři a jsem otrávená. Práce venku bych měla nějak raději, ale nedostanu se k nim.

Tak tohle bych trochu nazvala flegmatismem a laxností - než tvým ,,nejsem moc na úklid".
A to přesně po této větě -

Jako 3 minuty umýt nádobí, naházet do odkapávače a pak našupat do skřiněk mi teda nepřijde žádná hrůza..
Zeptám se, ty nepřijdeš ráda z práce do uklizeného domu, kde ti nic nevisí (tím pádem neruší), kde to nesmrdí, kde nemáš zvalchovanou postel?
To není o nějakém přehnaném úklidu přeci, to je o udržování své domácnosti, svého hnízda.
Já to tedy mám jak kdy - někdy jsem hrozný punťa a někdy mě taky nehne nádobí a jdu ho umýt až třeba za tři hodiny. ale tak 3/4 celkového času uklízím průběžně - dělám to pro sebe, ne že bych řešila typu věci ,,co kdyby přišla návštěva".
Bydlím se spolubydlící ve 3+1 - předtím jsem bydlela s holkou a klukem, kteří za celého půl roku neumyli vanu, vysát 1x týdně v obýváku a utřít prach, nedej bože vytřít v kuchyni pro něj byl vrchol uklízecí maniakální poruchy..

Já zase naopak ten sterilní pořádek mám ráda, ale nemůžu se dokopat k tomu úklidu Tak prostě musím "strpět" ten binec a občas jsem z toho opravdu ve stresu. Když už se odhodlám k ráznému úklidu, tak je do týdne zase stav tam, kde byl.. je nás doma hodně. Tak jsem to vzdala, ale nerada to vidím.

Já to měla úplně stejně, když jsem se odstěhovala od mamči.. Mamča je na pořádek hroznej ras,zrnko prachu u ní by těžko kdo pohledal, ale ona neuklízí, co kdyby přišla návštěva nebo tak, ona to tak prostě má ráda.. a já nesnášela, když se v sobotu brzo ráno vstávalo a šla se umývat okna! takže po odstěhování jsem si lebedila v tom, že tamhle byla pohozená mikina, na stole hrnek od kafe, tamto a ono... ale čím jsem starší, tím inklinuju víc a víc k tomu pořádku, no... ještě to není takové to "maminčino", ale už sama pro sebe uklízím a nemám klid, když se kolem mě něco válí v chaosu, to se nedokážu na nic soustředit

jako já se v pubertě taky příčila, každé činnosti, ale opravdu by mi bylo stydno, kdyby můj ****** musel uklízet chlap - my jedeme tak napůl - ale protože i on chce a sám se nabídne. Taky máme zatím každý svou domácnost, ale když se uklízí u něj, tak mu pomáhám a on zase u mě nemá problém umýt nádobí.

jo přesně tak, proto nemám ráda ani dárky typu porcelánová soška - co můžu naházím do ozdobných krabic, aby mě to nerušilo.

Já myslím, že ta uklízecí mánie přijde s věkem u většiny. Po vzdorovacím pubertálním období, kdy nás neustále nutili k úklidu, potom ve vlastní domácnosti najednou nastane pohoda a klid, tak ten stav nějaký čas vydrží.. ale ne navždy

Tak to já mám teda ráda uklizeno v bytě. Nedokážu si představit, že by náhodou přišla návštěva a nebo bychom dokonce přišli společně a na lince binec, nádobí špinavé, postel rozházená, boty rozházené po chodbě, špinavá vana, nevysáto, všude prach - to je s prominutím hnus. Nejsem zastánce sterilního prostředí, to zase ne, ale uklizeno je základ.

Takže to necháš smrdět koš v kuchyni, dokud neobleze mechem a necítíš to? Nevíš, kde jsou popelnice?

Tak se nauč uklízet sama. To, že nevíš, kam by věci mohl dát, tak logicky přemýšlej. Ale každý je nějaký.

no asi nebyly myšleny odpadky
jinak sterilní prostředí taky nemám ráda a nějakým způsobem úklid nehrotím a ani jsem nehrotila - postele se u nás nestelou - manžel to nesnáší. Já nesnáším nádobí a ****** na kuchyňké lince, ale to se schová do myčky.

náhodný návštěvy do bytu prostě nepouštím - jako s děckem se ti tohle prostě stane běžně, chce ven a já ho nebudu doma hodinu dusit, než uklidím. Prostě vyletíme i z toho největšího ******u, který stihne udělat hodinu po tom, co se vzbudí. Na sporáku rozvařený oběd, na zemi rozdrobený chleba, co si jedl, zatím co jsem vařila, v jeho pokoji vytahané oblečení se kterým si hrál a klidně sundané oblečení, které je na sušáku, v chodbě vyházený boty z regálů kam dosáhne, případně vyházený špinavý prádlo z koše. Už mě to fakt nechává chladnou, protože se kvůli tomu odmítám zbláznit. Řídím se heslem známé - ****** v bytě=šťastné dítě

Jsi můj člověk

Teda nemusí to být až ten sterilní pořádek, ale prostě nemám ráda, když je doma bor*del , ake na druhou stranu nemám zrovna ráda uklízení

Malý nepořádek mi zas tak nevadí-když to je "pěkný nepořádek"

Tak jsem na tom stejně - mamka je uklízecí maniak - koukáme na film, ona vidí vlas na koberci a jde vysávat celý obývák. Když jsem se od nich odstěhovala - tak mi chybělo čisté místo - najednou tu byly vlasy na zemi (což jsem dříve neznala, tam se vše hned stíralo a luxovalo) - bylo tu špinavé nádobí, které nikdo nemyl. Bydlím s přítelem přes dva roky a ještě jsem se nenaučila pořádně se starat o náš byt. Ještě k tomu máme psa a zakrslého králíčka - tak mi přijde, že vysaju a vytřu podlahu a za chvíli je stejně otlapkaná.
Nečekané návštěvy k nám nechodí a ikdyž přijdou, tak neumyté nádobí nebo chlupy na zemi pochopí.
Občas si říkám, že bych chtěla, abych byla trochu jako v mamka v tomhle, ale bohužel.
Ale snažím se - každý večer umyju nádobí a dám do odkapávače (už aby byla myčka) - luxuju co dva dny (chlupy) a hlavně se starám o obývák, aby vypadal tak nějak normálně (ale zabydleně) takže srovnat věci na stole, pohovku... ale mám se ještě co učit.

Reaguji na Emma_Belle:
Souhlas.
Když si oblečení hned po uschnutí uložíš, po jíle umyješ nádobí, opláchneš po sobě vanu, utřeš při vaření linku... Nenaděláš si nepořádek a nemusíš nějak uklízet. Sobotní vysávání, prach, podlahy, to je na půl hoďky a je to lepší, než cítit pořád nějaký tlak a vyčítat si, že tam mám ****** (aspoň teda pro mě)