Necítím mateřský pud, ale povinnost

Zcela tě chápu a nelámej to přes koleno. Jsem sice o dost mladší, ale pomalu se stydím někde říct, že mě dětičky netankují Síce jezdím jako vedoucí na tábory, ale to mi bohatě stačí.

Já se tomu musím jen smát, protože jsem to měla stejně a dneska to cítím úplně jinak. ještě si říkám, jak jsem blbá, že jsem malého už neměla dřív. Na jednu stranu jsem si zažila dost cestování, vyblbla se, takže mi nic z toho momentálně nechybí,ale když je zázemí, asi bych to příště řešila dřív - na porod mám teoreticky času dost, ale mít v padesáti puberťáka taky není bůhvíco
Mám známou, které ve 22 měla první (neplánovaně), po roce a půl je znovu těhotná (plánovaně) a závidím jí, že je mladá maminka a taky bude pořád dost mladá, až děti odrostou a bude si zase žít svůj život. Její rodiče podnikají, takže jim zařídili bydlení a dost hlídají, takže mladá může dělat VŠ a neřeší finance a jiné běžné starosti... To je pak taky o něčem jiném, než když se člověk teprve v 25 zažíná zařizovat...

Reaguji na Yasminka: Ona má výhodu movitých rodičů. Ale když někdo žije sám na sebe, vydělává sám na sebe, platí nájmy, hypotéky... Tak to asi není moc růžovoučký. Nemyslím si, že si bude užívat. Ono to "užívání" si ve věku kolem 40 je taky asi o něčem jiným. A nemyslím si, že máš tolik chuti či energie . Pojedeš jednou, max. dvakrát do roka na dovču. A tam si myslím, že to hasne. Spíš bych řekla, že čím jsi starší, tím víc prahneš po rodinné sounáležitosti, než po dobrodružství na Novém Zélandu...

tak s zím jednoznačně souhlasím
Sama jsem měla syna v 24, teď už je dospělý, mě padlo 40 a jsem volnáááááá...můžu úplně všechno, nikdo se mě nevyptává, co děti, svatba...vše už bylo a můžu 100% dělat co chci

ale prosím tě - kamoška teď odjela na půl roku na Nový Zéland studovat - je jí 42 let, o děti (na stř. škole) dohlédne babi, postarají se sami

A ještě úplně jiné pak v 50 a 60
Asi budeš hodně mladá. Já mám kolem sebe několik 40, které vymetají diskotéky, vypadají tak, že jim o 10 let mladší holky můžou závidět, rozhodně to nejsou utahané mámy vyřízené životem
A jestli myslíš jako "užívání si života" chlastání, vymetání barů, sexuální nespoutanost...tak sorry, ale to mě nelákalo ani když mi bylo 20 jde o to, že už jsou děti samostatnější a rodiče si zase můžou víc užívat sami sebe a svých zájmů.
Tímto končím debatu. Věřím, že na to každý přijde zpětně sám

a hlavně už máš kolikrát i na cestování a koníčky finance

Ale to není pravda... Každý není ve 40 bez energie. Bez energie je člověk možná v 60. Ve 40 to není energií, ale leností. A že těch lenochů u nás je! A jsou to lidi už kolem 25let. Koukají na telku každý večer, cpou se u toho, o víkendu jdou do baru a v létě letí do Egypta. Opravdu se dá žít akčněji i ve 40. Já to vidím u mých vrstevníků a jsme mladší - všichni mají problém s naším životem, že nesedíme doma a ještě jim to sdílíme na FB.
Jinak k té energii...já se ve 34 letech cítím stejně jako když mi bylo 20.

Tak jsem možná divná, ale opravdu si představuji, že si ve 40 prostě začnu spíš užívat vlastního klidu. Prostě důležitý věci budu mít za sebou, budu stále k ruce dětem, které mě ještě budou potřebovat, zdokonalím se ve svém profesním životě a nic nebudu řešit. A na nějaký stresy ohledně cestování budou teda mimo mě.. Ale jak jsem psala, každá to asi máme jinak...
EDIT: ačkoliv věřím, že se tu najdou lidi, co napíšou, že pod pojmem užívat si si představují i ono mateřství... Sám pojem je asi hodně široký. Já v něm spíše vidím "nemuset brát na nikoho ohledy, být sám pro sebe, dělat to, co mě v tu chvíli napadne, nebýt omezován okolními vlivy - možnost vzít si dovolenou". A to ve chvílích, kdy vám mají umírat rodiče a děti jsou na VŠ, podle mě nejde. A peníze na cestování, že máš až, když máš děti odrostlý, to je taky přitažený za vlasy... Šikovnej člověk má peníze i při studiu a nemusí dostávat tisíce od rodičů.

ale to by tě snad ani nebavilo, sedět za pecí by byla nuda
A jaký stres z cestování? Vzdyt je to radost, adrenalin, zážitky

Reaguji na farahh: Právě ten adrenalin mám nyní ráda. Ale jsem si opravdu jistá, že pak pojedu jednou za rok vyvalit se k moři a tam to bude hasnout. Nebude mě lákat prolézt celé Skotsko, navštívit LA, projet Španělsko stopem a další... Taky mám dost knih, co bych si raději v tom věku přečetla, protože teď mi ještě nic neřekly . Ale to už jsme opravdu OT od mateřského pudu... Takže asi konec .
K zakladatelce si myslím, že když nechce, tak nemá spěchat, nic jí neuteče. Spíš to pak dobře promyslet, kdyby se rozhodla děti mít, tak aby to neřešila až moc pozdě.

Tak vydováděná jsem, máme dům se zahradou i chalupu a finančně jsme také celkem ok, máma bydlí 2km od nás je dětská zdravotní sestra, takže po této stránce by to bylo ok, takže ještě dostat tu chuť a je to

Vždy jsem hlásala, jak já nikdy děti mít nebudu, nikdy mě to nelákalo, nad mrňaty jsem neáchala... ale dosti náhle se to změnilo, až mě to samotnou překvapilo... teď, v 25 letech, jsem těhotná, nakupuju výbavičku a nemůžu se dočkat, až našeho synka budu v červnu držet v náruči

Každopádně pokud děti opravdu dotyčná nechce, nic ji k mateřství netáhne, tak ničemu nepomůže lámání před koleno. Pokud jde jen o jakousi nejistotu, strach ze změny, tak je to podle mě naprosto přirozené, ale odpor a nechuť mít děti je prostě něco jiného... Horší je to v případě, kdy děti jeden z partnerů chce a druhý ne, tam je to o zvážení budoucnosti a otázky, zda ten vztah to ustojí nebo za jakou cenu.

Já se vždy bavím nad řečma holek okolo dvacítky, jak ony ve 40 budou unavené a chtít jen odpočinek, bože, to je taková blbost! Sakra, pořád to budete vy, vaše koníčky. Možná na ně budu míň času kvůli dětem, ale budou vás bavit. Pokud někoho nebaví dovolená v Egyptě ve 20, tak ho nebude bavit ani ve 40 a oddechne si právě při poznávačkách nebo stanování někde v horách. A čas na tuto dovolenou se najít dá - děti mohou jít k babičce, tetě a rodiče si odfrknou a aspoň se na to člověk těší.
Pro mladé, co to nechápou, tak radím se mrknout v Alpách někde do snowparku, kdo tam na těch prknech skáče - někdy to je překvápko, když pak sundá helmu a je to prošedivělý chlápek nebo jezdí celá rodinka. To jen v Česku by člověk po třicítce se zahrabat u televize a přitom až na pár vrásek je člověk pořád stejný.
Omlouvám se, ale děsně mě tento přístup štve.

Pro zakladatelku...fakt ještě chvíli počkej, dost na to pomáhá, když vidíš, že má dítě nějaká kamarádka, co taky tolik děti neprožívala. Času máš dost.

Já si hlavně myslim, že 30 je jako dřív 20, 40 jako kdysi 30.. některé ženské kolem 45tky jsou kočky, takové ty MCBP. Takže hlavně neřeš děti kvůli věku, ber to jako že ti je 17 a máš ještě min 10 let na přemýšlění jestli děti vůbec chceš Mě je třeba 23 a deti sice obecně nesnášim - zní to hrozně, ale fakt mi vadí jak ječej nebo ti rozmazlení frackové, ale na svoje se strašně těšim a budou hodné a vychované

Naprosto rozumím, já sice tohle řešit nemusím a doufám, že v dohledné době ani nebudu muset, ale děti nejsou a pravděpodobně nikdy nebudou mým snem. Zatím jsem ani nepotkala nikoho, kdo by mě přesvědčil o tom, že by byl dobrý otec, nebo jen partner do budoucna.
Třeba se to jednou změní, ale zatím nerozumím debatám kamarádek ani kolegyň a zdá se to mi trochu...mno padlé na hlavu. Ale třeba k tomu dojdu taky...biologické hodiny atd.
Ovšem dokud si nebudeš zcela jistá, že miminko skutečně chceš a nebude to jen pocit povinnosti kvůli partnerovi, nebo okolí, tak osobně radím počkat

Jak už tady holky zmínily výše - když je člověk na vše od cca 15ti sám, tak se to taky těžko plánuje a řeší. Když rodiče pomohou s bydlením, pohlídají, nebo když se dá celá situace perfektně organizovat a řešit i finančně, člověk se na to celé dívá taky trochu jinak.