Necítím mateřský pud, ale povinnost

Mě bude 35 a nemám děti a dovedu si život bez nich představit.

Žena by měla mít dítě, až ví, že ho chce. Samozřejmě, že může být plná pochybností, jestli to zvládne. Ale mít dítě, protože se to vlastně očekává je nesmysl. Co když se ani po porodu nic nezmění a ty budeš mít dítě, o které jsi nestála? Není to fér ani k tobě a ani k dítěti
A co víš, třeba za nějakou dobu změníš názor. Ví o tvých obavách tvůj muž?

Ja je taky nechci. Taky mam rada svuj klid, nechci se starat cely zivot o nekoho jineho, chci si delat co chci, takze jsem taky sobec. Slušně řečeno nemám děcka råda. Přivádí mě k šílenstvī. Takže mě by chlap urcitě nepřekecal. Nebudu si pořizovat něco, co se mi nelíbí a nechci... přítel nepřítel, to ty bys decko měla na krku ne on... a nesnášīm ty moudra od kamarádek že to přijde a že svoje decko budu milovata blabla...asi těžko ho budu milovat, když ho nechci že.....

tiež som to tak mala..dieťa som nechcela,žila som si svoj spokojný život..až sa stala nehoda a teraz som v 4 mesiaci a malá už kope a dáva riadne najavo,že je vo mne tiež sa bojím porodu,neviem či budem dobrá matka,ale viem že ju budem milovať viac ako ten slobodný život,kt.síce bol pohodlný,ale prázdny... tehotenstvo nieje krásne= bolia ma kríže,stále behám na záchod,zhoršila sa mi pleť,ledva sa gúlam,,,,,ale tak neskutočný pocit šťastia ked večer kludne sedím a malá mi klopká na bruško to sa nedá opísať v tej chvíli zabudnem na negatíva a chcem ju už držať v rukách ... a to som bola zaryto proti miminkám

Já měla 14 po porodu 30 let a zpětně vidím, že jsem dítě mohla mít i dřív. Jsme s manželem 7 let a dítě chtěl od začátku vztahu. Já to odkládala kvůli koníčkům, zájmům, práci a také kvůli absenci mateřského pudu. Ten jsem ostatně neměla ani v době početí, přišel až s bříškem. Že jsem těhotná jsem zjistila v 8. týdnu a vyšel nám chlapeček ve váhách, jak jsem si tajně přála Těhotenství bylo nejkrásnější období mého života - do konce jsem podnikala s manželem a kamarády spoustu akcí, cítila jsem se šťastná a skvěle a byla jsem krásná - to ty hormony Kupování výbavičky, pohyby miminka - no prostě, kdybych mohla být těhotná celý život, přála bych si to a všem bych přála tak krásné těhotenství, jako jsem měla já. Porod byl krátký a pohodový, šestnedělí jsem přežila taky relativně v pohodě, spíš teď už začínám být unavená a často jsem nemocná. Malý má 3,5 měs., zas růstový spurt, takže vstávání i 3x za noc (dřív jenom jedno), občas musím do práce, přes den si nelehnu a jak se setmí, tak se ta doba, než jde spinkat, se děsně táhne. Navíc nejsem zvyklá bývat doma, nikoho tu neznám, takže za společností musím dojíždět. Nemůžu se dočkat března, to už bude malý mít půl roku, takže to bude lepší i na hlídání a počasí bude lepší, dny delší...Na druhoiu stranu se snažím užívat si toho, jak je malý, utíká to rychle a víckrát už mě to asi nečeká
Závěrem - pokud jsi zakladatelko přesvědčená, že děti někdy chceš a máš zázemí a partnera, neodkládala bych to. Já si ještě před rokem dovedla život bez dětí taky představit a hlásala jsem, že žádné nechci, ale zatím nelituju!

Já osobně bych to takhle neudělala...viděla jsem před pár lety dokument, o matkách, na které hormony takhle nezafungovaly a ta bezpodmínečná mateřská láska u nich nenastala a každá litovala, že si to dítě pořídila "na sílu" i přes ten svůj pocit, že se jí do toho nechce. Ono když už to dítě máš, tak se o něj samozřejmě postaráš a všechno je relativně ok. Jen jsem zkrátka chtěla říct, že ne všechny ženy po těhotenství/porodu zázračně ten mateřský pud získají, když ho před tím neměli. Jenže málokdo má pak odvahu říct nahlas, že lituje toho, že to dítě má...je to tak nějak společensky nepřijatelný.

Můžu všechny uklidnit - ani věk to nezmění. Je mi 34 pryč a děti mě neberou a už vůbec se mi nehodí do mého aktivního života. Ale vím, že by mě to jednou mrzelo, takže nejspíš to riskneme a budu spoléhat na hormony :-D Ale prý u svého to člověk má vážně jinak, každá mamina v okolí není blázen do dětí a je dobrá matka. Pokud máš dobrý vztah ke své rodině, přátelům či i mazlíčkům, tak určitě budeš dobrá máma. A v 27 letech máš opravdu ještě čas ;-)

Reaguji na Petruszka: zvířata miluju, máme 2 kočky a pejska a jsou jak moje děti, když jim něco je, tak třeba celou noc nespím a hlídám je a tak vím, že ten čas ještě mám, ale jsem takový lenivý člověk a bojím se, že kdybych to odkládala, tak bych tu energii už vůbec neměla

Reaguji na Sasanka: ano, manžel o tom všem ví, bavíme se velice otevřeně a pokud nebudu děti chtít, tak to bude respektovat, ale bylo by mu to líto a jsem si jistá, že on by byl ten lepší rodiž z nás dvou

to si piš, pokud si dobře pamatuji tak jednou se objevilo taky takové nějaké téma a měla jsi vidět jak rychle bylo smazáné, ikdyby si nakrásně chtěly takové ženy o tom anonymně popovídat tak to bylo naprosto společensky nepřijatelné ...

Hele, pokud své mazlíčky tolik opečováváš, tak budeš určitě i dobrá máma. To máš jako trénink, to ti řekne každý, kdo dítě má ;-)
Taky jsem byla názoru jako tady holky, že děti nikdy (u nás je navíc i problém, že manžel děti taky nechce), ale zase si říkám, že třeba jednou by mne to fakt mohlo mrzet. Takže to prostě asi zkusíme a pokud to nepůjde, tak se nebudeme asi tolik hroutit. V nejhorším pořídím dalšího psa :-) A pokud to výjde, tak ten prcek bude žít trošku jinak než ostatní děti v okolí - asi bude víc muset sportovat a míň pařitna complu :-D

Já si myslím, že když se necítíš, tak by se na to tlačit nemělo... Já sice mám ještě na děti čas, ale už teď vím, že dřív jak v 28 se o to ani pokoušet nebudu. Mám do tý doby prostě jiný plány, než řešit, do jaký školky dítě bude chodit. Chci se sama vzdělávat, věnovat se sobě i partnerovi, něčeho v životě dosáhnout a až pak na to založit rodinu. Je mi 23 a jsem si na 100 % jistá, že když bych přišla na to, že jsem těhotná, tak jdu na potrat... Prostě ne.. Mým hlavním životním cílem není rodit kopy dětí a dělat jak jsem v jejich obležení šťastná. Možná jsem sobec, ale partner to tak bere a chápe to.
Je super, že společně mluvíte. Myslím, že jednou do toho stavu "dospěješ". Všechno chce svůj čas... i potomci

Já bych to tak tragicky neviděla s tím pudem...když si ženský na děti stěžují, tak to ještě neznamená, že je nemají rády...spíš je štvou jako nás někdy (i dlouhodobě) štve manžel, rodiče, přátelé, ale máme je rádi ;-)

Tak to je fajn, že o tom muž ví. Bývalá kolegyně z práce (taky 25 jako já) mi říkala, že děti nechce mít nikdy. Ona je příšerný workoholik a jde těžce po povýšení. Což je její věc samozřejmě, ale její manžel furt žije v domnění, že si s těma dětma dělá srandu a ona se tomu ještě smála, že jí neveří..no to už mi přijde fakt na hlavu.