Návrat do rodného domu po rozchodu

Taky jsem se po 2 letech bydlení s nynějším ex vrátila přes celou republiku zpátky k mámě, kromě toho že to lezlo na palici mně tak to zároveň prudilo i mámu, sice se máme rády, ale každá jsme už byly zvyklá na své soukromí a vlastní bydlení. V rodné vesnici už skoro nikdo známý nebyl, takže pruda, byla jsem bez práce, takže nuda ... No fakt výživné období Po necelém půl roce jsem se zase vrátila zpátky (k chlapovi naštěstí ne ) a jsme opět spokojené obě

Já jsem se vracela taky po rozchodu k našim a musím se přiznat, že to byla katastrofa. Můj pokoj mi přišel cizí, koupelna i ostatní mi proti tomu v čem jsem bydlela přišla jako na letní chalupě a celkově jsem si přišla jako na školním výletě. Žádně soukromí atp. No nicméně zasedla jsem ke kompu a projela ikeu a kiku koupila pár doplňků, nově vymalovala, přestavěla nábytek a začala znova a hned se mi udělalo líp alespoň co se bydlení týče. Bolest z rozchodu odezněla časem.

nápodobně, byt je můj, ale po rozchodu jsem byla u rodičů přes týden, ty vzpomínky jsou stále,ale už mě to tak neničí.
Buďme rádi za rodiče, a že jsou ochotni si upřít zase trošku toho svého pohodlí.

Hm, tak některé se aspoň můžete vrátit zpátky.. Já jsem letos v červnu dodělala školu a naši mi řekli, že jim vadí, když u nás někdy přítel přespává a že když už mám po studijích, tak se mám k němu odstěhovat. Tak jsem si řekla, že to zkusím, chtěla jsem sice zkusit společné bydlení až si najdu práci, ale co jsem měla dělat.. Teď máme krizi, kdy si přítel představoval vánoční svátky prožít s kamarádama a nejlépe s alkoholem v ruce.. Jsem z toho hrozně nešťastná, šla jsem k našim teď přespat na dva dny pod záminkou toho, že krizi nemáme (co jim budu vykládat), ale že když se vrátí večer zpátky domů, tak mě vzbudí a já se potřebuju do práce vyspat, což je pravda. Ale to jsem se taky nedočkala žádné podpory, bylo mi oznámeno, že když už s přítelem bydlím, tak tam zůstat a mám tam taky spát a že takhle se to řešit nedá a mám se vrátit. Hlavně že sestra se tam může vrátit kdykoliv a zůstat, jak dlouho chce.. Když prostě vidím, jak se chovají teď, nemůžu se jim ani svěřit. Chtěla bych od přítele třeba na měsíc odejít, aby si uvědomil, co chce a co chci já, ale očividně nemůžu.. Já ani od něj snad ani odejít natrvalo nemůžu, nemám kam jít.. Pracuju teprve od prosince, tak si budu muset počkat na 1. výplatu..To je fakt na palici.. Takže, co bych dala za to, kdybych se aspoň měla kam vrátit, srovnat už bych se s tím nějak srovnala, věděla bych, že to není natrvalo..

řekni jim jak se věci mají. Práci máš, můžeš jim přispět na domácnost.... pak si můžeš najít třeba podnájem s nějakou kamarádkou.... No a ten přítel vypadá že ještě není na společné bydlení s Tebou zralý.

Já mám prostě takový blok s našima řešit svoje problémy, natož partnerské. Vždycky když jsem se svěřila, dříve nebo později to použili proti mně, takže už to nedělám.. Holt musím se s tím nějak vypořádat. Jinak s jednou kámoškou už jsme se o společném bydlení bavily, tak třeba nakonec klapne tohle

jo, tak to chápu. Držím pěsti!

Tak to taky znám, někdy mám pocit, že jak se při zatýkání říká "cokoliv řeknete, může být použito proti vám" platí i u nás doma

ehm, nejsi sama...nebo spíš - překrásně to začalo, příšerně skončilo....