Návrat k ex příteli

do starých kolejí dřív nebo později to zajede znovu. Já jsem se ke svýmu příteli vrátila až potřetí a klape to zatím. Pořád si ale říkám, že jak dlouho to takle budeme zvládat válčit. Vadí mi už z dřívějška hodně věcí a časem mi zase začaly vadit. Jen se to snažím neřešit a neužírat se. Říkámsi ale, že s jiným chlapem bych třeba řešila stejný problémy a nebo nějaký třeba obdobný. Jinak ohledně vyšumění ve vztahu. Myslím si, že v každým vztahu to časem vyšumí a právě proto by si to ti dva měli nějak čas od času zpestřovat, aby se stalo co nejpozději.. Držím pěsti

Pokud tam nikdy nic ošklivého nebylo, ty k němu pořád něco cítíš (miluješ ho.. protože zvyk nebo soucit není ten správný cit), tak to zkus..

souhlas s

Je důležité mít nějaký společný koníček, aktivitu..
Držím palce, ať se rozhodneš správně

Já bych to nezatracovala... Ale je důležité si uvědomit, že pokud byste se k sobě vrátili, tak by se jednalo o nový vztah - ne pokračování toho starého. Myslím že šanci na hezký vztah byste měli v případě, kdybyste si oba uvědomili, kde se stala v předchozím vztahu chyba - proč to vyšumělo... A kdybyste k tomu pokusu oba i takhle přistupovali - ne jako k obnově starého vztahu, ale jako ke vztahu úplně novému. Není od věci několik hodin s psychologem, člověku tam dojde hodně souvislostí, které nějak v tom každodenním koloběhu nevnímal

Nevím jestli lze takový znovu oživený vztah prožívat jako nový...Já si to osobně představit nedokážu Bohužel ze svého okolí neznám ani jeden vztah,který by po opětovném návratu vydržel a já se taky držím toho,že 2x do stejné řeky nevstoupím,prostě charakter člověka se zásadně nezmění.Každopádně určitě existují vyjímky a jestli do toho znovu půjdete,tak hodně štěstí

Asi to není úplně typický příklad, ale my se rozešli (po jeho nevěře), sice jen na pár týdnů, ale už uplynuly tři roky a je to stále skvělé Návrat byl těžký, hlavně tedy pro mě, že, ale společně jsme to zvládli

Můj návraz k ex nevyšel, měla jsem ho stále strašně ráda, ale už tomu něco chybělo.Asi důvěra, rozešli jsme se kvůli nevěře.A taky ty motýli v břiše, nové začátky, poznávání toho druhého.Přijde mi to jako už vyvařený pytlík čaje, už bych to neudělala.

Přesto si myslím, že rozhodnout by ses měla hlavně ty sama - případně se poptej nejlepší(ch) kamarádky(-dek), pokud si s nimi vztah probírala. Ale každý člověk, natož vztah je jiný... Ještě zkus kouknou na téma Jak nepřechodit vztah, pro případné načerpání inspirace na nové nápady
Každopádně držím palce, hlavně ať jsi spokojená

Vždycky, když jsem sama, mám tendence vracet k bývalým. Protože mi s nima bylo většinou hezky, znám je, jsou docela "jistota". Tady je ale důležitý rozlišovat mezi tímhle a druhým, tedy tím, jestli ho pořád miluješ a on tebe, nebo potřebuje nálepku za bývalou slečnu.

Já jsem pro druhou šanci, i když to nemusí vyjít. Pak by tě možná mrzelo, že jsi to ani nezkusila.

Když se zamyslím nad tím, s jakými individui (jen jestli jsem to dobře napsala ) jsem chodila, tak radši budu sama, než se vrátit k některým z nich. Jeden metloš panic, co se nezmohl na nic, další feťák, který nerespektoval mé panenství, další děvkař voják, další děcko panic, další takový maminčin mazánek no hrůza...

Po 10 letech jsme se rozešli, že jsme to přechodili, jinak jsme fungovali báječně, takže něco podobného jako vy... po 4 měsících bez sebe, kdy on si na všechno přišel, že chce mě, ale že si to potřeboval uvědomit. Protože jsme se celý ty léta vážně milovali a fungovalo nám to, rozhodla jsem se, že do toho půjdu a dám mu druhou šanci dokázat mi, že už vážně ví, co chce a že chce mě... Začínáme tedy spolu znovu, začínáme randit... hrozně se snaží, vážně je z něj cítit, že si to uvědomil, o co jsme přišli po rozchodu... jenže problém je v tom, že já jsme se po tom rozchodu obrnila, aby mi už nemohl víc ublížit a teď se ho zase učím připouštět k tělu. Je to krásný, je to přesně ten úžasnej muž, jenže z mojí strany je tam strach, nedůvěra a bojím se, aby se mi to podařilo překonat...

Za jak dlouho po návratu k ex jste se zase "hodily do pohody"? Začaly věřit jemu i tomu vztahu....

pohodarka: Za mě návrat ano... mrzelo by tě, kdybys to nezkusila. Jen tak si můžeme přijít na to, jestli si vážně rozumíme a chybíme. Kdybychom tomu druhou šanci nedaly, když jsme přesvědčené, že to před tím rozchodem klapalo a bylo to fajn, tak by nás to třeba někdy mrzelo... takhle to buď vyjde neb se ujistíme v tom, že v těch starých kolejích už jet nechceme a už to není prostě ono... Kéž by to dobře dopadlo v těch našich případech

Ano, souhlasím. Je potřeba začít znovu, vyříkat si to, co ano a co už ne a nevracet se...

Dobrý přirovnání, který teďka taky překonávám, ač ho mám hrozně ráda, protože jsem s ním chtěla začít znovu... ovšem najednou nevím, jestli ho miluju, a to mě děsí... Čekám, že to přijde, že je to jen můj šok z rozchodu...

Taky řeším, jestli se mám vrátit... byli jsme spolu 5 let a musím říct, že toho nemáme zase tak moc společného (tím myslím koníčky, jinak si myslím, že jsme na stejné "úrovni"), ale bylo nám spolu vždycky moc dobře. Moc dobře vím, že jako na začátku to už nikdy nebude a to že nám je spolu dobře i přes to všechno je podle mě v dlouhodobém vztahu dost důležité.

Myslím, že důvod rozchodu bylo jeho věčné dopisování si s kamarádkama.. vždycky si s nima musel psát. Nevidím na tom nic špatného, pokud by to nebylo stylem, že je balí, zve ja na kafe, do kina... Nikdy mě nepodvedl, ale tohle mi prostě vadí - chci mít přítele o kterého se nemusím dělit! Nebo je to takové scifi? Jinak samozřejmě každá mince má svůj rub a líc - ještě nedávno jsem byla dlouhodobě pracovně dost vytížená, neměla jsem na něho vůbec čas, ale moje práce je pro mě také moc důležitá, je to můj velký koníček a jinak bych se nezvládla osamostatnit. Teď jsem na volné noze, čas mám jak si ho naplánuji, ale spíš se to zhoršilo, protože ke mně dorazil anonym od nějaké holky, že mě podvádí (která teda nedala dohromady ani větu, nějaká blbka)... pak byl s kamarádkou v kině (vůbec ji neznám i když oni už se znají déle než my dva).. kino už mi prostě přijde trochu moc? Takže důvěra nalomená.. jak z toho ven? I přesto, že mi několikrát ublížil mi moc chybí...

Teď se stěhuje.. vyhlásili jsme takový polorozchod s tím, že s odstupem času uvidíme.. ale moje mamka říká, že on už se nezmění s těma ženskejma...už jsme se jednou rozešli a odstěhovali před třemi lety, pak to bylo fajn - zařídili jsme si bydlení, svůj vlastní život mimo rodiče... přijde mi to prostě škoda všechno to zahodit, ale bojím se, že se to bude opakovat...