Našly jste toho pravého (nebo si nejste jisty)?

Já si vždycky myslela, že ten s kterým jsem je ten na celý život, ale časem se ukázalo že jak přicházeli další a další, tak vždycky byli lepší a lepší. Teď si taky myslím že můj současný je nejlepší na světě, to jak si rozumíme jsem doteďka snad ještě nikdy nepoznala, je jak moje druhé já. Ale taky je tam pár věcí co mě třeba štve. Já se právě nechci dostat do stádia, kdy budu přebírat a přebírat, až přeberu a nikdo už na mě nezbyde, že budu věřit na osudovou lásku, která taky možná nikdy nepřijde. Ale tím by se člověk neměl v danou chvíli asi zabývat, spíš si užívat toho jak to je a nevidět budoucnost nijak černě.

...

...co bylo předtím nemusí být teď..třeba si můžete dát pauzu a tak to zjistíš jestli to bude stejné, jestli se budeš tak moc trápit. Sejde z očí, sejde z mysli. Odcházet za jiným jen proto, aby jsi se od něj odtrhla není dobré..už proto, že tím můžeš narušit nový vztah. Takhle se ale budeš bát stále a nikam to nepovede...

Petina
zkus si sepsat na papír věci, které na něm obdivuješ, co se ti líbí a pak které na něm nesnášíš, co ti provedl, jak se k tobě chová a pak to porovnej. Mě se osvědčilo při "odmilovávání se" si pořád dokola opakovat co bylo špatně, porovnat s jinými co znám, že to jeho chování opravdu nebyl standard a že si zasloužím lepší zacházení a to hodně pomohlo. Nemysli pořád na to hezké, zamysli se co ti provedl a jestli máš na lepšího tak ho najdeš!

Mohu mluvit jen za sebe...já ji poznala OKAMŽITĚ,při prvním pohledu,kdy jsem HO uviděla a kdy on spatřil mne.Dva cizí lidé,kteří v prvním okamžiku věděli,že se známe staletí
Všechny vztahy před tím...tam jsem zase věděla,že to není ono,že nedokáži projevit cele své city,že je ve mne něco,jakási prázdnota,že jsme sice dva,ale že se ve vztahu cítím sama.Bála jsem se mít dítě,vdávat se...spíše něž bála,tak nechtěla.Vztahy končily po dvou,čtyřech letech,většinou ve chvíli,kdy přišla žádost o ruku a já nedokázala říct ano.
Osudová láska...každý si pod tím představí asi něco jiného,ale já si nemyslím,(jak zde bylo napsáno),že ji poznáte až po letech...to ne,žijete jí s člověkem,kterého milujete.Cítíte ho nejen tělesně,ale hmatatelně vnímáte i jeho duši a on vaši.Je to souznění,symbióza.A je to tak hluboké,že nemáte výhrady,neočekáváte,že se kvůli vám změní,neštve vás.Snad je to tou vřelostí citu,vzájemným pochopením...(Mne v dřívějších vztazích třeba štvaly blbiny...po určité době mi začalo vadit i jak jí,srká...prostě lezl mi dotyčný na nervy,nedokázala jsem být tolerantní,měla jsem potřebu komentovat kde co a lezla jsem si na nervy i sama sobě...cit se vytrácel a najednou jakoby vedle sebe byli dva cizí lidé...).S mužem,se kterým jsem,tyto fáze nenastalyVšechno běželo a běží tak nějak přirozeně,radostně,volně.Musím přiznat,že pro mne byla vždy podstatná intimita,jakmile tohle neklapalo,podepsalo se to na vztahu.Měla jsem "štěstí" na méně náruživé muže a pak se ta rozmrzelost odrazila i v každodennosti.S mým milovaným jsme si v tomto sedli dokonale,tak i to má možná podíl...Holky já vždy věřila a věřím na věčné milence Je třeba,aby si lásku hýčkali oba...On je starší než já a vyrůstal v rodině,kde se rodiče velmi milují i dnes...Viděl,jak otec ctí svou ženu...jak při ní stojí,jak je jí oporou...Viděl,že láska věkem sílí a otec mu byl a je vzorem...Nesl si tedy v sobě,že toto je přirozené a chová se tak.I já si myslím,že úcta a důvěra jsou základ.Vidět v milovaném boha a v milované bohyni Holky je to štěstí,úchvatné,láskyplné.Cítit domov v náruči druhého.Já jsem nevyrůstala v klidné rodině.Věděla jsem,jak žít nechci,ale měla jsem děsné bloky ve vyjadřování citů.Cítila jsem se chladná.On měl pro mne pochopení,trpělivost.Láska je i o vášni,musí vás to zachvátit a věřte,že nepochybujete,že je to to pravé.Přála bych každému,aby takovou lásku potkal a nenechal si ji protéci mezi prsty.Mějte se.Ahoj.

Magy
To je krásný, to je sen každé z nás! Můžu se zeptat, kolik ti bylo když jsi ho poznala? Jaks psala že ses bála mít dítě a vdávat se, já mám to samý, ale už mi táhne na 30, tak už by to sakra nějakýho takovýho chtělo, mám nejvyšší čas

Tatou

Bylo mi 30(a i když je to pro jiné ženy nepochopitelné, vnitřně jsem ani touhu po miminku necítila,dokázala jsem si představit,že rodinu mít nebudu).Ale s ním jsem se cítila v bezpečí,nastolil se vnitřní klid a touha po miminku přišla sama.Velký podíl na tom má jeho charakter a vztah k dětem.Najednou jsem se nebála,že bych na vše byla sama.Rozumíš,viď.Ne každý má zodpovědnost v krvi.Já zas až moc
Tatou neboj se...vnitřně si představ,že láska je už za rohem,ještě pár krůčků a jste u sebe.Jdi ji naproti,nepochybuj a já se těším,že sem napíšeš jak jsi bláznivě zamilovaná a podělíš se o radost s náma Pa

Magy
Rozumím naprosto. Já taky tu touhu po miminku zatím necítím, ale věřím že kdyby mi někdo nastolil v životě takový klid, tak se to asi změní.
Jednou mi známá četla z ruky, prý můj současný ještě není ten pravý, ale poznám ho asi už brzo, prý budu ve stádiu, kdy budu přemýšlet kterého z nich dvou si vybrat, budu se tím hodně trápit, protože ten co jsem s ním teď je taky super. Ale prý si vyberu dobře, bude to on s velkým O, měl by být podle popisu přesně takový jakého jsi poznala ty, budu prý moc šťastná a ta láska mi vydrží až do smrti. Snad jsem se tím nenechala moc ovlivnit a neudělám nějakou pitomost.
Četla tenkrát i mé opilé sestře, té řekla že se do konce sprna rozejde se svým přítelem, ale velmi brzy nato se vdá. Ale že tolik šťastná nebude, že bude svého manžela milovat víc než on jí. Tuhle prognozu si naštěstí nepamatovala, to vím jen já. Opravdu se rozešli přesně jak řekla, pak si našla nového a už od první chvíle kdy jsem ho viděla jsem ho nenáviděla, prokoukla jsem ho jak je falešnej, ale sestra k němu vzhlížela jak k bohovi a když jí po půl roce chození požádal o ruku, tak mu řekla ano. Teď už je půl roku vdaná a já jsem nešťastná za ní, pokoušela jsem se jí to rozmluvit, ale nechtěla o tom ani slyšet, dokonce mě poslala do háje že jí závidím že se vdala dřív než já i když je mladší. Hádali jsme se dost, ale už jsem to vzdala, to co jí ta známá vyčetla z ruky jsem jí nikdy neřekla..

Ahoj,
já jsem s přítelem 4,5 roku, máme spolu 15 měsíční batole a také nejsem přesvědčená že je to ten pravý. Bohužel na interupci jsem nedokázala jít tak to dopadlo takhle. A protože nejsem uplně štastná a sem tam pomýšlím na rozchod tak mi je hrozně líto našeho dítěte protože si nadávám, že jsem mu zpackala život. já sama jsem z uplné rodiny tak dokážu ocenit jak je duležité mít oba rodiče.
Nicméně chtěla jsem nadhodit, jak tady holčiny už psaly že nedokáží odejít a protože nechtějí být samy nebo se bojí že by našly ještě horšího. Tak přesně toho já se bojím také. Ale to znamená, že by odešly pouze kdyby potkaly někoho jiného ... to je ale nevěra. Chci tím jenom říci, že určitě se nevěra dá rozlišit na 2 typy. Nikomu se nelíbí nevěra, ale bez ní to nejde pokud chceme potkat někoho jiného. Samozřejmě ideální by bylo opustit nynějšího partnera abychom měly čisté svědomí, ale někdy to prostě jinak nejde z ruzných duvodu = nemáte kam odejít atd. Bojím se být nevěrná i proto jak se říká "jak se do lesa volá tak se z lesa ozývá....." ale na druhé straně naši partneři se kterými nejsme spokojené nám také ubližují, možná jiným zpusobem, ale ubližují.

LucipisekSluší Vám to s holčičkou na fotkách...taky jsem s malou chodila na takové plavání...dneska plave jako delfín...to, že Ti zbyde dvojka na měsíc, je ještě super, v mém okolí nezbyde kamarádkám nic a ještě jim chybí na jídlo...neboj, až budeš zase v práci, tak se to vylepší, každý máme doma jinou situaci a někdo je na tom lépe, někdo hůře...a přítel nechce být více štědrý, nebo zrovna nemůže???...pokud jenom nechce, tak si s ním o tom promluv, i když, to jsi asi už udělala

Natýska:děkuju
S těma dvouma tisícema-no jsem za ně ráda,alespon něco,vím že by mohlo být i hůř ale když jsem chodila do práce,neměla jsem dítě a bydlela u rodiču-takže jsem neměla velký nájem ale jen přispívala tak jsem si žila jako v pohádce a moc mi to chybí-koupit si vše co se mi líbí.Až začnu chodit do práce určitě to bude lepší.Přítel za a) moc nemá ale stejně by asi nedal i kdyby měl ( tuhle chtěl k vánocům takových dárku tak jsem mu koupila vše co chtěl,dohormady to dělalo asi 2000,- já si řekla že chci alespon 1000,- kč přidat na kabelku,tak že teda mi na ní dá a nakonec jsem dostala kosmetický balíček Dove a ještě se chlubil že stál jen 150,- )) a tu 1000,- jsem doted neviděla

ahoj
a to už si se k tomu nijak nevrátila? Já bych mu to mýdlo asi nastrouhala do polívky

Lucipisek
Ahojky. Není možnost něco na zkrácenou pracovní dobu, samozřejmě v případě, že by někdo hlídal Tvé zlatíčko (sluší Vám to). A jak je to s provozem domácnosti, není-li to moc soukromé.

Vrátila jsem se k tomu-za prvé jsem mu ukázala tu kabelku,kterou jsem si samozřejmě sama zaplatila,asi 3x(!!) jsem se ho zeptala jestli se mu líbí ale nenapadlo ho nic a pak jsem řekla že jedu nakupovat jestli mi něco nechce dát a on "proč bych ti měl něco dávat,já už nic nemám" tím to skončilo.Včera jsem měla narozky a chtěla bych přidat 1000,- na botky ale nevim jestli je to dobrý nápad,s těma vánocema mě tak nas..l,že jsem si řekla že už si nikdy nic nebudem dávat.
sarra:jj chtěla bych na brigádu tam kde jsem dělala(servírku v hotelu) i oni by mě brali na brigádu ale právě je problém s hlídáním-přítel chodí taky do práce a naši-ti by pohlídali a rádi,malou zbožnujou takže by nebyl problém jenže je jim 65 a 67 let a už nejsou nejmladší,bolí je záda,jsou unavení.Sami mě pobízejí že už někdy v létě bych mohla chodit,ale zas nevím jak by se cítily po 9 hodinách s maým prckem který se chce furt chovat.To zase na úkor jejich zdraví nechci
A náš chod domácnosti-ja u přítele bydlím tak napůl-týden jsem u něj,týden doma u našich.Měli bychom spolu začít bydlet naplno až se odstěhuje jeho máma-právě proto tam zatím nechci být nafurt,protože je tam trochu těsno,když jsme tam všichni.Jinak po finanční stránce nám jeho mamka pomáhá s nájmem,přispívá nám asi 4000,- což je skvělé

Ti chlapi jsou fakt děsní, my jsme hrozný, nemáš mu taky nic kupovat. Tohle mě fakt štve, já jsem podobná, nejraději bych mu koupila co se mu líbí, zato on, když se mně něco líbí hraje mrtvýho brouka

Lucipisek
Ahojky, moc vám to s Tvojí malou princezničkou sluší!!
To co jsi tady popisovala je síla, trochu mě z toho mrazí. Promiň, neuraz se, ale jinak si rozumíte? Mě by to strašně mrzelo, přeju, ať se Ti finanční situace brzy mooooc zlepší!