Na večeři s bývalým

Určitě to bude fungovat, jestli jste si nějak výrazně neublížili nebo tak něco, ale opravdu to chce ten čas, aby jsi se s tím jak Ty, tak on, mohli nějak porovnat. U nás to byl prostě úplně přechozený vztah, kdy on měl milenky, já taky tak nějak svůj život, ale byli jsme spolu právě tak dlouho, že jsem si nedokázala představit, že bychom spolu nebyli. Dokonce mě napadala i taková naprosto absurdní myšlenka (která mi nakonec právě docela pomohla), že bych chtěla, aby ten člověk byl můj bratr, protože pak by mě nemohl opustit, kdybych byla jeho rodina. Náš vztah už potom opravdu připomínal vztah bratra a sestry.
No a tak jsem ho začala prostě i brát, jako někoho, kdo prostě ke mně nějakým takovým způsobem patří, ale NE MILOSTNĚ! NEZAMĚŇOVAT!!
Protože o lásce a milostném vztahu jsme měli opravdu rozdílné představy a každý jsme si šli za svým a (nevím jak on) já jsem teď mnohem šťastnější a spokojenější než jsem byla s ním. Klidně si s ním teď i o jeho slečnách povídám, ale opravdu v tom neni z mé strany ani náznak žárlivosti a určitě bych ho nechtěla zpět (asi tak jako by sis fakt povídala o holkách s bratrem). Je to určitě škoda vypustit nadobro ze života někoho, s kým si byla tak dlouho, ale opravdu tomu nech tu ochrannou lhůtu nejméně těch 3 měsíců, takový vztah to bohatě snese, neboj, že by na Tebe během té doby zapomněl, to není jako když se po čtvrt roce hlásíš k náhodné známosti, která už o Tobě dávno neví, naopak i on si mezitím porovná hodnoty a emoce se uklidní a určitě to bude tak lepší.
Nevim, jestli Ti teda ta moje zkušenost pomůže, snad jo...

Tak tohle byl přesně důvod našeho rozchodu, bohužel to tak ale cítí jen on. Já ho miluju (zatím ještě furt) a hlava mi to nebere. On si potřebuje zkusit někde něco jinýho asi, někde si něco dokázat a já nemůžu dělat vůbec nic, Tak bojuju sama se sebou, abych mohla jít dál a nebylo mi to líto. A proto nevím, jestli na tu véču mám přistoupit, protože tím se dobrovolně stavím do pozice kamarádky...

ještě s večeří vydrž než to celé přeboli

Jsem v podobné situaci.Rozchod před 4 měsíci a nyní se mu už neozývám vůbec.A jelikož je to taky ješitnej chlap, tak čekám pozvánku na večeři či kafe v nejbližší době. Přesně tak jde vždy o jejich ego, zda-li pak se i bez nich máme líp nebo dokonce či nemáme někoho lepšího a pokud půjdeme, tak jsou to přesně ty zadní vrátka. Přece jsme je kdysi milovaly a taková jistota se bude vždy hodit. Nic takového. Z povídání s chlapi a s mým bráchou jsem zjistila jedno. Chlapi nejvíce trápí nevědomost. To že jim zavřeme dveře a nebudou vědět vůbec nic, zvědavost a pochybnost je bude zžírat nejvíc. Jinak i jedna malá sms je známka našeho zájmu a jsme zase tam kde jsme byly. A pokud ho snad chcete za přítele, tak fajn, po dvou letech můžete jít na večeři a zmínit se jak úžasného partnera budete mít již v té době. Nedostal již tento partner milion šancí aby stál při vašem boku?Ale samozřejmě je to na každé z nás....to je jen můj názor.Já se i tak po dlouhé době, kdy si se mnou hrál jak kočka s myší rozhodla mu definitivně zmizet ze života,ale samozřejmě i záleží na tom jak jakej rozchod probíhal.-)

Ještě abysme to tak vydržely my, držet je v nevědomosti, co?

Reaguji na Suliss:
souhlasím,naprosto souhlasím

Ahoj holky, tak jak to nakonec všechno dopadlo? konala se nějáká věčeře?
Já mám také problém s navrácením věci, nejde ale o žádnou sponku do vlasů, ale o mé kolečkové brusle, které mám stále u svého bývalého přítele, který se se mnou před cca měsícem a půl rozešel. Když jsem ho asi po týdnu od rozchodu kontaktovala telefonicky, řekl mi,že zrovna něco dělá, že mi zavolá za chvilku. Pak už mi přišla jen sms: "Promiň, ale já ještě nemám na to s tebou mluvit ....

Z toho bych nějak tak čekala, že by to měl začít řešit on, co si myslíte?

Těch večeří proběhlo několik a já začínám cítit, co psala Ellenuschka, že můj bývalej ke mě nějakým způsobem patří, ale už ne milostně... Takže cca. 1x měsíčně zajdeme na véču, proberem, jak se máme a zatímco on by se chtěl vracet a řešit nás, já to neřeším, ptám se jen, jak se má, co dělá...

Naprostý souhlas. My jsme se rozešli po pěti letech teď v neděli, kamarádi si mě vzali do parády a věnují se mi, ale on to neví a jen vyzvídá, kam jsem jela, s kým, od koho mám doma to víno a tak

Jen tak dál! Fandím ti

Reaguji na LaArdilla:

Môže sa ti stať že o pár mesiacov budeš trošku ľutovať.

Promiň, teď nerozumím. Čeho budu litovat?

Reaguji na LaArdilla:

Že ti bude za ním smutno.
Zatiaľ, tak sa zdá, je Ti smutno len za jeho
peniazmi. To nemyslím ironicky.

Tak to se pleteš. Ano, je jasný, že když jsme byli dva, tak to bylo finančně lepší, dělil se se mnou o energie a nakupoval jídlo. Ale jinak co se týče úvěru, auta, domu, tak jsem platila já, když je to moje. Ale byl taková jistota. Už mám ale podaný inzerát na podnájem.

Je mi smutno, to ano, 5 let společného soužití je 5 let a kdybych ho neměla ráda a nerozuměla si s ním, tak s ním tak dlouho nevydržím. Ale nehroutím se jako z jiných rozchodů. Dále spolu komunikujeme, včera jsme se dokázali rozloučit jako dospělí, civilizovaní lidé, kteří se i přesto co se stalo, stále mají rádi.

To je to, človek s tým druhým človekom zrastie ... zatial si možno v miernom šoku, zatial vnímaš len realistické veci a za pár mesiacov príde taký smútok za všetkým dobrým,
Často sa to stáva.