Na večeři s bývalým

Já bych se ho tak ráda zeptala, jak se má, ale prostě nechci přistoupit na to, že budu jen kamarádka, když já to tak necítím.. takže mu to asi takhle nějak řeknu, až se bude divit, že nechci jít. Nic novýho se nedozvím, nic novýho nevyřešíme, vracet se očividně nechce, takže o mě prostě musí přijít, žádný kamarádíčkování....

A to já zas vím, že ho to zajímá, jak se mám, jak mě je, protože se máme vážně hrozně rádi. Ale na tyhle informace tak nějak už nemá právo. On mě přestal milovat, já jeho ne. Jen ze mě chce zřejmě kamarádku a na to já nemám, nechci bejt kamarádka...

říká se, že po 3 měsících už člověk dokáže jednat trochu s nadhledem. Ty jseš teprve dva. Minimálně ten měsíc ještě počkej. Já to měla s bývalým taky přesně tak ty 3 měsíce. Nejprve jsem z toho byla špatná a chtěla jsem, aby se vrátil, to on nechtěl, pak naopak na mě byl protivnej on, abych já si nedělala nějaký naděje a to bylo taky hrozný, až po těch 3 měsících jsme byli schopný spolu mluvit jako normální lidi a kamarádi. To, že Tě přestal milovat, ale neznamená, že je nějaký zloduch, to se opravdu může stát a neznamená to, že mu na Tobě nezáleží. Záleží, ale jinak. A Ty by sis to mohla špatně vysvětlovat a o to by to pak pro Tebe bylo horší. Ještě počkej, jinak vrácení věcí no... Co to je za věci? Kamarádka takhle řešila co já vim nějaký uplný nesmysly s bývalým (typu sponka do vlasů, vypálený cdčka a podobně), to si pak myslim, že jde jen o záminku. Jestli jezdíš jeho autem a on chodí pěšky, tak vrácení 'věcí¨ je opodstatněné.

Díky.
Mezi dveřma mu vrátím věci, bude překvapený, že ho nezvu dál.
Budu v pohodě, mám se přeci fajn, že.
Zároveň mi na něm ale stále záleží a tímhle se to zase rozjitří... Zvlášť když už jsme si myslela, že jsme na dobrý cestě, aby to už bylo za nou... Podvědomě ale ho zpátky chci, to je jasný...

Večeři s bývalým jsem odmítla s tím, že dneska už něco mám.... Že vyřídíme jen ty věci.

Vím, že mu na mě moc záleží, mě na něm taky a rozumím tomu, ale není to o to lehčí. Neodpustila jsme mu ještě, beru to jako zradu, nemůžu si pomoct...

no to se právě stane až po těch 3 měsících já jsem to měla taky tak, s bývalým jsem se rozešla po 9 letech a taky jsem to brala jako děsnou zradu a myslela jsem, že už nikdy spolu nebudeme moct mluvit atd., ale vše přebolí a zjistila jsem naopak, že když nejsme spolu, dokážeme spolu mnohem líp komunikovat, než když jsme spolu byli. Měla jsem hrozný strach, že o něj přijdu jako o člověka, nejen jako o partnera a nestalo se tak. Ale opravdu to chce ten čas. Je to strašný klišé, já sama ho uplně nenávidim, ale čas je nejlepší lékař.

Reaguji na Mado:
Super! Máte se vidět dneska? Uvidíš, jak na tebe zapůsobí tohle setkání, může ti napovědět, jestli jsi připravená i na delší komunikaci.
Ale teď to vážně zbytečně nehroť, bylo by ti jen hůř a "léčení" ze vztahu by trvalo o to déle.

NEŠLA bych !! dobřes udělala

Mluvíš mi z duše! Jseš úplně stejnej případ jako já! Díky za povzbuzení, že to může fungovat. Už aby to teda bylo... jak ses tím smířila, že už prostě nejste spolu, že to vyšumělo po 9 letech?

Přesně tímto způsobem jsem smýšlela já, ovšem moc se mi to asi nepovedlo a pak jsem litovala

Souhlasím!

Uvidíš, jak na Tebe zapůsobí to dnešní setkání - dej vědět a drž se

jestli tě to ještě nepustilo tak nechoď, zbytečně bys doufala, že tím sleduje něco víc.

Já byla venku s bývalým 4 měsíce po rozchodu. V podstatě me o to poprosil můj současný partner (ted už manžel), chtěl abych to nějak uzavřela, protože jsem s bývalým chodila 9 let a jenom 2 mesíce jsem byla sama než jsem se potkala s manželem. Dozvěděla jsem se podrobnosti o té princezně kvůli které me opustil, musela jsem se držel abych nebouchla smíchy a na konci jsem si řekla, že je pořád stejný a rozhodně nemám čeho litovat.... Připadlo mi to jak veselá historka z natáčení, moc ráda bych si s tím zašla na kafe, za 14 dní se žení

Vyřešili jsme to teda nakonec spolu mezi dveřma bez večeře, řekla jse, že už něco mám... Řekli jsme se jak se máme, zvládla jsme být před ním milá, v pohodě, spokojená, ale ne ostrá.. No a pak sjem si to doma obrečela, protože mě to dostalo víc, než jsme čekala. Prostě mi chybí, všechno s emi to vrátilo a to jsme si myslela, že už jsem za tím. No, počkám na ty 3 měsíce a na chlapa, kterej bude doufám ještě lepší, i když tomu teď nevěřím protože jsme si myslela, že je to vážně on....

Si dobrá!
Dobre si to zvládla.