Muž u porodu

To jsou právě ty informace. Totiž zkreslené informace. Průměr vypadá takto: Abyste mohla začít tlačit, musíte být otevřená na cca 10cm. 1cm trvá hodinu. (Bolestivou hodinu!) Když do porodnice přijedete se třemi cm, zbývá vám 7 hodin plus finále. Nejspíš ale jako prvorodička přijedete lehce poplašeně dřív.

Nic proti kamarádkám, ale pozor, toto tvrdí lékařská věda:
Žena si porod pamatuje velmi nepřesně. Jednak si nepamatuje správně časové souvislosti, jednak si moc nepamatuje bolest. Ví sice, že to bolelo, už ale neví jak přesně a jak moc. Bolest si údajně neumí v celé intenzitě vůbec vybavit (na rozdíl třeba od bolesti zubů). Údajně vás takto příroda chrání před strachem z dalších porodů. To jen taková odbočka, na paměť kamarádek bych se tudíž tolik nespoléhal, když je tělo zaplavené hormony, paměť asi moc spolehlivá není...

hm no já bych byla ráda aby tam byl. Je to určitě obrovská opora, zároveň pak na konci asi i překrásný zážitek už s tím maličkým človíčkem Jen jsem právě nevěděla, po některých příkladech od jiných žen co straší (nebo možná ne...) jak je to nesnesitelný, nastřihávání atd, že jsem chtěla vědět jestli to postupovat s partnerem. Tak mě uklidňuje, že je to asi jen další "kachna" nebo hodně ojedinělý jev (že by z toho měl partner pak k ženě odstup....)

ano, toto jsem také slyšela, že nás příroda chrání před strachem

to je právě ono... Poslední dobou to bylo u nás v práci hlavní téma kolegyň, protože dvě nám odcházely na mateřskou... tak to tady řešily a mě to vrtalo hlavou...

O případném nastřižení vůbec nevíte, nelze ho cítit, tak je ta kůže napnutá...

Ale už jdu po svých, dopovídejte si to tu hezky. Rozloučím se vlastním citátem (odpověď na otázku, jestli budu u porodu):

"A kde jinde bych měl být?"

To není pokus nějak frajeřit, já opravdu nechápal, kde bych jako měl v době porodu být jinde než u něj.

No, řekněte, kde? V hospodě? U televize? V práci? Před počítačem?

Co na to říct?

Lukáš Vodička

krááásný

tak děkuji a hezký den

Tak s tou bolestí souhlasím, opravdu už si příliš nepamatuju jak moc intenzivně to bolelo. Ale možná si to časem připomenu protože jsem každou menstuaci měla hodně bolestivou a taky mi ta bolest šla do kříží,i když jednoznačně bude mnohem slabší než porod Ale to až za nějakých x měsíců

Časové souvislosti já si teda pamatuju docela přesně, protože jsem pořád koukala na mobil kolik je hodin
v 9h mi praskla plodovka
kolem 10h přijel pro mě manžel z práce
v 11h jsme dojeli do porodnice,kde mě vyšetřili a sepsali potřebné papíry, byla jsem otevřená na 4cm
kolem 12h mě dali na porodní box, natočili monitor, udělali klystýr....
ve 13h jsem byla na 10cm a začínala II.doba porodní (vyčteno z propouštěcí zprávy)
ve 13:17 se dcerka narodila

Nástřih jsem necítila, provádí se během kontrakce, na šití mi dali injekci takže taky jsem nic necítila

u samotného porodu chlapa nechci.

Miška85
tak průběh tvého porodu závidím Takhle nějak bych si to představovala u druhého dítka

No já tak nějak tajně doufám že u druhého dítka to bude podobné, uvidíme v květnu

to já teda taky

Tak to bych se hádala , já to teda cítila, ale urychlí se tím porod, takže za to můžou být ženy spíš rády. U druhého jsem porodní bábu dokonce o nástřih prosila a ona nechtěla a nechtěla, až to skončilo tak, že mě 56cm dost poranilo zevnitř. Takže nástřihu se nebát, holky, i když někoho bolí.

hmm, co si přát víc

Já mám za sebou dva porody a u obou jsem měla svého manžela.. Nedokážu si představit, že by tam se mnou nebyl.. První porod trval 5 hodin, druhej byl rychlejší, malá byla na světě za 2 a půl hodiny.. Pít jsem před porodem nemohla, ale manžel mi vlhčil rty, šeptal mi hezký slůvka a když jsem měla stahy, tak se mnou dýchal.. Vzpomínám si, že mi něco povídal a já mu řekla: "drž hubu a dýchej .. A když už jsem mohla tlačit, tak jsem ho křečovitě držela jednou rukou za oblečení, které mu v nemocnici dali.. Byl mi tam velkou oporou.. Říkal mi, že je rád, že se mnou u porodu byl a že když mě viděl, jak trpím, tak si říkal, že nedopustí, aby mi někdy někdo ublížil a byl šťastný, že viděl na svět přicházet naše děti.. A to víte, že i slzička štěstí ukápla, když děti přišly na svět a mohl si je pochovat.. Ale kdyby nechtěl k porodu jít, tak bych ho určitě nenutila..

Sačetka
jasně, že chlapa u porodu. já ho tam měla a v tom porodním transu jsem vnímala opravdu jen jeho. držel mi nohy od sebe, dýchal se mnou , nápoje mi nosil, staral se o mě. oni tě totiž nechají na porodním sále samotnou do poslední chvíle, než začneš tlačit. celkem humorné bylo, že ještě při těch šílených kontrakcích jsem se schovánala a různě natáčela tak, aby neviděl zezadu toho zakrvácenýho anděla . řekla bych, že se z něj po tomhle zážitku stal teprve chlap

Eley

tak to je moc hezký. Takhle si to představuji