Muž u porodu

Nejsem sice maminka, ale já bych u porodu chlapa nechtěla... ¨Nemusí bejt u všeho a tuhle věc bych si chtěla s miminkem "užít" bez něj.

Tomu se snad říká Madonin komplex, či nějak tak. Může se to, bohužel, stát že to nejaký chlap nerozdýchá a ženu už bere spíš jen jako matku svého dítěte, než milenku a manželku. to už je pak na sexuologickou poradnu a psychologa.

Nesmysl. Výjimkami se neřiďte.

Víto, ono ani jinde není místo, jinde chlapa co já vím ani nepustí. Není tam od motání a koukání mezi nohy (co by tam asi tak 6-12 hodin viděl?), ale od toho, aby vám držel ruku při kontrakci a povídal si s vámi, byl k ruce pro zavolání lékaře nebo sestry a občas mrknul na monitor. Víte mimochodem jak dlouho to celé trvá? Někdy pěkně dlouho a to pak není žádné užívání...

Rozhodně bych chtěla, aby mě držel za ruku, ale aby mi stál u hlavy a neviděl, co se dole děje, ani já nevím, co se tam bude dít...

holky, todleto platí maximálně u muže, který se na to sám necítí, do tohodle když ho nutíte, tak je fakt, že ho to může ovlivnit a cítit nechut i na sex s váma.....naopak když sám chce, tak je to pro něj nádherný zážitek....osobně znám z okolí jen muže co u porodu byli a všichni byli nadšení a štastní, že to mimčo viděli a drželi první. Můj manžel u toho byl, chce i podruhé u toho být i přesto, že jsem měla u porodu komplikace. Byl nadšený, uplně odvázaný a jak malá vykoukla, tak se rozbrečel štěstím. Jeho chut na mě to nijak neovlivnilo, možná se na mě snažil sápat ještě víc....pomáhal i psát smsky, když sem zrovna měla stahy

U hlavy ... i když stojí jen u hlavy, stejně všechno viděl, říkal ( když stojí a ty ležíš ).

Mě teda příjde že ten chlap tam více méně překáží, nebo stojí někde hodně stranou aby nepřekážel a připadá si jak ťulpas a nějaká podpora v tu chvíly ? Tu stejně nedá, musíš tlačit sama a někoho dalšího se nesoustředíš. Myslím, že je nejvíc platný předtím, když ty hodiny při stazích pomáhá a potom když mimčo vyleze, tak připravit ho o ty první minuty by nebylo fér, ale to ho klidně můžou hned zavolat.

Dřív jsem chlapa u porodu chtěla, teď bych ho nechala za dveřma a zavolala si ho až bude mimčo venku.

Já manžela u porodu neměla a jsem ráda. byla jsem ráda že jsem tam sama a mám klid, vadila mi i porodní asistentka jak furt chodila a ptala se jakse cítím atd, prostě mi to šíleně lezlo na nervy....ale každá to asi vnímá jinak, někdo je rád že má partnera u sebe ale někomu to naopak může vadit. Já už vím že druhé mimčo chci rodit zase sama

No můj hned fotil, takže si to užíval...je fakt že to trvá dlouho, ten můj dorazil dřív než jsem já chtěla, tak tam se mnou pobyl ještě dobrých 7hodin a i tak šlo vidět jak je rád. No rozčiloval mě, nejradši by asistoval i u klistýru, tudíž ho sestřička musela vykázat do patřičných míst. Jinak pokud to sám chce, tak mu to neberte, je to pro chlapa faklt nejsilnější zážitek, když vidí jak jeho mimčo přichází na svět. Pak je děsný hrdina, jak se všude chlubí

Já měla u jednoho porodu u sebe muže(on sám chtěl) a u druhého kamarádku a to druhé mi přijde lepší, přece jenom ženská dokáže s jinou ženskou víc cítit. Taky se na toho chlapa už dívám jinak, když mě viděl v takovém stavu(prostě ne moc sexuálně), snažila jsem se sice co nejvíce zakrývat bolest, samozřejmě odmítla jakékoli tišení bolesti, abych se před partnerem "neshodila", když jsem předtím říkala, že chci přirozený porod, kdyby tam nebyl, tak si to asi rozmyslím. No ale partner byl úplně v pohodě a nemyslím si, že už ho nepřitahuju kvůli té zkušenosti, ale je mi jasné, že jiní muži to třeba vezmou jinak

Já ten článek četla taky, on doporučuje, aby u porodu nebyl vůbec žádnej chlap, aby byly jen porodní asistentky a tak. Což je vtipný, když on sám je chlap.
Já dítě ještě nemám, ale v mém okolí (u kamarádů a známých přibližně stejného věku) byli u porodu vždy oba (až na jednu výjimku) a kluci se vzácně shodují že za a) strašně je to sblížilo se svojí ženou; když viděli, jak trpí a co zvládne, tak si jí začali hrozně vážit, taky je tak nějak stmelilo to čekání a bolest, za b) sblížilo je to s jejich dítětem, nebylo to žádné neosobní koukání přes sklo druhý den po porodu na "nablýskané" mimčo, ale ten kontakt hned po porodu, stříhání pupeční šňůry, to všechno je připoutalo k dítěti - jeden říká, že stříhání pupeční šňůry byl nejhezčí zážitek jeho života. To je z pohledu kluků. Holky zas ocenily, že měly u sebe nejbližšího člověka, ne jen hejno anonymních, mnohdy dost nepříjemných lidí, kteří je berou jen jako další kusovku. Taky prý bylo příjemné, že mělo koho poslat pro kafčo, jídlo, něco vyřídit, něco podat, přece jen, není to záležitost pěti minut, že. No a je všeobecně známý fakt, že pokud máte s sebou manžela, nemocniční personál si na Vás tolik nedovolí.

Takže já v tom mám jasno, až to jednou bude třeba řešit .

Skoro byste měla jmenovat tu porodnici, kde musí stát. Aby se jí dámy obloukem vyhnuly. To mi přijde jako čirý nesmysl, tak dlouho nikdo stát jednak nevydrží (to bych se osobně složil), druhak nechápu, že v té porodnici nemají židle.

Abych byl konkrétní, v Motole se sedí u hlavy a u zdi, nikomu jsem tam nepřekážel, právě naopak, částečně jsem zastal práci personálu (dát napít, doplnit lahev, doprovodit na toaletu,kousek čokolády před finále, pořád něco ....).

Mě přijde, že si představujete, že porod je půhodina ležení...

Jersikapodobně to vnímají i rodičové v mém okolí+ s tím personálem musím bohužel jedině souhlasit, když tam není chlap, tak se častokrát chovají k matce děsně

přesně tak-souhlasím.