Muž u porodu

Nechám to jenom na něm, pokud bude chtít být u porodu, tak mu bránit určitě nebudu. Naopak myslím, že je to hezký a povzbudivý když máte u sebe někoho koho znáte, milujete a věříte mu. Kdo vás povzbudí, pohladí, podá napít, bude chlácholit a držet za ruku A kdo má vlastně lví podíl na tom, že na tom sále ležíte ) Ale nutit ho do toho určitě nebudu, nechám mu svobodnou volbu

Lukáš VodičkaMě přijde, že si představujete, že porod je půhodina ležení...

To by bylo krásné, kdyby to trvalo takovou chvilku, to bych mohla rodit každý den

Tak já měla asi štěstí na dobrou porodnici a skvělý personál. Celou dobu u mě byla jedna porodní asistentka, měla nás na starosti 3 rodičky takže vždycky přišla,zkontrolovala, zeptala se a šla zas k těm ostatním. byla jsem ráda že mám svůj klid. je fakt že jsem porod měla naprosto v pohodě a rychlý, na porodní box mě dali kolem 12h a malá se narodila 13:17. Já teda u porodu celou dobu ležela, sice jsem měla křížové bolesti tak mi PA radila ať si dám horkou sprchu a sednu na balon, ale mi bylo celou dobu šílené vedro takže vidina horké vody mě vůbec nelákala.Takže jsem radši jenom ležela a nechala si na chvilku otevřít okno ať mám chládek

1EPE tak to jsem divná, já nadávat neměla vůbec chut, já jsem byla odvázaná z toho, že brzo vykoukne, děsně sem se těšila........

1EPE tak to jsem divná, já nadávat neměla vůbec chut, já jsem byla odvázaná z toho, že brzo vykoukne, děsně sem se těšila........

Taky si myslím. Na jiném diskusním fóru jsem četla, jak si jedna maminka stěžovala, že její partner má trauma z porodu, nemůže se s ní milovat, protože má celou tu "hrůzu" pořád před očima no a nakonec z toho byla milenka jak vyšitá...

No můj první trval 23hodin a kamarádka to stihla až na posledních 5 (jsem ráda, nechtěla jsem, aby tam se mnou musela trčet celou tu dlouhou dobu). Takže poučena z toho prvního jsem při druhém (trval jen 10,5hodin naštěstí), jsem si už v bolestech vyrazila s partnerem na nákupy, aby jsme nějak využili čas a moc ho to neunudilo a pak rovnou do nemocnice a za hodinu jsem šla hned tlačit a po dalších skoro dvou hodinách bylo dítě venku a za pár hodin jsme jeli domů Takže docela dobře využítý čas, takže to na partnera až tak náročné nebylo

já si samozřejmě nemyslím, že je to otázka půl hodinky, i když jsem slyšela od některých kamarádek, že to bylo hodně rychlé a od jiných zase opak.. Zjistím to zřejmě až to bude aktuální... ale právě mě zajímal názor ostatních, protože jsem od kolegyň-maminek atd. slyšela různé více či méně "strašící" názory.. Takže mě zajímalo jak přímo na tom sále pak.

Je pravda, že osobně takovou věc samozřejmě proberu s partnerem a nechám ho, ať se sám rozhodne. Ráda bych aby byl u prvních minut..Šlo mi o to, že i tak ten chlap přece sám neví do čeho jde..

tohle jsem už bohužel také slyšela...

já první nechtěla ale pak jsem byla moc ráda,že můj muž si to nenechal vymluvit a šel se mnou,krásně nám to vyšlo ,ten den zrovna měl volno(měla jsem narozky,tak jsme měli nějaký plány,ale malý se rozhodl ,že zrovna ten den chce na svět .
můj muž mi moc pomáhal,už tim,že mě držel za ruku,že si se mnou povýdal,než došlo na porod.byl to báječný,společný zážitek.

Nutit určitě ne. Důležité jsou ale informace. Zjistěte si o porodu společně co nejvíce informací ať má alespoň matnou představu o co tam jde. Já si to tedy kdysi představoval všelijak. Ve filmech často ukazují pěkné blbosti. Také je dobré prodělat nějaký předporodní kurz, na který by šel s vámi. Informovaný člověk se umí lépe rozhodnout. Pokud se bojíme, tak většinou neznáma.

Já pořád nevím, jestli jednou bude přítel u porodu. On se nějak nevyjadřoval(asi by šel- a pokud bude chtít, tak půjde), ale nějak si to neumím představit. Myslím si totiž, že by z toho byl vykulenej víc než já. Už vidím ty rady jak mám dejchat, nebo nedej bože aby nadšeně fandil při tlačení jako na fotbale- to by jsem ho vykázala

Asi záleží na chlapovi, jaký je. Já jsem u porodu chlapa měla, a asi měl na to žaludek, protože žádnou změnu nepociťuji (možná že proto že je ten můj velký nenasyta), i jsem s ním o tom mluvila a sám mi řekl že druhé miminko si nenechá ujít a že z toho špatný zážitek nemá, že by chtěl být i u druhého a to byl chudinka se mnou celých 16 hodin, z toho 10hodin při pětiminutových kontrakcích, kdy jsem asi nevypadala a nevyjadřovala se nejlíp) Domluvili jsme si pravidla aby se tam nekoukal, který jsem teda já porušila( když jsem ho poprosila aby mi potvrdil jestli už je vidět hlavička, o které mi pořád porodník tvrdil 15 minut že už je vidět a že už to půjde rychle, což teda vůbec nešlo.... no narodil se mi pětikilový obřík, takže nebylo divu...nikomu to nepřeju) Já jsem naopak pro aby chlap byl podruhé se mnou, protože byl velkou oporou u porodu a nedovedu si tam představit nikoho jiného nebo vůbec nikoho, zpětně si myslím, že bych to ani nezvládla. Psychycky mě podržel, když už jsem to vzdávala a chtěla jsem radši umřít než dokončit porod. Strašně mi pomohl a i si myslím že si toho našeho zlobidla víc váží (ale to asi i kdyby u porodu nebyl možná nevím) a doted je hrdý na to že byl první kdo choval toho našeho prcka a vůbec celý to na závěr bylo tak dojemný, když s ním přišel za mnou a byl uplně naměko... to je prostě zážitek. I to bezmála dvouhodinový šití už se dalo vydržet s miláčkem, když jsme obdivovali ten náš "malý" uzlíček a věnovali se jemu. Ale pravdou je že náš známý byl také u těžkého porodu a spíš než tam dole ho děsilo to jak viděl že její partnerka trpí a že jí nemůže pomoci a z tohohle důvodu už prý nikdy k porodu, takže si myslím že opravdu záleží na chlapovi.

pinky
dobře využitý čas

já to u druhého plánuju taky, pokud zas nebudu trčet v nemocnici a čekat na vyvolávačku dřív, protože 20hodin se celkem táhne

Kdybych rodila normálně asi bych ho tam nechtěla.Styděla bych se aby mě viděl v takové situaci,neuměla bych se pořádně uvolnit.Rodila jsem císařem. Na operačním stole,když mě připravovali,jsem si říkala že jsem tam nějak samaTed po dvouch letech bych byla ráda kdyby tam se mnou předtím byl.Jenže by asi stejně nepřijel i kdybych tenkrát chtěla.Když jsem mu totiž TEN večer psala že jedu do porodnice,nepřijel za mnou protože "taxik je moc drahej"....

Já rodila u Apolináře a bez přítele bych to nedala Ne,opravdu mi velmi pomohl,a to jak psychicky,tak i fyzicky. Porod byl dlouhý (36 hodin) a komplikovaný,on tam byl celou dobu se mnou,nestál jen u hlavy - on byl první,kdo viděl hlavičku (doktor se snažil vybalit porodní kleště - nakonec nebyly potřeba). V 1. a 2. době mě "obsluhoval" (pití,jídlo, vložky, do sprchy, ze sprchy,furt jsem ho peskovala tam, sem, to ne a pak zas jo....) Opravdu jsem mu vděčná a tímto zážitkem se můj vztah k němu ještě posílil. Když jsme to pak probírali,tak on byl vděčný a šťastný,že to "maso" mohl absolvovat se mnou.
P.S. - chodil se mnou i na předporodní kurs, kde jsme to "nacvičovali",takže nešel úplně do neznáma.

Jo a sex po porodu je OK. Trochu méně často než bychom si přáli,ale za to může robě