Manžel mě zbil

kikulina
díky za povzbuzení
Stejně jsem trubka.... ještě z toho obviňuju sebe

Takových případů znám několik a sama jsem to také zažila. Opravdu nechápu z jakého postavení si muž myslí, že může na ženu použít fyzickou sílu! Že je silnější nebo že je manžel?? Je to absurdní i kdyby byla žena neskutečná mrcha, tak mu nic nedává žádné právo na ni vztáhnout ruku. ŽÁDNÉ, ŽÁDNÉ, ŽÁDNÉ! Dospělý a zralý muž dělá dospělé a zralé věci. UTEČ!!

peta
proto to řeším tady nechci to vynášet na světlo, je to takový citlivý

Taky si myslím, že pokud by muži ujely nervy opravdu hodně, tak by to "mohlo" dojít maximálně k facce v amoku. To stejné si ale myslím i u ženy. Že pokud by se dostala do nějakého zkratu, tak by muži "mohla" dát maximálně facana. Ale to opravdu jen v krajní situaci a maximálně jednou.

Odejít z tohoto vztahu. V afektu dám jednu ránu, ne několik.

Abraka
spíš z ješitnosti, že si to nenechá líbit a přehnal to, viz. pošťuchování

Takže většina si asi myslí, že je to jak s nevěrou - udělal to jednou, udělá to zase... fakt jsem z toho špatná a čím víc nad tím přemýšlím, tím je to horší...

sarra
já po něm po té první drsně vystartovala...asi nějakej pud nebo co a tak to dopadlo

Ano, v tomhle ti naprosto rozumím. Napiš nám potom, jak to dopadlo, když přišel domů. A vůbec, jak se k tomu stavíš ty? Budeš čekat, jestli se začne omlouvat on sám od sebe, nebo jestli to vubec bude nějak řešit. Nebo jsi ochotna to začít řešit i ty? A případně se mu omlouvat za to, že jsi ho třeba vytočila? Já vím, že bych si to neodpustila a musela bych to s ním ještě rozebírat, abych si udělala obrázek. Ale teda trošku mě zaráží, to co píšou některé holky

protože někteří chlapi se neumí rozcházet, potřebují, aby to za ně udělala ženská.
Jo a taky s tím, jak jsi mu říkala, že to povíš jeho rodičům, to by možná mohlo být i lepší, než nějaká poradna. A nebo si o tom promluvit s jeho matkou, pokud s ní máš nějaký přátelský vztah. Prostě jí to říct při kávě na rovinu, co si o tom myslí, že se bojíš, že se to bude opakovat a že by to mohl být konec vašeho manželství. Každopádně to manželovi řekni, že jsi to řešila s (nebo budeš řešit) s jeho matkou. Kdyby se to dozvěděl zpětně, asi by ho to dosti nas...o!

Přesně tak. Dokážu se vžít do představy, že by mě někdo natolik vytočil, že bych mu dala jednu facku. Víc ale ne!

Peta
Omlouvat se určitě nebudu . teď záleží, jestli by mi to tchýně vůbec uvěřila . A nevím, jestli je dobře to řešit stylem, co se doma uvaří, to se doma taky sní... Navíc on je ten typ, že by to do něho nikdo neřekl....

Kočko přečti si případy týraných žen. Vždycky to začíná stylem: Jsme se trošku pohádali a v afektu mě uhodil, hrubě chytil za ruku,..po čase se to začne zhoršovat, ale žena si v hlavě pořád představuje tu minulost jaký byl a že ho to přejde a ono utíkají roky a je z toho psychické a fyzické týrání, ale v té fázi je žena už v té situaci, že je psychicky tak jinde..nesebevědomá troska a už se bojí odejít. Moje máma zažila přesně to samé a já si to jako malá pamatuju jak jí tekla krev z nosu a brečela. Bála se odejít, ale nakonec to udělala. Za ta léta z toho má pořád trauma, ale žije jiný život a je šťastnější. Můj kamarád je psychicky totálně mimo. Chladný. Táta je mlátil oba. Trvalo to 10 let než máma řekla a dost, když je oba málem zabil..Já jsem hodně proti násilí a ze zkušeností vím, že jak chlap jednou začne, tak se to jen stupňuje..

peta
mě spíš děsí, že když mu to odpustím, tak si mě přestane svým způsobem vážit.... to je možná ten důvod, proč se to potom často opakuje
Ale neumím sio představit odejít....psychicky na něm visím, když jsem k sobě upřímná a nevím, co s tím

Nevím, jak bych se rozhodla na tvém místě, neznám tebe ani tvého muže. Nedovedu posoudit, zda se to může nebo nemůže někdy v budoucnu zopakovat. Za sebe bych, pokud nejsi rozhodnutá od něho odejít, vyhledala zkušeného manželského psychologa (nebo poradnu) - ale pozor, je třeba kolikrát dobře hledat, ne každý, kdo má na to papír, je schopný ti opravdu pomoci. Promluvil by si s vámi oběma, případně i s každým zvlášť, a viděla bys, jak by to viděl on. Třeba to byl skutečně jen úlet, který nelze nikdy vyloučit u nikoho, nebo vyventilovalo něco, co v něm bylo dlouho a u čeho hrozí, že se to bude opakovat, nebo taky třeba opravdu jen hledá cestu, jak ven ze vztahu... Jinak psycholog není od toho, aby vám nadával, ale aby vás vyslechl a pomohl zjistit příčinu, případně nalézt nějaké řešení.

V klidu bych si o tom s manželem promluvila. Nikdo z nás u toho nebyl, nevíme, jestli jsi ho záměrně nevytočila a jemu neruplo v kouli. I to se může stát. Nepřecházela bych to, ale zároveň bych z toho nedělala takovou vědu. Teď mě tu určitě za to někdo sežere. Nezažila jsem domácí násilí, ani zprostředkovaně, ale moje máma byla občas rapl a táta to s ní také neměl jednoduché. Často se musel vyloženě držet, aby jí neprofackoval. Neříkám, abys dávala vinu sobě, ale ta poradna a pohled cizího zkušeného člověka by nebyl od věci, pokud by s tím manžel souhlasil.