Maminka ve mně dostatečně nepodporovala ženskost

Jsem také žena, hodně se jí být cítím, přesto pro mně také představa "ženství" nestoupá s množstvím makeupu. Příspěvek Finka nechápu tak, že se vyjádřil k ženskosti jako způsobu, jak získat muže, ale právě o té vnitřní křehké - silné a identifikované ženě a že píšete vlastně o tom stejném, jen se to z počátku mezi těmi šminky a šaty nějak ztrácelo.

flink
Máš na mysli manuál: Jak dostat chlapa snadno a rychle ve třech lekcích?

myslela jsem toto, když jsem psala , že to není o tom , jak získat chlapa.
a nepobrekuju, prostě jsem si chtěla ujasnit myšlenky.
o co je ho horší, než řešit třeba jestli si dát umělý nehty, nebo jít na plastiku...každej se pere s něčím jiným.

flink
tak ted jsi mě dostal , mně normálně po přečtení toho tvýho shrnutí vhrkly slzy do očí, protože to, jaks to zhrnul je tak pravda, až to bolí.....
vůbec mě neznáš a v pár větách jsi v podstatě charakterizoval můj život....
a naprosto jsi to trefil¨
bohužel

Tak tohle bylo směřovaný na Bobulinku, ale když si přečtu zpětně MOJE příspěvky, tak jsem to samé v bleděmodrém . Díky Flinku, je zajímavé podívat se sama na sebe takhle retrospektivně. V mém prvním příspěvku do téhle diskuze jsem doporučovala řešit oblékání a líčení s kamarádkou (např. ve večerních šatech se člověk přece jen cítí jinak než v riflích a keckách), a myslela jsem, že jde o to "uměle" vyvolat tenhle pocit a zvyknout si na něj. Ale teď vidím, že bychom my "neženské" asi měly změnit v našich životech úplně jiné věci

To je moc krásně řečeno. Držím pěsti, ať se to podaří.

jo pamatuju ty sexy kratké ucesy...nenavidela jsem je, oblekali me priserne... ve skole me nenavideli, nastesti bydlim u kamaradky ktera ma pravidelne rano lici i cese jsem fakt rada ze konecne jsem holka

Po přečtení téhle diskuze mě napadá tolik toho, co bych chtěla napsat, ale nevím jak to shrnout...
Myslím si, že ten umělý návod jak být ženou(šminky, šaty, podpatky)není až tak od věci, když chce být žena žádaná, ale o toto tu zjevně nejde.
Jestli si někdo myslí, že zážitky v dětství v tom nehrají roli tak se podle mého setsakramentsky plete, každý určitě měl pocit, že nikdy nechce, aby se choval jako ten nebo ten, nebože to by v životě neudělal, ale svádět to na onoho člověka určitě také nepomůže!
Ten vnitřní pocit je něco tak neidentifikovatelného, že nejlepší je, když je k němu člověk podporován okolím. Nesmála bych kdybych neměla kamarádku, která má tak neuvěřitelně nakažlivý smích a díky ní bych neznala ten úžasný pocit.Proto si myslím, že pro autorku tématu je důležité, aby se nesvěřila jen na internetu, ale i nějaké spřízněné duši.