Maminka ve mně dostatečně nepodporovala ženskost

bobulinka
nevím, jestli tě to uklidní, ale jsme v tom s tebou s Nicolatou minimálně dvě
Zajímavé je, že zrovna třeba konkrétně s vlasy jsem měla podobný problém, kdoví, třeba zrovna tam může být zakopaná část psa ... strašně jsem si přála dlouhé vlasy, ale mi řečeno, že to s mým typem vlasů nelze (částečně pravda). A proto jsem vlastní dceři, která je také zdědila hned od malička ty vlasy narůst nechala, aby mi to později nevyčítala, a mohla se sama rozhodnout, jak dlouhé vlastně chce. Ale to jen takový malinký střípek z mozaiky.
TaK 3 a možná víc )

Bobulinko, po kořenech se asi pídit nemusíš, vždyť jsi je sama pojmenovala. Teď zbývá "jen" vymyslet, co s tím. Jak to vidí tvůj manžel / přítel? Líbí se mu ženské chování, šatičky a botičky? Nebo je spíš vyznavač přírodního stylu? To je taky dost důležitý...

Aysel

Jenny - tvá známá - je pravděpodobně v tomto opakem bobulinky, protože jí štvalo, že o sebe její mamka nepečuje, tak se zařekla, že ona bude a teď si to vynahrazuje..bobulinka je podle mého ten druhý případ a to, že dlouhou dobu napodobovala maminku a chtěla být jako ona, tak se nesnažila chovat se jinak, ale teď už jí to vadí..

Elsa
jo vlasy.... unás vládl hodně despotický otec a pokud se muzdálo, že mi ofina leze k očím tak šup a okamžitě ostříhat, žádné námitky se nepřipouštěly.
kdybych měla dceru, nechám ji, at má vlasy jaké chce, dlouhé krátké........
mám syna a ten už v páté třídě, kdy chtěl dlouhý vlasy, měl vlasy 3x delší, než já za celou základní školu

June
manžel si nestěžuje, nesnáší umělý dlouhý nehty a přehnané líčení, což u mě nehrozí, ale na druhou stranu si myslím, že by mě rád viděl třeba víc v šatech a sukních, než pořád v riflích a kalhotech.
ale on to moc neřeší, je mu to celkem jedno, to spíš já se v tom pořád rýpu a přemýšlím a vrtá mi to v hlavě, musím si to prostě srovnat v sobě

Bobulinko, tak to je myslím docela ideální základ pro to, změnit to . Manžel tě do ničeho nenutí a má tě rád takovou, jaká jsi, hurá! Takže víš, že tu změnu budeš dělat jen sama pro sebe. Nemáš nějakou dobrou kamarádku, která by tě povzbudila? Třeba byste si mohly dělat "holčičí dny" - žensky byste se nafintily, vzaly si lodičky a šaty a vyrazily do kavárny... Jen tak, aby sis na to zvykla a kamarádka tě mohla ujišťovat, že to, že na tebe lidi vejrají není kvůli tomu, že máš vzadu omylem vyhrnutou sukni, ale protože ti to sluší! Já žádné takové kamarádky po ruce bohužel nemám, ale tohle mi připadá jako dobrý tréning .

Vadí mi na čem vůbec je tohle téma postavené, ale nesetkala jsem se tady s tím poprvé. Já vím, že ono se hledá hůře slovo, které by vystihlo to o čem je tu řeč ale na druhou stranu se mi nelíbí v jaké souvislosti se tu operuje s pojmem ženskosti. Ženskost se přece nerovná jehlové podpatky, líčení, drahé oblečení to bude řadě žen k ničemu pokud to nepůjde ruku v ruce s chováním, které dělá ženské ženským. Copak sebedokonalejší preciznost vizáže může kompenzovat chování blízké trhovkyni? Na to by se měla Bublinka spíše zaměřit, jestli toto ji byla maminka schopna dát, protože to všechno ostatní je určitě naučitelná ať už dříve či později. Vždyť koneckonců pokud tohle malá holčička nenachází u maminky je určitě v jejím okolí někdo jiný s kým se takto lze ztotožnit.
Navíc myslím, že když už hledat viníka možná by se mělo hledat trochu jinde, často daleko více je toto sebeuvědomění si jako ženy ovlivněno vztahem s otcem.

Autorka tématu píše-mamka věčně uhoněná,upracovaná,asi se rodině hodně obětovala,má mamka neměla nikdy žádnou kosmetiku,malování,řasenku,nic,nemalovala se proto,že je hodně výrazná,nepotřebuje to,u kadeřnice byla jednou v životě,postupně jsem se k malovátkům dostávala sama,dnes je tolik možností,časopisy,rady na netu....,začlo mě to bavit a přiznám se,že dnes,když slyším o nějaké vychytávce co se týká krémů na vrásky a podobně,kupuji to dvakrát,pro sebe a pro mamku a vím,že mamka má z toho radost,kdysi měla velké tmavé skvrny na obličeji,postupem času jí vybledly a má lepší pleť,nezapomenu jí pochválit,jak vypadá lépe a vím,že se tetelí radostí,takže je to o přístupu.Dříve,když jsem jí dala nějaký krém,tak říkala,to jsi mi neměla kupovat,stálo to moc peněz,dnes,když jí nějaký dochází,tak se jí zeptám co by chtěla a ona,ale nic,ale víš už mi dochází krém a já si na něj zvykla,mám z toho velkou radost,takže vlastně já jsem mamku za ty roky naučila starat se víc o sebe a těší mně to.

Jo a nezapomenu mamčiné stříhání ofiny,tak do půl čela,ještě v 16 letech,když jsem jela na intr,probrečela jsem cestu,ale všechno smazal čas,ona to nemyslela zle,jen to špatně dopadlo...

eerie
Ženskost se přece nerovná jehlové podpatky, líčení, drahé oblečení ...

to si právě taky myslím. myslím si, že člověk to musí nějak v sobě, že tím že na sebe hodí podpatky se to nestane neprobudí se to .
to je právě to , čeho jsem se tady chtěla dobrat - a hodně vás mi to potvrdilo - v líčení a oblečení to není. kolikrát potkám ženu, která má rifle , tričko, ale něco v jejím chování a způsobu jak chodí a vůbec se pohybuje je tak ženské, že nemusí mít ani mejkap a podpatky.
a stím se člověk asi fakt musí narodit, to nejde nějak naučit.
a že to souvisí se vztahem k otci - to je dobrá myšlenka, já jsem s otcem neměla moc dobrý vztah, já jsem ho milovala, ale on mi nikdy nedal najevo, to samé, spíš samé urážky a ponižování jak nic nedokážu, jak jsou všichni lepší než já, jak mám zhubnout....prostě nikdy jsem pro něho nebyla dost dobrá

souhlasím, ale každá žena to třeba v sobě nemá (nebo svou ženskost vnímá jako nedostatečnou) a snaží se ji nahradit makeupem, barvením vlasů a jinými úpravami...

Pokud máš návod, jak ženskosti docílit, sem s ním, jistě to všechny přivítáme

Nechci Ti brát iluze, ani mluvit za Yasminku ani ostatní holky, ale pochybuju že se tohle téma řeší kvůli chlapům Ženskost vůbec nesouvisí s tím, jestli mám/nemám/chci/nechci chlapa (ono kdyby šlo jen o toho chlapa, tak vy se vždycky některý chytnete ). Je to o osobním pocitu! O hledání místa, kam patřím. O tom, přijmout svoji vlastní roli. O tom, že jsem se narodila s ženským pohlavím, ale cítím že je špatně, že se jako žena necítím (a opakuji, vůbec to nesouvisí s tím jak mě přitahují či jak já přitahuji chlapy).
Je to v hlavě, ne ve šminkách a plném šatníku, či v pohledech chlapů... Tohle jsou drobnosti kterých lze docílit poměrně jednoduše. Ale jak docílit toho oč tu běží - pocitu že jsem žena, to nevím...

Mimochodem, moje maminka chodila v šatech a botách na podpatku, líčila se i chodila ke kadeřníkovi... Já se snažím dělat to tak, jak jsem to doma odkoukala, ale stejně se necítím žensky... Bude to spíš v chování - nikdy jsem nebyla ta líbezná holčička se zvonivým smíchem, vždycky jsem byla spíš takový bručoun, všechno rozumově analyzovala, nesmála se vtipům když mi přišly jednoduché... A mám pocit, že od ženy se očekává že bude stále miloučkatá, usměvavá, líbezná, dobře naladěná... A to já nejsem. Že by tady vězel zakopaný pes?

bobulinka
Moje mamka byla přesně , jako tvoje, znala jen práci a starost o druhé a nějaké parádění považovala za totální zbytečnost.Ještě navíc ve mě úplně potlačovala moji osobnost, musela jsem vždy "skákat, jak ona pískala", vše za mě rozhodovala, můj názor byl vždy špatný, vše, čeho jsem chtěla dosáhnout, bylo dle ní už dopředu blbost a zbytečné. Když jsem se pro něco nadchla, hned se mi to snažila zošklivit.Malovat jsem se začala potají, protože její názor byl, že to dělají jen lehké děvy. Asi jsem si vzala ponaučení, že takováhle já nikdy nebudu a jsem pravý opak, snažím se hýčkat a mít se ráda a dceru jsem vychovávala také pravým opakem, vedla ji k samostatnosti, nechávala jí prostor a ona mě za to nikdy nezklamala. Ještě dnes mě moje mamka dovede vyčíst, že jsem si zase koupila něco nového na sebe, že je to zbytečné, že utrácím.

Jo, tak to jsem měla jako přes kopírák... Že bychom objevily další vodítko našeho problému?

milow33Ještě navíc ve mě úplně potlačovala moji osobnost, musela jsem vždy "skákat, jak ona pískala", vše za mě rozhodovala, můj názor byl vždy špatný,

nápodobně, stejné to bylo i u nás, akorát že všechno rozhodoval otec.
a nikdy nic nebylo dost , vždycky našel nějakou chybu. i když jsem měla na vízo samý jedničky, tak stejně řekl, že se nikam nedostanu na školu a nic ze mě nebude.....
ono je to asi fakt všechno propojený.

flink
o získání chlapa to vůbec ale vůbec není, já dávno chlapa mám a nemůžu si stěžovat, že by se o mě chlapi nezajímali, spíš naopak. to co potřebuju vyřešit je ten pocit ve mně, který samořezjmě se snažím nedat navenek najevo. s chlapama, botama, šatama a podpatkama to vůbec nesouvisí.