Maminka ve mně dostatečně nepodporovala ženskost

Nechápu co je učitelům a kor na střední škole do toho, že se holky malují. To je snad pouze jejich věc. Na ZŠ to beru, ale střední je střední, ty děcka tam chodí, protože chtějí, není to však povinná školní docházka, tudíš si myslím, že je jim do líčení uplný ***.

Ono pokud žila v tom, že maminka se nemalovala a vůbec se o sebe nestarala na to určitý vliv má, protože to dítě se učí od rodičů a tak ji to nepřišlo divné ... divní spíše je, že na to přichází až ve 37 a v moderní době

a co je ženkost? to je vlastně sebevědomí ženy = vidět sebe, cítit se jako žena, vyzařovat ženství
a v tom žádné umění líčení nebo oblékání nepomůže

S tím souhlasím - třeba Lady Gaga a podobné "celebrity" , velice ironicky myšleno, je namalovaná až až , ale moc žensky nevypadá ...

Tak já bych to taky na maminku nesváděla. Ta moje je na tom úplně stejně jako ta tvoje. Taky mně nikdy do ničeho nenutila a já ji za to děkuji protože není nic horšího než dělat něco z odporem. U tebe je spíš problém nízké sebevědomí a s tím si bohužel musíš poradit sama. A co se týče té ženskosti tak tu prostě buď máš nebo nemáš. Já ji zrovna nemám a i kdybych skákala po hlavě tak ji v sobě prostě neoběvím. Já jsem spíš sportovní tip, na půl holka na půl kluk a světe div se i tohle se chlapům líbí. Takže nemůsíš být za každou cenu za načančanou dámu. Prostě buď jen svá.

Ještě dodatek. Co těm malým holčičkám závidíš, že si hrají na malé dospělé? Vždyď se tím prakticky připravují o dětství a ničí si pleť a vlasy už v útlém dětství. A co je pěkného na tom, když se 15 letá slečna zmaluje tak, že vypadá na třicet.

bobulinka
Já mám stejnou mámu jako ty, naprosto vůbec o sebe nepečuje a v žádném případě nevypadá žensky. V pubertě se mi za ni dokonce kamarádky smály, protože se navíc ještě naprosto strašně obléká (viz např. "model na pole", když je zima - montrérky, vaťák, na hlavě zmijovka.. člověku z toho opravdu vstávají vlasy na hlavě).
A já jsem pravý opak své matky, o svůj vzhled velice dbám a poslední dobou si připadám opravdu žensky a muži mi mou ženskost dávají hodně najevo (nechci, aby to vyznělo tak, že vypadám jako nějaká "lehčí děva", naopak chodím zpravidla oblečená v business stylu).

Čili závěrem-z mé zkušenosti mohu říct, že v tomhle směru mě moje matka nijak nepoznamenala. A zároveň (což možná některé napadne) si ani nemyslím, že by moje snaha pečovat o sebe byla vyvolaná tím, že bych se naopak snažila nebýt stejná jako matka. Myslím, že v přístupu k sobě samé mě neovlivnila vůbec, příp. pouze minimálně.

já autorku chápu na 100% ikdyž u mě to bylo naopak..mamka se o sebe vždy starala, já ji vždy obdivovala, pozorovala jak se líčí, češe, zdobí a myslím, že JE to velmi důležité, díky tomu se stala mým vzorem...a já ji napodobovala,, většina dětí napodobuje svý rodiče ..od mala...a nesou si to sebou i do budoucna...

bobulinka
no upřímně, já doma s maminou, z toho co píšeš taky nikdy nic nedělala a nepřijde mi, že bych nějak strádala nebo to na mě zanachalo následky líčit jsem se naučila sama, okoukala v časopisech atd. atd., spíš je to o nízkém sebevědomí, podle toho co píšeš; měla by ses naučit si více věřit. Malým holčičkám nic nezávidím, když je maminky učí fintit se už v tomhle věku, vyrostou z nich dle mého názoru pěkné babrínky bez nějakých hodnot....třeba se pletu, ale takhle to na mě působí..

Naprostý souhlas, bojuju s tím stejným problémem a troufám si říct, že se na tom rodiče podepsali dost výrazně. Cokoliv "ženskýho" bylo u nás zakázaný. To, že je teď informací o kosmetice plno je věc úplně jiná, je to o vnímání sebe sama, a to když je od dětství pokřivený, tak nějaký časopisy o módě nemají vůbec žádný vliv, spíš kolikrát celou frustraci jen prohlubují.

nechci na nikoho vůbec nic svádět, pokud se to někomu zdá, tak to špatně pochopil.
a asi jsem to nenapsala přesně, protože o kosmetice a líčení to taky jenom není.
chtěla jsem se jenom dopídit toho, jestli někdo, kdo to měl doma podobné jako já, má taky problém s tou ženskostí v sobě.
asi je to dost i o sebevědomí, jak píšete. toho určitě nemám nazbyt.
ale přemýšlím třeba nad tím, co mé rodiče vedlo k tomu, aby mě do asi šestnácti let každý tři měsíce nechali ostříhat - po celé hlavě úplně nakrátko - já jsem to nesnášela, chtěla jsem mít dlouhý vlasy..... nechápu.
nechci si stěžovat ani nikoho obvinovat, jenom mě zajímalo, jestli na tom někdo není podobně jakojá.....prostě se cítím málo žensky a pídím po kořenech toho.

Já to měla podobně jako vosmajda, mamka chtěla, abych nosila šatičky, ale já mnohem radši nosila kalhoty a tričko..nikdo mě do ničeho nenutil a já jsem asi v 9. třídě přišla na to, že se chci oblékat žensky, tak jsem začala..líčit jsem se taky naučila sama a to ve druháku na střední..

Záleží na tom, jestli jsi se musela nechat stříhat a nebo ti to bylo jedno a udělala jsi to, abys měla pokoj

bobulinka
Přesně toto mi nedávno vyprávěla jedna moje známá, na chlup stejný problém, jako máš ty.
Její maminka byla dlouhou dobu v domácnosti (3 děti). Šminky v domě neměli, protože se nikdy nemalovala, obočí si nikdy netrhala, ke kadeřníkovi šla 1x za 3 měsíce na trvalou, nepoužívala prakticky žádnou pleťovou kosmetiku (obličej si občas mázla krémem na ruce). Aby jí teda známá moc nekřivdila - lak na vlasy občas použila.
I když ji Jenny (tak se jmenuje ta známá) má strašně moc ráda, jak říká, tak se občas na ni zlobí, že na sebe víc nedbá. Někdy se za ni i stydí a pak je na sebe naštvaná.
Ale tím pádem, jak u nich doma nic nebylo, tak teď má Jenny všechny vymoženosti, miluje šminky, parfémy, oblečení, doplňky...Chodí precizně namalovaná, má krásné vlasy, potrpí si na módu a značkové věci. Ženská je tedy extrémně.
Asi by bylo fajn, se tím už nezabývat, a konečně to hodit za hlavu. Co bylo, bylo. Doufám, že se nebudeš moc zlobit, když řeknu, že ten problém vidím taky spíš v tvojí hlavičce Narodila jsi se jako žena, a to by v tom byl čert, když se namaluješ, načešeš, navoníš a hezky oblečeš, aby jsi si nepřipadala jako žena
Držím palce a už se tím netrap

Připojuju se k holkám, kdo tohle nezažil na vlastní kůži, tak nepochopí, a rady typu "podívej se na internet, je tam hodně návodů jak na líčení" fakt nepomůžou. U nás doma bylo taky všechno ženské zakázáno, a vše se orientovalo na výkon. Takže pokus o jakékoli šlechtění končil výsměšným konstatováním rodičů typu "ty vypadáš, kdyby ses radši učila - uklízela - žehlila - umyla nádobí". A to si pak člověk připadal jenom nepatřičně a trapně. Co se týká oblečení, to samé - nosilo se to, co ještě drželo pohromadě. Ale nějaké barevné kombinace nebo vzory, to už se tedy neřešilo. A výsledek? Už jsem taky dlouho plnoletá, v životě se mi celkem daří ve všech oblastech, ale nalakovat si nehty nebo si vzít boty na jehlách nedokážu. V hlavě mi vždycky křičí hlas "kdybys radši... uklidila, vyžehlila, vyprala, atd. atd. atd.", a prostě to nedokážu. Zatím... Ale pokud tu někdo přijde s konkrétním řešením, jak na to, budu ráda