Máme se rádi, přesto to nejde dál

Bruce78 : děkuji

jenina: ano, já mu šmejdila v mobilu...ale on mi pořád opakoval ,,já bych ti nikdy neublížil, nějaké jiné holky mě nezajímají..." a pak přijdu na tohle...je pravda, že kdybych mu v tom mobilu nehrabala tak jsem teď nejspíš ještě šťastná....ale taky si myslím, že když někdo po roce vztahu někomu vykládá jak je sám a nechává se utěšovat a okolo toho ty věci se sexem po telefonu a tak....to asi není něco v pořádku. Navíc on se mi přiznal, že mi do telefonu taky lezl a né jednou...ale nikdy tam nic nenašel protože já byla ta zamilovaná z celého srdce. Rozbrečel se proto, protože mu došlo, že mě tímhle nejspíš ztratí a že udělal hloupost. Ale bohužel. Vrátit to zpátky nejde.

Tak za 1/ Každého chlapa zajímají i jiné holky a může říkat tisíckrát něco jiného a každé rozumné ženské to brzo dojde. A za 2/ Porno, chat s jinejma apod je bohužel součástí každého chlapa protože oni už jsou prostě takoví, pořád si potřebujou něco dokazovat. A už je jen na tobě jestli po tom budeš šmejdit a nebo žít ve "sladkém nevědomí".

a ještě dodatek - ty jsis vybrala to druhé a tak neseš následky ( rozchod, bolest atd..) Bohužel je to tak, mnohdy trpíme za jejich "klukoviny"

No jo to máš pravdu, každý chlap si potřebuje něco dokazovat. Ale u nás to neklape i po ostatních stránkách. Vím, že kdybych moc chtěla tak by to možná spravit šlo. Jenže já už nejspíš nechci. Možná mi za nějakou dobu dojde, že to byla největší chyba mého života, nebo mi taky dojde, že jsem udělala nejlíp jak jsem mohla. Uvidím, nechám to času. Ale každopádně už nemám sílu se trápit a každý den se přetvařovat a něco v sobě dusit.

Jenino, ne každý chlap je takový, jaký popisuješ.

kanka: pokud ty takového nemáš tak to musíš být šťastná žena nejspíš jsou, ale není jich mnoho

Niki, šťastná žena jsem, ale vím, že dost takových je i mých kamarádů (dala bych za to ruku do ohně), takže hlavně nezoufat a koukat kolem sebe.

Tak snad si někoho takového také najdu moc bych si to přála mít normální, harmonický vztah

NAPROSTO nesouhlasím s tím, že každý chlap je takový ! Už jsem to zde psala - mám okolo sebe jak já říkám NORMÁLNÍ chlapy...
Je to o tom jaké lidi okolo sebe chceme mít a vyhledáváme je ... Pokud jenina má jen takovou zkušenost - je mi jí líto, to je smutný. Ale já potkala pár hajzlů, ale taky spoustu fajn normálních chlapů, co si tedy rozhodně nepotřebují dokazovat něco na netu a zapírat u toho své partnerky..Mají to v hlavě srovnané a nepoddávají se svému pudu na potkání..

A to, že jsi mu sáhla do mobilu - pochopitelně se to nedělá, to myslím, že ví každý slušně vychovaný člověk, mnohdy toho pak litujeme ,ale ruku na srdce - kdyby jsi to neudělala a měla vedle sebe takového partnera ( nevědomky a byla šťastná ), asi by jsi to stejně náhodou zjistila později...Nemusíš za to být na sebe pyšná, ale urychlila jsi to...
Já v mobilu nemám nic zlého, manžel taky ne a není nic divného, když si vezmu jeho mobil a volám z něj - pokud nemám po ruce svůj.. nebo opačně.. A ani jeden z toho není nervozní, protože jednoduše nemáme kostlivce ve skříni.

Naber sílu a soustřeď se na budoucí život... Bude lepší uvidíš...

Věřím v to, že to bude lepší. A mám další zkušenost do života...vždyť chybama se člověk učí. Musí přece tam venku na mě někdo čekat a já věřím v pravou lásku. A i ten můj teď už bývalý si najde někoho, s kým bude spokojený, a kdo bude taková ta tichá puťka co si nechá všechno líbit. Vždycky, když jsme se bavili o tom, že se mi zrovna nelíbí jak se chová, tak mi řekl, že princové jsou jen v pohádkách ať se vzpamatuju.

Profesionální fňukal bez vlastníího názoru s nulovou kreativitou a nízkou sebedůvěrou, co si chce něco zadarmo a bez námahy užít ve virtuálním světě? Takových je, ale mít ho doma bych nechtěla. Doufám, že aspoň dobře vydělává.

nikizka
Podle mě ho už nemiluješ a nechceš jako partnera, ale máš ráda jako člověka a kamaráda. Měla jsem to jednou taky tak, jedna půlka ti říká, že ho máš ráda a druhá, že už ho nechceš a nejhorší na tom je to, že je ti ho líto! Protože proto s ním pak zůstáváš a zbytečně si to prodlužuješ. Mě to trvalo několik měsíců než mi to došlo, že s ním být prostě nemůžu a že ho už beru jen jako kamaráda, ale jako kluk mi nic neříká.

martinam: Nejspíš jsi to vyřešila, opustila ho a teď máš někoho s kým jsi šťastná viď? Pořád mi běhá hlavou, jestli to s ním ještě nezkusit, že by se možná dokázal změnit. Mám to prostě opravdu tak 50 na 50 půlka říká nechoď, druhá zůstaň.

Ještě pořád řešíme, kdy si sbalím věci a definitivně odejdu. Mělo to být teď ale možná si dáme jen takový oddych na rozhodnutí. Jeden den jsem rozhodnutá, druhý den, když ho vidím tak mu chci ještě dát šanci...Já opravdu nevím, strašně mě to ničí.

Jo, opustila, brečeli jsme oba dva a to tak, že dost, ale jinak to nešlo. Za pár týdnů mi došlo, že jsem to měla udělat už dávno,ale tenkrát to byla moje velká první láska a já ho měla hodně ráda, jen jako člověka a blízkého přítele. Ale jako kluk už mě ani nepřitahoval a nedokázala jsem si představit s ním zůstat celý život. On to nesl dost těžce, ale přece s ním nebudu z lítosti!

Já být tebou tak se odstěhuju hned a když chceš mermomocí mít ještě "zadní vrátka", kdyby jsi si to rozmyslela, tak si řekněte, že se nerozcházíte úplně, ale dáte si tři měsíce pauzu v které oba zjistíte, co vlastně chcete /ale musíš se odstěhovat!/ a během těch tří měsíců se nebudete vídat a můžete třeba i randit, chodit s někým jiným atd.....Je to samozřejmě rozchod, ale na začátku to může pomoct si udržet tu "naději", že se můžeš vrátit....Za čas zjistíš, že ji už nepotřebuješ a že už se vrátit nechceš...Pokud, ale za měsíc zjistíš, že ho opravdu miluješ, můžeš se vrátit.