Mám smůlu na lékaře (?)

Friduča no to bolo aj dobou za komančov, na medicínu sa dostali zväčša detičky lekárov, ktorý o to nemali absolútne záujem alebo vzťah k tomu, dnes to tak aj vyzerá, práve táto generácia lieči. Tým nechcem znevažovať tých, ktorý sa tam skutočne dostali len na základe výborných štúdijných výsledkov a šikovnosti a šli študovať skutočne s cieľom pomáhať. Skutočných odborníkov je málo alebo sú prestarnutí. Bohužiaľ obrovská korupcia, za čo si čiastočne môžu sami ľudia, keď im začali pchať peniažky a naučili si doktora, že bez potrebnej obáločky ani nemihne okom pre pacienta. Pár nemocníc má dokonca označenie, že kto sa do nej dostane v poriadku už nevyjde, alebo vôbec. Pokus o reformu zdravotníctva, ktorá rátala s čiastočným spoplatnením lekárskych výkonov zablokovala terajšia soc-komančovská vláda. Takže je to neustály kolotoč problémov. Najnovšia vychytávka odborných lekárov u nás je, že alebo si počká pacient na odborné vyšetrenie 4-5 mesiav (gastroenterológia, neurologia, urologia) alebo sa pacient objedná za "poplatok" a hneď nájdu voľný termín. To je podľa mňa veľmi nefér.

Friduča
ještě poznámka, já samozřejmě chápu tvé zkušenosti, vím jak to chodí a taky nejsem slepá, jen prostě nesnáším zevšeobecňování, a ještě navíc to, které se mě osobně dotýká Takže tak...a přeji ti už jen samé pozitivní zkušenosti

já jsem si zažila tu "péči", když jsem měla strašné bolesti čelisti. Nerozuměla jsem, co se děje, do té doby jsem neslyšela, že by člověka jen tak mohla rozbolet tvář a jen jsem se dohadovala, co to je. Tak jdu k lékaři (byla jsem na týdenním sportovním kurzu od školy). Nejdřív naivně čekám u zubařky. Na otázku, zda mě vezme, že mám bolesti, namítla, že má objednaný lidi. Když se ptám, do kdy, říká, že do tří (bylo ráno). Takže jdu zpátky na ubytovnu a za deset minut tři klepu v čekárně, nikdo z objednaných už tam nebyl. Sestřička říká, že jsem se asi zbláznila, co tam dělám, že jsem asi na hlavu, když jen tak jdu k lékaři atd.

Pohotovost v tom imbecilním zapadákově, jako už asi nikde, samozřejmě nefungovala (dojeďte si do Prahy).

Naštěstí mě vzala obvoďačka. Moc mě nevyšetřila, řekla, že neví, co to je a nasadila antibiotika. Jela jsme co nejdřív domů, jdu k odborníkovi a ten jen kroutí očima, že beru antibiotika a nikdo už moc nepozná, co mi vlastně bylo.

Do té doby jsem se zdravotnictvím zkušenost neměla a tak mě tohle fascinuje..to by ti idioti nechali člověka chcípnout v bolestech?

Musím říct, že od té doby na lékařskou profesi v Česku koukám trochu jinak. Věřím, že jsou i dobří lékaři, ale zratila jsem veškerý respekt. Záchrana životů? Smysl života? Pro mě je to u většiny z těch, které jsem poznala, varianta na bezduchého, arogantního a nelidského instalatéra těla.

fridučo, ten amalgan je někdy lepší...mě dala jedna chytrá paní bílé a teď je budu VŠECKY měnit, protože se úplně opotřebovaly...to nepřežiju, když to viděl můj současný zubař, hleděl jak puk. ale o tom psát nechci

myslela jsem, že těmi vedlejšími příjmy myslíte i třeba to, že primář oddělení v nemocnici má ještě soukromou praxi. to je nehorázné. už několikrát se nám stalo (u nás doma je v nemocnici někdo non stop) , že se primář nepřišel ani vůbec několik dnů podívat na vizitu měl moc práce ve své soukromé ordinaci...místo něj tam byly dvě tak asi 29leté slečny. na neurologii....

a úplatky. jak si tu stěžujete, že vy nebo vaši blízcí jste třeba dlouho nemohli přijít na řadu...zaručuju vám, že stačí něco slíbit a na řadu přijdete rozhodně rychleji. vážně to tak funguje.

i já jsem z lékařské rodiny. proto můžu srovnávat. mnohé věci mě udivují. třeba to, jak vysokým sebevědomím oplývají mladí medici. někdy nestačím koukat. ze školy vyjdou jako někdy až skoro zpupní vševědoucí borci bez pokory k takovému tajemnému stroječku, jako je lidské tělo. protože jim na škole nikdo neřekne, že tělo je něco, čemu nikdy nebudeme úplně rozumět, a je třeba ho respektovat. moje teta lékařka říkala, že ji překvapuje, jak mladé ucha "rozumí" věcem, o kterých ona sama by si to ani po 25 letech praxe netroufla tvrdit.

a co se týče financování lékařů...lékaři v nemocnici podle mě na tom nejsou nějak hopsa hejsa. ale možná závisí, co to je za nemocnici a za oddělení. rozhodně začátky jsou kruté. kamarádky po škole měly i 36hodinovou směnu, zhubly na kost, a plat teda hrůza. časem je to snad lepší, ale kdo bere své povolání vážně, stejně dává mnohem více než dostává....například zlatý a všemi milovaný lékař z olomoucké fakultní nemocnice, který z přednášky spěchal na oddělení, a z něj zas na přednášku, a mezitím ještě na pohotovosti, a dokonce mám podezření, že ještě jezdil s rychlou...ani kdyby měl plat 50.000, nedocenilo by ho to, ale on by si to stejně neužil, protože se věnoval svému povolání.

jinak kdybyste si chtěli poslechnout další veselé historky z natáčení: třeba jak jsme dědovi opatřovali nové brýle. on je nechodící, velmi málo pohyblivý. přenesli jsme ho do auta, nacpali tam, dojeli do nemocnice...a hle, oční oddělení (logicky to, kam chodí hodně starých lidí) bylo ve 3. (!) patře....bez výtahu......děda má tak 90 kilo, a vezli jsme ho tam dvě ženy. trvalo asi půl hodiny, než se nám povedlo sehnat nějakého kolemjdoucího a na židli z čekárny vynést nahoru. prý nejsou peníze, a je obvyklé, že si tam rodina pacienta vynese!! proboha, připadala jsem si jak ve středověku.

nebo to, že můj nemocný unavený otec na interně byl na pokoji pro 10 osob, a ten byl plný. představte si deset lidí na pokoji, většinu důchodců, chrápali, smrděli. taťka se vrátil k smrti vyčerpaný nevyspáním a nechutenstvím, protože se tam prostě ani nemohl najíst. zaplatil by si menší pokoj...ale nemohl...neměli. no, a to, že ho domů poslali, protože potřebovali jeho postel, je jen třešnička na dortu.

jak píšete, že "starý člověk se nevyplatí"...mám opačnou, ale taky špatnou zkušenost. děda má slabé srdce. někdy před pár lety, už mu bylo přes 80, když byl v nemocnici, mu jeden doktor začal navrhovat operaci srdce. to by znamenalo pro něj jistou smrt na operačním sále, nebo po operaci, protože takový starý organismus by to nevydržel. vždyť už ani nechodil, leda se došoural ven na lavičku. lékaři u nás doma padali do mdlob. když jsme řekli, že ne, že to rozhodně nechceme, považoval nás zřejmě za tyrany dědy, kteří pro něj nedělají to nejlepší, a podle toho se k nám choval.

Můj expřítel měl v Praze autonehodu při které si poranil obě nohy. V nemocnici na Bulovce mu řekly, že to jsou jenom otoky, dali mu berle a prý to musí rozchodit. Měl ale tak strašné bolesti, že nemohl ani ustát, natož chodit. Když to trvalo 2 dny, podepsali jsme reverz a odjeli jsme do nemocnice do Zlína. Tam zjistili,že na obou nohách má utrhlé vazové pouzdra od kosti a okamžitě mu obě nohy operovali. Takže asi tak!

jsem alergická na včelí píchnutí, loni jsem skončila na antibiotikách a tejden marodila a nebyla jsem schopná vůbec nic. Minulé úterý mě píchla včela po více než roce, okamžitě jsem zachladila, pečlivě vytáhla žihadlo, vzala si prášek a nic, noha natíkala jak blázen, po třech hodinách trpení jsem se sebrala a nechala se odvézt na pohotovost. Nečekala jsem zázrak, třeba jen nějakou mast. Nejdřív jsme na pohotovosti museli čekat na doktorku, která si prý někde trajdá po kafíčkach, když se uráčila přijít, řekla jsem jí, že jsem alergická a že mě píchla včela, že otíkám a že jsem posledně dostala antibiotika. Podívala se na mě, a se slovy, že je snad normální, že mi to nateče a že ať si zajdu zítra k obvoďačce. Poznamenávám, že mám z doktorů a nemocničního prostředí psychické problémy z dětství a jet tam je pro mě nadlidský výkon. Aniž bych dělala nějaký humbuk, byla jsem ráda, že jsem se vymotala ven. Celou noc jsem nespala, trpěla jak blázen, nemohla spát, oteklá a nemohla se dočkat, až si ráno zajdu k obvoďačce. Ta mě viděla, okamžitě mi nadiktovala různé druhy léků, masti a bůhví co všechno...Naštěstí to odešlo už po třech dnech. Ale nechci domyslet, co by se mohlo stát, kdybych žihadlo místo do palce u nohy dostala třeba do krku...

No tak má historka nesouvisí asi přímo s lékaři, ale pro změnu se saniťáky. Měli jsme babičku v nemocnici a jelikož jsem byli časově vytížení, tak jsem si ji nechali domů přivést sanitkou. Jaké bylo ale překvapení mamky, když saniťák zazvonil, vyšla před dům, otevřeli se dveře sanitky, tam úplně cizí paní a saniťáci ji začali rvát mamce do náruče Přitom paní jim prý celou dobu říkala, že je z Domova důchodců a oni asi si mysleli něco ve smyslu, že baba blouzní. Babičku mezitím do toho Domova zavezli místo té paní! Teď se tomu sice smějeme, dopadlo to naštěstí dobře, babičku nám po pár hodinách vrátili, ale fakt nechápu, jak se může tohle stát Nechtěla bych být v kůži ani jedné ze starých paní!

saigonek

tak to zírám teda

marcelina24

ve zlíně je dobrá nemocnice
ale i tam se najdou mouchy, právě mám jednu čerstvou. v noci jsem vezla mamku na pohotovst do klobouk, protože měla tak šílenou migrénu, že už nemohla vydržet. prášky nezabraly, bylo jí zle, ani se nemohla už napít. nu...protože měla už mrtvici, a má vážné problémy s páteří, doktorka, asi i aby sama byla jištěná, ji raději poslala na neurologii do zlína. mamka tam jela, bylo jí pořád zle, migréna po injekcích z pohotovosti ustoupila jen částečně. doktor v zlíně byl maximálně hnusný. vynadal jí, prý proč ji poslali k němu a ne na internu. pak jí poklepal na nohy a řekl, ať dá před sebe ruce. když nevěděla jak, seřval ji jak malou holku, prý tak stará už by to mohla vědět! a pak ji uložili ne do pokoje, ale na vyšetřovací lehátko do skladu !! a místo deky dostala prostěradlo.

pro ty, co migrénou netrpí - když máte migrénu, každý zvuk a světlo vás zabíjí, jste zpomalení, otupělí, unavení...a on po ní ještě řval, že ho nechápe. navíc má přísný režim, nemůže spát jen tak na něčem, natož na nějakém lehátku, i to doktorovi říkala, a bylo mu to fuk. ráno zaplatila 90 kč a bez jídla byla vyhozená. navíc jsme zjistili, že doktor do průvodního listu napsal několik vyšetření, které neudělal. budeme si stěžovat, tohle už byl prostě vrchol. ...

Tohle není ale lékař ve službě, jsou to určité druhy držení pohotovosti, pro případ, že by bylo v nemocnici nutné navýšit stav. Lékař, který v tu dobu má službu, tam určitě je. Neznám lékaře, který by si ve službě dovolil opustit areál nemocnice (o areálu píšu záměrně, protože v nemocnicích chodí na jiná oddělení dělat konsilia, atd.)

Nezlob se, ale tohle mi přijde hodně zvláštní - odvést příbuzného umřít do nemocnice. Já jsem se snažila o pravý opak a dodnes mne mrzí, že to nevyšlo a že dotyčný zemřel v nemocnici (byl tam převezen akutně rychlou - mysleli jsme, že to pomůže - kdybych věděla, že ne, byl by doma a umřel doma). Docela odsuzuji to, jak se v ČR umírání odosobňuje a dělá se z něj nemocniční záležitost. Není k tomu žádný důvod. A znechucení lékaře chápu, byť si myslím, že z profesního hlediska se neměl takto před vámi vyjadřovat.

Protože to není tak jednoduché, pojišťovna po nemocnici totiž většinou vyžaduje pravomocný rozsudek a až teprve na jeho základě proplatí škodu nemocnici. Pojišťovna také ve sporu často vystupuje jako tzv. vedlejší účastník a podporuje nemocnici, aby se nemusela náhrada škody platit. Odpověď na tvou otázku tedy je - za vším hledej peníze.

Kdybys měla platit komerčně zdravotní pojištění (tj. skutečné pojištění), pravděpodobně by sis se svými odvody na uváděná vyšetření nešáhla. Problém zdrav. pojištění je ten, že se ve skutečnosti o pojistku nejedná, neboť platby nejsou jako pojistka nastaveny - to je ten solidární aspekt současného pojetí zdravotního pojištění.

Tuhle nemocnici já nesnáším.
Když jsem tam ležela a chtěla, abych mohla do sprch, tak mi řekli, že jsou o patro níže a nikdo tam semnou nepůjde. Přinesli mi kýbl a hadr a ať se umyju na pokoji, kde byli i další lidi.
Oproti tomu Motol - zlatý, ochotní lidi.
Byla jsem v obou nemocnicich, že jsem se psychicky zhroutila. A opravdu Bulovka děs

Ještě super zážite se zuby. Chodila jsem přes měsíc k zubařce. Léčila mě zub. Vytrhla kořeny, zadělala - bolelo, takže blomba pryč a léčila. Jenže to bolelo furt. Navrhla jsem ji trháni a ona souhlasila. Vzala jsem si v práci dovču, jelikož pracuji hubou - na telefonu.
Po vytrhnutí zubu mi zubařka řekla, že tam byl ještě jeden kořen, a proto mě to bolelo. Na rengernu prostě neviděla ještě jeden kořen. Později mi bylo řečeno, že dřív se učilo, že tam je určitý počet kořenu, což se nyní už lékaři neučí, že může být různý počet. Je pravda, že zubařka byla starší ročník.
Trhání nebylo vůbec procházka růžovou zahradou i s injekci. Byl hodně dlouhý a paní zubařka ani neměla tam sestru, která by mi třeba držela hlavu. Skoro na mě ležela.
No nic, nakonec ho vytrhla.
Po cca dvou dnech mě začalo zaléhat ucho, tvař bolela. Valetol byl můj kamarád. O víkendu to už nešlo vydržet a musela jsem na pohotovost,ale s uchem. A evidentně jsem měla v puse zánět, jelikož i když jsem si vyčistila zuby, tak to 15 minut jsem sama umírala smrady z vlastního dechu, na levý ucho jsem už neslyšla.
Na pohotovosti Na Vinohradech mi museli pichat bubinek. Tam jsem se regulerně rozbrečela, protože to byla taková bolest. Z ucha mi tekla krev. Tam mi pak řekli, že do večera uslyším. Neslyšela jsem.
Z neděle na pondělí jsem ani bolestí nemohla spát. Měla jsem horečku a takový tlak na ucho. Hned v pondělí ráno jsem jela k zubařce, která mi ránu po zubu vyčistila a když jsem ji řekla, co se mi stalo, tak mi řekla, že od zubu zánět ucha nemám. Bylo to na stejné straně.
Od tý doby jsem k ní už nešla.
Každopadně poté jsem si hledala ušního, ten mi ucho vyplachl znova. Potvrdil mi, že je to po tý ráně od zubu, že mi to paní doktorka zle vyčistila = zánět rány po zubu, který přešel do ucha. Na ucho jsem neslyšela 3 týdny a na neschopence jsem byla cca měsíc a půl. Sem tam mi z ucha tekla krev. No, řeknu vám, že se zuby jsem si fakt vytrpěla i jako malá,ale tohle byl nejhorší zážitek.

Tak můj zážitek mě naštěstí nijak neohrozil, max. jsem mohla někoho nakazit . Byla jsem nemocná, dostala jsem od svého obvodního antibiotika a měla přijít na kontrolu. Když jsem na ní šla, tak ten můj obvoďák tam nebyl a já musela jít k jeho zástupci, kterého nesnáším, protože je to strašný chytrolín. Všechno ví, všechno zná, na co jsou nějací specialisti, když tam je přece on. Tak první, co bylo, že zkritizoval toho mého doktora, co mi to napsal za antibiotika, že to on by v životě neudělal, že se to na tu mou diagnózu vůbec nehodí, poslechla jsem si jeho chytrácké řeči, napsal mi nějaké své oblíbené tabletky a šla jsem. Měla jsem přijít za 3 dny na kontrolu, protože se to prý tak dělá a strašně se podivoval, že mě ten můj doktor po 3 dnech vidět nechtěl. Během té doby se mi po těle udělalo pár puchýřků, takže jsem nevěděla, co se děje. Takže jsem vyrazila na kontrolu, s tím, že se zeptám o co jde. První, co mě napadlo, že to jsou neštovice. Takže jsem se ho ptala a on, že nééé, že to neštovice nejsou, že neštovice vypadají jinak. Že je to alergická reakce na ta antibiotika. Takže jsem dostala nějaké tablety na alergii, nějakou mast. Totálně mě vystrašil tím, že se mi může stát, že se začnu dusit, nebudu moct dýchat, vypsal mi rovnou i papír na pohotovost, kdyby mě to chytlo, tak ať volám sanitku a na které oddělení mám jít. Takže já domů šla úplně hotová a viděla se, jak se někde po cestě zhroutím a nebudu moct dýchat Měla jsem přijít po víkendu se ukázat a to už tam byl můj obvoďák, takže jsem šla tam. Naštěstí se během toho víkendu nic takového nestalo, pupínky některé vyschly, celkově jich bylo asi 8 - 10. Když jsem došla na řadu, tak mi sestra oznámila, že nemůže najít kartu. Tak jsem ji řekla, že to bude asi tím, že jsem byla vedle, tak ať pro ní zajde. Tvářila se strašně uraženě, že něco takového vůbec musí absolvovat, poslala mě dovnitř ordinace a že tu kartu teda přinese. Když ji donesla, tak s ní přišla i sestra toho druhého doktora a málem mě sprdly za to, že jsem si dovolila jít za svým vlastním doktorem. Že mi snad ten druhý doktor řekl, že mám přijít na kontrolu k němu. Ukončily to tak, že ty pacienty vůbec nechápou. A až potom, co ty sestry odešly, tak můj doktor řekl, že nechápe, proč bych měla chodit tam, když on už tam je. No takže jsem mu povykládala zábavné historky s tím druhým doktorem. Ukázala mu ty pupínky a on na to, že to na žádnou alergickou reakci nevypadá, že si netroufne posoudit o co jde, že bude nejlepší když půjdu na kožní. Takže jsem teda vyrazila na kožní, tam si doktorka taky nebyla jistá, udělala mi nějaké testy, po týdnu čekání jsem se teda dozvěděla, že jsem MĚLA fakt ty neštovice, se kterými jsem si vesela běhela po světě Se člověk s těmi doktory fakt pobaví.

A k tomu samému doktorovi, který mi tvrdil, že to neštovice nejsou, chodila i známá známé, s tím, že ji nějak tloustne krk. A on, že je to tím, že je tlustá, že má zhubnout. Byla tam několikrát, pokaždé ji takhle odbyl. Až jednou nemohla dýchat, volali záchranku a teprve tehdy se mi přišlo, že tam má nádor a že už ji moc nezbývalo....

Vše jsem konzultovala s odbornicí - byla to její rada. Byl v komatu nevěděl o světě ( poslední den ) i teta, která se spolu se mnou o něj celou dobu starala k němu ten poslední den neměla sílu jít do místnosti. Celá se klepala a jen seděla a koukala do prázdna. Mě bylo doporučeno, ať to uděáme z důvodů, např. toho, že strejda ležel v místnosti na tetině posteli a tak jsme to rozebírali - zda pokud zemře ona dokáže v té místnosti po zbytek života spát atd... ( je spousta případů, kdy pozůstalej nedokáže po zbytek života do té místnosti,ani vkročit ).... Můžeš to odsuzovat jak chceš, ale po dlouhém psych. tlaku nevím ani já zda bych to zvládla. Pokud to někomu připadá přirozené - v pořádku. Já na to nemám. Starali jsme se o něj do posledního momentu, kdy vnímal okolí ( tedy celou dobu ) v komatu byl poslední den.

Já a většina mých známých má tedy velmi špatné zkušenosti s olomouckou nemocnicí.Když můj expřítel spadl v zimě z namrznutých schodů a byl v bezvědomí s rozbitou hlavou,tak sice sanitka přijela do pěti minut.Ale v nemocnici na pohotovosti-v raních hodinách,nikdo tam nebyl-ho nechali v tomto stavu ležet na chodbě přes tři hodiny než přišel doktor.Kamarádka,co tam zažila,když jí skoro zemřelo mimčo a co viděla...Shrnuto asi nejznámější případ byl,když přímo v areálu zemřel bezdomovec,kterého odmítli vyšetřit... Bohužel některé nemoci vyléčit nejdou a nemám vzdělání posoudit,zda se nedalo udělat víc,ale velmi mě zarážel a hlavně bolel přístup personálu na onkologii.Můj otec se léčil z rakoviny tři roky,bohužel...Chodila jsem tam často,a to co jsem tam vyděla...A když vám lékařka s úsměvem na rtech oznámí,že se nedožije konce víkendu a potom přijdete na pokoj,kde už je na jeho stolku připravené nové povlečení...Myslím,že k tomu není co dodat