Mám smůlu na lékaře (?)

Friduča
No jasně, popisuješ přesně to, na co jsem v širším kontextu narážela - smrt v ČR se odosobňuje. Lidé se vozí umírat do nemocnic a neumírají doma. Proto, když mají umřít doma, jsou tím jejich příbuzní traumatizováni (jako u vás). To dříve nebývalo.
Docela zajímavě se k tomu vyjadřoval Tomáš Halík (jinak ho nijak zvlášť nemusím - ale tentokrát uhodil na hlavičku). Bohužel to nemůžu najít, ale podstata od něj je asi tady: "A mají Češi nějaký specifický vztah ke smrti? - Podle výzkumů většina Čechů na otázku, zda se chtějí od lékaře dozvědět, že se blíží jejich smrt, chtěla být obelhávána, zatímco u jiných národů převažovala touha znát pravdu. Za komunismu existovalo nařízení, že pohřební vozy mají jezdit pouze v noci, aby nevyrušovaly pracující z jejich budovatelského optimismu. U nás je skutečná smrt pořád "ukrývána". Nejčastěji se umírá v nemocnici, za plentou. Ostatní pacienti v době, kdy někdo umírá, jdou na chodbu kouřit a mají pocit, že se někdo chová neslušně, když umírá. Tragické je, že u nás je člověk při umírání často opuštěn. Navíc se množí "pohřby bez obřadu", příbuzní nechávají své blízké anonymně odklidit jako odpadky, bez rozloučení, odpuštění, rekapitulace jejich života. Ale když si zapnete večer televizi, vidíte během půlhodiny bezpočet smrtí – jako by se lidé chtěli otupit virtuálním přehráváním něčeho, čeho se ve skutečné podobě děsí. Smrt nastoluje totiž zásadní otázky metafyzické povahy."

jataky

Chápu co chceš říct, ale já nejsem věřící - tudíž ze smrti mám strach a setkání s ní mi prostě není příjemné. Ani jeden z příbuzných, včetně strejdy o které jsem se starala do poslední chvilky neumíral jako ODPAD...Strejda byl sám sotva dvě hodiny a k tomu nevěděl o světě...( byl v komatu ) a v komatu byl poslední den. Pokud jsem mohla, tak jsem se o něj starala - neodložila jsem ho nikam do ústavu, abych neviděla jak trpí ( měl své děti, které za ním ani nepřišli ).Můj názor byl ( na radu zkušené lékařky ) - odvézt ho, sestřenka se s ním také ztotožňovala - má teta váhala. Udělali jsme to a rozhodně bych to udělala znovu. Dokážu se o nemohoucího starat, ale nevím zda bych dokázala koukat na ten defintivní okamžik - není to nic příjemného.Nikdy bych to neudělala pokud by byl při vědomí ! Pak bych to prostě prožila.Rozhodně pro mě smrt neznamená, že se umírající chové neslušně... On umíral delší dobu - já u toho byla a starala se o něj, ale v momentě kdy neví o světě - koukat jak mu mlátí plíce o vodu a ty víš, že kdykoliv může vydechnout naposled... Promiň,ale na to jsem neměla, už tak jsme byli psych.vyčerpaní. Kdo to dokáže, kloubouk dolu je to jeho věc,ale já se dlouhodobě starala o tři nemohoucí příbuzné a z toho o dva umírající a je to opravdu vyčerpávající... Ani na moment mě nenapadalo to nedělat. Ale aby na mě doktor řval - proč jsem ho nenechal umřít doma, tak to je pro mě nepřípustné. Lidé se uči několik let,aby se tyhle věci naučili přijímat... Já to neumím a tak jsem udělala to co pro bylo nejpřijatelnější.

lucinkaf
Tak s lékaři moc dobrou zkušenost také nemám,ale ne se všemi,to bych jim křivdila,kdybych měla vše vypsat,byla bych tu hodně dlouho

Nejdřív jsme na pohotovosti museli čekat na doktorku, která si prý někde trajdá po kafíčkach, když se uráčila přijít, řekla jsem jí, že jsem alergická a že mě píchla včela, že otíkám a že jsem posledně dostala antibiotika. Podívala se na mě, a se slovy, že je snad normální, že mi to nateče a že ať si zajdu zítra k obvoďačce

Tak to je děs a divím se,moje mamča je na tom úplně stejně,těžký alergik a injekci má také,minulý týden se jí to stalo a otec na pohotovost ihned zavolal a odvezl ji tam a už čekali mezi dveřmi a postarali se o ní perfekně.To klobouk dolů,pár dní i poležela v nemocnici.
Takže my jako rodina máme s lékaři zkušenosti dobré i zlé

Ahoj, tak já pracuji ve zdravotnictví a jediný co k tomu můžu říct, že je to prostě o lidech a o penězích. Zatím jsem se nesetkala s vyloženě špatným doktorem a nějakým zásadním pochybením. Co se týče přístupu, už po několika letech jsem si přišla vyhaslá. Je těžký, být milá, vstřícná, vzdělávat se, to vše při těch platech a přesčasech, takže aby to neodnesli klienti, odnášela to rodina. Teď jsem na rizikovce, tak snad naberu síly do dalších let, protože mám svoji práci ráda a myslím, že ji opravdu dělám nejlíp,jak dokážu. Vím, jak často se nadává na lékaře a zdravotnictví celkově, ale možná si vy neumíte představit jak náročné je jednat slušně s vulgárními, agresivními, zmatenými klienty a jejich rodinami, nebo že pokaždé, když není zdravotník u klienta, že nepije kafe apod. Pamatuji si, jak některé medičky v Motole chodili místo pro výplatu ještě něco doplácet a kdyby neměli partnery, co je živí, asi by si atestaci nikdy neudělali. Upřímně se jim někdy divím, že do toho šli, přijde mi, že v jiných oborech s takovým vzděláním by se měli mnohem lépe.

innes

to já vím, mě pracuje ve zdravotnictví půlka rodiny...ale někdy je to fakt moc. poslední dobou se často setkávám i s opilými doktory jedna mi zrovna nedávno vytahovala stehy, a buď byla nadrogovaná, nebo opilá.
vím, že vyhoření nastává, zejména v nemocnicích. ale myslím, že by se to mělo nějak řešit, protože když jsi v rukou lékařů často, je to hnus. mamka teď kolikrát i brečela, jak se k ní hnusně chovali, a to jen proto, že nevědí, co jí je. a ona není žádná křehotinka. oni si své povolání vybrali sami, ona za to nemůže. museli vědět, že za nimi budou chodit pacienti špinaví, narušení, hloupí, protivní, přecitlivělí, násilničtí....a to, že doktor podvádí při vyšetřeních, nebo nevěří pacientovi, jak trpí, nebo mu dokonce naznačuje, že nemůže být normální, nic neomlouvá.
setkala jsem se i se skvělými lékaři, abych nekřivdila. vážně skvělými. škoda, že jich nebylo víc.

a ať na to má kdo chce jaký chce názor...povolání lékařky v nemocnici podle mě není pro ženu úplně to pravé, zejména teď když je atestace na 5 let. vždycky bude zanedbávat rodinu, nebo pacienty. leda by tedy nechtěla rodinu. lékař je povolání, kterému je třeba všecko obětovat, nebo to radši nedělat.

edit: proto říkám všem, kdo se ptají: mám jít na medicínu? a hned druhým dechem dodávají, jestli si dost vydělají, a kolik by si tak mohli vydělat za měsíc...nechoď.

s tímhle nesouhlasím, proč bych měla všecko obětovat? Nebo co všechno myslíš, trochu to zpřesni. Souhlasím, že nějaké oběť zde je, ale rozhodně nesouhlasím s přívlastkem "všechno". A ten úkor rodiny, ano je to sice pravda, ale v podstatě jen časově. Já mám oba rodiče lékaře a necítím se, že bych v dětství nějak trpěla nebo byla odsunována bokem, stejně jako si nemyslím že moji rodiče zanedbávali své povolání

bohužel, takhle vypadá naše zdravotnictví, tvůj příběh je u nás zcela "normální". Je to strašný, ale je to tak, mohla bych vyprávět...............Řekla bych, že lékaři nejsou důslední při vyšetřeních a určitě je to i tím, že musí šetřit peníze

Jen pro příklad, kamarádky maminka přivezla svého manžela s infarktem do nemocnice, čekali na příjmu, páni doktoři svačili (bylo jim řečeno), manžel jí po chvíli umřel v náručí..........

petulaa..

myslel jsem to tak, že se buď rozhodneš, že budeš lékařinu dělat jako třeba prodavačka: mám pracovní hodiny od do, teď mám pauzu, teď mám volno...nebo budeš lékařinu dělat jako vesnický lékař: mám pauzu, ale volali, že té paní je hodně zle, ok, jedu tam....potom ale nikdy nebudeš mít dost času na rodinu podle mě se totiž lidské problémy, nemoci, a tak nedají nacpat do pracovních hodin. hodně ale záleží na tom, jaký obor děláš. jiné to má oční, jiné praktik, jiné chirurg.

pokud budeš dobrý lékař, ne lékař-prodavačka, budou ti lidi volat domů, a na dovolenou, a zastavovat tě na ulici.......mám dvě rodiny, kde oba rodiče jsou lékaři...dokud měli malé děti, byly ženy na pokraji vyčerpání, protože měly po škole,před atestací, v práci 36 hodinovou směnu, teď manžel třeba taky měl být v práci...a doma jedno malé dítě....vždycky něco zanedbáváš. minimálně sebe.

Tak to si myslím, že se automaticky nepředpokládá a že nikdo nemá právo tohle od lékařů očekávat - asi s výjimkou psychiatrie.
U ostatních lékařů není důvod, aby pacient přišel špinavý nebo se choval násilnicky (nepočítám lidi špinavé či znečištěné po dopravní nehodě či agresivní v důsledku šoku apod.).

imoen
Víš já si myslím, že existuje zlatá střední cesta; když mě někdo zavolá nebo osloví s něčím vážným, tak ho samozřejmě neodbydu přestože už mám po ordinačních hodinách; na druhou stranu nebudu řešit telefonáty či návštěvy ohledně "rýmičky a kašílku", které mohou s klidem do druhého dne počkat (a že takových je!). Takhle si to alespoň představuji já
A jinak samozřejmě velmi velmi záleží na tom, co jsi napsala:

a ještě bych doplnila o jak velké město se jedná, protože ve všech větších městech (kde bych chtěla být) existují po ordinačních hodinách v nemocnici pohotovosti, na druhou stranu chápu že z vesnici to mají lidé těžší a proto tamní lékaři by opravdu hodně obětaví být měli.

Ale já neříkám, že se to neděje jen, že v takové kolektivu nepracuji a pracovat bych nechtěla. A arogantní lidé jsou všude - úřady, prodavačky apod.,to je už na jiné téma. myslím, že i zkušenému lékaři se může stát, že výkon nedopadne, jak by měl. Člověk není rádio, aby se dalo jen tak opravit. Vždy hraje roli více faktorů, které si laicky mnohdy neuvědomují. Jako když silný diabetik, nedodržuje doporučení a když má doslova uhnilou nohu, hrozně se diví, že se bude amputovat a proč s tím doktor nedokáže nic udělat.

Já teď teda žiju na dost malém městě, ale tohle snad né, ne? Pohotovosti jsou většinou nedaleko. To by mě nikdy nenapadlo volat doktorovi domů. Promiň,ale s tím porovnáním lékař-prodavačka, to nemyslíš vážně. V každém povolání jsou lidé co budou dělat třeba na 50% a naopak takoví co na 200%. Také bych nechtěla mít právníka, co to odflákne, stejně tak lékaře. Dříve nechtěli,aby učitelky měli vlastní rodinu, aby se dostatečně mohli věnovat žákům,ale to bylo za krále klacka, to snad teď nebudem doporučovat lékařkám. A co lékaři, kteří mají soukromou praxi - gynekologové apod., ty taky dělají od od a rodinu by snad u toho zvládli

Innes
tak to já mám v rodině lékaře tři a domů volají všem, dokonce i na dovolenou, a tetu otravují i v kostele

a lékaře-prodavačku máme taky. ten předepisuje všem na všecko penicilin. vůbec není diagnostik, nepozná naprosto žádnou méně se vyskytující chorobu, krom angíny, chřipky a zánětu průdušek. mám vlastní široké zkušenosti.

Zuby máme jedny,ale bohužel každý na to má!Nebo jste tu všichni finančně dobře?

Školní děti mají zkažené zuby.Dříve je braly ZŠ na prevenci a hned zubaři vrtaly po zjištění kazu a nejeden .Dnes si rodiče musí vzít extra dovču.
Zubař vyvrtá 1 zub a přitom okolo jich je 7kazů.Tak nechápu, proč nevyvrtají všechny kazy najednou?Mít peníze ,tak bych šla radši k placenému ,který vyvrtá zuby najednou!
Léčení nemocí
Zajít k lékaři a chtít i léčbu+znamená mít plnou peněženku bankovek.Pokud máte nabitou peněženku ,to je mi ochoty a všeho!
I nepříjemný lékař je náhle pozorný s lidským přístupem.
Dítě bylo na vyšetření břicha pohmatem a na památku odcházelo z modřinamy.

.
Nebo máte jiné zkušenosti?