Mám smůlu na lékaře (?)

Někdo blízký měl problémy: dásně, bolesti, zápach z úst atd. a přes veškerou možnou péči ze strany blízkého se to stále jen zhoršovalo. U zubaře byl dotyčný cca co 2-3 měsíce. Naposledy před 4 měsíci. Protože se stav stále zhoršoval, vyřešilo se to na radu známého z jiné zdrav. zařízení objednáním do soukromého stomatologického zařízení (plná úhrada péče z vlastního).

Ukázalo se, že ač dotyčný je po prohlídce zubů před 4 měsíci u původního zubaře se závěrem, že nemá žádný kaz, ve skutečnosti jich bylo 7. Dásně parodontické a stav se dle současného zubaře zhoršoval špatným ošetřováním ze strany původního lékaře, který dásně zmasakroval, namísto aby odstranil běžný (!) zubní kámen, který na ty dásně tlačil. Nyní se ten stav zubů lepší, ale náprava stála částku řádově v desetitisících. Současný zubař se divil, že dotyčný byl v posledních 5 letech u zubaře - protože máme kartu, tak jen kroutil očima, že to snad není možné.

Babičce v nemocnici Na Bulovce zabili syna. Je to delší dobu,ale stalo se. Srazilo ho auto, oni udělali všechny možný vyšetření,ale zapoměli na hlavu.
Po týdnu vlítnul na doktori jeho kamarád, že se strejda motá a jemu zle. Teprve po týdnu v nemocnici udělali vyšetření hlavy a zjistili krvácení do mozku, s kterým nešlo už nic.
Takže strejdu jsem nikdy neviděla a díky tomu nemám ani sestřenice, či bratrance

Jinak před rokem - na doporučení jsem získala zubařku. Potřebovala jsem dát dohromady zub. Platila jsem cca 3 tisíce. ZUb se po měsíci rozpadl. Dle jiného zubaře - nekvalitní práce, špatně výplně. Teď mám půlku zubu, s kterým nejde nic dělat. Snaha byla,ale nejde.
Zubařka v té době byla přítelkyně šefa mého přítele, který začal tvrdit, že si za to můžu sama, že jsem tam nechodila, atd. Dokonce, když jsem té doktorce dala zle hodnocení na webu, kde se doktoři hodnotí, tak přítelovi strhl peníze. Raději jsem to už neřešila....

Další: babičce bylo zle, má cukrovku. Volali jsme ji záchranku. Opět odvoz na Bulovku. Má to kousek. A oni ji odvezli na chirurgii, kde ji pak nechali na chodbě. Doktor ji poté vynadal, kam se nechala odvést. A když už konečně se k ní dostala doktorka, tak babička říkala, že o cukrovce skoro nic nevěděla. Ani ji nedali najíst, přitom ona musí pravidelně. Vyhodili ji pozdě večer.
Nakonec se dostala přes známou K Františku, kde ji opravdu pomohli a cukrovku má už dobrou.

tak s cukrovkou znám své, otec je těžký diabetik. když byl v nemocnici, nějak se neštvali a klidně mu dávali krupicové kaše, koblihy a podobně. když se mamka pozastavovala, tak jí sestra řekla, že na zvláštní stravu nejsou peníze !

Bohužel také mám velmi špatné zkušenosti s lékaři. Trpím bolesti hlavy, migrenama, bolesti zad a lopatky - to vše ze špatného ošetření z autonehod. Táhne se to semnou už několik let, vozím všude léky proti bolestem, některé už ani nezabírají

imoen
Takže ho raději zabijí?? To je fakt na hlavu Někteří doktoří se chovaji, jak kdyby pracovali u pásu a pacienti byli výrobky, co jim tam jezdí.
Chápu, že ve zdravotnictví moc peněz není,ale tohle je opravdu opověď

je to tak děsné, že už ztrácím důvěru k lékařům...než někam jdu, vždycky se snažím nastudovat maximum, a taky jsem si zvykla konzultovat diagnozu ještě s jedním lékařem.

tywee

ano, mého otce v nemocnici málem zabili a to nejednou. dědu vlastně taky, když dostal skoro gangrénu do špatně ošetřovaných nohou (bércové vředy). byl v nemocnici kvůli zápalu plic a oni ho málem zabili na otravu krve, naštěstí si toho všimla teta-lékařka, když u něj byla na návštěvě, ale jen tak tak. mamka mu pak ty nohy doma dva měsíce doléčovala.

je to normální?chápu, že se může stát, doktor není bůh, dělá chyby, ale kdyby se aspoň nekdo omluvil. to, že mamku tehda poslali domů z nemocnice s tak hrozným bacilem, že jedla měsíc antibiotika, už radši ani neřeším...

ta teda doktorka říkala, že to je tím, že lékaři začali brát své povolání jako své zaměstnání, a snaží se vydělat, ne se obětovat pacientům, což by doktor měl.

tohle je sice pravda, že to tak lékaři začli brát, to ale z jednoho prostého důvodu - že jsou placeni hůře než kdejací dělníci...
a upřímně, kdo se dneska nesnaží vydělat? Všichni, protože dnes ti nikdo nic za hezký úsměv a obětování se nedá....a obětování se jejich děti taky nenakrmí....

Jinak k tomu ostatnímu, lékař je jen člověk a může se zmýlit nebo něco přehlédnout, být unavený, je ale pravda, že je teď spousty takových, co na to doslova "prdí" a nezajímá je to....

Zrovna tohle bych lékařům nevyčítala. Ale debata na téma platy ve zdravotnictví by byla na jinou, samostatnou diskuzi.

přesně jak říkáš....peníze v té motivaci rozhodně dělají hodně.....jinak jsou případy, za které lékaři nemohou (ale vždy se to na ně hodí), ale bohužel i naopak.
Já mám s lékaři špatnou zkušenost zatím jenom jednu, kdy mi lékařka předepsala atb na zánet močových cest, ale jenom na 5 dní. Samozřejmě po týdnu se mi zánět vrátil a jiný lékař kroutil hlavou nad tím, jak mi mohla dát atb jen na 5 dní (navíc když ten zánět už mám opakovaně), že na tak krátko se snad nedávají nikdy a napsal mi nové na 2 týdny. Takže jsem týden jedla atb., zničila mikroflóru zbytečně.
A potom ještě stomatoložka, která mi vyvrtala omylem jiný zub! Měla jsem kaz a ona mi vyvrtala zdravý zub vedle, nechápu.

Tak já si předně lékařské profese nesmírně vážím. Nemám konkrétní špatnou zkušenost se zanedbáním péče nebo se špatnou diagnózou, ale obrovsky se mě dotýká celý, dle mého názoru špatný, systém.

Dvakrát ve svém životě jsem se dostala do styku s lékaři na onkologii, když mi umírali nejbližší v rodině. Vím, že lékaři jsou také jenom lidé a aby se, zvlášť na odděleních s vysokou úmrtností, sami nezbláznili, musejí se od případů odosobnit, nebo se o to alespoň pokoušet.
Přesto mě jejich rutinní a téměř cynický přístup přiváděl k nepříčetnosti. Zvlášť ve chvílích, kdy člověk zažívá zoufalství a frustraci z vědomí smrti a prahne po jakékoli informaci a náznaku lidskosti. Právě v takových chvílích by se měl lékař projevit jako profesionál a velmi citlivě přistupovat jak k pacientovi, tak k jeho rodině. A to se opravdu děje zřídka. Opět narážím na systém, platy, únavu, nedostatek studia samotné psychologie atd.

Moje babička, 73let, po operaci kolorektálního karcinomu bez zjištěných metastáz si rok (opravdu celý jeden rok) stěžovala na těžkosti, bolesti hlavy a kostí a na onkologii ji vždy odbyli negativním nálezem tumor markerů. Za celou tu dobu jsme nebyli schopni "vyběhat" vyšetření na CT, sono jater, rentgen plic, nic. Po roce po pravidelné návštěvě na gynekologii jí zděšený lékař odeslal do nemocnice s tím, že "tohle" už mělo být dávno na onkologii. Spustil se kolotoč, při kterém se zjistily rozsáhlé metastázy v kostech a obrovský neoperabilní nádor na mozku. Samozřejmě nejsem tak naivní, abych se domnívala, že by se babička metastázám v budoucnu vyhnula, ale děsí mě pomyšlení na skutečnost, že starý člověk je pro český stát nerentabilní a zajistit mu adekvátní péči se nevyplatí.

Rodinnému známému u nás s rakouským občanstvím je 75 let, od roku 2003 se léčí v St.Poltenu s onkologickým onemocněním a jelikož se jeho stav neustále zhoršuje, tráví s ním jeho družka na cestách spoustu času. . Na CT vyšetření mozku jezdí každého půl roku, následují všechna možná vyšetřění. Metastázy zachytí vždy v počátku a následuje léčba. Věk? Nevyplatí? Neexistuje. Je jasné, že jeho léčba je pouze udržovací, přesto má pro rakouský zdravotní systém smysl.

No a zmíněná úroveň paliativní léčby u nás je kapitola sama pro sebe.

BlackCoffee
Co konkrétně na té onkologii máš na mysli? Resp. jaké chování ti vadilo nebo konkrétního jsi očekávala, co ti neřekli nebo řekli nevhodného? Nebo ten první odstavec je jen úvod k tomu druhému?

S tím souhlasím, ale snad se to časem zlepší, u nás se tohle "začalo rozjíždět" teprve nedávno.

Jinak ty dva příklady co srovnáváš (babička a ten rakušák) nebudou v tom také peníze? Netuším jaký je v Rakousku systém zdravotnictví nebo jestli si to pán všechno neplatí sám nebo nejezdí po soukromých klinikách.....to by mohlo ten rozdíl vysvětlit Nemyslím že ji v nemocnici neposlali na CT protože by se to "už nevyplatilo", ale spíš jim to přišlo zbytečné kvůli těm markerům, takže symtomy přikládaly nečemu jinému nebo jen stáří....ale to samozřejmě nic neomlouvá a taky nemůžeme soudit takto něco bez informací, jen ti říkám co mě napadá po přečtení tvého příběhu

Měl jsem strach z cytologického vyšetření. Lékaři mají díky cytologii možnost předejít nemalým zdravotním problémům. Karcinom děložního hrdla je jedním ze dvou druhů rakoviny, který u nás ženy nejčastěji zabíjí. Nález jsem měla normální, takže až za rok!

Léčí se ve státní nemocnici.

S větou "V tomhle věku vám ji už nikdo operovat nebude", se běžně setkávají lidé kolem mě. Na CT vyšetření měla nárok po roce.
Stejnou situaci jsem zažila o dva roky později se svou mamkou. Na vyšetření mozku měla nárok v září, termín 25.9. a zemřela 26 dní před tím. Už během prázdnin nám primář oddělení na MOU v Brně odmítl po čvtrhodinové kontrole napsat žádost na vyšetření s tím, že u mamky neshledává důvod k tomuto ošetření. Podotýkám, že už tehdy se vyjadřovala v holých větách a zcela zcestně. Nebyla schopná orientovat se v prostoru, ani v čase. Na otázky doplňovací odpovídala ano nebo ne. Po 14 dnech jsme si přes známou sami vyběhali návštěvu u neuroložky, která nás po deseti minutách rozhovoru odeslala na CT s jistotou, že půjde o nádor. Samozřejmě už byl natolik rozsáhlý, že operace nepřipadala v úvahu. TOTO jsou konkrétní zkušenosti, ze kterých se vzpamatovávám dodnes.

Toto je pro mě natolik citlivá záležitost, kterou se snažím ze svého života vytěsnit, abych se z toho nezbláznila, že se mi k tomu nechce vracet
Jsem si jistá, že se s tímto přístupem setkává spousta lidí.

BlackCoffee
S tou maminkou to je opravdu smutné, zcela tě chápu i tvé postoje.
A k mé otázce, omlouvám se jestli se tě to dotklo, jen mě to zajímalo abych se z toho "poučila".