Lze žalovat šéfa za psychický nátlak?

Reaguji na RomanKaS: Díky! Konečně někdo pochopil moji situaci. Jako malá jsem bývala totální kliďas, nerozhodilo mě ani to když na mě někdo řval nebo mě ponižoval. To však časem přešlo. Nevím jestli jsem cholerik, protože s lidma v okolí ani s klienty nemám problém vycházet. Ale ti šéfové. Někdy mě tak vytočí, že cítím strašné napětí a mám co dělat, abych neřekla něco co by sice bylo pravda, ale mohlo by mě to následně mrzet. Už jsem se snažila najít pomoc, abych takové situace zvládala s nadhledem jako třeba jedna bývalá kolegyně. Tu když šéf seřval, tak si řikala jen se vypovídej a myslela si něco o p.deli. Časem si k ní začal dovolovat méně a on začal její argumenty brát. Kdybych já mu řekla to samé co ona, tak mě nadá za drzost, ale od ní to vzal (např. ona:´´jak jsem to asi měla vědět´´? - zklapnul; já: ´´ale já jsem to nevěděla, nikdo mi to neřekl´´ - naštval se).
U minulého šéfa sice jeho žena přímo nepracovala, ale sama nám nabízela, že kdybychom něco potřebovali, že to máme řešit přes ní. Pracovala jsem tam 8 měsíců. 14 dní po mně odešla i ona, protože už na něj psychicky neměla.
Chtěla bych takové stresové situace umět zvládat v klidu, bez toho aby se to v mně vařilo. Nikdy by mne nenapadlo, že v mém oboru bude vycházení se šéfem nejvíce stresující část.

Tak ať si to prostě nebere osobně...ono to ve většině případů osobní ani není. Každý kdo přijde do práce je prostě jiný. Moje máma pracuje v automobilovém průmyslu a když se něco pose*e, tak to slízne jako první ona. Všichni tam na sebe řvou..protože jedna hloupá chyba jde do desítek tisíc..Prostě pracovní věci řeší v práci a domů je netahá. Věřím tomu, že lemurka za všechno nemůže, ale takový je život. Prostě ne všichni to maji v práci ok, ale v dnešní době mít práci je luxus. Buď může zatnout zuby, vymezit hranice nebo odejít. Tady není žádný mezi.
A i kdyby žalobu podat mohla, tak jak si tím pomůže? Akorát si zatluče poslední hřebíček. Šéf jen bude čekat na okamžik, kdy něco nezvládne a pude na hodinu. Nevím co tady všichni řešíte..

Já nějak nechápu, o co lemurce jde. Pokud se cítí šikanovaná, může kontaktovat inspektorát práce, ten může celou situaci prošetřit. Jenže zcela upřímně pak stejně skončí, takže jestli tam chce pracovat dál, neměla by to dělat.
Pokud má problém, musí ho řešit se šéfem, promluvit si s ním (ne z žádným z jeho příbuzných) a ne odejít z místnosti.
Anebo se se současnou situací musí smířit, víc možností asi nemá, pokud nechce změnit místo.

Já nezpochybňuju, že někteří šéfové jsou ......., ale nezdá se mi, když někdo za 3 roky narazí na 3 stejné, to je doopravdy problém někde jinde. Navíc pokud jí 2x vyhodili během 2 let a nejednalo se skutečně o nadbytečnost, tak to taky o něčem svědčí.

Navíc nezlobte se na mě, ale pokud máte problém s nadřízeným (nebo kolegou), řeší se to vždy s daným člověkem, i kdyby jeho příbuzný navrhl, že se můžete obracet na něj. Pardon, ale tohle dělají jen úplné trapky a chápala bych, pokud tím šéfa vytočila ještě víc, takový zásah do soukromí a obtěžování mých příbuzných pracovními problémy cizích lidí by mě tak vytočil, že bych dotyčnému asi rovnou dala na výběr dohodu nebo výpověď.

Nemůžeš mít plat nižší než základní mzdu uvedenou v pracovní smlouvě, pokud pracovní smlouvu nedodržuje a dává ti nižší plat, obrať se na ÚP a pak inspektorát práce. Pohyblivou složku mzdy ti může dát a nemusí, tam bohužel nic nezmůžeš.

To by bylo ideální, ale něco jiného je zvládat to nárazově, když si to třeba dovolí člověk, se kterým nemáš tak moc co do činění a něco jiného je zachovat chladnou hlavu v situacích, které se v podstatě dokola opakují a ty už víš, co přijde (i když ještě pořád dokáže ten člověk nepříjemně překvapit). pak je dost těžký k němu přistupovat normálně, už předem jsi v defenzivě, nebo naopak našlapuješ potichu, aby zase nepřišlo hromobití. Každá rada tady drahá. Je jasný, že uvažuješ o návštěvě psychologa, protože potřebuješ nějakou adekvátní radu. Já s psychology zkušenosti nemám. možná by stálo za vykoušení chování, kterému osobně říkám "zeď" - když na mě někdo začne ječet, nebo nadávat a házet argumenty, které nemají hlavu ani patu, zkrátka proto, aby se vyřval, tak se koukám někam mimo, postavím se bokem, tvářím se laxně a sem tam zakroutím hlavou a podotknu "no to je neskutečný" - asi jeko zeď, do které se někdo snaží mlátit a ona nedokáže pochopit, jak je možný, že si ta osoba myslí, že takhle něčeho dosáhne. To většinou přinutí dotyčného zpomalit a zasekne se na otázce, co to má jako znamenat. Pak většinou vznikne malý prostor na vysvětlení: "vy mi prostě nadáváte, protože CHCETE. A ať řeknu cokoliv, neposloucháte." Takže jsi na řadě ty, abys taky "neposlouchala". Toto jsem praktikovala dost úspěšně v mladším věku, kdy jsem měla tu čest být občas na brigádách pod cholerickými vedoucími. Dneska na mě snad nikdo neřve a pokud jo, začnu taky. Jenže když jsi vydeptaná, tak se těžko krotí emoce a někdy se i stane, že má člověk knedlík v krku a další emoční výboj by mohl spustit slzavý údolí. Musíš si to promyslet a hlavně se hodit do klidu, jak nejvíc to jde. Pokud má člověk pocit, že když něco řekne, ten druhý mu to nebude věřit, nebo to bude nemístně zlehčovat, tak to potom vede k tomu, že se obhajuje víc a víc, v domnění, že má předsvědčivé argumenty a ten druhý to uzná. Jenže obhajování se potom jeví jako nejistota a vyvolá to ještě větší podezření, že TY jsi špatně a když máš potřebu se obhajovat, je jednoduchý tě odmítnout a nevěřit ti. Pak je z toho bludný kruh. Myslím, že právě to, jak ses začala obhajovat, vzbudilo v některých holkách tady dojem, že za všechno můžeš ty. Protože jsi vysvětlovala něco, co jsi nemusela. To je asi všechno, co dám dohromady, víc poradit bohužel neumím

do toho nevidí ani jedna z nás. Divné to být může, to jo, ale stejně tak by mohlo kdekomu připadat divné, že mám nad sebou celkem 4 šéfy a všichni jsou maximální hova.a. Někdy se to tak prostě sejde. Když to vezmeš kolem a kolem, tak koho ze svých X kolegů by sis skutečně vybrala jako podřízené? Nejlepší 3, nebo 4? Pokud bys jich měla víc, tak bude vždycyk někdo, kdo bude tzv "nejhorší", nebo ti nebude úplně sedět, bude pochopitelně pomalejší, než jsi ty, nebude mít takové schopnosti, jako máš ty. OK. ak ale záleží na tom, jak se k tomu postavíš. No a její šéf se k tomu postavil asi tak, že se chová jako pra.e a myslí si, že může být sprostý jak je libo.

Chápu, jak to myslíš. Ale mně z toho, co psala, nepřipadalo, že by si jeho manželku vzala stranou a začala si stežovat, spíš jsem si to představila jako situaci, kdy si jeho manželka sama postěžuje, nebo řekne: "tak jak to jde? Je pěkně vzteklej, že jo?" - a Lemurka odpoví "no jo, já mám někdy pocit, že už to nezvládnu." - to bych se spíš divila, kdyby si člověk nepostěžoval. Komu se svěřit s větší chutí, než tomu, kdo má na věc stejný názor? Že z toho šéf může vyvodit důsledky je věc jiná, no.

Reaguji na Miinka: Pracovní smlouvu nemám, ůpracuju jako osvč. U minulého jsem měla mandátní smlouvu, kterou on může vypovědět ze dne na den. U prvního jsem dělala 2 měsíce zadarmo bez smlouvy, pak mě vyhodil po dalších 6 týdnech ve zkušební době a ve výpovědi bylo, že jsem tam prcovala pouze měsíc. Za 3,5 měsíce jsem dostala 8.060 Kč...

Reaguji na Miinka: Můžu se zeptat, zda už pracuješ? Máš šéfa? Na vysvětlenou s tím vyhazovem - osvč můžeš vyhodit kdy se Ti zamane i bez zákonného důvodu. V mém oboru šéfové málokdy zaměstnávají tzv. klasicky, většina mých spolužáků pracuje jako osvč. Neměli jsme na vybranou. Pouze u prvního šéfa jsem byla zaměstnanec. Věděla jsem už předem, že od něj odešla spousta lidí, ale naivně jsem si myslela, že jsem hodně odolná stresu, že mě jen tak něco nerozhází. Nemohla jsem si vybírat a na pracáku jsem musela toto místo přijmout.

Pokud pracuješ v tak vyjímečném oboru,že je ti líto opustit tak nevýhodné místo,tak si udělej vlastní firmu pracovat sama na sebe pokud jsi tak schopná jak píšeš můžeš přece i bez šéfa,když tomu oboru rozumíš.......mně připadá že jsi nějaký pojišťovák,realitní makléř či něco podobného

Reaguji na Laky: O tom přemýšlím, ale nemám potřebné finance. Jedna klientka mi sama od sebe nabídla pomoc při vapracování podnikatelského záměru. Byla svědkem šéfova výstupu a od té doby se ho bojí, už před tím ho prý extra nemusela. Teď si volá předem, jestli jsme tam my dvě nebo šéf.

No a co je to za obor ve kterém pracuješ?Nějaké půjčky či co?Že bys k tomu potřebovala nějaké větší finance?

Služby, které vyžadují přístrojové vybavení, načiní atd. Základní výbava cca 100 000

Dnes je běžné,že lidé pracují na ŽL pro někoho a stejně ve výsledku se o sebe musí starat sami,tak proto přemýšlím v jakém oboru oboru asi pracuješ,že se ti to vyplatí.Našla bych si nějakou seriozní firmu a ne bandu podvodníků,kteří ještě na lidi,co je živí řvou.Buď stále nastupuješ do pochybných spolků a nebo je fakt chyba u tebe.

Přesně to mě napadlo taky- to, že třikrát po sobě někdo natrefí na cholerické, arogantní a hulvátské šéfy, sice možné je, ale pak je otázka, co je to za firmy- jaká je zpětná vazba od zákazníků, proč je tam taková fluktuace, jaké jsou další reference atd. Píšeš, že v tom oboru (nepíšeš to konkrétně, přístrojové vybavení vyžaduje kdeco- estetická medicína např.) je těžké se uplatnit, ale asi si předem o firmě něco zjistíš, abys věděla, kam vstupuješ, ne?

Ani v jednom případě jsem si nemohla moc vybírat. Poprvé mě tam poslali z ÚP, v druhé práci se mi první tři měsíce strašně líbilo, šéf byl nadšený, pak šéfovi ´hráblo´a začal být pěkně nepříjemný. Ještě po odchodu mě vyhrožoval, že na mne podá žalobu za pomluvu. Nikde jsem ho přitom nepomlouvala, byla jsem 14 dní na chatě u kamarádky na druhém konci republiky. Myslím si, že se pomluvy jenom bál, protože neměl čisté svědomí, zachoval se pěkně sv.nsky, obral mě o peníze....
Ve třetím případě se jednalo o nový podnik a netušila jsem, že ho povede stejný šéf, který měl kdysi sídlo v jiném městě a jako šéf neměl moc dobrou pověst. Dokonce prohrál soudní spor s jedním bývalým zaměstnancem. Byla jsem tehdy bez práce a nemohla jsem si vybírat.
Takže momentálně řeším jak tu vydržet, abych nemusela za chvíli opět hledat nové místo a riskovat, že další šéf bude stejný, ne-li horší poděs než ten současný. Už teď se za svůj životopis stydím. Chlácholí mě jen to, že takových lidí jako já je víc a lidé, kteří mě dobře znají mi drží pěsti, abych si co nejdříve zařídila vlastní živnost, kde mne nebude nikdo buzerovat a kde si snad vydělám více než 10 500 čistého.