Léčebny pro alkoholiky a drogově závislé

V žádné jsem nebyla, nekouřím, nepiju - sen každého rodiče
Každopádně syn známých už prošel pár léčeben (nejen kvůli alkoholu) a bezúspěšně. Základem je, že člověk musí chtít přestat a to on nechtěl a asi ani nechce (a bohužel takových je tam prý dost). Asi budu zlá, ale léčebny vidím jako plýtvání peněz daňových poplatníků. Pokud chce někdo přestat, měl by si to hradit sám (klidně formou půjčky). Jinak ten, o kterém jsem psala, vzpomíná na léčebnu jako na místo, kde dostaneš najíst, je tam teplo, můžeš denně hrát ping-pong a malovat, prý něco jako chodit do školky a my pracující to zatáhneme.

Trošku mimo téma, ale Evi máte nádherné kočičky.

miinka
děkuji za naše mazlíčky, máme čtyři kousky. Přináší mi spoustu radosti do života.

léčebny - jistě i toto je názor. V zimě jsou léčebny plné bezdomovců, kteří to berou jako teplé zaopatření než se dostanou zase na jaře ven.
Na druhou stranu, pokud by si měli lidé platit pobyt v léčebně, tak by byly prázdné.
Já vidím ale alkoholiky a drogově závislé jako nemocné. Vím že jsme si to způsobili sami - ale - když má silný kuřák rakovinu plic, taky budeš mít názor, že si má léčbu a operace zaplatit sám, protože si to taky sám způsobil ??
a věřte mi, že tito lidé i když sami moc chtějí přestat tak to sami doma opravdu nedokážou, vážně to nejde.
Takže léčebny ano, ale jde spíš o to - jak v které léčebně se závislými dokáží pracovat po psychické stránce, jak je motivovat. Aspon v kroměřížské léčebně nás v podstatě nechali napospas - odpoledne nějaká přednáška z lejster starých 20 roků, a to bylo všechno.

jsem zvědavá, jestli to funguje v jiných léčebnách jinak.

eva1960
To mě pobavilo, ten mail od "lékařky".
Co k tomu dodat...není nad osobní zkušenost. Dotyčná lékařka asi v léčebně nikdy nebyla ani na návštěvě, natož aby pochopila, co mají alkoholici v hlavě.
Já v léčebně nebyla, protože bych tam zdechla. Doslova.
Přestala jsem sama, už je to rok, co nepiju.
Setkala jsem se (hlavně přes internet) s mnoha AA, hlavně ženami, mnozí z nich prošli léčebnou.
Obvykle si to chválí. I s Tebou jsem si tu o tom psala, jsi jedna z těch, co mi mé obavy potvrdila, že by to fakt nebylo nic pro mě.
Pacienti PL ale často psali o tom, že tam měli psychologické poradenství, a zaměstnání ručními pracemi.
Já trpím fobií, mám dojem, že bych se mezi těmi zavřenými dveřmi udusila, a především by se mi zhoršil můj psychický stav, který jsem pitím "řešila".
Nikoho nezajímalo, PROČ piju. Ještě po půl roce abstinence mi lékařka (obvoďačka) a někteří zastánci PL, co jimi sami prošli úspěšně vnucovali, že MUSÍM DO LÉČEBNY, JINAK SE NEUZDRAVÍM.
Neuzdravím se nikdy, stejně jako ti, co v léčebně byli. Pokud jen přestanu pít.Pro ně je cílem přestat pít, stůj co stůj. Neřeší nic jiného, jen abstinenci. Ale člověk není jen abstinent nebo alkoholik nebo AA. Člověk je složitější mechanismus, než jen chlast a abstinence.

eva1960
Koukni sem:
http://diskuse.abecedazdravi.cz/drogy-koureni-alko hol-a-jine-zavislosti/alkoholismus-zcela-vazne

Asi od poloviny je tam Vladimír, který má zajímavé názory. Byl v léčebně, jiné, než Ty. Chválí si ji.

A kočičky jsem taky očumovala, jsou úžasné.

No například když budou alkoholikovi transplantovány játra, a přes veškeré omezení bude nadále pít, příště už ho do transplantačního programu nezařadí. Totéž platí o drogách. Vím o případu, kdy takhle umřela mladá holka - prostě jedna šance a dost.

Je to asi tvrdé, ale je spoustu dalších, kteří by pro možnost žít zdravý plnohodnotný život udělali cokoliv, ale tihle "nanapravitelní" je o to připravují.

Také jsem měla svého času problém s alkoholem. Klasická situace: Chlap v práci, ženská sama u televize doma.... Na léčbu to ale nebylo, vlastní síly stačily.

ahoj,tak já v léčebně(Bohnice) byla,kvůli alkoholu a to ve dvaadvaceti.myslím že léčebna něco do sebe má,ovšem pro lidi kteří se opravdu léčit chtějí.motivací pro mě nebyly žádné terapie ani chytré rady doktorů,ale příběhy spolupacientek většinou hodně odstrašujících,byla jsem tam nejmladší a to co prožily ty ženský kvůli chlastu bylo občas dost hrůzné,tak jsem si řekla že tak nechci jednou dopadnout.léčebna je vlastně takový první krok k abstinenci jen hodně ulehčený,protože jsou kolem lidi,kteří mají stejný problém jako já,všechno tam má pevný řád,musí se poslouchat.to je sice všechno fajn,ale pak přijdete do normálního života kde vám tohle všechno bude chybět a pak teprve začíná ten boj.takže léčebna určitě pomáhá,ale je to jen ten první krok,nejtěžší je to pak v normálním životě kde už není ten řád a proto obdivuju všechny kdo to zvládl i bez léčebny.

Daníček
Trochu jiné téma, jestli hradit či nehradit léčbu.
Co anorektičky, co morbidně obézní lidé,co lidé workholici, co svou životosprávou se připraví o zdraví? Všichni mají společný problém. A ten je psychický. V nemocnici vymění orgán, ale myšlení a cítění vyměnit neumí. A tak stále znovu a znovu upadáme do stejných vzorců chování a myšlení. A nikdo nám nepomůže. Žádný doktor. I kdyby nám to zaplatilo tisíc pojišťoven. O tom to není.

Alkoholismus ( a drogová závislost) je na tom v tomto směru nejhůře. Je to ze všech takovýchto nemocí ten nejméně společensky tolerovaný problém. Také proto, že jiné psychické potíže a závislosti nejsou tolik spojeny s agresivitou a trestnými činy.

Já jsem nikdy agresivní nebyla, ani v dobách svého pití. Přesto jakmile se to obvoďačka dozvěděla, okamžitě se mnou začala jednat jako s tím posledním nejsprostším bezdomovcem s krabicákem v ruce. O mých depresích nechtěla slyšet ani slovo, viděla ve mně jen alkoholika. Hodně jsem se v ní zklamala.

lilith78
A co klub abstinujících alkoholiků? Ten by nepomohl po propuštění z léčebny? To vás pak fakt hodili do vody "a plav" ? To je asi docela šok.

Venuše
Nemíním polemizovat,kolik alkoholiků má prvotně psychické problémy, u žen to určitě bude hodně velké procento. Ale určitě se každý nestane alkoholikem jen proto, znám pár takových - osobně i z "dohledu" (bydlím vedle hospody), kteří jsou alkoholici proto, že jim prostě a jednoduše pití chutná.
Jestli je pak míněno tím psychyckým problémem to, že nejsou schopni přestat pít, to nedovedu posoudit.

určitě nám něco takového doporučovali(je to už 9 let,tak si vše nevybavuji)hlavně propagovali antabus na který jsem docházela asi dva měsíce ještě,ale já věděla že ho nepotřebuju,že to zvládnu i bez něj.mě to pomohlo hlavně proto že jsem byla na sto procent rozhodnutá přestat,jinak to prostě nemá ani cenu zkoušet.ale šok to je,jen asi trochu menší než pro lidi kteří to zkouší sami,tam se člověk může malinko připravit na to jak by chtěl žít má na přemýšlení přeci jen tři měsíce.

lilith78
A jak je to dlouho, deset let? A dobrý?
Určitě jsi v léčebně byla docela výjimka, ve 22 letech, to by člověk ani neřek, že jde už tak brzo rozvinout alkoholismus.
Já jsem se setkala s mnoha ženami po třicítce, které do té doby pily málo, bez problémů, a s mírou, a najednou se to zvrtlo. Byla jsem taky ten případ.

Daníček

Já nevím, přijde Ti, že někomu může chutnat rybízové víno z krabice? Copak takhle se vychutnává něco dobrého? Jim chutná ten stav opilosti, který následuje. Proto to dělají. A jak už se dostanou do toho kolotoče, pak už pít potřebujou i fyzicky.