Léčebny pro alkoholiky a drogově závislé

Venuše
je to 9 let,prvních 5 let jsem nevypila ani kapku a pak jsem si řekla že jsem rozumná a musím přece zvládnout kontrolované pití(pěkná kravina)tak jsem to několikrát zkusila a dopadlo to hrozně,ne že bych začala chlastat každý den,ale ta pitka se vždycky zvrhla a já se opila hrozně moc,nemám záklopku a pak jsem úplně šílená.pak jsem otěhotněla a dítě je obrovská motivace,tak se držím a vím že mám prostě smůlu a nesmím ani kapku.ve dvaadvaceti je to hodně brzo,ale dá se propít k alkoholismu,když začneš v patnácti a od osmnácti chodíš do hospody každý den a chlastáš s kámošema.ke konci jsem začala pít i sama a to už byl začátek cesty do pekel.

tak jak píšeš o ,,chutnání stavu opilosti,,tak to byl můj problém mě to bavilo být opilá,hlavně jsem byla stydlivá a chlast odbourává zábrany jak víme a tak to vlastně začalo.

lilith78
Do léčebny jsi šla dobrovolně? Studovala jsi ještě?

lilith78
napsala jsi to naprosto výstižně.
Nejhorší je potom návrat do normálního života. Já měla několik let strach chodit nakupovat, protože všude byly regály s alkoholem a bylo tak jednoduché vzít flašku a dát ji do vozíku.

A když srovnám svoje pobyty v léčebně tak
1993 - v léčebně byl v jednom pavilonu malý bazén, kam jsme chodily plavat, potom jsme dvakrát týdně odpoledne měly hodinu jogy a hodinu jiného cvičení. Navíc jsme dopoledne v rámci rehabilitace chodili uklízet na pavilony kde byli pacienti dementní, takže jsme prostě měly nějakým způsobem vyplněný čas a činnost

další roky už bazén zrušili, kursy jogy přestaly, uklízet jsme nechodili - protože pacienti přece mají svoje nějaká práva a nemůžou dělat jiné práce, no a my jsme se poflakovali po pavilonu a nudily jsme se.

Bylo vidět, že tyto typy léčení jsou úplně na okraji důležitosti.

eva1960
Já bych tam chtěla internet!

Venuše
už jsem pracovala ,jako barmanka,takže kozel zahradníkem.šla jsem dobrovolně,protože hrozilo už absolutní dno,vyhazov z práce,zbytu od rodičů a já věděla že bych se strašně rozpila,prostě jsem tušila že bych dobře nedopadla.

je jedna věc která mě překvapila po to co jsem vylezla z léčebny,oni vás tam sice učí asi dvanáct druhů odmítání alkoholu,pokud vám ho někdo nabízí,ale už vás nepřipraví na to že když v Čechách nepijete tak vlastně nejste ,,normální,,měla jsem za to když tedy nepiju,tak se zařadím mezi ,,normální,,lidi o to bylo pro mě větší překvapení jakou jsem budila pozornost tím že nepiju a pro mnohé jsem byla divná(né v každé společnosti se chce člověku říkat,že nepije protože je alkáč)já sama se naučila být ve společnosti pijících lidí nepít a bavit se,ale ta společnost si né a né zvyknout na lidi kteří nepijou.setkávám se s tím pořád.

takže léčebny jsou podle mého názoru dobrá věc pro ten začátek abstinence na zvyknutí si být střízlivá,mluvit,přemýšlet nebo nepřemýšlet vypnout a jen něco tvořit,prostě takové příklady pro život,čím se bavit místo alkoholu,co si vyberete je na vás,ovšem když vylezete ven tak je to hlavně o vůli a že je jí potřeba nástrahy jsou všude.

Nemusíš nikomu nic vysvětlovat.
Oni Ti taky nevysvětlujou, proč pijou.
já prostě nepiju a hotovo. Nediskutuji o tom s nima. Nechci pít, nedělá mi to dobře a tečka, a oni to respektují.
Co se týče zábavy, tak já s lidma chodím do hospody klidně dál. Jen piju nealko. Nikdo se nezřídí ale tak, že bych s ním kvůli rozdílnému pití neměla najednou společnou řeč. Ani já se ve společnosti nikdy neopíjela. To jen sama...

lilith78
s tím jsem se setkávala taky, všude člověku nutí alkohol a připadá všem divné, že jsem ho odmítala. V léčebně do nás hustili - nezakrývat, že jsem alkoholik - ale copak to budu na potkání každému říkat. Musela jsem si zezačátku vymýšlet různé výmluvy, proč nepiji - že beru antibiotika, že jsem autem atd.

Máte někdo zkušenosti s léčebnou, kde by s pacienty nějak pracovali, kde by byla nějaká forma terapie. Mě to prostě připadalo, že hlavní bylo nacpat do nás antabus a tím veškerá péče končila.
Proto jsem zastávala názor, že léčebna je důležitá na detoxikaci, na to aby člověk při začátku abstinence měl prostředí kde se pít nesmí a kde nebude mít myšlenky jenom na alkohol, ale jinak to vcelku nic nedá, po návratu jste hozeni do vody a plavte jak umíte....
Takže pro mě - léčebna ano je důležitá, pobyt 3 měsíce - je zbytečně dlouhá doba, stačí měsíc.

děvčata,,toto téma je velmi zajímavé,,sama jsem abstinent,,zase ale kouřím, takže taky určitá závislost, mám nyní přítele dva roky, no až když jsem se k němu přestěhovala, zjistila jsem,že je vlastně tichý pijan,, přišla jsem na to náhodou, když jsem našla schovanou láhev vodky,, také mi přišlo divné, že každou chvíli spí,, třeba jen na chvíli,,ale nepřišlo mi to normální,, pak se ten problém dostal napovrch,, tak jsem zařídila , že půjdeme k odborníkovi,, byli jsme tam dvakrát,, přítel dostal nějaké léky, asi antidepresiva bo co to bylo,,,léky pochopitelně nebral,, neměl potřebu,, mám přítele moc ráda, ale opět jsem zjistila, že se ke svému koníčku vrátil,,, navrhla jsem mu léčbu,, vzhledem k tomu, že má v práci nastartovanou dobrou kariéru brání se nějaké hospitalizaci a já po přečtení vašich příspěvků nevím, zda by byla něco platná,,, prosím ho, ať s tím přestane,, že jinak mě ztratí,, ale nic nepomáhá,, možná vždy na pár dní přestane,, ale pak to opět rozjede ,,jak pomoci alkoholikovi, který se za alkoholiak nepovažuje a vůbec, co je to za alkoholizmus, když pití nepotřebuje každý den,, nechápu to

taky už s tím problém nemám a lidi co to řeší já už neřeším já se po léčebně dokonce vrátila k práci barmanky a problém mi to nedělalo,v práci jsem nikdy moc nepila spíš s kamarády když jsem měla volno,ale zase nadorazsama jsem pila až ke konci,ale nebylo to ono ta společnost mi chyběla.

pro všechny
stránky které doporučila lilith78 můžu jenom potvrdit, pokud má někdo problém týkající se pití najde tam hodně odpovědí lidí, kteří si tím taky prošli.

antabus jsem po celou dobu léčby nedostávala,myslím že jsme měli na výběr zda ho chceme či ne.terapeuti kteří byli většinou abstinující alkoholici a doktoři s námi pracovali dost,já byla ve věku kdy jsem ještě všechno bojkotovala,měla jsem asi zastydlou pubertu díky pitíspousta terapií mě nebavila,ale chodilo se třeba jezdit na koních a pracovat ve stájích,které jsou součástí léčebny a to bylo fajn.nevím jaký stav je v Bohnicích teď,ale v té době kdy jsem tam byla to fungovalo dobře.ale každý člověk je jiný a někomu léčebna nemusí vůbec vyhovovat,není důležité jak se s tím popereme,důležité je vyhrát.

ppojistka
Tak to je fakt průser.
Bohužel, nemůžeš pro něj udělat vcelku nic. Jen se s tím smířit nebo se rozejít. Je to jeho cesta. A zjevně si zadělává na velký problém, ale spíš už ho má.
Nemusí pít každý den. I když já jsem poslední rok před tím, než jsem to skončila, těch dnů, co jsem nevypila za den ani kapku bylo tak málo, že bych je spočítala na prstech obou rukou za celý rok.
Tělo získá toleranci a nemusíš na příteli poznat ani velké množství alkoholu.
Ach jo, vždycky je mi smutno, když čtu tyhle příběhy, protože vím, co následuje. je to vždy stejné.

eva1960
Evo,
a to alkoholik už nechodí ani k psychiatrovi, ani k psychologovi, když vyjde z léčebny?

chápu, že na povel skončit prostě nejde,,,,mně kdyby někdo teď řekl, táák holčičko,, típni si svoje poslední cígo a končíš,, no tak nevím nevím,, asi bych ho poslala do kša ))) jenže já po cigaretě nemám zastřený úsudek,, nespím, neusmívám se přiblble,,,chápu, že měl potíže v životě,, ale to já taky a nezačala jsem pít, kdyby alkoholem řešil každý své potíže,, to by to tady vypadalo,, nikoho neodsuzuji,, každý máme nějakou svoji vnitřní sílu a s tou buď umíme nebo neumíme pracovat,,,já mám k alkoholu prostě odpor,, nepiji skoro nikdy, a když jo, tak s odporem,, jenže proč má člověk ztratit někoho, na kom mu záleží,, jen kvůli chlastu