Léčebny pro alkoholiky a drogově závislé

ppojistka
Každý řeší problémy tak, jak je mu nejdostupnější. Někdo má sklon k závislostem (tady opravdu hraje velkou roli genetika), jiný je agresivní, další zase upadá do deprese, nebo přímo duševní choroby. Všechno jsou to úniky a odmítání přijetí skutečnosti.

ano,,chápu a nikoho proto neodsuzuji

venuše
to jestli bude chodit k psychiatrovi po opuštění léčebny, závisí na každém - může a nemusí. Ten kdo se opravdu chce vyléčit tak by měl docházet aspon rok k dobrému psychiatrovi, ale jsou prostě lidé, kteří první po návratu z léčebny se jdou opít.

ppojistka
Já už dnes neodsuzuji ani opilého a špinavého bezdomovce, závislost na alkoholu je peklo na zemi at si to člověk uvědomuje nebo ne. A někdy dám i drobný peníz, vím že to u bezdomovce je asi jediné možné zapomenutí. Vzpomenu si, že byly doby, kdy bych za stovku na alkohol udělala cokoliv.

lillith78
tak to jste opravdu měli štěstí na dobrou léčebnu.
Náš denní program vypadal takto:
budíček 6.00
ranní rozcvička, hygiena, úklid (který se bodoval)
snídaně 7.00 - 7.30
denní zprávy 7.30-8.00
8.00 - 11.30 poflakování se po léčebně s koštětem a zametání cestiček
12.00 - 13.00 oběd
1.00-14.00 nějaký klid
14.00-18.00 sezení na verandě, kouření, prostě nic
mezitím 1x týdně odpoledne přednáška z lejster starých asi 30 let (stadia alkoholismu, a co to s námi dělá - prostě jako hodina ve škole)
potom byla večeře, sledování televize, a budíček ve 22.00 hodin.

toť vše - pokud v tomto někdo najde terapii a smysl co by léčebna pro závislé měla mít - kromě detoxikace - tak at mi to přiblíží, nějak jsem to během té doby nepostřehla.
Ale podotýkám, to byla léčebna v Kroměříži, v té době odešel prim. Mikula - který to ještě jakž takž kočíroval a nastoupila nějaká primářka - ta to snad brala jako za trest.
Ale prý tam už není, je tam nějaký nový pan primář a situace se značně zlepšila. Nevím, za posledních 10 let nemám zprávy. Naštěstí.

tak to se nedivím že na léčebny nekoukáš s důvěrou,protože to co popisuješ je vážně nudný program,tam by se mi myšlenky motaly hodně kolem chlastu ani né tak jak se ho zbavit,ale kde ho sehnat,takže po třech měsících tam,bych byla taky zralá ne panáka,ale na flašku.vypadá to spíš jak režim ve vězení.

Však ono to je svým způsobem vězení.
A kde jsou terapie, individuální přístup, zaměstnání? Mohli jste tam mít knížky? Mobily asi ne,co, to bylo docela dávno. Co walkman? Rádio? Pletení?
Co z osobních věcí jste tam mohli mít?
Já bych se tam učetla k smrti.
Vladimír vyprávěl o terapii a pletení košíků, o scénkách, které se tam nazkoušely...
Doufám, že do PL nikdy nebudu muset. Ale kdyby, tak si nji tedy dobře vyberu! Do vězení nechci!

Možná to není tak zlé. Mají tam posilovny, učí se jazyky, všimly jste si, jak se tam geniálně naučila pí Snopková plést a háčkovat?

pletení košíků a nacvičování různých scének,dokonce i scénický tanec jsme zkoušeli,koně,arteterapie(ruční práce ,malování,keramika atd.),koně,muzikoterapie,koně,biblioterapie (čtení z bible a následné rozebírání přečteného-ač ateista,tak to bylo velice zajímavé,ale vedl to výborný terapeut tak to bylo jím)určitě ještě něco,ale už si nevzpomenu
mobil jsme mít nemohli,jinak ostatní osobní věci ano,myslím že zkoumali kosmetiku jestli není s alkoholem,pokud byla tak jí sebrali.na čtení moc času nebylo,opravdu zaměstnání bylo hodně.taky po nás chtěli psaní elaborátů na určité téma,které nám zadali,mělo samozřejmě souvislost se závislostí.

lilith78
Tak to je zcela jiná...

Maria
Kdo je paní Snopková?

děvčata popisujete léčebny, jako by ani nebyly v česku. Děkuji moc i za ty, které se třeba rozhodují. Já znala jenom Kroměříž a věřte mi, že ještě 1998 to tam takové bylo.
Ano zapoměla jsem, že každý čtvrtek jsme měly od 14.00 - 18-00 volný výlet do města.

venuše
osobní věci jsme mít samozřejmě mohli, kdo v té době měl mobil, tak ho taky mohl mít u sebe. Já jsem ho měla, protože jsem díky němu vlastně ještě musela řídit firmu, co jsem měla. Jinak kosmetika pokud obsahovala nebo mohla obsahovat nějaký alkohol byla zabavena. Knížky samozřejmě jsme mít mohly, časopisy jsme si mohly kupovat, v tomto omezení nebylo.
Ale terapie žádná, nikdo se o nás nestaral, pamatuji si z toho, že jsme celé 3 měsíce proseděly a proklábosily na verandě a vykuřovaly, Kdo do té doby nekouřil, tak se většinou naučil.
A psaly jsme si deník, vždycky odpoledne, potom sešity posbíraly, doktorka si deníky a naše zážitky z toho dne pročetla a napsala nějakou poznámku - občas. Ráno nám to zase rozdali.
Vězení, asi takové slovo tomu odpovídalo. Byla bych ráda, kdyby se to opravdu zlepšilo.

Maria - posilovna ?? V té době tam žádné přístroje nebyly. Pletení - ano mohly jsme plést. Kdo uměl. Jé promin - ted mi až došlo, že tvoje poznámka byla o vězení.
Tak si uvědomuji, že vězni mají větší kulturní vyžití a terapii než pacienti na odděleních pro závislé !!

holky..můj přítel byl na protialkoholním..nevim,kde jste byly třeba vy- jak píšete kroměžíž- tam jste dohromady alkoholici a feťáci. Přítel byl v Opavě..abstinence není žádná sranda, ale jak sám říkal, právě v Opavě mu hodně pomohly. Každý den nějaká činnost-terapie,kurzy,jógy..bohužel, i nejlepší zařízení pro alkoholika nepomůže, pokud s tím nechce pestat on sám..jedna věc je úplný detox, věc duhá je abstinence-to znamená opravdu už nikdy ani kapkul..po opuštění PL je dobré docházet na AA,popř.k psychologovi na terapie či psychiatii pro antidepresiva..jak ale říkám, nejdůležutější je to,že dotyčný chce opravdu přestat..pak už je důležitá důvěra celé rodiny a podpora okolí,protože člověk má pocit zbytečnosti..já jsem se s přítelem seznámila asi 2 měsíce po jeho léčbě a za další měsíc jsme spolu chodili..už je to víc než půl roku a myslím,že je na tom skvěle..chuť na chlast nemá..naše láska mu dala znovu chuť žít..a já jsem ráda,že tak báječný člověk neskončil někde v pekle hnusného chlastu...

To jsem tím myslela. Ta rádoby kamarádská atmosféra mezi partou, děsná sranda ze všeho,... A pak je z toho závislost.

Ale víno určitě chutnat může, já ho mám velice ráda (ne krabicové), zrovna tak to platí u tvrdého alkoholu, a i tady může postupem času vzniknout závislost, ale určitě to trvá déle a je to i finančně náročnější .

Jenže tyhle případy podle mě nespadají do kategorie "psychické problémy".

daníček
případy pokud ti víno nebo kvalitní alkohol chutná, zlepšuje trávení atd. určitě nepatří do této kategorie. Člověk začíná být závislý v momentě, kdy mu alkohol pomáhá překonávat nějaký problém. Tím vzniká psychická závislost- neřešíš problém, protože ti ho přece "řeší" alkohol. protože problém neodstraníš, je tu stále, tudíž i potřeba stálého pití a potom už vzniká závislost.

Člověk si ani nemusí uvědomovat, že by zrovna alkoholem "řešil" nějaký problém. Chutná mu ten stav uvolněnosti, klidu, pohody, který zpočátku alkohol skutečně navozuje. Chtějí si ho přivolat stále častěji, a k tomu už mají zapotřebí stále vyšší množství alkoholu, protože tělo začíná mít toleranci na alkohol.
Jakmile začne unikat do těchto hezkých chvilek, zdánlivě bezdůvodně (často má fungující rodinu, zdraví, práci...), uže se stává závislým. Už se těší na to, až si dá...
Nicméně tímto něco hledá. Většinou nevědomě. Něco, co mu nenabídl běžný život. Jsou to mnohdy lidi, kteří by "měli být spokojení" a přesto jim něco chybí. Tihle lidé si ten důvod před pitím ani při něm neuvědomují.
Teprve až skutečně pít přestanou, s čistou myslí mnohdy přijdou na to, co jim chybí, co v pití hledali. Proto je nutno NEJDŘÍV PŘESTAT PÍT, a pak hned řešit důvody k pití. A vždycky jsou. I u těch nejposlednějších bufeťáků, kterým se každý obloukem vyhýbá. Taky to byly kdysi roztomilé děti a vzpurní puberťáci, plní ideálů a plánů. Nikdo dobrovolně nechce skončit jako bezďák a alkoholik. Jelikož nepřestanou chlastat, tak nejsou schopni uslyšet skutečnou řeč svého těla, co jim vlastně chybí. A proto chtějí najít viníky ve vnějším světě, hledají jakýkoliv důvod k tomu, aby své pití ospravedlnili, a přitom sami dobře cítí, že to není ten důvod. Ten jde najít jen s čistou hlavou a upřímností, nic si nenalhávat.
Alkoholismus je sebezničující program. Tak jako anorexie, např. Pokud si nepřiznáme, že máme problém, tak s ním i umřeme.