Láska, sex, trápení: )

Jak píšeš, že Tě baví se o něj starat, to by mohlo být ono. Prostě ať chceš nebo ne, chlapi jsou lovci, sotva Tě ulovil, tak jsi se k němu nastěhovala a teď se o něj staráš jako jeho matka nebo manželka po x letech a jeho jsi přestala přitahovat. Neříkám, že to tak být musí, ale možná je to jeden důvod. Do hlavy mu nevidíme. Narovinu si s ním o tom promluv, i to že zvažuješ rozchod. I když si říkáš, jak je Ti s ním dobře, jak jinak je super chlap, tak pokud se to v posteli nezlepší, tak se stejně budeš cítit hůř a hůř, a pak bude ještě horší odejít.

nejseš s mym přítelem, úplně to stejný a víš jak to dopadne, bude čim dál hůř, neni to milenkou, chlapy když maj většinou milenku, tak doma přítelkyni neodmítaj, pokles sexu maj u všech (řikal to i sexuolog), takže ti zbejvá se buď trápi, nebo najít někoho jinýho, já to ze začátku měla 2krát-3krát týdně a přišlo mi to málo, ale apoň to bylo vášnivý, teď to mám jednou za týden a ještě musim přemlouvat, kažej večer je pro mě jao utrpení, protože počítám dny,jak dlouho jsme to neměli,úplně stejně to má kolegyně, bez intimity a blízkosti to přestane klapat všude, jsem podrážděná, pořád naštvaná,tak se hádáme, je to pro mě potupný a trapný a řešila jsme to častým flirtováním,abyc si to sebevědomí zvedla, od začátku neměl ani žádný narázky, nenapsl mi, že mě chce, prostě od začátku to bylo divný,ale aspoň tam byla nějaká vášeň..rozchod pomohl asi tak na týden, prostě se k sobě nehodíte, bude tě to trápi pořád a pořád budou hádky, on nepochopí tebe, ty nepochopíš jeho...

bylo mi řečeno, že jsme hysterka a hysterky potřebují sex víc, protože jsou nevybitý, připadám si ošklivá a k ničemu,hádky mě vysilujou...

přesně, taky řikám ,stáhnem si film, uvařim něco dobrýho a nic a fakt koukáme na film)prý jsme pořád nšťastná a jeho nebaví lovit neštastnou, je to začarovanej kruh, sex přestává být spontánní, je to nucený, nedokážu se uvolnit, protože se cítim nechtěná....bojim se co bude za x let, po dítěti

Reaguji na petrahogen1: já bych se na to vykašlala..žádná vášeň nic.kdybych si připadala pořád tak nesebevědomá.

já už bohužel nenesu to rozhodnutí jen za sebe..takže mě už zbývá si zvyknout a zkoušett, řekl mi, co by se mi líbilo, ale jak to jednou za čas a já se při tom nejcejtim nejlíp, tak mě to nejde, připadám si přitom trapně, i když jsen nikdy jindy problém neměla...ale zas mi nazančil co chce, co se mu líbí, takže je to trochu i na mě

Reaguji na petrahogen1: já jsem nečetla celou diskusi,ale ty čekáš miminko,že píšeš že neneseš rozhodnutí jen sama za sebe?a pokud ano,tak není to třeba od té doby co jsi otěhotněla?

Reaguji na petrahogen1:

a obecně reaguji na všechny

On to určitě není typ, co by potřeboval "lovit" ... Mě zrovna extra nelovil, prostě tak, normálně, oba jsme se rozhodli spolu žít a nemuset dojíždět a chová se 100krát lépe a ochotněji, než když jsme se jen navštěvovali. Cokoliv mi podá, odnese, přinese, koupí, kdykoliv mě vyslechne.... Jen ten sex. Ted už začínám chápat, že to nebude prostě ten typ, co by sex potřeboval... Tak nějak si ho promítám, jeho život přede mnou a je to jasné. On má dceru, 13ti letou (ted už u něj nežije), ale dřív u něho žila (bez matky) a přítelkyni (možná dvě) která měla dítě, nebo děti. Takže ten jeho život byl úplně o něčem jiném, děti, oběd, výlet, škola...sedět u TV. No podle mě i k takovému životu patří intimita, blízkost, soukromý malý svět dvou lidí, co se mají rádi... No ale pro něj asi, nebo spíš určitě, ne. I když jsme spolu nežili, tak to s tím sexem nebylo zase tak slavné. SIce to bylo jen párkrát do měsíce, ale za to vášnivé. Postupně z toho vášeň začala vyprchávat a ted už je to jakoby jen z povinnosti a taky si to vůbec neužívám, necítím se při tom dobře. A o orgasmu, nebo nějaké, byť jen chvilkové "péče jen o mě" nemůže být už ani řeč. Navíc to trvá opravdu pár vteřin. Dřív jsem se na to alespoň těšila, když jsem věděla, že se blíží den D. Ale teď už se ne. Ale holky, nejhorší na tom je, že já jsem to přeci věděla ! Nebo alespoň tušila a stejně jsem do toho šla ! Víte, jak si kvůli tomu teď nadávám ? Protože ten sex nebyl to pravé vlastně nikdy, ach ty růžové brýle, no, nevím, co jsem si myslela. Každopádně to už vím pro příště, jestli nějaké příště bude. Že jak to neklape v začátcích, tak to prostě nebude klapat nikdy. Je mi z toho moc smutno, otevřu jakýkoliv časopis a tam jsou články o sexu, jak správně dělat orální sex (ani nevíte, co bych dala za to, mu ho prostě jenom vy*** , prostě alespon chvilku erotiky a blízkosti člověka), nebo jak sex přenáší do mozku hormony štěstí, zapomeňte na jarní depku, proč ženy po sexu vypadají přitažlivěji, no , jakmile zahlédnu nějaký takový nadpis, okamžitě obracím list, protože se mi chce brečet. No, říkám si, měj se fajn, máš, co jsi chtěla

Holka, není důvod brečet. Jen je potřeba jít dál. Sex není jen detail. Je to vlastně to, na čem začínají fungovat vztahy (a mnohé stojí jen na něm). Může ti z toho i hrábnout. Jedna věc je, když jsi delší dobu bez partnera a sex není s kým, druhá věc je, když ho máš takřka na dosah - ale partner nechce. Pak o tom dokola přemýšlíš a snažíš samu sebe přesvědčit, že to není důležité. No a co dělá tvůj mozek? Vysílá signály o tom, že jsi nešťastná. Takže se ti chce brečet a trápí tě to. A jak svůj mozek oblbnout? Nijak. Dokud nezažiješ něco, co ti absolutně změní dosavadní priority (což nevím co by mělo v tomto případě být a nepřála bych ti to), tak ho pouhými myšlenkami neoblbneš. Třeba to zní blbě, ale já si všechny věci takhle rozebírám a nakonec se vždycky rozhodnu jít v souladu se svými pocity. Prostě se tomu poddám. A dopadne to dobře. Ten, který je schopný tě o páteční noci probudit a udělat TO a nedbat na tvoje protesty, že zrovna spíš, to je chlap pro tebe. Nechtěj si ho navždycky jen představovat!

Reaguji na RomanKaS:
Mně se tenhle příspěvek strašně líbí a nemusím asi dodávat, že souhlasím do poslední tečky, resp. vykřičníku

Nemáte spolu děti, jsi stále velmi mladá na to dělat kompromisy a vzdát se dobrého sexu, proto bych z tohoto vztahu odešla. S přítelem můžeš rozebírat situaci tam i zpátky klidně tisíckrát, ale jak jsi sama nejspíš velmi dobře odhadla, jeho potřeba intimity je úplně jinde. Máš vedle sebe přítele, ale to, co přítele odlišuje od partnera, milence, vám chybí.

Podle toho, co a jak píšeš, jsi velmi chytrá a empatická žena, věřím, že na tebe čeká někde skvělej chlap, se kterým budeš šťastná!

Jak už jsem psala, mám doma to samé, do tečky. Bydlíme spolu tak napůl, půl času jsem u rodičů. Nevím kolik bych měla dát procent sexu ve vztahu. Protože vztah netvoří jen sex a opravdu v ostatních věcech je to super. Představit si, že mám doma chlapa, se kterým nám to klape na jedničku v posteli, ale v zásadních otázkách se neshodnem. Třeba bude přespříliš žárlivý, nikde mě nepustí, nebudeme mít společné zájmy aspoň některé, bude chodit do hospody, nebo bude na holky až moc, takže budou občasné zálety. Nebo se neshodnem na výchově dětí, či penězích.... to vše mi za dobrý sex nestojí. Jako doteky tam jsou, ale chybí mi ten jeho chtíč po mě, protože mě i po letech velmi přitahuje. A dokonce je nějak i období, kdy mi projevují náklonnost i jiní muži a když se např. takovému kamarádovi svěřím s problémem, tak to nechápe, tak asi nemůže být problém ve mě, ikdyž jsem ho už často u sebe hledala. Ale nechci to všechno krásné zahodit, protože už jsem pár partnerů měla a krom sexu si myslím, že jsme pro sebe souzení. Je to smutné, člověk ani není náročný a ke štěstí nemusí mít moc a kdyby se ti naši chlapi trochu přemohli a občas nás hýčkali a kývli na sex....bylo by to super. Nejsem ani stíhačka, ani hloupá slepice, bárbína, kluci po mě koukají, mám smysl pro humor, jsem i rozumná, chci ve vztahu rovnocennost a stejně nemůžu být štastná.

Reaguji na Mayci: Podle mě máš prostě chlapa, který sex k životu nepotřebuje. Nebyl před tebou delší dobu sám? Zažila jsem si přesně to samé, pár měsíců to "ušlo" a po půl roce se interval prodlužoval, až nebylo vůbec nic. Pokud jsi žena, která má sex ráda, tak to do budoucna nemůže fungovat i kdyby byl jinak svatý. A kazit si chuť antikoncepcí? To si raději najdi někoho, kdo bude mít k sexu stejný přístup a užívej si života. Na světě je spousta chlapů, se kterými si budeš rozumět po všech stránkách. Takže se neupínej na jednoho, se kterým nejsi spokojená jen ze strachu, že by na světě nebyl lepší Jen pro doplnění, já v tom vztahu vydržela přes 4 roky a z toho ten poslední rok byl bez sexu Dnes si klepu na čelo a ty buď chytřejší než já Držím palce!

Sex dle mého názoru tvoří 60% vztahu a pokud sex ve vztahu chybí úplně, tak vztah půjde dříve nebo později do kopru. V takovém vztahu nemá cenu zůstávat, možná je ten tvůj přítel asexuální a sex nepotřebuje... Ale co máš dělat ty? Schválí ti milence? A co když se do milence zamiluješ? Ženy do sexu tahají city, sama nejsem jiná... Myslím, že je to jasné, udělej za tímto vztahem tliustou čáru a začni sexovat jinde S někým jiným, když nynější přítel nemá zájem Ještě že chlapů je na světě dost.

Ahojky, jsem tu po delší době a mooc vás všechny zdravím a hrozně děkuju, vaše rady a slova jsou mi velkou oporou

Když jsem zakládala tento deníček, tak jsem ještě byla v domění, že to není nic moc a že to třeba bude jednou lepší a že se s ním nechci rozcházet...... ALE holky, ono je to teď 13 ! dní, co jsme spolu vůbec nic neměli, maximálně mě pohladil po vlasech a dal pusu. Přitom, když si matně vzpomínám, na naše poslední milování, bylo sice kraťoučké, ale krásné a nádherné a od té doby, prostě nic, ani ťuk, ani jediný dotek. A já poznala, jaký to má na člověka vůbec vliv a dopad. Cítím se k ničemu, nemám chuť nic dělat, pamatuju doby, kdy jsem milovala každý den, teď jen čekám, až konečně bude večer a budu to moci zaspat ! Nemám elán, chuť do ničeho, ani chodit do fitka a podobně, to jsem byla takový nadšenec, do všeho.

Je to úplně jiné, než když je člověk sám, tak se těší, je zvědavý, na to, co ho čeká. Kdežto, když už přítele má a umírá vedle něho zaživa... O vztahu nemá ani cenu mluvit, je nijaký. Je to jako život s bráchou, nebo s kamarádem (i s kamarádem by občas něco bylo Já vůbec neříkám, že se tohle nemůže stát, ale po letech, ne po pár měsících. Postupem času mi začalo stačit méně a méně, nejdřív aby to bylo třeba častěji, nebo alespoň samo od sebe, no a teď už by mi stačilo, kdyby mě alespoň vyslechl ! Určitě jsem o tom mluvila častěji, než je zdrávo, což určitě chápu, že to člověka znechutí, ale já měla pocit, že mi nic jiného nezbývá. Zpočátku jsem začala mluvit vesele, brala jsem to a chtěla jsem mu ukázat to jako hru, dvou lidí, co se milují,mají rádi .... Pak už to nabralo trochu vážnosti, potom jsem se mu snažila vysvětlit, co sex mezi partnery znamená (nechápu, že to někdo nechápe!), že je to přeci blízkost, souznění, spojení duší a srdcí a bla bla.... no a teď už nesmím ani naznačit, ani slůvko o "sexu". Naposledy se to stalo, když jsem před usnutím v posteli uronila slzičku. On si toho všiml, ptal se, co se děje. Řekla jsem mu jen, "vždyť víš" .... Odpověděl mi jen "no ježiš marja, zase ten tvůj sexxx" ! otočil se a od té doby se se mnou skoro nebaví, jen mě pozdraví a jinak se moc nevidíme.

Já se snažím být co nejméně doma, kdy je tu on a spát chodím, než příjde z práce, raději, aby se zase neptal, co mi je a pak se se mnou zas týden nebavil... I kdyby se bavil, já jsem dospěla k rozhodnutí, že takovýhle život nechci ani náhodou ! Takový prázdný život a vztah, bez lásky a vůbec bez toho, aby ve mě někdo viděl ženu, abych si připadala jako žena. Určitě se s ním rozejdu, až to půjde, stěhuju se. Protože tohle opravdu není možné a vůbec mu nerozumím a už se o to ani nebudu snažit.

Ještě co se týče jeho bývalých vztahů, tak co mi vyprávěl, tak jedna přítelkyně ho hrozně podváděla a s nějakou druhou prý půl roku nespal (to mi řekl už někdy v létě, že prostě měl hrozně práce a tak), no holky půl roku se mnou někdo nespat, já nevím, co on od té holky čeká ? Určitě je šťastný, když má milující partnerku, usměvavou, starostlivou a plnou života. Ale copak to jde, když se vedle něho člověk cítí jako prázdná nádoba... Co čeká ? Že takhle s ním bude někdo věrně žít do konce života ?

Co takhle trochu zapracovat, nebo se přinejhorším "obětovat", já osobně bych raději 100krát dělala věc, která mě nebaví (ale je sakra příjemná), aby se druhý netrápil, nebo abych si ho věrně udržela A k tomu, jak je sobecký, neřekne mi milého slůvka, nechá mě klidně zničenou, brečet, tak já bych si nejradši najala nějakého krásného svalovce, který mi pomůže se stěhováním a bude to vypadat, že jsem si ho našla !

Určitě s ním o tom mluvit nechci a nebudu, když vím, jaká je reakce. Nechám to volně plynout a až budu připravená odejít, tak chci, aby bylo očividně vidět, jako jediný a prostý důvod rozchodu. Kdybych o tom mluvila ted, tak bychom se třeba v hádce dostali úplně někam jinam. Ale chci, aby viděl a pamatoval si to pro příště, že prostě nemůže mít všechno a přitom do toho nedávat, nepřispívat vůbec nic. Snažila jsem se a upozorňovala ho na to už dost, ať už jakkoliv nápadně. Už se těším, až se budu moci zase nadechnout a budu zase plná chuti do života a odhodlání, což je pro mě ten nejkrásnější pocit, který znám