Vlastně nemáme sex skoro vůbec. Já jsem celkem náruživá a připadám si v nejlepší formě a nejlepších letech Mě je 28 a jemu 32. Rozumíme si a klape nám to ve všem, jenom ne v sexu. Nevím, čím to může být. Vždyť on je normálně "funkční" , kouká mu to z očí, no a já taky nejsem ošklivá...Nevím, jak je možné, že to někdo vůbec nepotřebuje.
Máme sex jednou za týden, tedy kdyby bylo na něm, tak by ten interval byl delší. Ovšem ten sex jednou týdně vypadá, jako z povinnosti, téměř nikdy to není spontání, vášnivé náhodné,nečekané. A je to styl, 3 krát tam a zpět a konec, žádné líbání všude možně, nic..... Když v tom týdnu chci jedno milování navíc, chci s tím něco dělat, ono to v něm přeci musí být ! Tak narazím, je unavený, nemá náladu....a mě je smutno, chybí mi láska, tělesná blízkost, nebo nedej bože vášeň No, takže poslední dobou to u nás vypadá asi takto : sex v sobotu, jakmile chci UŽ ve středu, tak se spolu do další středy nebavíme, jsme pohádaní. Pak je tu zase sobota a já dostanu svojí "dávku" ....
Opravdu se s tím nedá nic dělat...? Jsme spolu teprve půl roku a i když to od začátku vypadalo, že to nebude žádný sexuální bůh, tak jsem byla šťastná, myslela jsem, že se navzájem přizpůsobíme a samozřejmě na začátku byl ten sex úplně o nečem jiném, než teď, ačkoliv to nebylo úplně to, na co jsem byla zvyklá. Ale toto mi přijde hrozně málo. Ale také nevím, jak se rozhodnout. Jelikož spolu už bydlíme, tak mám se kvůli tomu odstěhovat.....zkoušela jsem už snad všechno, ale vždycky to skončí hádkou. Říkám si, je ten sex pro mě tak moc důležitý, abych kvůli tomu musela ukončit vztah, který je jinak moc hezký...Ale říkám si, co je to vlastně láska ? Pro mě to vždy byla vášeň, blízkost, fyzická závislost a potom až ty další věci...jako přátelství, důvěra atd.... A nikdy jsem ještě nepoznala někoho tak jiného, než já.... Proto teď nevím, co s tím...rozejít se s ním, zvyknout si (ale já si prostě nikdy nezvyknu) ...