Když někdo kopíruje váš styl...

butterflygirl
Jo, díky budu se snažit držet, ale ještě jednu perličku pro zpestření. Než jsme jeli na dovču, tak jsme se rozhodli, že si tam necháme nastřelit pircing do nosu. No, jak jsme přijeli, tak jsme druhý den šli do města, a říkala jsem že jdeme na ten pircing. Ona, že ji bolí hlava, není ji dobře a jejímu muži že by se mu to nelíbilo, protože je konzervativní a prostě takové kecy. Nicméně, já jsem si ho nechala nastřelit, a šli jsme na večeři. Ještě než nám přistála pizza na stole, se milá švagrová se svým chotěm zvedla, že jdou kouřit, a za 10minut už byla zpátky s červeným nosem a pircingem To fakt miluju takové přetvářky!!! Teď na jaře chci spáchat nějaké menší tetování, ale fakt nikomu nic neřeknu, i když vím, že to stejně nemá význam jak píšeš

dami
Se musím smát , ten piercing jsem teď řešila také. Nechala si podle mě teď propíchnout nos Já mám propíchnutý nos už od patnácti, nechala si to dělat už několikrát, ale vždycky to vyndala, protože jí dírka hnisala. Teď to má asi napodesáté. To samé nehty, nosím gelovky od šestnácti, ona vždycky šla ke "špatné" nehtařce a nehty jí slezly..., to jsou znamení, někdo zhůry to vidí a drží mi palce

butterflygirl
Cha, cha, taky Ti držím palečky

To je výstižné.

No jo, pak ale nechápu, proč se se mnou nechtěly moc bavit, když jsem se jim nabízela. Já se snažila bavit se všemi. Já vždy měla za to, že pokud někdo někomu závidí, tak je to tím, že ten dotyčný (ten, komu je záviděno) není komunikativní a to svoje okolí tzv. "nebere" (neuznává). Já se snažila být k nim přátelská, ale ony nebraly mě (netrápila jsem se tím, měla jsem jinak kamarádek dost), jen jsem nevěděla, jak to řešit (když jsem odešla, měla jsem klid, takže to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat).

A jo, tohle je fakt hloupé. V tom případě bych jí to neřekla. U nás to vždycky fungovalo tak, že když si jedna chtěla koupit něco totožného, co měla druhá, normálně se zeptala.
Něčím se nechat inspirovat, je myslím v pořádku, ale stále by se dotyčná měla řídit svou osobitostí.
butterflygirl
Jasně, to co popisuješ, už je dost za čárou
I tohleto se může stát, my s nej kámoškama jsme to tak též kolikrát měly, prostě stejná gestikulace, používání stejných výrazů.., jenže my byly opravdu přítelkyně.
Nedávno jsem si taky koupila věc, s níž mě nadchla kámoška. Taky jsem jí ale vzdala nejednou obdiv, jak je šikovná a že mě navnadila, a taky jsem k tomu měla blízko, fotky miluji odjakživa, můj táta fotil, určitě bych ze sebe neudělala husu a nekoupila si drahej aparát jen proto, že ho má ona a umí to s ním. Ona se zase inspirovala naší svatbou.
No zkrátka tak, jak to má být.

butterflygirl
Jsem nějak nezaznamenala - popovídala sis s ní o tom upřímně? Myslíš, že by pokračovala i přes Tvůj výslovný nesouhlas? Nemyslím být na ni zlá a sprostá ( i když chápu, že todle je fakt už k vzteku), spíš přátelsky. Že vypadá hloupě, když chodíte jak dva klony a že jí třeba poradíš super styl přímo pro ni, který jí sekne jak nic..

Tohle je pro mě teď docela aktuální. Hrozně ráda nosím sukně, šaty, většinou alespoň malé podpatky a myslím, že můj styl a použité barvy jsou pro mě hodně charakteristické a spousta lidí si mě neumí představit v ničem jiném. Mám asi čtvrt roku novou nadřízenou. No... nesedíme si Ale ona má také svůj styl, zásadně chodí celá v černé, vždy v kalhotech, evidentně si potrpí na luxus, oživuje občas zajímavými pásky. A prostě se to k ní hodí, vypadá fakt dobře. A najednou zjišťuji, že ta dáma opouští černou, opouští kalhoty má hrozně podobné šaty jako já. Hm. Čím to? Jdeme si sednout s kolegy do baru, okolí mi chválí halenku, týden poté má velmi podobnou halenku i má šéfová a světe div se, ta sukně, kterou k ní má jako kdyby z oka vypadla té, kterou mám v ten samý den na sobě já. Jdu na jednání, vezmu konečně své nové kostýmkové šaty, ze kterých mám hroznou radost, něco takového jsem dlouho hledala. Za tři dny se nadřízená chlubí, že si nechává šít nové šaty. Co ji to jenom s těmi šaty popadlo? Po necelém měsíci se už předvádí v šatech, které do detailů odpovídají těm mým... nerozumím tomu. Ta dáma je o dvacet let starší než já, je mnohem vyšší, štíhlejší, hubenější... já nosím věci, abych ukázala nohy, prsa a příliš nezdůrazňovala zadek a beru podpatky abych nebyla prtě... ona, aby předvedla svou vysokou štíhlou postavu a neupozorňovala na absenci ženských tvarů, nosila také adekvátní oblečení. Každému patří něco jiného. Já bych v jejích kalhotech měla velký zadek, ona má v šatech toho typu dokonale prázdný dekolt. Nerozumím, proč má ta inteligentní a úspěšná žena najednou potřebu měnit svůj styl a poukazovat jím na své nedostatky. Přece jsme každý jiný... a hlavně - ona to prostě vůbec nemá zapotřebí, to mě na tom udivuje nejvíc.

Já to pozoruju u nás v práci - nejhorší je, když kolegyně, kterým je přes padesát, začínají napodobovat mladé holky: např. u nás šéfka personálního, která si vždycky zakládala na eleganci a kostýmkách, najednou začala nosit džíny, trika s potiskem, .... Všichni se jí smějou ..... Kdysi takhle napodobovala mě, teď už je to vzhledem k jejímu věku opravdu směšné .....

Některý závistivý ženský dokážou být hodně hnusný. Máš dva typy obdivovatelek: ty, co tě obdivují, závidí... - třeba ti jejich lichotky mohou lézt na nervy, nebo to napodobování, ale nepomlouvají tě, neintrikaří apod., no a potom jsou ty, co ti závidí a proto, že jsi lepší, tě i zároveň nenávidí. Ty by se ještě daly rozdělit na dvě skupiny: První ty, co tě nenávidí, ale jsou falešné a předstírají, že to tak není no a druhá skupina - tvůj případ - jsou ty, co tě nenávidí a nesnaží se to ani nijak skrývat. Tak schválně, jestli pochopíte, co tím chtěl básník říci

Zkoušela jsem to několikrát, i přes partnera, ale jak jsem tu už psala - odbyla mě, že mě rozhodně nekopíruje, že máme prostě stejnej styl. Bylo to do očí bijící, ale ona si vedla svou. Sprostě a nadávkami jsem to řešit nemohla /ač už jsem teda kolikrát měla chuť /, přece jen jde o sestru mého partnera, dceru mé /budoucí/ tchýně a tchána..., navíc ze strany matky šlo o naprostou podporu své dcery, takže bych si neustálým řešením této věci nejspíš ve vztazích přesně zavařila... S těmi vztahy to totiž kvůli dotyčné není moc allright..., z nějakýho důvodu mě prostě od samého začátku nenávidí, shazuje, pomlouvá, vysmívá se mi, moc mě řeší a moc řeší můj názor na ni...

Majála
Ou, to ale vypadá jako opravdickej zvedák sebevědomí, když jde o takový typ ženy, tak to už je co říct Pokud tě z toho teda brzo neklepne, protože šéfový určitě jen tak nemůžeš něco vytknout, to je pěkně ošemetná situace!

Ahoj, já se s tím taky setkala a strašně mě to štvalo. Jako jediná v našem menším městě jsem nosila odbarvené pramínky vlasů, které lemovaly obličej... nosila jsem to asi 2 roky a pak jsem postupně začala potkávat dívky, které to začaly nosit stejně... a hlavně, které mě skoro denně potkávaly... nakonec jsem se tak naštvala, že jsem se nechala ostříhat a přebarvit... hrůza ):

majandra
To je tak, když chceš vyčnívat z davu a dopadne to naprosto opačně. Já taky tenkrát myslela, že s černou budu originální, protože u mých vrstevnic a v té době se to vůbec nenosilo... A ejhle

Přesně tak, to je klasika My se zase před šesti lety začali (vzniklo to spontánně) s manželem slaďovat barevně, ze začátku jsme působili celkem zvláštně, lidi si nás dost prohlíželi, obzvlášť v malém městyši, a postupně jsme si všímali, jak se páry nechávaly inspirovat. I naši bandu jsme nakazili, hi. Ale tak s tím se musí počítat, aspoň jsme načli něco hezkého*

Ty jo, tak to je silné kafe. Holka vypadá, že má nějaký problém se sebepřijetím nebo tak nějak to na mě působí. Hmm, co s tím.. Napadá mě jen, dát si trošku práci, na větší nákupy jezdit za hranice (nebo jak píšeš, z netu, to je dobrý, než si ho sama pořídí..), něco, na čem Ti více záleží, abys měla originál, nechat třeba ušít, vlasy už máte jiný, takže oukej, ještě si je můžeš nechat prodloužit, na což "malá", jestli ještě nevydělává, nemusí mít peníze, anebo když víš předem, že se setkáte, přijít v obyčejném culíku, bez šperků a neprovokovat zajímavým oblečením. Je to námaha a energie, ale když Ti to hodně hýbe žlučí, možná by mohlo ztrochu pomoct.

No já nevím, na mě to zatím působí spíš deprimujícím dojmem. Ona si prostě nechá ušít stejné šaty jako já, to mi vůbec nejde na rozum, jak někoho něco takového může napadnout. Navíc taková dáma, šéfová... Hm, to by mi skutečně mohlo lichotit, ale když mám radost z nového kousku a ona se v něm za pár dní naparuje taky, tak se nad to povznést nedokážu a hned ráno mi tím zkazí náladu. Snad ji to přejde, ve svém věku by snad už mohla být vyspělá.