Když někdo kopíruje váš styl...

mishka999
Ne, je pravda, že teď už jsem zase tak trochu povznesená. Zezačátku jsem byla, pak už ne, to už jsem byla spíš dost vzteklá, ale teď už se zas házim do pohody. Jak řikáte, musim si opakovat, že je to ocenění mého skvělého vkusu

Je to jeho sestra, navíc mladší, tak si to asi dovedeš představit... Ba ne, jednou či dvakrát jí tenkrát něco řekl, ale byla z toho nějaká rodinná hádka nebo co..., takže to radši víckrát nezkoušel... Na otázku, jak by to řešil on mi odpověděl, že by dal tomu dotyčnému přes držku... No ale takhle to slečny neřeší, že...? Dost mi pak pomáhal, boty jsem si dávala k němu do pokojíku, když ještě bydlel u rodičů, stejně tak bundy, věci, převlékala jsem se u nich do tepláků a tak...

Tak to mě konkrétně taky dost bralo jeden čas..., ale moji přátelé věděli, jak to je a na nikom jiném mi nějak nezáleželo...

No, to je hrozné. Já jsem s ní v tom nejhorším období byla jednou kdesi v hospodě a bylo to naprosto trapné, musela jsem být červená až na zadku.

butterflygirl
Milísek
Ale co s tím , holky, chcete dělat? Ona si to buď neuvědomuje, nebo takto lehce provokuje a čím víc se tím budete zabývat a kazit si tím náladu, tím víc jí ženete vítr do plachet. Chápu, že je to k naštvání, a někdy to zamrzí, ale neznám jiné řešení než separace..

Když si někdo podle mne něco koupí, nebo se mnou nechá inspirovat a je to fajn baba, tak mně to těší...ale jednou jsem měla kolegyni v práci, o tři roky mladší, která mně z mnoha důvodů velmi těžce vydýchávala, snažila se mi škodit, prostě měla na mně alergii a já na ní taky....ale vlasy chtěla mít jako já, dokonce šla k té samé kadeřnici, kde jí ale podle mne nechtěli ostříhat, že by jí to neslušelo, a ona kontrovala, že já to mám také, a tak jí nějak jemně museli říct, že je jiný typ...natvrdo svůj názor vyslovit nebylo možné, nebyla to hezká holka, dokonce by se dalo říct, že často na ní okolí reagovalo, že je vyloženě ošklivá, ale ona měla o sobě vysoké mínění...parfémy chtěla jako já, když jsem si koupila černé džíny, bavím se o 12 letech zpátky, tak si taky pro ně utíkala, kosmetické rituály, které jsem dodržovala, tak se jim strašně divila, ale velmi lehce je přijala za své...tomu jsem se musela smát, i když mi to svým způsobem nevadilo, že má něco stejného, ale vadilo mi její chování a její mizerný charakter....holka na mně dost žárlila, dávala to veřejně najevo, až mi za ní bylo stydno o tohle její napodobování vlastně bylo směšné, dávala tím najevo, jak moc jí zajímám

Tak to je hezký Nechal by si zmlátit ségru svou přítelkyní jo
Proboha Taková komedie kvůli jedné kopírce, je to smutný.
Tak to potom jo Ale asi bych s ní taky nikam nešla

Natýska
Ano, ve své podstatě jsou ty holky směšné a tak je to potřeba brát. Usmát se nad tím a posílit si tím vlastní sebevědomí..

Nic se s tím neudělá, to vidím sama

Tak u nás je to ta samá situace no...

No byla to hrůza..., ale já už jsem to pak nesnesla. Vlastně mě to stálo tolik úsilí vypadat jinak ... Víš co, kdyby to byla někde "nějaká" holka, ale když to máš skoro v rodině, tak nic moc nahlas říct nemůžeš a nevídat se s ní taky nešlo...

No podle mě je fakt nejlepší se před dotyčnou osobou moc neukazovat, hledat třeba jiný možnosti nakupování a tak. Pokud to neni ve velký míře, tak pak to jde ignorovat, popř. si z toho fakt ještě naopak zvedat sebevědomí.

Jj, když se mě vždycky zeptá, jé kdes to koupila řeknu, že už si to nepamatuji a chodím nakupovat převážně sama

Prostě dokud to je jen o tom, že od vás sem tam něco obšlehne a evidentně se snaží vás napodobit, tak je to dobré. Když vám to pak začne znepříjemňovat život, tak jde do tuhého...

Taky jsem jí pak neřikala, kde co jsem koupila. Ale u nás ve městě moc možností tenkrát nebylo, takže to holka neměla vůbec těžký. Navíc na to měla moře času, nechodila nikdy do školy ani do práce... Třeba bys s ní měla na ty nákupy vyrážet. Říct jí, co jí sluší a přesvědčit jí o tom, že aby vypadala dobře, tak nemusí chodit stejně oblečená jako ty...

Jestli Tě můžu potěšit, tak mě se to stalo taky (už je to dávno). Na oddělení, kam jsem nastoupila, mi šéf dopředu řekl, že rifle na oddělení nejsou vhodné, všechny ženské měly prostě kostýmky apod.
Časem jsem to začala porušovat, se šéfem jsem to diskutovala a on mi to odpustil s tím, že pokud budu mít ten den obchodní jednání, tak ne v riflích (a já to akceptovala). K tomu jsem nosila svoji oblíbenou pletenou módu (s holým pupkem, příp. s holými rameny nebo s výstřihem na zádech) a dost vysoké podpatky. Světe div se, cca do jednoho roku začalo dost ženských nosit rifle, pletenou módu, příp. podpatky. Ta změna byla tak postupná, že jsem si to všimla až teprve, když takhle začala chodit v riflích jedna (jinak do té doby výhradně kostýmková) dáma, které ale ty rifle vůbec neslušely, protože měla hodně vystrčené břicho (v kostýmku dřív šikovně schované). Když si k tomu ještě vzala úplně stejné vysoké boty, jako jsem na přezutí v kanclu měla já, tak jsem pochopila. Byla to skupinka 4, později 5 ženských, které byly spolu v jednom paktu a pomlouvaly mě (ne hned, ale postupem času). Mě ty pomluvy vadily, takže při nejbližší příležitosti jsem od tama odešla. Když jsem ty dámy potkala po několika letech, tak opět byly decentně v kostýmkách se schovanými bříšky. Chápete to?

Já nevim proč... Napadlo mě, že jim třeba imponuješ, tak tě napodobí a myslí si, že se tím k tobě dostanou třeba blíž, spřátelíte se..., ale pak zjistí, že to neakceptuješ, že se ti to nelíbí, nebo že se ti třeba stejně nevyrovnají a právě pak si myslím, že nastává ten moment, kdy tě dotyčná (dotyčné) začnou nesnášet a pomlouvat.. Jinak si to nedokáži vysvětlit...

butterflygirl
Tak mě se to stalo taky, před pár lety mě takhle kopírovala kamarádka, se kterou jsem seděla ve škole. Měla jsem a pořád jí mám moc ráda, i když teď už se moc nevídáme, ale postě to byla holka "bez nápadu", nikdy jí nenapadlo nic samotnou, takže jakmile jsem přišla s melírem/barvou měla vlasy do týdne úplně stejné. Jeden den jsem přišla s francií na nehtech, ona jí druhý den měla také. Nosila sem taky takový střapatý účes se skřipečkama a ona ho začala nosit taky. O stejném oblečení nemluvím. Bylo to pro mě strašný, hlavně proto, že si nás lidé ve škole dost pletli, zezadu na mě volali jejím jménem a naopak. Kamarádi sice viděli, že ona kopíruje mě ale lidé ( i ze školy) se kterýma sem se moc neznala to asi viděli jinak a měli mě za pošuka co se oblíká nachlup stejně jako kamarádka...
Vyřešilo se to až jejím odchodem na jinou školu kvůli stěhování... Ale i dnes když se potkáme tak na ní vidím jak si mě prohlíží...

Přesně tak, i v mém příběhu to bylo stejné... Když sem odjela na čtrnáctidenní dovolenou a pak se vrátila do školy, kámoška seděla s jinou kamarádkou, pomlouvala mě, nebavila se se mnou, moje kamarádky se snažila přetáhnout na svojí stranu ale stále mě kopírovala....