Kdy vysadit antikoncepci před plánovaným těhotenstvím?

Reaguji na laala:

Víš, i to, že to i tak nemusí vyjít. Není to pak ještě zklamání?? Řekne ti doktor, klasicky ne, tak uměle. Citíš šanci a když i tak to nepůjde - není to ještě horší? Jen se ptám... Nemám zkušenost. To zklamáni jsem viděla jen u brachový přítelkyně. Jak jezdila do Prahy, ležela jak měla a nic a ještě si to odnesla s tím prsem. Ano, třeba byla jedna z mála. Bylo mi ji líto a moc, jak se snažili, vše dodržovali, připláceli si za lepší a pak to zklamáni

a prosím buď tak hodná...nikdy nepíšu to, co mám jen tak z doslechu. Tu holčinu, o které jsem psala, jsem měla každodenně na očích a viděla, jak jí ta "léčba" ničí víc a víc... Ok, tobě to vyšlo, přeju ti to. Ale ty zas víš *** o tom, když to člověku nevyjde

zkus to, jak je to neškodné a rizika minimální vysvětlit třeba někomu takovému
URL

Já také ne. Samozřejmě jsem na to myslela - co když to nevyjde, co pak. Zase na druhou stranu, těch pokusů je více, pak se dá zkoušet inseminace... Raději jsem na to nemyslela moc často, že to nevyjde. Ale bylo to těžké, já jsem spíše pesimista.

A kolikrát to těm známým nevyšlo?

Je to sice fajn, ale stejně ty sama nevíš, o čem to je. Víš to jen od někoho jiného.
Ano, vím *** o tom, když to člověku nevyjde. Ale já také nikde nad tím, když to nevyjde, nespekulovala ani jsem to nesoudila. Ani bych si to nedovolila, psát o něčem, o čem nic nevím.

Ani jednou jsem nepsala, že je to neškodné.
Ani jednou jsem nepsala, že rizika jsou minimální.
Jen jsem psala, že ve volbě mít dítě vs. případná rizika vyhrála první možnost.
Každá žena si musí sama zvážit, zda chce podstoupit jeden pokus, nebo zda chce podstoupit těch pokusů více v krátké době a podstoupit tím pádem také nějaké rizika. Pokud se rozhodne ty pokusy podstoupit, pak ta rizika přijímá. Je to její tělo, je svéprávná, má na to právo.

Jít či nejít na umělé oplodnění je rozhodnutí každé ženy či páru a je to jejich právo. Nikdo není divný, pokud se rozhodne to nepodstoupit. Stejně tak nikdo není hazardér, pokud se rozhodne to podstoupit. A každý má právo na pozdější změnu svého rozhodnutí - tj. po nějaké době to přeci jen podstoupit anebo s tím přestat.

ano nevím o čem to je, neviděla jsem jak ji to ničí, nebrečela přede mnou jak je vyčerpaná a je jí zle. Nebyla jsem u toho, když pohřbila roční dítě, kterému i přes ty úžasně moderní testy nenašli vývojovou vadu srdce....Neprošla jsem si tím osobně, tak nic nevím. Narozdíl od tebe, která ví všechno

[cituji=laala]A kolikrát to těm známým nevyšlo?

Bráchovi s přítelkyní 3x, než musela na tu operaci s ňadrem. Docela si to vytrpěla. Furt ji prso hnisalo a hnisalo.

Ona měla předtím u přirozeného pokusu, tak mimoděložní těhotenství, a protože má jeden vaječník, tak ji doktoři řekli, že tedy jen uměle.

Může být ráda, že má jednoho syna,ale to víš, chtěla dítě s bráchou. Kluka máš už 16 letého z prvního manželství.

Reaguji na tyweee: to je mi líto. Jsou ženské, co to absolvují třeba 7x, já si to nedovedu představit, musí to být nápor na psychiku každého v tom páru i na zdraví a také na pár jako takový. Každý den děkuju, že to vyšlo napoprvé.

Reaguji na Lucrezia:
o čem vím, o tom píšu.
O čem nevím, o tom mlčím.
Víc k tomu nemám co říct.

Holky tak se nehádejte přece. Každá jsme jiná a každá má jiné touhy po dítěti. Pro někoho je to jediný smysl života - taková žena pak podstoupí cokoli, jen aby měla dítě. Bude jí jedno jestli si zničí zdraví, a třeba i své manželství. A pak jsou tady další ženy - děti chtějí, ale ne za cenu vlastního zdraví a ,,zdravého" rozumu, nepodstoupí rizika spojená s umělým oplodněním. No a nakonec jsem ženy, které děti vůbec neřeší, biologické hodiny jim netikají a jsou vlastně na koni
Já třeba zatím ještě nevím na čem jsem a upřímně můžu říct, že vůbec nevím zda bych šla do umělého oplodnění. TEĎ to nevím. Nemůžu jednoznačně říct - Ne, do toho já nikdy nepůjdu! Stejně tak nemůžu říct - určitě ho podstoupím, jen abychom měli dítě (které taky vůbec mít nemusíme že... nemusí to vyjít..)
Navíc si myslím, že je to záležitost, která se týká dvou lidí, tudíž i manžel by k tomu měl říci svůj postoj. Jasné - pokud by mě nutil, abych umělé oplodnění podstoupila a já o tom nebudu přesvědčená, že to opravdu chci, tak do toho nepůjdu..
Nemáme to holt lehké (ale jen některé)

Reaguji na Miasofia: napsala jsi to pěkně. Každá to má jinak a já vím, že s mým smýšlením moc lidí není. Ani se nesnažím, aby to druhá strana pochopila, ale spíš respektovala a nesnažila se mi vnutit, že něco nevím

jinak abych se vrátila k původnímu tématu, já vysadila antikoncepci v září 2008 s tím, že chci pročistit tělo, protože jsem to do sebe rvala deset let! dva roky jsme se o nic nepokoušeli, s tím, že letos v září jsem hned otěhotněla. Před tím jsem ještě držela asi pět měsíců dietu na pročištění těla - málo masa a živočišných výrobků, hodně rostlinné stravy

Reaguji na Miasofia:
já s tebou narozdíl od holek nesouhlasím. Já bych v rámci honby za dítětem nepodstouipla cokoliv, ale na to umělé jsem šla. Jenže podle tebe spadám jen do té první kategorie, kde je ale napsáno, že podniknu cokoliv. A to určitě není pravda a nemá to tak zakódované řada dalších ženských, co umělé oplodnění podstoupila. Souhlasit se dá s tím ohrožením zdraví, je to zásah do těla, stejně jako jsou zásahem do těla třeba estetické operace anebo hubnoucí kůry, kosmetické zákroky k vyrovnání pleti a podobně (mmch, udivuje mě, že nikdo nemoralizuje na téma huntování si zdraví na diskuzích na tato témata). Ale že bych vědomě umělým oplodněním ohrozila své manželství, to také není pravda. Do umělého oplodnění musí jít vždy dva jako pár a pokud je jejich svazek pevný, nevidím důvod, proč by ho to mělo nějak ohrozit

Myslím si - a využiju pár tvých slov:

na která bych navázala slovy: "... , a které umělé oplodnění podstoupí, ale v rozumné četnosti a nepodřídí tomu celý svůj život."

Já dnes zpětně lituji, že jsem HA brala (7 let). Způsobila mi pomaloučku polehoučku takové problémy, že jsem se jich během 4,5 let (2 roky z toho ještě během braní HA, 2,5 roku po vysazení) nezbavila. Paradoxně ustaly až díky úspěchu při IVF a věřím, že po porodu se už nevrátí. Takže pro mě je třeba dlouhodobé užívání HA momentálně mnohem větší strašák než jednorázovka v podobě IVF. Mimochodem, z toho, co jsem tak četla na internetu mám pocit, že HA není až tak úplně neškodná, jak se vždy tvrdilo. Jsem rozhodnutá po porodu už HA nebrat, jen nevím, jak řešit ochranu - co si budeme povídat, pilulky jsou strašně pohodlné....

no o tom mi snad ani nemluv. Ty dva roky po vysazení jsem trpěla jak pes. Cyklus 96 dní, cysty, které jsem před užíváním neměla a jejich praskání a volná tekutina v břiše - opradu úžasná bolest, neustálé bolesti břicha...já se k HA taky nevrátím ani za zlatý pra.se
Bohužel cysty přetrvaly a objevují se u mně i v těhu, jen to není tak dramatický

Reaguji na Lucrezia:
já měla jiné problémy - začala jsem špinit mimo cyklus - takže nakonec to vypadalo tak, že jsem byla asi tak 12 dní v pohodě, pak 10 dní špinění, pak 6 dní menstruace. A to už při braní HA. Nijak bolestivé to nebylo, takže to bylo v pohodě, ale bylo to dost otravné. Trvalo to i po vysazení. Zase díky tomu mi odhalili tu štítnou žlázu, protože mě poslali na vyšetření, jestli to náhodou nezpůsobuje ona.

Proto si nejsem jistá, co mi to onemocnění št. žlázy způsobilo - jestli stres anebo něco jiného. Jestli to byl stres, pak je divné, že se ty problémy se špiněním objevily už v době, kdy jsem ještě po dítěti vůbec netoužila. Nevím. No, je zbytečné nad tím spekulovat

Jak budeš řešit ochranu po porodu?

to jsem nikde neřekla ani nepsala

opět to nebylo na tebe Spíše jsem to myslela tak, že žena nutí svého manžela ke stykům jen v určitý den, v určitou hodinu. Myslím, že to chlapa časem psychicky odrovná a už si nepřipadá jako chlap, ale jako prostředek k výrobě dítěte. Tak to vidím já.

Mrzí mě, že sis skoro vše vztáhla na sebe
Nicméně máš pravdu v tom, že by bylo dobré přidat ještě jednu skupinu - ženy, kterým se nedaří otěhnotnět přirozenou cestou, přitom nemají nějaký výrazný zdravotní problém a přesto umělé podstoupí. S rizikem, že buď to vyjde nebo ne, ale nehrotí to

já dva a půl roku a již nikdy více

Lucrezia
lusinda