Kdy vysadit antikoncepci před plánovaným těhotenstvím?

nejsem věřící,aby nedošlo k omylu.Jakékoliv plastiky a podobně jsou záležitostí toho člověka,kdo se pro ně rozhodne.Jeho riziko .Kdežto splodit náhodou pomocí vědy postižené dítě je dost jiné Například u udržování se většinou rodí dříve,nízká porodní váha,orgány ještě nepracují tak,jak by měly,to mám v sobě jako strach ....

Vím,že to zřejmě hodně žen vůbec nepochopí.

Rozumím - strach z toho, že budu mít postižené dítě mám obrovský. Příteli jsem nedávno řekla, že bych se chtěla brzo vdát a mít dítě, protože vzhledem k určité své (možná dědičné) indispozici se obávám, že v kombinaci s vyšším věkem by mohl být podstatně zhoršen průběh těhotenství či nedej bože zdraví miminka. A taky se bojím, že se budeme snažit i pár let a čím dřív začneme, tím líp. Je mi 21, takže nemyslím příští rok, ale hned po škole či během ni - proč ne. A obávám se, že strach by u mě byl tak velký, že bych se neodhodlala ani k případnému umělému oplodnění.

já si hlavně myslím, že se z těhotenství dělá celkově zbytečná hysterie. ženská už je ve stresu před otěhotněním, jestli se to vůbec podaří, a když ano tak je vystavena ze strany lékařů dalším stresům v podobě těch všech moderních vyšetření

protože nechce co - asistovanou reprodukci? Nebo to vyšetření spermiogramu? Je to rozdíl, i když je výsledek v zásadě to samé - život bez dětí Upřímně - neumím si vůbec představit, co bych dělala. Několikrát jsme se na toto téma s manželem dostali a na rovinu jsem mu řekla, že kdyby byl býval do toho jít nechtěl, tak si nejsem jistá, jak bych se zachovala. Prostě bych s ním třeba byla. A třeba taky ne. Ty moje mateřské pudy byly hodně silné a nemít dítě - fakt si to neumím představit, co by to znamenalo. Je to hra na "kdyby".

Jistě. Ale nikdy nevíš, jak na tu situaci zareaguješ, dokud ji nezažiješ. Stejně jako já nezažila situaci, že by partner odmítl, tudíž mohu jen spekulovat. Chápeš?

Naprosto chápu, že teď, za současné situace, a tehdy, když jsi byla mladá, jsi měla takový postoj. Ale stejně jak píšu Lucrezii - na sto procent nemůžeš vědět, zda bys své životní postoje třeba nezměnila. To neví nikdo.

Ale ty důvody jsou samozřejmě pochopitelné, já z toho strach měla, a veliký. Do všech vyšetření v těhotenství jsem šla se strachem, že je třeba něco špatně. Na druhou stranu, tyhle věci se prostě stávají a není nikde psáno, že embrya ze zkumavky trpí častěji třeba Downem než ta přirozeně vzniklá - stát se to prostě může všem. Ale i já jsem měla špatný pocit z toho, že jdeme lehce přes přírodní zákonitosti. Ten pud mít dítě byl silnější.

Něco na tom rozhodně je - dřív bylo snad skoro lepší, když ty možnosti k vyšetření nebyly. Na druhou stranu upřímně - já bych nezvládla (nebo prostě myslím si, že bych nezvládla) péči o postižené dítě, tak jsem zase ráda, že ty možnosti vyšetření jsou. Toužím po dítěti, ano, ale zdravém (jako asi každá). A stres z neúspěchu už na začátku toho "snažení se", znám to naprosto přesně, tak strašně jsem se těšila na dítě, až jsem si z toho pohnojila štítnou žlázu a i proto nám to tak dlouho trvalo. Ale neuměla jsem si poručit, to nejde říct si "ták, a teď se nestresuj a buď v klidu", to prostě nejde zastavit. Stres se zastavil sám od sebe po operaci štítné žlázy, po dovolené a poté, co jsme začali jezdit do CARu. Aspoň že tak

Ještě jsem nějak přehlédla tohle - to nesouvisí s asistovanou reprodukcí nebo s obtížemi při otěhotnění, to se prostě může stát... nebo jak myslíš to "udržování se"? Problémy s předčasným porodem může mít každá nastávající maminka, která otěhotněla třeba hned první měsíc. Riziko předčasného porodu je snad vyšší u dvojčat, těch se rodí více díky asistované reprodukci, to ano, ale to je tak jediná spojitost. Nikdo nikoho nenutí,aby čekal dvojčata, je možné snažit se jen o jedno dítě.

Spousta těhotných si těhotenství odleží v nemocnici,bez péče by nastal potrat.....ono se to někdy nepovede a žena i přes veškerou péči potratí,ale dost je jich udrženo až do porodu.O tomhle jsem psala,když to tam být nemá,tak je tělem vypuzeno a nepodstoupila bych "umělé udržování" prostě bych se bála poškození plodu i kdyby byly všechny testy v pořádku.
Vím,že můj racionální přístup může být někomu divný,ale mám to tak a co už s tím.

Reaguji na Laky:

aha. Já si ale myslím že je to problém spíše v ženské než v tom děcku, pokud se toto stane - ono se to i stává, že ženská, která udržuje těhotenství (a třeba se to nepovede) má příště ten samý problém.

ani všechny tyhle testy ti nezaručí, že dítě bude v pořádku. Nelze odhalit všechny vady a nikdo ti nezaručí, že porod proběhne v pořádku a dítě nebude postižené vinou špatně vedeného porodu. Nic není 100%

vím, do toho bych nešla a můj manžel taky ne. V tomto máme oba postoj naprosto stejný. Sama píšeš, že ti tvoje touha zničila štítnou žlázu. Pro mě je na prvním místě prostě zdraví a věřit mi to nemusíš

Reaguji na Lucrezia: jistě že nezaručí, ta spolehlivost, že je ten výsledek opravdu negativní, je asi 99 procent. Je to jen statistika.
Ale já si to vyšetření ráda zaplatím nebo jej podstoupím, protože se při něm na postižené dítě přijít může. Je to v tomto případě pořád lepší než na něj nejít.

Nezlob se, ale co se týče budoucnosti, člověk nemůže na 100% vědět nic - kromě toho, že jednou umře, pokud někdo nevymyslí do té doby lék na nesmrtelnost.
Tvůj postoj může být za pět let diametrálně odlišný od dnešního. A také nemusí. Ale to nikdo dopředu prostě neví.

Nevím to jistě, myslím si to (je to jedna z možných příčin - stres).
Touhu neovlivníš. Nemůžeš si rozumově říct "a dítě nechci, hotovo". Tedy říct si to můžeš, otázka je, jestli to pochopí srdce. To je opět věc, kterou dopředu na 100% nevíš. Nikdo si neničí zdraví dobrovolně.

no většinou myslí mozek a srdce s tím nemá nic společného krom toho,že zásobuje mozek krví.
Jinak Michelle z Dokonalého světa "tikání biologických hodin neměla" i když celá redakce ano.......někdo to prostě necítí a dle mě řeči o biologických hodinách jsou nějaký marketingový tah,žádná z mých kámošek nic takového neměla a ani já sama tedy ne.

při asistované reprodukci ano...tobě to možná vyšlo,ale ne všechny to ustáliy bez následků. Známá má kvůli tomu vykuchané celé břicho, je tlustá a partner se s ní rozešel.

prostě ta žena snad ví, co je pro ni přednější ne? jde o to ujasnit si priority. Odstašujících příkladů v okolí pár fakt mám.

Reaguji na Lucrezia:
Vím, že jsi se spletla v citaci, ale je celkem zábavné, jak se cituješ a v zápětí sama se sebou nesouhlasíš.

Reaguji na True: a jo sakra

S vámi je to holky pořád dokola, ale to nevadí, já to napíšu znovu. Žijeme sice v přítomnosti, ano, ale nikdo neví, co bude zítra, za měsíc, za rok, za pět let. Michelle z DS tikání hodin neměla, vím, ale třeba jí začaly tikat za rok od doby, co se ten díl odehrátl. Víte zda ano či ne? Nevíte. Nic není stoprocentní.

Pro mě to ale nebylo dobrovolné ničení zdraví, pro mě to byla jediná cesta, jak počít dítě. A pro ni zřejmě taky. Že je tlustá a partner se s ní rozešel není ničení zdraví. Že má vykuchané břicho nevím, co přesně znamená. IVF bez rizika není, to ví každá, co to podstoupí a s riziky musí (písemně) souhlasit.

Pro ženskou, pro kterou je důležité dítě - a třeba zrovna na prvním místě, je důležité a třeba na prvním místě to dítě, co je na tom nejasného?

Už jsem to psala, ale napíšu to znovu:spekulovat nad způsobem početí dítěte u ženské, které se to roky nedaří za předpokladu, že vy samy to dítě máte, početí bylo snadné anebo jej ještě neplánujete, je strašně snadné. Nebudu vám přát, abyste si prožily to, co tyhle ženské prožívají, nejsem škodolibá, necítím zášť vůči těm, co snadno počaly dítě. Ale - při vší úctě, ať sem píšete v souvislosti s umělým oplodněním jakákoliv moudra (i třeba ta z doslechu od kamarádky) - pokud jste si tím neprošly, vůbec nevíte, o čem píšete.