Kde "najít" chlapa?

Jojo, to je přesně ono, můžu třeba na výlet, ale jinak to prožívá člověk sám (kór když se kolem motají zamilovaný páry, hehe), s kamarádkou a nebo se svým chlapem!
No holky a teď do toho ta slavná teorie, že pravej chlapík přijde, až to budete nejmíň čekat. S tím mám asi problém, kurňa! Protože on nepřišel ať jsem to čekala nebo to vnitřně zahodila a nic nečekala! Nepřišel. Nebo to možná mám nějak v tý palici podvědomě zakódovaný, že nechci být sama a vyzařuju to, ale přeci kdyby to fungovalo tak, že vztah najde jen člověk, kterej to totálně nečeká a je vnitřně smířenej a spokojenej, tak lidstvo vyhyne a všichni by jenom čekali až to budou "nečekat" a vlastně by ani nefungovaly seznamky, takže chyba bude jinde, ha! Podle mě jsme od přírody stvořený pro vztah a né izolaci, a když je člověk sám a vyhrabe se psychicky z rozchodu, tak po určitý době prostě začne přemýšlet o dalším vztahu. Docela už i přemejšlím, jestli nejsem nějaká divná, protože během mojí éry singlovství se například moje kamarádka stačila taktéž rozejít, najít si novýho partnera a porodit dvě děti a já pořád trčím na místě

Myslím, že určitě né, ovšem takovéto otázky se člověku po letech začnou vyloženě nabízet... :-/ Jak už jsem tu napsala, sestřenice je hezká holka, chytrá, soběstačná, má byt, zcestovalá je, byla rok a půl v Austrálii a na Zélandu, tam teda měla nějakýho nabíječe, ale bylo to asi hlavně o sexu. Vážný vztah dlouhodobější neměla snad pořádně nikdy a sama bez týpka je už několik let. Pak mám kámošku, taky pěkná holka, taky chytrá, taky soběstačná, umí německy jako česky, do toho super anglicky, taky má vlastní byt, je jí 26 a vztah neměla nikdy. O pannenství přišla v 25-ti letech s takovým hnusákem, že má z toho dodnes trauma. Chudák se přesvědčovalo, že to s tím tlusťochem přece jen nějak půjde a ono vůbec! Další kámoška je sama delší dobu, já nejsem zamilovaná 3 roky. Když se mi někdo líbí, vyklube se z něj blboun nebo nemá zájem. Už mi to přijde jako naprosté zoufalství! A jinak jsem se ted nechala tady ukecat na to, abych zkusila seznamku a to jsem si teda nadělala do bot! Z původně sympatického týpka se vyklubal pěknej dotěra s trapnýma kecama a vyjadřováním transexuála na estrogenu! Takže pěkně děkuju!

To je přesně definice mého přítele, vztah je od toho, aby se zážitky sdílely. Mně to ale nějak fakt nic neříká. Třeba v práci chodím často na obědy úplně sama. Ona by se společnost našla, ale oni chodí do hospody, kde vaří úplně příšerně. Takže já chodím sama tam, kde vaří výborně a je to dál, místo toho, abych třeba měla špatné jídlo a měla možnost si o tom pak s kolegy povyprávět. Zážitky ze špatného jídla fakt sdílet nepotřebuju

Tak kdybych byla sama, tak ihned odjedu do nějakého pěkného evropského města a budu si tam nějakou chvíli sama žít Bohužel můj přítel na to moc není.

Reaguji na Kollyasek:
Teda já pořád ve skrytu duše doufám, že nějak zapracuje osud a s někým na sebe narazíme. Zatím mi stačily zážitky mojí kamarádky, která absolvovala 11 / slovy jedenáct rande, aby došla k závěru, že a) buď jsou v reálu chlapi jiní než jak se prezentovali na netu nebo b) u těch vyjímek, co se jí líbili, zafungovalo pravidlo "Koho chci já, ten nechce mě ... a naopak"
Popravdě sice nikde registrovaná nejsem, ale ze zvědavosti jsem si zkoušela vyhledat chlapíky +- mého věku a eine Grosse Katastrofe Normálně zjišťuju, že když se mi někdo líbil, tak byl zhruba o 10 let mladší než já

Reaguji na Lina_M:
No tak taky nemusím "sdílet" všechno Možná bych to nazvala duševní souznění nebo pocit, že mám spřízněnou duši (když teda pominu tělesnou stránku - mít se ke komu přitulit, obejmout, nemluvě o sexu), to mi chybí, nemusim a a ni nechci s tím člověkem trávit každou volnou chvíli.

Reaguji na Gixxie: Reaguji na Dasule: Přesně tak!! Já si taky můžu říct, že jsem si to mládí a dospívání i dospělost užila, mám za sebou hodně zážitků, ale buď sama nebo s kamarády, o žádných pořádných zážitcích s chlapem nevim. Ne, že by mi to nějak extra vadilo, ale přeci jenom s člověkem, kterýho máte rádi a on vás je to o něčem jiným. Je hezký jet na výlet nebo na dovču se svých chlapem. To je určitě taky věc, která mi chybí.

To je podle mě naprostej nesmysl, protože já to nečekám už 7 let a pořád nikde nikdo (a to myslím vážně že to nečekám, protože to tak nějak extra neřešim a nehroutim se z toho, že jsem sama). Spíš jsem toho názoru, že se tomu musí pomoct!! Jakmile se někdo objeví, tak pro to něco dělat a jít si za tim a ne jenom sedět a čekat že všechno zařídí příroda nebo co...

No jejda! Já mám takových kamarádek spousty a spousty, oni toho mají za sebou tolik a já jsem pořád na mrtvým bodě, když se nad tím zamyslím, tak před 5 -6 ti lety jsem na to byla stejně jako jsem teď žejo, akorát jenom že jsem o ty roky starší Nejlepší je vždycky když se mě někdo po nějaký době zeptá: "tak co nějakej chlap?" tak já se jenom zatvářím a jemu už je to jasný, že je to pořád stejný. No nechápu to!!

O tom mi ani nepovídej!! Taky už mam tu zkušenost...a nic z toho, naštěstí musim zaklepat, že chlapíci s kterejma jsem se scházela byly celkem v pohodě a normální, ale co naděláš, když TO tam neni.
A co jsi zkoušela za seznamku?? A dala sis inzerát ty nebo jsi na nějaký odpovídala??
Když už, tak je určo lepší dát si svůj inzerát, pak si můžeš aspoň vybírat

No a o čem jiném ten vztah je? Jenom o sexu? Když se mému ex někam nechtělo, tak jsem mu říkala - a o čem si chceš za pár let povídat, když budeme jenom sedět doma na zadku? To je to, co vztah dělá vztahem. Společné zážitky... Hrozně mě pak baví vzpomínat, kde jde všude byli a bavit se o tom.

Já nejsem žádná stádní ovce, to se radši trhnu od party a jdu si sama po svých, než bych se měla s někým o něco hádat! Ale tohle jsou dvě zcela odlišné věci! A mně stejně nejvíc ze všeho chybí ty pocity, láska prostě, těšení se na někoho, hezký prožitek u sexu, vím, že mě taky někdo miluje a myslí na mě, mám si koho představovat ve sých fantaziích atd. Není to jenom o tom, že by člověk někam šel sám!

No tak mně stačí se kouknout na profily na Lidech.cz. Když už se mi nějakej kluk líbí, tak je zadanej... :-/ Ale to jsou tak max. jeden nebo dva. Zatím co ženský se vylepšily na těch seznamkách, dají se sehnat pěkné holky, přijde mi, že chlapi zamrzli a jsou k dostání pouze tragédi...

Já jsem se koukala na seznam.cz a právě jsem týpkovi odpovídala, měl tam takový jasný a stručný inzerát, ale co se z něj vyklubalo tedka! Mein Gott, Hilfeee! Jako dám pár příkladů: v sobotu se mě večer ptal, co dělám. Tak jsem napsala, že jdu na chvíli s kamarádem ven. A on prej - tak to pochybuju, že se dneska ještě vrátíš. Ale mail ti napíšu pro případ, že by si tě kamarád u sebe nenechal. No co to, sakra, je?! Jsem mu napsala, že teda nevím, jak to má on se svými kamarádkami, ale já u svých tedy nepřespávám. Včera mi napsal, že jsem pro něj docela uctívaná osůbka, protože mám zajímavé zájmy a já nevím co ještě, no vůbec, nevím, kde na to přišel! A já mu asi po 3 sms napsala, že jako nemám na rozhazování a za sms se mi teda utrácet nechce. A on na to - tak když ti povídání nestojí za pár kaček, max. kilčo, tak škoda. Tsss, se asi po..., ne? Pán má asi zadek ve zlatě, ale já bohužel ne, pro mě není stovka sem, stovka tam, žádná láce!
No a to bych mohla pokračovat, ty jeho seky jsou vážně k popukání a nejlepší je, když mi přeje - měj se sluníčkově! Jak říkám - brebentí jak transexuál nadopovanej estrogenem. Fuj!

Tak uznávám, že jsem ještě asi úplně nepochopila, o čem ten vztah je. Má to jisté výhody, třeba to, že když chci někam jít, tak nemusím shánět kámošky. Ale zase si někoho představovat, to jsi myslela jak? Ono když dotyčnou osobu vidíš doma denně, tak moc nevím, jak to dělat.

Teda ze mě asi mluví zkušenost toho společného bydlení, to je už taková rutinka.

Nepročetla jsem celé téma, ale někde jsem vyčetla takovou zajímavou věc - že vztah (= nový chlapík) přijde až po tom, co přestanete myslet na to, co všechno od vztahu chcete a potřebujete... a začnete myslet na to, co samy můžete nabídnout, čím můžete případný vztah obohatit...

Já s klukem ještě nebydlela, tak nevím, jak to bude, až bydlet budu. Ale až budu třeba sedět na nudné poradě, budu mít na koho myslet atd.

No myslím, že pár nápadů bych měla Jenže to tak docela nechápu, každej chlapík je jinej a každý si bude cenit něčeho jiného...

No to si tu můžeme všechny podat ruce teda, jak vás tak čtu
Napadlo mě, že já sice příležitostí bych měla dost, ale zas nevím jak. Jsem spíš introvert, ve společnosti se nejradši bavím v menších skupinkách, nejsem typický "bavič" a ani moc neumím flirtovat. Několik lidí mi nezávisle na sobě řeklo, že působím odtažitě, vážně nebo dokonce nafoukaně Přitom je to spíš nějaká nezamýšlená vnější slupka, v jádru jsem stydlín a moc si nevěřím. Jo a jednou mě někdo nazval "ledová královna" A teď co s tím, vypadá to na běh na dlouhou trať ...

Bylo to tady? Nejsem si jistý, ale doporučoval jsem na to jednu knihu. A jde to i bez toho, stačí jenom trénovat.