Kde "najít" chlapa?

Já už čekám takhle tři roky. Moje sestřenice snad 5 let a táhne jí na třicet!

Kamarádi jsou už přebraný. Ti, co se mi líbili, z těch jsem udělala svoje přítele, jeden je moje životní láska, ale už spolu nejsme, právě ty tři roky.

V práci jsem ve škole, tudíž tam se seznámím pouze se studenty... Na flirt dobrý, na vztah ne. Jenže to je tak jako tak zakázné, že... Výtahem nikde nejezdím a na koupálko moc kluci nechodí, ne ti v mém věku.

Reaguji na Malacek:
Jestli jsem to pochopila správně, tak seš z Lbc. Přijď si někdy vyvenčit psy na Rušičku, tam je pejskařů ...jak psů a některý nejsou vůbec k zahození. Známá si tam našla ženicha

Reaguji na Kollyasek:
No u nás ve škole měla vztah učitelka s žákem a nikdo to neřešil
Pokud máš málo příležitostí, tak doporučuju ten internet když už nenajdeš toho pravýho,tak aspoň nějaké nové přátele

No nevím, myslím, že já bych z toho měla pěknej průšvih a naši by mě přizabili!
Internet vůbec neberu v úvahu, protože to jsem zkoušela už několikrát za svůj život a už jsem se zařekla, že fakt ne! Za prvé se mi zdá, že narozdíl od holek se přes net stále chtějí seznamovat samí tragédi, na fešnýho kluka člověk nenarazí, a za druhé - strašně mi vadí ta uměle vytvořená situace. Jednou jsem si takhle sháněla nápadníka, narazila jsem na bezva chlapíka, prokecali jsme dny a noci a pak jsme se sešli a vůbec nic! Já vím, že mi na to všichni řeknou, že po prvním dojmu se to nemá vzdávat, ale já to tak mám - bud tam ta chemie je a nebo není.
Jako já nehledám žádnýho krasavce, jen mě ten kluk musí přitahovat! Většinou to mám tak, že se s někým seznámím a je fajn, je mi sympatický, ale nemusím na něj hned myslet jako že bych ho chtěla. Ale pak se třeba sejdeme někde na plese, nebo na dýze, tam si povídáme, flirtujeme a najednou zjištuju, že je fajn, hodně fajn, a že se mi i líbí a přitahuje mě.

Reaguji na Kollyasek:
Taky jsem zažila díky internetu pár vtipných situací Asi záleží na člověku jak to bere. Taky jsem měla období,kdy jsem si říkala,že nikoho k sobě vyhovujícího nikdy nenajdu...a teď mám právě díky internetu už přes rok kluka,který je vysoký, hezký, sportovně založený, vtipný, hodný,... konečně jsem spokojená. Člověk musí vytrvat a ne hled všechno vzdávat

Ne, v Olomouci a ve večerním kurzu. A vůbec co tam tak lidi potkávám, tak spíš mladí. Důchodců docela pomálu.

No tak to máš dobrý. Já chodím na angličtinu v práci, protože je to tak lacinejší, takže to je o ničem... No a co si tak pamatuju, že jsem kdysi chodila na anglinu do kurzu podvečer, tak tam chodili asi dva mladí kluci, jinak to byla taková směska všech. Každopádně, přece nebudu obcházet jazykovky a nahlížet do hodin, jestli tam nejdou nějací mlaďoši

Reaguji na Lillly1:
Tak jsem koukla na seznamku, no, pár inzerátů vypadá dobře, ale já mám stejně z toho takovej nepříjemnej pocit, fakt nemám ráda tu umělou bublinu, je to strašně nepřirozený, fotka řekne *** a pak ve skutečnosti je to úplně o něčem jiným

Reaguji na Kollyasek:

Stejně to zkus - seznamku. Vždyť se takhle dnes seznamuje hodně lidí, ikdyž chápu tě s tou nuceně vyhledanou situací...zkus chlapa na seznamce najít přes nějakého koníčka, který je blízký i tobě..a't máte téma k hovoru...jako, že náhodou tě také zajímá jeho aktivita, ne jen seznámení..

Reaguji na lasye:
Já jsem asi nějaká dutá, ale nějak mě honem nenapadá koníček, který by byl pro chlapi i ženský Sport mě moc nebaví, a jinak ráda pletu

Reaguji na Kollyasek:
Nemusí to být přes koníček přítel sportuje a já mám nejrači gaučing ale i tak se do sportu kvůli němu někdy dobrovolně zapojím a on mě pak naoplátku rozmazluje v postli u televize s vínem nebo nějakou dobrotou
Jinak já dávám přednost chatu, než seznamkám ale tak můžeš zkusit obojí a kromě toho i hodně chodit do společnosti a na všechny se pěkně usmívat a být přátelská. To by bylo aby se ani pak nikdo vyhovující nenašel

Reaguji na Lillly1:
No joo, ale kam do společnosti? Např.? Mně napadá leda tak hospoda, kavárna, dýza. Plesy jsou zabitý, maturáky už jsou mimo mě a na ty ostatní většinou chodí člověk v páru.
Přátelská jsem, s tím usmíváním je to horší, obzvlášt, když na dýze hrajou samý šmejdy a není tam žádnej hezkej týpek

Reaguji na Kollyasek: Já jsem na tom úplně stejně jako ty! Ne že by mi to nějak extra chybělo, ale vždycky přijde období, kdy začínám být zoufalá, obzvášť když kolem mě všichni někoho mají...to je děs.
V lednu sem se scházela s jedním klukem, kterýho znám už od loňskýho silvestra a vypadalo to taaak nadějně, a co myslíš?? Je z toho velký pr.d! Nějak přestal komunikovat, já se na to můžu vykašlat (přitom vím, že se mu líbím a že by zájem měl - od ostatních z party, ale je hroznej stydla. No asi by to nikam nevedlo). Takže takhle to mám já, když už se konečně někdo objeví, o koho bych měla zájem, tak zas on nemá zájem a naopak! Je to vážně k uzoufání.
A kde hledat chlapa?? To fakt neporadim, protože jak už jsem tu psala, tak většina co za něco stojí, je už zadaná.
Jako třeba když jdu na disko, tak fajn, tančím, začnou se kolem mě točit nějaký týpci, začnem si povídat, fajn, ale to je všechno... víc z toho neni.
Já nevim, asi to chce každou příležitost chytit za pačesy a nebát se a klidně si říct o číslo atd atd.

tomu věřím. Mě přijde že když se nastrojím, namaluju, tak nic a naopak, když vypadam, s prominutim jak "socka" tak si mě všímaj. Jenže já když jsem v teplákách atd, tak to jenom u nás na vesnici, a tady se opravdu nikdo nevyskytuje, jen důchodci, nebo maminy s dětma. Se psem chodím do lesa, tam je to po vymření. MHD je u mě taky zabitá, nějak se tam nic zajímavýho nevyskytuje, a stejně si neumim představit, že kdyby byl např. v metru kluk, kterej by mě zaujal, že bych se zvedla a přišla za ním. A internet mě taky nějak netáhne, kdysi sem to zkoušela a nic z toho... taky mi to přišlo hrozně strojený, jak kdyby ste si oba řikali, že z toho za každou cenu musí něco bejt!

přesně, vždycky když jsem náhodou někam šla a fakt se s tím outfitem a celkovým vzhledem snažila... tak 0 bodov pro mužstvo a vždycky ( teda vždycky - párkrát), když jsem s tím vůbec, ale vůbec nepočítala, na sobě tepláky, hlavu mastnou v culíku, většinou ani namalovaná jsem nebyla, tak se něco povedlo...já to fakt nechápu...

to mi přijde taky přesně, jako kdyby oba - ano někoho chcem ale s tebou bohužééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééél , taky na to nejsem...

moje jediná záchrana jsou fakt asi ty čokli , budem muset spolu víc vyrážet do centra dění, bo tam kam chodíme většinou nepotkáme ani hnát...

Přesně! Jsem sice extrovert a umím dát chlapovi najevo, že se mi líbí, ale jít oslovovat cizí kluky, na to rybíz teda nemám.
S tím internetem - vždycky mi vadí vyměnovat si fotky. Co řekneš, když se ti líbit nebude? Hmmm, vypadáš sympaticky? A fotky taky nevypovídají úplně o skutečnosti, pošlete si 10 fotek a na každé bude vypadat jinak. V reálu hraje roli i cekové držení těla, proporce, chůze, gesta, mimika, ale to z fotek nevidíš. Takže na fotce se ti líbit bude, dejme tomu, ale až se sejdete, zjistíš, že ti na něm přece jenom něco nesedí a je po ptákách...

Já jsem tu svou situaci neřešila proto, že jsem měla dva roky kluka. Jenže to bylo spíš proto, abych nebyla sama, abych měla nějakýho mazla a někoho, s kým můžu trávit čas, nikdy jsem se do něj nezamilovala. Ted koncem léta mi došlo, že už ten vztah nemá cenu, že jsme na sebe akorát hnusný, věčně se hádáme, už si nic nedáváme. Tak jsem mu to řekla, tvářil se děsně ublíženě. Taky mi z toho nebylo nejlíp, přece jenom jsme spolu nebyli pár měsíců. Odjela jsem na měsíc pryč, byli jsme v kontaktu a po příjezdu jsme navázali tam, kde jsme skončili. Takhle to spolu táhneme až do dnes, trávíme spolu čas, já u něj přespávám (ale už s ním nespím, už dlouho s ním nespím), jsme jako kamarádi. A to proto, že nemáme nikoho jiného. On taky moc kámošů nemá. Přijde z práce, je utahanej, bud si lehne, nebo spolu něco podnikneme, popřípadě s dalšími dvěma kamarády, ale to je tak všechno a je to furt to samé na jedno brdo. Celkem nechápu, že on si holku nenajde, protože on vypadá hodně dobře, mohl by dělat modela, ale nikdy jsem nepozorovala, že by se k němu nějak holky měly. A on za nimi taky nejde. Takže to takhle spolu koulíme, protože jinak bychom byli oba sami jak kůl v plotě, i když spolu už ani vydržet nemůžeme. To není den, aby nebyl nějakej konflikt! Fakt zoufalost.
No a vedle toho ještě furt myslím na svýho bývalého přítele, s tím jsem byla skoro 5 let, pak se se mnou rozešel s tím, že už mě nemiluje a táhl na rande s mou nej kámoškou. A s tím spím a furt mě to k němu táhne a už mě to štve, neumím si poručit a nepsat mu, nemyslet na něj, ještě dneska mě dokáže rozbrečet (už spolu teda nejsme tři roky), čas běží a kde nic tu nic, je mi 26, cítím se tak na 20, mám chuť poznávat chlapy, ale na druhou stranu se bojím dalších zklamání, už toho bylo docela dost, zvláště když každej, o koho bych stála, tak mě nechce!