Kde "najít" chlapa?

Mě to přijde v současnosti skoro nemožný někoho najít. Když už někdo za něco stojí, většinou je zadanej, nebo je tam jinej háček. Já už jsem normální vztah neměla opravdu ale opravdu věčnost. Někdy mi to chybí, ale většinou ne. Je to nejspíš tím, že už sem si na tu svojí samotu zvykla, a navíc nebudu s někým jen proto, abych někoho měla - to prostě nedokážu.
Vždycky sem si myslela, že vybíravá nejsem, ale zdá se mi že čim jsem starší, tím jsem vybíravější. Obdivuju holky, co dokážou sami chlapa oslovit, já ten typ prostě nejsem, to bych se leda musela přiopít.
No prostě, v zásadě jsem spokojená, ale už teď mam zase deprese z jedný věci: letos se opět chystám na Silvestra na hory, na jednu velkou chatu, kde nás bude parta cca 25 - 30 lidí, no a já tam nejspíš budu opět jediná sama. Loni jsem tam byla snad jenom já a pak ještě jedna holčina a asi 2 kluci (jenže u kluků je to prostě něco jinýho), no a jinak samý páry. Nevim, snažim se to přejít a nebrat si to tak, ale prostě je to divný no... To je asi jediná věc, která mi vadí na tom být "single" - prostě když jsem v partě lidí, kde jsou všichni ostatní pouze v páru. Máte to taky tak?? A máte případně nějakou radu, jak si to tam tak nebrat?? Jediná možnost je asi se každej večer řádně opít

NO tak ty si to psala i rovnou za mě,ne? jsem na tom uplně stejně! Oslovit kluka sama od sebe je pro mě nepředstavitelný,nějak na to "nemám". Asi bych se bála odmítnutí a hlavně ani nevím,co bych mu řekla a kdybych se na to přiopila,to by byla určitě nějaká perlička.

já mám děsnou smůlu na chlapy, většinou jim jde jen o sex, nebo minimálně u mě asi jo, a to je většinou poznám přes kamarády či známé....třeba naposled, kamarád spolubydlícího, říkám si fajn kluk, párkrát sme se viděli, naposled sme spolu spali a dneska mi napsal, že nechce žádný vztah (překlad: nechce mě, beru to tak, páč si řikám kdyby asi poznal lepší holku než jsem já, tak by do vztahu i šel), už nevím kde bych na někoho natrefila, ale fakt mi chybi to pohlazeni, přitulení... kde najít normálného chlapa...

Znám, chápu. Jak tu někdo psal - já nemám problém si NĚKOHO najít, ale najít si toho správného. Řeknu to takhle - kde bych už byla, kdybych brala každého, kdo měl zájem... Ale já nemůžu, pro mě je na prvním místě chemie, nevěřím na věci typu ale on je hodný, láska přijde později apod. Ne! Buď to zajiskří, a pak se uvidí dál, jestli z toho něco bude nebo ne, ale bez té chemie do toho nejdu. Takže to dopadlo tak, že dlouhodobý vztah jsem ještě neměla, jen pár takových spíše kamarádských vztahů. Většinou to dopadá tak, že koho chci já, ten nechce mě a naopak... Teď ten poslední, ten mi ale pěkně ublížil, ještě se z toho dostávám, ale kdyby se objevil někdo fajn, hned by se mi ,,léčilo" lépe. Ale zatím bohužel nic... Ještě jsem nepřišla na to, v čem je problém. Objektivně - ošklivá nejsem, hloupá také ne, umím se hezky obléct, upravit, o žádných zásadních vadách v chování nevím... A přesto mám pocit, že láska a vztah je pro ty holky okolo mě, ale ně pro mě... Je mi 22. A občas jsem z toho fakt smutná...

Reaguji na ragazza:
vím jak ti je,ale ty jsi měla aspoň, jak ty říkáš, pár kamarádských vztahů. Já jen jeden po rozchodu a pak nic jsem sama přes 2 roky a jak píše sunnymoon,tak mi taky chybí takový to přitulení se.Každej mi říka,ať počkám,že to přijde, že někde ten pravý čeká anebo mi řeknou,že jsem vybíravá ... Už si přijdu trapně,když se mě každý ptá jaktože jsem furt sama..

Reaguji na myself:
Jj, že si mám počkat... Já se ,,utěšuju" tím, že si říkám, že všechno má přijít ve svůj čas. Neberu to jenom na vztahy, ale tak obecně. Že tohle se mělo, nemělo stát, že jsem tohohle člověk měla potkat atd. Mně se (naštěstí) nikdo neptá, ale když se baví o vztazích, tak jsem docela nejistá, protože většina těch holek má jako vztahy že dlouhodobý a já si přijdu jak nějaká podivínka... Taky mi chybí to přitulení, objetí, líbání atd. Co se týče vybíravosti... Jako nemám nízké nároky, přes některé věci (vzdělání, pohled na některé věci apod.) bych se nepřenesla, ale já jsem ,,vybíravá" v té chemii. Prostě zatím se objevilo málo kluků, ke kterým mě to fakt táhlo. A přes to u mě vlak nejede. Jenže - to nikdo nevidí, že. Opravdu, když se podívám kolem sebe... Ty holky jsou v podstatě ze vztahu do vztahu... Je pravda, že já už jsem docela nezávislá, jsem zvyklá na své pohodlí, na své zájmy, že bych někomu vařila nebo chtěla být jenom s ním, to ne. Ale vztah bych si moc přála, a to už dlouho. A pořád nic...

Reaguji na ragazza:
Tak bez té chemie to nejde.Já musím mít takový ty motýlky v břiše apod.,nerada něco lámu přes koleno. Buď ráda,že se tě neptaj,mě se ptá furt někdo. Ale prostě raději budu sama,než s nějakym blbečkem...Poslední dobou jsem nenarazila fakt na nikoho kdo by mě zaujal.A pokud ano,tak to bylo zakázané ovoce (zadaný).

Holky, ten správný si vás (nás) musí najít sám..
A tohle co píše myself a já cituji a souhlasím, je naprosto správný názor.
Než být s někým, jen proto, abych někoho měla, tak budu raději sama.
U mne musí lítat jiskry, musím mít motýlky v břiše, nejíst, nespat.. To jsem zatím zažila jen jednou

Moje slova.
Myslela jsem si,že mě už nemůže ničím mužský překvapit,ale omylZa posledních pár let mám snad štěstí na stále větší "exoty".Už i okolí říká,že to snad není ani pravda

To mě taky vadí a kolikrát je mě až smutno,ovšem u mě už mají všichni rodiny a já všude dorazím sama a poslouchám dokola,jak to,že tě nikdo "nechce" a řeší,proč zrovna já,mám takovou smůlu
Opravdu se na mě lepí horší a horší týpci.

Ale za každou cenu si do bytu někoho nenastěhuji,umím si života užívat i "single",vše má svý výhody a nevýhody.Vysloveně zlomená z toho,že ne a ne najít pana "božského" nejsem.

No a kde najít chlapa vlastně nevím,všude je jich plno,ovšem jakýchTy úžasňáci jsou již zadaný.

Som taká rada a tak veeeľmi sa mi uľavilo, že nie som jediná, ktorá trpí na diagnózu "ešte stále single"! A že možno ani nebudem nespoločenská čudáčka, prieberčivý horenos, utopistická princezná, ako mi je niekedy naznačované. A že nie som sama, ktorá chce zamdlievať z extatických pocitov pri myšlienke na svoj objekt záujmu. A že nie len ja túžim práve po tých, ktorí ma nechcú.

Ma tak napadlo - čo keby sme sa my všetky s "rovnakou diagnózou" pravidelne schádzali, alebo dokonca dohadzovali si chlapov, ktorí sa o nás uchádzajú, ale nám sa z nejakého dovodu nehodia - možno by sme si takýmto podávaním-ďalej našli svoje vytúžené polovičky : )
Hotový scenár na brakový film ... : //

To znie jak bazar . Ale vôbec nie zlý napad ti poviem

Tak to je ale hodně vtipné

Tak já jsem na svoje přítele narazila:
1)autobus
2)škola
3)Itálie
4)divadlo

Podle mě ideální partner pro nás je většinou na netradičních místech a většinou si ani žádnou lásku neplánujem a najednou se ten pravý objeví. Třikrát jsem se vášnivě zamilovala a nikdy bych před setkáním s tým dotyčným nepředpokládala, že zrovna ten den si někoho najdu. Je to o štěstí. Snaž se to moc nehrotit, ono to přijde!

souhlas Prostě něco mě k tomu chlapovi musí táhnout. Několikrát jsem se scházela s klukama, kteří sice byli fajn, pozorní, celkem jsem si s nima popovídala, jenže co naděláš, když tě k němu nic netáhne, nemyslíš na něj před usnutím, nečekáš a netěšíš se až ti napíše nebo zavolá atd. atd. To mi vždycky říká ségra: já tě nechápu, takovej fajn kluk, co by si eště chtěla... ale přeci s nim nebudu chodit, když k němu nic necítim. A čekat na to, že se to možná někdy dostaví?? Já nevim, to je prostě nesmysl, pokud to nepřijde hned zezačátku, tak už to nepřijde nikdy.

tak tak, to si můžeme podat ruce. V poslední době se ještě k tomu všem kolem roděj děti a já sem všude pořád sama... taky to poslouchám: "jaktože nikoho nemáš" a "nejsi moc náročná"? atd. To mi občas pije krev. A ještě když mi někdo z nich začne někoho stráááášně okatě dohazovat... tak to mám taky dost.
Ale naštěstí mám i kamarádky, které jsou taky (i hodně dlouho) nezadané, takže většinou něco páchám s nima. Ale těmhle akcím, kde jsou samé páry se člověk prostě často nevyhne.

Já zkouším štěstí na internetu, je to dost o náhodě, nekdy se tam dá sehnat někdo normální. Ale vysokej, šikovnej inteligentní nekuřák asi ne Říkám si, že už sem asi náročná, ale nehodlám slevovat jen abych prostě s někým byla.
A kde se nejlíp seznámit? Myslím, že dost to de přes kamarády. Ale chce to chodit na různý akce. Ale to by člověk nedělal nic jinýho