Kde "najít" chlapa?

a na útěchu, pohlazení, jak se máš stačí dobrá kamarádka jsou chlapy, který to vůbec nezajímá. Jak žiješ. Co tě baví. Co si myslíš..zajímá je jen jestli se s nima vyspíš po dvou týdnech známosti nebo po dvou měsících či jak to bude..netvrdím, že všichni a netvrdim, že za to chování můžou jen oni, protože většina holek dneska nemá svojí hrdost, odkouká od ostatních jak se jen kur*í a myslí si, že když chlap řekne, tak mu má hned dát. Na těch diskotékách chodí ženské i za panáka. Stydim se i za ty ženské. Ale abych jen nekritizovala, tak vím, že se najdou i ti slušní akorát oni mě většinou nechtějí a nebo je to nějaký dlouholetý kamarád, kterého beru jako bratra a bojim se slova incest

Kamarádi ví, že již spolu nechodíte?
Na ostatní můžeš působit, že jsi zadaná...

A tihle vypadají navenek spokojeně a zamilovaně?

No ale o tom to právě je! Když se ti někdo líbí, tak o tebe zájem nemá, nebo třeba něco proběhne, flirt (ne sex), říkáš si, jo, mohlo by z toho něco být, a druhý den blbeček napíše - promiň, seš super holka, ale nemělo se to stát! No pane bože! No a na druhou stranu o tebe začne jevit zájem ten, kterýho ale zas nechceš ty. Takže začarovanej kruh...

Ano, naši kamarádi to vědí, že spolu nechodíme, ale na těch přece nezáleží, ne? Působit jako zadaná je podle mě spíš plus, většinou mají chlapi větší zájem právě o zadané, zajímavý úkaz, každopádně já se k němu na veřejnosti nelísám (ostatně ani doma), takžejako zadaná nepůsobím.

Reaguji na Kollyasek: nevypadají tak je to obden jedna velká hádka. Ona ví, že s nim být nechce, ale nemá na to platit sama nájem a její máma jí nepomůže. Mě se stávají zase příběhy typu. Poznám někoho většinou mě osloví on sám a pozve mě na oběd/ večeři. Tak si říkám joo dám mu šanci. Frajer si vezme číslo a pak nenapíše a já opravdu nejsem typ, který se doprošuje. První kroky podle mého má dělat chlap a né abych se já doprošovala. Hele pozval jsi mě na oběd platí to? A kdy? A kde? to fakt jako ne

My se s přítelem rozešli a já z toho byla hodně špatná.Vzala jsme to nakonec docela optimisticky a řekla jsem si, že aspoň budu sama a budu si moct užívat a dělat si co chci.No a nakonec se stalo, že po pár dnech jsem šla s novým kamarádem na koncert.Myslela jsme že to bude jen takové užívání, ale nějak se nám z toho vyvinul vztah a já se znova zamilovala. A to jsem původně říkala, že už to nikdy nedokážu.Sice občas myslím na bývalého, ale spíš z nostalgie.Svého nynějšího přítele moc miluji.Takže moje rada zní, nehledat a ono to přijde když to člověk nečeká

Zní to debilně, ale budu upřímná - život mne pak tolik nebaví. Potřebuju mít někoho vedle sebe. Sama být umím, užila jsem si toho docela dost, neb nejsem ten typ holky, co je za každou cenu s někým, než aby byla sama.
Já mám skvělé přátele, koníčky, spoustu činností, které mne baví a dělají mi radost. Zdaleka nejsem holka, která svému klukovi podřídí všechno a vykašle se na ostatní věci (a že takových z nás jistě známe tolik, že bysme je mohly přehazovat vidlema). Mimochodem od bývalého mi bylo dokonce vyčteno, že prý jsou pro mě moje kamarádky důležitější než on, že má ten pocit. Je tedy pravda, že představa nemít kousek svého vlastního života, vlastní přátele, mě upřímně děsí, a i když jsem ochotna trávit spoustu času s přítelem, nevzdám se toho ostatního.

Beru svůj život jako takové puzzle, každej díleček je něco, co mě nějakým způsobem naplňuje. No a chlap a spokojenej vztah je hodně velkej dílek, kterej když tam není, můžu být spokojená, ale ne šťastná. Když mám fungující vztah a nemusím řešit žádné že mi někdo chybí, beru to tak, že se potom můžu s dvojnásobnou radostí věnovat běžným věcem. Můj životní cíl je mít spokojenou rodinu, děti, zvířata....no a je logické, že k tomu chlapa potřebuju, ne? S kamoškou si asi dítě neudělám a nebude se mnou sdílet domácnost atd...

Reaguji na Dasule: já jsem mladá mě zatím stačí ta kamarádka rodinu plánuju za deset let jsem hodně vytížená a ještě si chci ten život užít trošku jinak než se nechat omezovat od nějakého chlapa v nefungujícím vztahu, tak je 100% lepší být sám. A jinak souhlasím s prvním i druhým odstavcem

Reaguji na EleanorWoods:
Tak to se máš, že tě chlapi oslovují, mně se to nestalo už tak dlouho, že si na to ani nevzpomínám...
To s tím neozváním se pak se stává mému kamarádovi - pozná holčinu, druhý den jí třeba napíše, že by se mohli sejít, ona mu napíše, že když tak příští týden, tak teda jo, ozve se jí zas a ona mlží. Takže to je taky veselost.

No právě že jsi mladá, ve tvém věku jsem to taky neřešila, jsem sice jen o 4 roky starší, ale vidím, jak život ubíhá a kde nic tu nic. A už jsem tu psala - mám sestřenici, ta neměla chlapa snad 5 let už a to je to hezká chytrá holka, Si myslím, že je pro ty chlapy až moc chytrá. Měla bych tu hodit na pobavení příhodu, co se jí stala naposledy s týpkem v práci - nejdřív nejvíc žhavý smsky, furt se k ní zval na kafe, když ho konečně pozvala, tak jí nedal ani pusu, totéž se opakovalo ještě 2x, pak přišel jednou zas, tentokrát proběhla muchlačka, no a pak se jí přestal ozývat. Snad po 14-ti dnech si ho odchytla a narovinu se ho zeptala, co to má znamenat, tak jen stál a čučel jak tele! Tak se na něj vybodla a pak se dozvěděla od svých dvou kamarádek, že je kontaktoval přes FB, ona mu je tam ukazovala, a zval na rande. Mně by z nich fakt švihlo, z těch p.i.t.o.m.c.ů!

Jinak já nevím, ale já se ve vztahu necítím být omezovaná. Když chci zajít na nákupy, jdu si, když chci s kamarády na dýzu, jdu si. Můj bývalý byl v tomhle úžasný, nikdy nežárlil a nikdy mě nijak neomezoval. Já taky nehodlám nikoho omezovat, zakazovat mu kamarády, když bude chtít pánskou jízdu, není problém. Ani nějak nevidím rozdíl mezi tím, být ve vztahu a být svobodná, když mám kluka, to přece neznamená, že přestanu žít a budu jenom dřepět doma. Ačkoliv, když mám přítele, tak právě že už ani nic jiného než jeho nepotřebuju. Baví mě s ním trávit čas, chodit po venku, do města, jezdit na výlety, uvařit si, zůstat v pátek večer doma u telky. Najednou nemám potřebu někde vymetat. S mým bývalým jsem si vždycky i dobře popovídala, mohla jsem mu říct všechny drby a probrat to s ním a jeho to bavilo. Do dnes pro mě zůstal mojí vrbou. Věřím mu jako nikomu jinému.
Já vím, že na tohle se mi namítne, že to taky není dobře být jenom s přítelem, to už jsem poznala, když jsme se pak rozešli, najednou jsem nevěděla, co mám dělat, představa, že budu na všechno sama, to bylo hrozný! Jenže to bylo taky tím, že nemám moc kamarádů, takže stejně jsem pořádně neměla nikoho kromě nej. Byl to prostě můj parťák pro všechno!

Jinak ještě poslední příspěvek, když už jsem u toho filozofování, asi jsem se dobře vyspala
Jaká je vůbec definice užívání si bez vztahu? Jak jsem psala výš, já si nikdy nepřipadala omezovaná v tom, že bych nemohla někam jít, ať už na pokec s kamarády nebo třeba zapařit. Takže ať to sečtu jak chci, tak mi vychází akorát to, že člověk může flirtovat a nabalovat chlapi a dělat s nimi, co chce. No, jenže člověk míní, život mění. Ke konci toho jednoho vztahu kružili kolem mě snad 3 kluci. Bylo to docela fajn. Pak mi dal přítel kopačky a já si říkala - nu dobře, tak teďka aspon budu moct vyzkoušet jiný kluky. Jenže chlapci odpadali jako mouchy - jeden si našel zrovna slečnu, z druhýho se vyklubal nehoráznej sr.č, se třetím už ani nevím, jak to bylo, a já byla sama jak kůl v plotě
Kluci mě na disko nikdy extra nebalili, ani nevím proč, protože nejsem žádná ošklivka, ale stejně sex na jednu noc nepěstuju. Když už jsem pak měla s nějakým úlet (líbačka), tak mi druhej den napsal, jak jsem psala výš - nemělo se to stát. Bože! Ti chlapi musí zkazit všechno. Člověk má dobrej pocit, myslí na to, že to bylo pěkný, a ten kluk to takhle zmrví, že jste akorát naštvaný!
Pak se objeví týpci, co vám namelou modrý z nebe, ale za tři dny skutek utek a ještě z vás udělají stíhačku, přitom si začali oni. Nebo mají depresi, takže si měsíc lížou ránečky a nejsou k použití, ačkoliv předtím říkali, jak moc jsou zamilovaní.
Takže si pak po takové bilanci říkám - mám já tohle zapotřebí?
Kašlu na užívání si, chci se zamilovat a chci mít kluka, co bude milovat mě a nerozmyslí si to za tři dny!

holky,tak se přidávám taky..Hodně vážný vztah jsem měla sedmiletý,ten skončil před třemi lety a od té doby jsem vážnějšího nic neměla samozdřejmě nějaké to chození bylo,ale max.čtvrt roku o ničem
Taky mi chybí někdo ke komu bych se přitulila jen k televizi,povykládala si s ním atd..komu bych uvařila a přitulila se večer do pelechu..Začínám se smiřovat s tím,že zůstanu s takovou sama,taky nevím kde hledat,jelikož se mi po diskotékách už nechce je to blbý

Já když jsem byla sama, tak jsem si to užívala. Teď sama nejsem a taky si to užívám. Obojí má něco do sebe. Když jsem byla sama, měla jsem více času a mohla se více věnovat svým koníčkům, to mě hodně naplňovalo a výborně jsem se u toho odreagovala psychicky. Teď je to ale o něčem jiném, mám jistotu, oporu, ale zase nemám tolik času na to, co jsem dělala dřív, protože nyní mnohem více času trávíme spolu. Dřív jsem si nedokázala představit společný život s někým, teď už jo, ale zároveň vím, že ten samotářský život bych si uměla vychutnat a přesně vím, co bych dělala, kdybych náhodou zůstala sama
Já ale mám docela samotářskou povahu, vždy jsem se sama uměla zabavit a společnost jsem příliš nevyhledávala. Vzájemní sdílení mi moc neříká. Do vztahu jsem šla ze zvědavosti, protože jsem konečně chtěla vědět, co na tom všichni vidí. Mně samotné to nikdy nechybělo a ani mi nedocházelo jaké jsou v tom výhody. Asi je to opravdu o vnitřním nastavení každého.

No jo, jenomže já se koníčkům věnovala vždycky, i když jsem toho chlapa měla takže to singlovství pro mě v tomto ohledu není žádný přínos. Vždycky jsem si dělala co jsem chtěla, akorát teď nemám spousty věcí s kým podnikat a hlavně sdílet a z toho je mi trochu (někdy trochu víc) smutno. A každej řiká, že si mám užívat ... jenže užívat čeho, nějakýho osamělýho meditování po večerech? A když vymyslím akci a nikdo z přátel se mnou nemůže, tak jdu někam třeba i sama, ale prostě nemám z toho takovou radost. Od mýho posledního opravdu vážnýho vztahu uplynulo 6 let, mezitím samý neúspěchy, úlety a teď naposled, když to vypadalo, že jsem svoji spřízněnou duši našla, tak se z něho vyklubal zmetek, co mě den ze dne nechal a už se neozval Určitě není špatný bejt chvíli sama se sebou, ale přijde mi, že u mě už to trvá nějak dlouho a je mi sakra smutno

Reaguji na Gixxie:
Přesně! To je ono! Já nerada dělám moc věci sama, protože ráda sdílím zážitky a povídám si o tom a potřebuju to s někým probrat. Takže z toho pak nemám takovou radost. Když jde člověk někam s kámoškou, je to lepší, ale úplně nejlepší je to s chlapem prostě!

Reaguji na Gixxie:
No přesně, nesnáším ty kecy..užívat si..co?? I když samože potřebuju sem tam chvíli pro sebe, tak jsem hodně společenskej člověk, nesnáším samotu a pořád musím být s někým...
No a to "užívat si" platí spíše pro holky, které měli nějaký dlouhý vztah, kde veškerý svůj čas obětovaly klukovi, vykašlaly se na kámošky a přestaly s koníčky(nebo "své" aktivity hodně omezili)...každá z nás jich jistě v okolí pár známe. O užívání také může hovořit ta, které parter vyžadoval být spolu a byl žárlivý a ona v podstatě nemohla chodit si po svém.
Ale když jsem holka, která si i ve vztahu dělá co chce a věnuje se nadále věcem co ji baví a kámoškám, tak je to pak těžký říct si užívej si....
Navíc nejsem typ holky co byla od 16 furt s někým, tak i single jsem si právě už užila do sytosti, kalby a akce s kamarády, cestování...na jednu stranu dobře, já fakt nebudu mít nikdy snad pocit, že mi ujel vlak a já si mládí a kluky neužila...
Teď spíš už toužím po tom začít skutečně vážný vztah, tedy ten s perspektivou do budoucna, nemyslím tím hned nějaké bydlení, děcka...ale prostě už si najít někoho do života a ještě si s ním pár let užívat mládí