tudle jsem byla v Albertu, čekala na doprovod, a ten ne a ne přijít , a hned tam po mě pokukoval jeden docela pěkný mladík, usmíval se, přicházel cestou ke mě, a do toho přišel ten, na kterého jsem čekala, takže zase nic
a tudle jsem šla s mámou na kafe, a celou dobu tam pokukoval jiný mladík, a ještě se tak pěkně usmál a pozdravil, když jsme odcházely
protože chodím vypomáhat prodávat do jedné prodejny, tak se mi tam zž 2* stalo, že si pokaždé jiný pán řekl o moje telefonní číslo
jiný zákazník mi asi 8* při prodeji řekl, že manželku doma nemá, že si sám uklízí, a bla bla bla, . .
jo hledat se dá všude, jen se nebát a usmívat se
Cituji Gixxie: sem spíš introvert, ve společnosti se nejradši bavím v menších skupinkách, nejsem typický "bavič" a ani moc neumím flirtovat.
Jsem úplně stejná. Proto mi vyhovuje internet se vším, co k tomu patří. S přítelem jsem se "seznámila" na jednom internetovém odborném IT fóru, kde jsem položila nějakou otázku. Odpověděl mi a tak mail dal maila Vůbec jsem netušila, jak to ve výsledku dopadne
No holky,jsem ráda,že nejsem sama. Seznamovat se umím,ale poslední dobou není ani kde. Nikam moc nechodím,seznamkám nevěřím. Měla jsem 3 vztahy a troufám si říct,že jen jeden byl ten opravdový. Myslím tím,ty motýlky v bříšku,nespavost,těšení se. Ostatní dopadli tak jak dopadli-špatně. Myslím si,že ke klukum vysílám signály typu "ošustit a opustit" .. Když už to vypadá nadějně,vždy je v tom nějakej problém. Bud není připravenej na vztah,nebo o něj nestojí a nebo nestojí zrovna o mě. Procházím celkem těžkou etapou života,tak by se mi hodila nějaká opora,mužské rameno a objetí. Ale zase si říkám,co má se stát se stane a děje se to z určitého důvodu. Navíc láska příchází nečekaná a nehledaná ,takže nehledám,nečekám. Snad to jednou přijde samo a já budu štastná. Tohle období,budu muset hold přečkat at se mi to líbí nebo ne.
Jak na to tak koukám, je nás víc než dost. Mám kamarádku a ta by se už taky pomalu vdávala. Její problém je v tom, že měla asi tři měsíce vztah s klukem, co byl podle jejích slov dokonalý...a tak pořád v každém hledá právě jeho...má také dost nízké sebevědomí a nevěří si. Řeší právě otázku, kde najít toho pravého a nekrást?
Co se týče toho článku, na který odkazuje Lina_M, tak mi reakce redakce přijde trochu přehnaná...on se přeci zpočátku ptal, jak najít tu pravou pro založení rodiny a oni mu v závěru napsali, že když se nakonec rozhodne být sám, že je to jeho volba...to mi přijde uhozený. Jako když přijdete na léčení s tím, že jste alkoholik, chcete pomoct a oni vám nakonec řeknou, že když podle svých slov nedokážete nepít, tak se s tím smiřte a pijte.
No a když se pozastavím nad těmi divnými typy, co kolem nás běhají...asi si to zkusila každá z nás s někým fakt divným...podle mých zkušeností a zkušeností kamarádek jsem si říkala, že o tom snad napíšu knihu s názvem Našla jsem si exota protože jich běhá na světě víc než je zdrávo
Tu knihu bych si ráda přečetla, snad by mě trochu rozveselila
Jinak se hlásím s dalším neúspěchem, respektive náhodou jsem narazila na týpka sympatickýho podle fotky, což se mi tak často nestává, domluvili jsme se na pivo s tím, že telefon dal on mně ať mu napíšu druhý den, tak po velkým duševním souboji píšu a odpověď je, že musel někam odjet a omlouvá se. Pak už jsme se o tom nebavili, včera jsme si psali vesměs o počasí, o nějakým náhradním setkání se nezmínil a dneska jsem se rozhodla, že už to pouštím a dál se o komunikaci snažit nebudu. Ach jo, a tenhle se mi zrovna líbil Možná je to ale dobře, že naživo jsme se neviděli, protože bychom si možná s tímhle jeho přístupem ani neměli co říct
Něco nového u vás?
Cituji Helmut: Nejlepší rada je ta, naučit se žít sama se sebou. Mít se ráda, poznat se. Být sama sobě nejlepším partnerem. Nekňučet, nenaříkat, brát život tak, jak je a naučit se i tak být šťastná.
Prosím vás, jak se to dělá? Vůbec se nemůžu vyhrabat, abych tohle zvládla, ač by to mělo bejt samozřejmý...
Cituji ragazza: Je mi 22. A občas jsem z toho fakt smutná...
Vím, že je to vždycky moc smutný a bolavý, ale kéž by mi bylo 22... Je mi 27 let a mám strach, že mi teče do bot
Cituji lura12: o tom snad napíšu knihu s názvem Našla jsem si exota protože jich běhá na světě víc než je zdrávo
to by byla dobrá prča. Mě to připomělo, že asi před 3ma lety sem půl roku byla s klukem, kterej byl velkej zastánce komunistickýho režimu a jeho velkej idol byl Fidel Castro. Zezačátku sem si samozřejmě ničeho nevšimla, ale pak sem zjištovala že má na všechno divný názory a je absolutně mimo... tak to byla sranda
Reaguji na Gixxie: A proč se ho nezkusíš ještě zeptat, jestli by se nesešel? Za to nic nedáš. Když už se ti naskytne příležitost, musíš ji chytit za pačesy!! Jinak to halt asi nejde, příroda to sama nezařídí, musíme jí pomoct.
Jinak u mě žádná změna, (slušný) chlapi se asi nadobro vypařili...
Reaguji na Boubinda:
přívrženec Fidela, to mě rozsekalo
ten "můj" krasavec se zase ozval, tak když nějaký pivo proběhne dodám reportáž, přinejhorším bude zařazen do exotů, já už nějak preventivně radši nic nečekám
Reaguji na Gixxie:
Asi raději opravdu nic moc nečekej, dle jeho komunikace s tebou to asi nebude žádný ideál chlap...soudím dle svých zkušeností
Přes kamarády to obvykle bývá úspěšný...na netu - taky jsem v tom svýho času jela a našla si tam ve 20 svůj první vztah, trval 4 roky. Od té doby jsem tam našla jen velmi nedoceněné tragédy s menšími či většími úchylkami Taky se snažím "nehledat"..Ale už to snažení je jasný že to člověk řeší...
Přijde mi, že se mi nemůže stát, že půjdu např. s košem a oslním svou budoucí lásku..případně si zlomim nožku a přijede pro mě v sanitce můj nastávající, prostě tyhle náhody se dějí jen ve filmech nebo ne?
Podle mě je to strašná náhoda! Jasný, i náhodě by se mělo pomoci stylem usmívat se, komunikovat apod.
Já takhle šla na párty lidí z vejšky... A ejhle! Spolužák, co je o rok níž, míjeli jsme se... A nejednou. Pokec, tanec, výměna čísel (vše z jeho iniciativy) a chodíme spolu.
A v drtivě většině jsem někoho takhle potkala, když jsem to vůbec nečekala, jen se šla třeba bavit, nic víc od toho nečekala. Takhle jsme šly s kámoškou do baru, bylo plno a ejhle, hromada kluků, sportovců, co tam něco slavili. A už to bylo.
Takže za mě (ano, i já jsem byla mnohdy smutná, že nikoho nemám) - být v pohodě nebo se o to alespoň snažit, vyrážet ven, poznávat nové lidi. A ono to přijde.
Cituji Kollyasek: Kartářka mi řekla, že se chlapík časem objeví, ale musím být vnitřně pohodě
No přesně, to mi řekla taky a taky že nemám tlačit na pilu. Že mi ještě nějakej chlap ublíží, ale aspoň mi to pomůže vyrovnat se s minulým rozchodem.
Takže dámy, on ten pan božský, ten pravej, někde určitě je, musíme tou štěstíčku jít naproti, to určitě ano, ale hlavně musíme bejt v pohodě sami se sebou, protože on ten chlap to z nás vycejtí...
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.