Jenom milovat nestačí?

Podle mě zezačátku zamilovanost stačí. Každý je v sedmém nebi,šťastný,nevidí chyby druhého. Po čase si ale začeme uvědomovat svoje chyby a vlastnosti a až pak se teprve pozná jestli spolu dokážeme vyjít a respektovat se. Pokud to neklape,ještě chvíli zkoušet,ale ne do nekonečna. Aspoň takhle to vidím já.

Reaguji na misha444:
Vidím to úplně stejně, na začátku spolu mohou být klidně úplně odlišní lidé, ale po prvotním opojení se teprve ukáže..

Já myslím, že nestačí. Prostě pokud to neklape, nejedná se o toho pravého.

Reaguji na Cherish:
a proč by mělůo jít hned o někoho pravého? to se člověk nedozví hned.. teda, někdy jo .. ale prostě když je ti s tím člověkem dobře tak to stačí a pravý začne být až časem, aniž si to uvědomíš..

Pokud je vám -náct nebo lehce přes dvacet, tak máte na takovýto naivní názor ještě právo. Jen milovat opravdu nestačí, city jsou krásná věc, ale běžný život je stejně o něčem jiném. Za pár let stejně víc oceníš jestli je schopen zaplatit složenky, nakoupit a postarat se o děti. Život je moc krátký na to, aby člověk něco neustále zkoušel a překonával.... A taky bych radila neplést sexuální přitažlivost a poblázněnost s láskou.
Jinak plně souhlasím s :

Reaguji na yeetuzhka:
Já prostě nevidím důvod ztrácet čas ve vztahu, kde to neklape.

Možná ze začátku, ale pokud jinak vztah nefunguje, tak dlouhodobě to určitě nestačí.

Zažila jsem úplně to samé. Je to tak, jenom láska nestačí.

Reaguji na Cassidy_: Tohu vztahu se vzdám především proto,že mohu poznat někoho koho budu milovat a zároveň nám to bude klapat,takhle se jen oba trápíte a prodlužujete nevyhnutelné...

Láska by sice měla být základem vztahu, ale ze svých dosavadních zkušeností můžu říct, že jenom ta láska nestačí.

Vztah je o lásce a hlavně o toleranci. Jedno bez druhého nemůže fungovat.
Takže za mě jen láska opravdu nestačí.
Partneři k sobě musí mít taky nějakou úctu a důvěru a hlavně se musí mít rádi

A jak to tak čtu, tak valná většina má názor, že to nestačí.

Stačí, ale musíte se milovat tak, aby jste přitom byli ochotní navzájem se respektovat, být tolerantní, poslouchat se... prostě jednomu na druhém musí záležet. Jestli to tak není, je možný, že jsou v lásce nějaký rezervy, třeba s jiným partnerem by to šlo "tak nějak samo."

Teď si vzpomínám na svou bývalou lásku, táhli jsme to spolu pěkných pár let, přesvědčeni o tom, že láska stačí, že spolu zůstanem, ale postupem času jsem zjistila, že je lepší "nechat být a jít" ať je každý spokojený, i kdyby s jiným partnerem
Srce říkalo ne, ale rozum ano, s odstupem to vidím jako nejlepší rozhodnutí, on je šťastný, já také a byla to jen hezká životní zkušenost

No já milovala v životě jen dvakrát...poprve jak popisuje pisatelka-nešlo to a já to vzdala...milovat a trpět? Ne dík...!! A udělalal jsem dobře...Teď totiž miluju a jsem šťastná