Je svatba důležitá?

marijka
No právě myslím, že tady nejde o to, že by se ted někdo bral a byl na to mladej nebo tak, ale právě na ten náhled na věc. Taky jsem hodně mladá, ale tím svým názorem nedavam najevo, že se mam brat za tyden, ani za rok. Ale nerada bych si vsugerovala, že to tak je

Nicci
byla jsem vdaná nešťastně, žila jsem i na hromádce, teď jsem vdaná šťastně (ťuk..ťuk)
máš pravdu, podle mě, když dojde na problémy a jste spolu na psí knížku, odejdeš, ale když Vás nedrží dohromady děti, pak je to zase jiné, ale taky Tě i manželství nutí překonat různé trable, které bys na hromádce neřešila

Nicci

...já jsem vdaná a vůbec mi nepřijde že bych se v manželství dusila ...jenže tady záleží na obou partnerech a na důvěře mezi nimi...rozhodně je důležitá komunikace-nikdo přece neumí číst myšlenky, ne?
...u nás to bylo naprosto přirozené vyústění 3,5 letého vztahu-vůbec sme neřešili jestli ten cár papíru chcem nebo ne-prostě me jedny vánoce pod stromečkem požádal o ruku a já řekla ano a další rok a půl uběhl než sme se opravdu vzali...rozhodně to neberu tak že bych někomu patřila nebo někdo patřil mě...jen je to možnost ukazát světu jak moc svého partnera miluji a jak jsem hrdá na to že mohu nosit jeho příjmení...

Lucius

Já to vemu z druhé strany. Jsem rozvedená. Kdybych se tenkrát nevdala, byl rozchod mnohem lehčí a taky bych nepřišla o peníze, které byly společný majetek.. Vím, moje hloupost, ale i tak.
Manželstvím člověk žádnou jistotu nezíská, spíš je to jen trošku složitější. Nejsem proti svatbám, ale příště se hodně dlouho budu rozmýšlet, zda do toho doopravdy jít, protož s tím člověkem sdílíte jak majetek, tak i dluhy. Jeden drahý mejdan s krásnýma šatama si můžu udělat o bez svatby. I tak to beru jako zpečetění lásky před ostatními.

Teď třeba vím, že by si mě partner rád vzal za ženu, ale dost se bráním, možná jednou. Naposled to zaobalil tak, že nejen kvůli dětem, ale že by měl i lepší postavení v business společnosti

holky je to prostě sázka do loterie....
...musíte pořádně vybrat-ale zase né přebrat ...a máte slušnej základ...JENŽE člověk se vyvíjí, mění se, dozrává...je to dané zkušenostma získanýma v životě...a né každý ty ,,zkušenosti,, ustojí...manžel může např. přijít o práci, do toho mu např. zemře jeden rodič a on aby to vše unesl se napije vína...a pak zase...a zase... nebo může hrát automaty či chodit za dě.kama...a stejně tak jak se to stalo jemu-může se to stát i vám...

Není to tak.I jako vdaná se přece můžeš sebrat a prostě jítjen tam je holt to,že se musí proběhnout rozvodovým soudem.
Manželství není klec a razítko z radnice není rozsudkem vězení.
Jsem vdaná 22 let a naše manželství už prošlo kde čímale pořád je to OK.... prostě ten koho si dobrovolně vybereš a spojíš s ním svůj život je tak nějak "tvůj" a manžel to má stejně.Asi je pravda,že první manželství pokud vydrží kritické začátky(prvních sedm let) je hezké.Každé další pak je už jen jakoby náhrada.Lidé by měli stárnout spolu a zažívat vzestup i pád.Pak i když třeba lítají talíře stejně ve finále zjistí,že je jim v tom svazku fajn.
Tak já za sebe manželství doporučuju.Ale se vším všudy...společné jméno,společné děti a společná kasa.

Tak děkuji holky, jsem svým způsobem ráda, že jste mi to vyvrátili. Rozhodně nechci vypadat jako odpůrkyně svazku manželského V žádném případě to neberu ze strany papíru, což mi přijde osobně hloupý názor, že papír k sobě nepotřebujeme, chápu, že o něj nejde a proto jsem chtěla vidět právě tu stránku manželství. Ono je to takové "chození" naostro , ale děkuji za názory. Určitě si z nich něco vezmu

no holky musím vám sama za sebe říci, žiju v partnerském vztahu 4 roky, otěhotněla jsem po měsíci vztahu, tak nějak plánovaně neplánovaně. od začátku jsme měli pocit, že chceme být tři. teď se pokoušíme o dalšího prcka. nechci říci, že jsme na svatbu nedozráli, mluvili jsme o ní paraparkrát, ale jsme spolu šťastni a ta svatba nám nijak zvlášť nechybí. náš vztah je prostě téměř dokonalá souhra a co by se svatbou změnilo.... dcerka se jmenuje po partnerovi, od začátku to byla samozřejmost.

Aprilia2009
tak to je hezké, že jste zůstali. přítel mi tedy naznačuje už od začátku že kdyby něco, tak mne taky podrží, což je pro mne důležité. tkanicka jak myslíš už jenom ty děti? My třeba spolu žijeme, ale se vším všudy a to jak společnými penězi, tak i dluhy. Prostě se zaplatí všecko a zbytek si nějak rozdělíme. nakupovat chodíme spolu a větší částky diskutujeme...
moc nerozumím partnerským vztahům když spolu dva žijí a mají finance odděleně. bylo by mi hloupé pak říct, půjčíš mi. to by mi prostě bylo trapný no..
vím, že kamarádka žije u přítele a ten u svých rodičů. každý má své peníze, ale on platí leasing na auto, ale ona mu nepřidá, jak říká je to jeho auto. ale ráda se nechá vozit s ním do práce, přece nebude jezdit busem. no chápete to? prý by on chtěl novější, a já říkám a co byste chtěli a prý at si vezme co chce, že jí je to jedno. dyt si to bude platit sám..mi moc rozum nebere tedy...

tak to teda ani mně...jsem pro to, aby se společné věci platili společně. To, že si půjdu svetr a zaplatím si ho sama mi přijde normální, ale abych přítele nechala platit auto, které si on vybral, ale mě jím vozí, to je sprosťárna. Chápu to v případě, že se na tom ty dva domluví, kdy třeba on bude platit leasing a ona kupovat jídlo, ale abych to odbyla slovy je to jeho auto, tak ať platí, to je mi odporné...Nicméně i to je případ, kdy u nich svatba podle mě nic nezmění, kdyby se vzali, tak ona určitě najednou nezačne platit leasing, to je prostě v povaze a divím se, že on tu její ještě neprokoukl. Já bych se syděla vyslovit to, co ta tvá kamarádka

..myslím, že každý je nějaký.. má své sny a cíle do budoucna a záleží jen na něm, jak s tím naloží a jaké si to udělá..

tak to je naprostá pravda, někdo je takový, jiný makový a stejně v závěru záleží jen a jen na těch dvou

no mě zaráží i to, že když jsem chtěla ho vidět (bydlí spolu 2 roky) ale ona tam jezdila a jako spolu chodili od 16-17 nevím přesně. píšu ,,jako"protože vidět svého milého jen o prázdninách a sem tam víkend je podle mě zvláštní. ona chodila ještě do školy. ale nikdy jsem toho kluka neviděla. nepošle fotku, neukáže když je ve městě. ona nemá ráda jeho rodiče, on její. doveze jí k nim a odjede domů. tohle bych nechtěla. má to někdo podobné? si říkám, zda se něco časem změní. myslíte, že jsem hloupá když si ackoli jsem mladá chci budovat jistou úroven pracovní, abych měla hezký životopis a nemusela pak brát každou práci. tedy pokud bych nemusel, kdybych musela tak po ní skočim. přeci jen dělat kvůli penězům něco ale jinak z toho profesně do života nic nemít, páč dělá na černo..

ráda bych se vdala ach jo..přeci jen líbí se mi jmenovat se společně a ne mít na schránce dvě jména

ale přece nikde není psáno, že se nevdáš Ve 22 letech se do toho hrne málokterý chlap, to mi věř Počkej, jak bude mluvit za dva tři roky