Delší soužití "na psí knížku" před svatbou = větší šance na rozvod?

jak jste kdo na tom, jak svobodní, tak ti co mají po svatbě?

To si nemyslím...rozhodně je to individuální...Neumím si představit, že bych si vzala někoho, s kým jsem alespoň nějakou "krátkou" dobu nežila v jedné domácnosti...

No, on je ten název článku celkem zavádějící a nedá se to takhle zobecňovat. Myslím naopak, že soužití před svatbou je ok. Ale v tom článku mě zaujaly tyhle dvě věty a to je myslím to riziko, o které tu jde:
"...některé páry, které se nastěhují k sobě bez jasného závazku manželství, sklouznou k manželství jen proto, že prostě spolu už stejně žijí .... při společném soužití se páry rozcházejí hůře než při pouhém randění"

...toto je rozhodně pravda, ale to opravdu nesouvisí s názvem članku/diskuze...

My jsme se brali po tříletém soužití (nevím, zda lze považovat za "delší" - to je asi věc pohledu), teď máme od svatby 7 let.
Taky si nemumím představit vzít si někoho, koho bych znala jen z "randění v parku".
Udělala to tak jedna kamarádka (vdávala se kvůli dítěti) a dost to skřípe. Myslím, že kdyby se k sobě nastěhovali, než přišlo první dítě, nezůstali by spolu....

mixují víc věcí do sebe...takže o čem se teda budeme bavit...?

Rok a půl jsme spolu před svatbou víceméně bydleli(střídavě u jednoho či druhého z nás),pak jsme se vzali(bylo mi 19 a manželovi 22) čtyři roky po svatbě se narodil synek a minulý týden jsme měli 22 let výročí od svatby.
Řekla bych,že to vydrželo tím,že jsme byli hodně mladí a tím pádem jsme se jeden druhému tak nějak lehčeji podřidili.Jasně,že sem tam proběhne nějaká bouřka,ale to je asi všude.Ono pokud se lidé chtějí rozejít,tak je podle mě jedno,jestli mají či nemají razítko z radnice.....rozejdou se stejně.

My jsme spolu 17 let, přes půl roku jsme randili a pak se sestěhovali a jsme spolu pořád, i když se vezmeme, nic se nezmění, žijeme a chováme se jako manželé a kdo to neví, že nejsme svoji, nepoznal by to, že jsme vlastně jen hromádce se skoro devítiletou dcerkou...jediné, co asi trochu vadí, je to, že já jediná mám jiné příjmení, ale to je asi všechno...

Já si myslím, že nezáleží jak dlouho spolu 2 mladí lidé žijí před svatbou- jestli půl roku, nebo 10 let. Ale záleží na tom, jestli ti dva řešili spolu nějáký závažný problém...tzn. finanční krizi - pokud mají peníze společné /tak jak to bývá v manželství/ , nemoc v rodině atd. Pak se pozná, jestli byli ti dva pro sebe oporou, mohli se jeden na druhého spolehnout!! Pokud opravdu něco takového řešili a vyřešili to v klidu a "míru", mají pevné základy pro manželství.

Podle mě je špatné pojetí svatby jako nějakého předělu, od kterého to jde z kopce, či do kopce. Svatba je "jen" obřad, v probíhajícím vztahu (je v tomto případě jedno, jak dlouho předtím vztah začal), který má v souvislosti s možným rozvodem v podstatě jedinou funkci: je stabilizujícím činitelem, který znesnadňuje případný rozchod- rozvod.
A proč?
Protože svatbou vznikají i určité právní závazky, které nejde vyřešit z hodiny na hodinu (sbalit si sedm švestek a odstěhovat se), ale je to dlouhodobý a kontinuální proces. Při jeho plynutí a činění různých kroků k jeho završení, můžou "vyhasnout" ty překážky, které se v nějaké chvíli, která to spustila, zdály nejdůležitější na světě! .-)

upřímně taky se mi zdá divné brát si někoho po měsíční známosti, vždyť jestliže ty dva spolu žijí a znají se, je po letech pro ně svatba tak trochu formalitou a možná utužení vztahu a je to lepší, než když se dva vezmou a pak teprve zjišťují, jaké je společné soužití a jak jim to (ne)vyhovuje...

tak sem přihodím i já.Já se vdávala loni včervnu po 10letém vztahu.Žádná změna krom mích dokladů se nekoná,neb za tu dobu vím co mám doma.
A jen pro upřesnění.Po roce jsme spolu začaly bydlet.3 roky vztahu syn,7let vztahu krize.
9,5let vztahu dcera a 10let vztahu svatba.

nikdy bych si nevzala chlapa,se kterým bych nežila v jedné domácnosti několik let a neznala ho v krizových situacích..

Terez
tak s tímhle souhlasím i já...