Je normální být nezadaná?

Podle mě to normální je, podle mého okolí asi ne. Je mi 17 (!) a stejně se každej ptá, proč jsem nezadaná. Já myslela, že je to normální? Poznávám spoustu kluků, ale být s někym za každou cenu, to fakt nemusím. K čemu? Abych pak byla jako (NĚKTERÉ) moje kamarádky, co už v 16 nemůžou bez kluka bejt a jsou i s naprostym hovadem jen, aby nebyly samy? Ne ne Když se někdo ukáže, nebudu se bránit, ale jinak jsem docela spokojená.
Mimochodem, opravdu jsem jedna z mála z holek v mém okolí, co nikoho nemají. Proto akce a tak, vymetám radši s klukama, ti si chtějí ještě užívat stejně jako já Občas popřemýšlím, jestli ta nezadanost je dána mojí vybíravostí, nebo tím, že nejsem dost atraktivní. Ale tím asi nemá cenu se zaobírat. Zatím
Takže jediný, co mi na tý nezadanosti vadí je, že nejsem pro svoje zadaný kamarádky dost dobrá ("mohla bys jen s náma na dovolenou, ale když nemáš kluka", "před tebou kluky řešit nebudem, abys nebyla smutná, že jsi sama", "co vůbec furt děláš, když jsi sama? to bych asi nezvládla"). Cítím se skoro jak nemocná před nima

A máš to tak správně To je dobře, že i když jsi tak mladá, tak jsi se nenechala semlít okolím. Naopak si myslím, že Ti ty holky můžou závidět, že si můžeš dělat, co chceš. V tomhle věku máš poznávat svět, užívat si a ne za každou cenu s někým chodit. Až to přijde, tak to přijde

Díky za tohle téma a všechny názory v něm...taky jsem nezadaná, už více než rok, a jsem naprosto spokojená. Tenhle rok byl hodně náročný, pořád něco, takže na nějaké shánění chlapa nebyl čas ani nálada. Mám naprosto stejný názor jako zakladatelka - až to přijde, tak to přijde. Takže ne, nehledám chlapa, přestože moje kamarádky skoro nic jiného neřeší, tenhle rok jsem změnila naprosto svůj náhled na život, sama na sebe, prostě si to neskutečně užívám. A až jednou budu někoho mít, bude to prostě ON ...

Myslím si,že to není nic nenormálního.Sice mám kolem sebe lidi,kteří jsou zadaní,ale že by mě to nějak ovlivňovalo to se říct nedá Jsem teď sice čerstvě po rozchodu,ale i kdybych nebyla,tak si myslím,že na to nebudu nijak hledět.A tak jak napsala Kajča Proč jít do vztahu, jen aby jsi šla s davem a měla status zadaná s tím plně souhlasím

ahoj holky, plně s vámi souhlasím, jen tedy můj život bohužel není tak extra zaplněný kamarádky maj jiný kamarády a mě seznámit s nimi nějak nechtějí
a seznámit mě s někým? kdepak..několikrát sem to řikala a ony jen a proč? a zametly to pod stůl..

kde se seznamujete s tou horou nových lidí?

já většinou jsem v práci, doma nebo sem tam zaběhnu na zumbu, ale říkám si i v práci a v mhd potkám hafo lidí a nic...vždycky se s někým zakecám někde, většinou teda s holkama ale nevím v čem to je..

já budu sama sama rok a půl...taky si říkám až to přijde, ale zase nezávazný sex potřebuju s někým s kým si mám co říct, mám za sebou i jeden ne tak povedený a jeden až hodně moc..a kámoš se od té doby neozval kde dělám chybu jen..hm..

Jsem nezadaná a nehrnu se do vztahů akorát teď momentálně mi někdo chybí asi je to tím podzimem klasicky. Můj problém je, že jsem strašně vybíravá a zrovna teď jsem někoho našla kdo by se mi hodně líbil, ale není z ČR takže to klasicky nemá význam..mám se ráda a prostě nechápu lidi, kteří jsou nešťastní ve vztahu, ale nedokážou odejít to občas žasnu co se sebou ten člověk nechá udělat jen aby někoho měl a vůbec si tím neuvědomuje jak moc ztrácí sebe a jak moc ho to poznamená..a že takových případů kolem sebe mám většinou ty lidi spolu jsou třeba jen kvůli nájmu..lepší žádný vztah než toto

Tiež som sama, vlastne väčšinou som len sama je to pre mňa niečo úplne prirodzené aj keď ruku na srdce určite chcem milovať a byť milovaná no nie za každú cenu. Ak má prísť ten pravý tak raz príde.V živote som mala iba 3 "frajerov" a dokopy tie vzťahy trvali cca tak 5 mesiacov Mám len 20 rokov užívam si života, užívam si záujem mužov. Nepotrebujem vzťah na to aby som dokázala plnohodnotne žiť. Ide to aj bez toho

Já byla 2 roky bez vážného vztahu a doslova jsem si to užívala. Nemusela jsem řešit s kým se stýkám, kam chodím, jak tam jsme dlouho apod. Odjela jsem na rok do ciziny na studijní pobyt a skvěle si to užila. Do toho jsem se dost věnovala sama sobě, začala číst knížky, tvořit bižuterii, chodit na procházky apod. A bylo to opravdu super, pak jsem potkala současného přítele a teď můžu tohle všechno dělat i s ním. Je pravda že ze začátku jsem z toho byla nesvá, ale neudělala jsem už tu chybu, že bych věnovala většinu času jen jemu. Současný přítel je naštěstí společenský a máme toho dost společného, takže už se zná i s mými přáteli a tak můžeme spoustu věcí zkloubit tak, aby ani jeden nepřišel na škodu. A těch 2 let odpočinku mezi těmi vztahy vůbec nelituju, neskutečně mi to pomohlo a navíc jsem si mohla urovnat v hlavě, co vlastně chci.

ja by som zas niekedy dala všetko zato aby som bola zas nezadaná ...dosť mi to chýba, hlavne ak je terajsi partner tak žiarlivý, že mu vadí keď sa na mna usmeje môj švagor

Já jsem sama už ani nevim jak dlouho a nějak extra divný mi to nepřijde. V dnešní době mi spíš přijde, že je moderní být "single". Prostě kariéra má přednost před rodinou. Já bych teda klidně dala přednost rodine ale samozřejmě musí být s kým jí založit. Já mam, asi jako ostatní, chvíle kdy jsem naprosto spokojená, všechno je ok, samota mi vyhovuje a chlapi mě absolutně nezajímaj, ba co, kolikrát ani za ten pohled mi nestojej - až si přijdu fakt divná. Ale někdy je zase období, kdy bych někoho brala všema deseti, kdy je mi smutno a představuju si, jaký by to bylo kdyby...
No halt nám nezbývá doufat, že přijde ten pravej a čekat a čekat. Však on přijde!

Reaguji na Boubinda:
Boubindo a co ten kámoš z léta? Vypadalo to nadějně.

Ono jde taky o to, že i když třeba na nějaký rande jdu a nějací potenciální partneři by byli...tak mě se prostě nechce být s někým jen proto, že je někdo k mání. Co kdyby mi pak unikl někdo, kdo za to fakt stojí?

Ano je normální být nezadaná! Jak už tu spoustu holek napsalo lepší nezadaná než nešťastná a stále řešit chlapa, který je líný se o vás ucházet.

za chvíli to bude 2 roky co jsem nezadaná a řídím se naprosto stejným motem jako ty: až to přijde, tak to přijde. netvrdím, že mi to někdy nechybí...někdo, kdo mě miluje a koho já miluju a dává větší smysl životu, nějaké ty něžnosti, s.x....nejsem z těch holek, kterým nevadí s.x jen tak s někým náhodným, se kterým se seznámí na diskotéce a prožijí spolu noc..abych řekla pravdu, docela se mi z takové představy dělá blbě, protože ve všech těchto chlapech vidím jen prasata, kteří berou ženské jen jako něco, na čem se můžou s.xuálně vyřádit zadarmo.
A taky se někdy stydím, že při otázkách: a co kluci? máš někoho? apod. když pak řeknu ne, tak někteří lidé se na mě podívají tak nějak se soucitem, což je strašný pocit no....ale snažím se toto ignorovat a užívat si svobody, dokud můžu, protože mám jen 20 let a na nějaké opravdové vztahy mám ještě spooouuustu času...

Reaguji na JulyJuli: Ahojky No prosimtě, to je pořád takový nějaký napůl rozjetý nebo co... Nevím, nějak se to nikam neposunuje, ale přitom pořád po sobě koukáme. Mám pocit, že jaksi čeká on, až já udělám první krok, protože sám neví na čem je a asi má strach, že nemám zájem. Takže se obávám, že je to na mě. Jenže já sem v tomhle hrozná!! No zítra jedeme na celodení výlet do Rakouska (ve více lidech teda), ale jestli tam bude nějaká příležitost, tak to budu asi muset nějak rozseknout a někam ho třeba pozvat nebo co já vím...
A co ty?? Nějaké novinky? Kdyžtak napiš SZ.
No a co, když to nevyjde, tak halt budu dál čekat na toho pravého, přeci se musí někdy objevit ne?