Je normální být nezadaná?

abych sem já nevlezla...
tenhle problém řeším taky , nejde o to, že bych se nechtěla seznámit, jde o to, že nemám absolutně jaxi kde...

jsem sama přes rok a musím přiznat že se u mě dost nálady a postoje k situaci střídají... občas mi to vůbec nevadí... spíš mne to baví...
občas si to uzavřu s tím,. že až to přijde tak to přijde
a občas - což je právě teď si říkám, že je absolutně nemožná abych já konečně někoho ,, normálního" potkala... vidím to jako naprostou utopii.... prostě něco co mě se stát nemůže...

Nápodobně

To si teď přeju ze všeho nejvíc, aby tady ten stav přišel co nejrychleji.

Je fakt, že na chlapy teď nemám moc pomyšlení, ale ten milenec by se hodil, když jsem 5 let žila téměř jako jeptiška a co je opravdový sex už ani nevím.

A to mě to zase baví. Pravda, jsem nezadaná teprve asi 2 měsíce, ale za tu dobu jsem potkala spoustu nových lidí, takže jsem se ještě nestačila nudit a na nový způsob života jsem se zadaptovala rychle. Navíc mám výborné kamarády a kamarádky, kteří mi "dělají reklamu" a pořád mě s někým seznamují, takže si občas zarandím, kluka na občasný sex jsem si taky pořídila, s nikým se nemusím dohadovat, nikdo na mě nežárlí, neprudí, můžu se vrátit domů kdy chci...vím, že ten, ze kterého se mi podlomí kolena přijde v ten pravý čas a já si zatím ten mezičas užívám.
Jedno z nejhezčích období mého života

Vždyť jo, každý ať je tak, jak se cítí nejlíp. Já jsem zadaná, ale jedna taková vzdálenější kamarádka ne, je pánem svého času, nic ji netíží, jenom občas má depku, ale za tu dobu, co ji znám (asi rok a půl), tak to bylo maximálně 2x. Záleží asi na povaze dotyčné, ale jak píšu: každému jak je libo.

To mi na mém právě ukončeném vztahu hodně vadilo. Přítel na mě od začátku žárlil, před půl rokem mi dokonce řekl, že mi od začátku vztahu nevěří (a já blbka věřila jemu ), pořád řešil, kdo mi píše, volá, kam jdu, kdy přijdu, dělalo mu problém, když jsem jela na týdenní služební cestu do zahraničí, a já se mu přizpůsobila. Prostě jsem to nebyla já. A kolikrát jsem si sama říkala, že bych ještě chtěla žít sama, protože jsem se na to odmala těšila, jak budu bez rodičů. Do rekonstrukce jsem se vrhla s tím, že si to zařídím podle svého a budu si tu kralovat. Tak už jsem královna Hodně mě poslední dobou iritovali přítelovi věci, v předsíni jeho věčně smradlavé a zpocené dresy na běhání a kolo, ponožky a knížky pod postelí.
Takže doufám, že si nový způsob života pořádně užiju a hlavně zvládnu

Áááá, to zní tak krásně. Mně sice ten můj nic takovýho nedělá, ale stejně....

Jsem už taky docela dlouhou dobu sama ze začátku jsem si řikala co je na mě tak špatnýho, že si nemůžu najít někoho normální ale potom mi to začalo vyhovovat. Můžu si dělat co chci, kdy chci, nemusím se zpovídat kam jdu, s kym. Sice mám okolo spoustu kamarádek který maj několikaletý vztahy, svatby na spadnutí nebo dokonce děti na cestě ale já zastávám teorii, že radši budu sama než s nějakym blbem a je mi fajn. Věřim, že se nějaký normální najde, který za to bude stát.

Odpověď na otázku je ano, je to normální, být nezadaná. Taky jsem, a jsem ráda. Byla jsem ve vztazích prakticky pořád a teď jsem ráda, že jsem sama. Ono obojí ma své pro i proti. Nejde říct, že jen to jedno je správné a dobré. Ve všem najdeš výhody a nevýhody. Momentálně jsem ve stádiu, kdy s chlapama nechci začínat žádný vztah. Ano, je mi někdy smutno po chlapovi, ale někdy zase naopak
Reaguji na Nicoletka:
Ano, příležitostí, kde se seznámít s opravdovým chlapem pro život je opravdu málo. Přes net? Na diskotéce? Těžko říct. Podle mě se nejlépe vztahy navazují přes známé, novou prací, novou školou atd. Jinak nevím.
Můžete klidně napsat kde ste poznaly toho pravého Jaká byla ta seznamovací akce
Já mám kolem sebe taky všechny opravdu všechny kamarádky zadané. A najdou si čas, občas ano, ale určitě to není pořád, mají své starosti i radosti. Kamarádů pár nezadaných mám, jenže kolikrát si to ti kluci vysvětlují, že o ně mám zájem, když s nimi chci jít třeba na squash, a zadaní mají občas problém se svou přítelkyní, když jsou někam se mnou. Začarovaný kruh Rodina je fajn, ale co já s rodičema budu dělat ) nic ve zlém, pomoct a tak to ano ale jinak trošku opruz ) Naštěstí s bráchou vycházíme dobře
Reaguji na ifka.d:
A kolik ti je? Jestli se můžu zeptat. Ono, když ti je 20 tak pohoda řešíš to jinak než když ti táhne na 30 Ono i to okolí se na to dívá jínak, výčitky, že už by sis konečně mohla někoho najít ( a nemusí být krásný, stačí když bude hodný - oblíbená hláška mé babičky), protože už máš věk i na rodinu atd.
Jinak samozřejmě si řikám, lepší být sama, než v nespokojeném vztahu

určitě... vono i být sama má svoje výhody...

nápodobně, jenže čím jsem starší tím jsem nějak pořád větší cíťa,...

tak to máš dobré, to já právě nikoho takovýho nemám, všechny kamarádky jsou dlouhodobě zadané, většina z nich utírá harantům zadky a je jim úplně jedno jestli zůstanu do smrti sama nebo ne...

Rozhodně ne

to i mě se momentálně moc líbí

já,když jsem měla 16-17,tak jsem doslova zoufale hledala chlapa,v noci jsem i kvůli tomu brečela a když to v 18 přišlo,byla jsem šťastná...vztah trval 4 roky...rozpadl se asi před 2 měsíci...a to z mé strany,jelikož jsem poznala zájem jiných mužů a "užívání si života"...zamilovala jsem se do někoho jiného atd....a já si uvědomila,že ten život není jen o tom starat se doma o chlapa,vařit mu a uklízet,což v mém případě bylo....a nejvíc mi pomohla kamarádka,která to měla stejně jako já a když mi řekla: Uvědomila sem si jednu věc holka,že nám není "už" 22,ale teprv 22 ...NIKDY jsem snad nebyla šťastnější,než teď,když sem sama,je to naprostá paráda užívat si zájem chlápů...a s tím klukem,co jsem se do něj zamilovala a měla s ním mini románek o mě sice zájem už moc nemá,ale říkala sem si,že mi není souzeno s ním být,ale,že mi měl ukázat jen cestu,no zas ty moje úvahy no

taky jsem nezadaná a vlastně jsem ani nikdy zadaná nebyla. Někdy mě to hrozně mrtí, hrozně se chci zamilovat a být s někým, kdo vás má rád, no však to znáš ... Ale taky nikoho nijak vyloženě nehledám, spíš vyčkávám. Víc mě ale štvou ty řeči ostatnch: Tak co, už máš chlapa? Né, jo? Tak já ti někoho dohodim!.... Ještě nikoho nemáš? Tak hledej ne? Dyť to neni tak těžký!... Měla by sis už někoho najít, nebo zůstaneš navždycky sama!... :-/ To mě fakt dokáže vytočit a rozmrzet ... Ale i přesto, že moc chci a že mě do toho okolí tlačí, tak nehodlám chodit s někym jen tak, bez lásky...

s tímhle souhlas i když třeba naši jsou v pohodě a myslím, že mnohem víc než já... já už panikařím a naši si to uzavřeli s tím, že prostě až bude ten pravý čas tak ten pravý přijde... takže naštěstí neprudí...

a s těma příležitostma je to strašný... přes net jsem to vzdala, to se fakt nedalo , diskotéky a hospody nevymetám a známí na mě kašlou... v práci jsem sama jak kůl v plotě ( chápejte úplně sama v kanceláři ) , teď bych v září měla nastoupit na 2 vysoké tak že by třeba tam... ? i když u mě ... těžko...
jen mi mrzí, že jsme tak všechny z dálky docela bych brala nezadanou kamarádku...
no a v lese, kde furt lítám taky nic... ale to už jsem tu psala miliardkrát...

ale souhlasím, na tom být nezadaná není dle mne nic divného...

Když jsem byla zadaná, tak jsem měla nezadané kamarádky a teď je to přesně naopak. Do lesa teď chodím relaxovat, povídám si s pesanem a třídím si myšlenky a urovnávám pocity. Ale všimla jsem si, že se na svět usmívám, tak to je dobré. Jinak já bych teď nejradši někam jezdila a cestovala, takže Tě klidně můžu navštívit

No vidíš, škola, to je příležitost. Taky dálkově studuju, spolužáky jsem teda začala víc vnímat až teď na konci prváku. A proč u Tebe těžko? Takový přístup není právě nejlepší.

vem pesa a přijeď... vezmu si dovču a uděláme výlet...

já vím, že není, ale já jsem hrozně náladová a občas se to právě sveze k tomu, že si říkám, že jsem prostě něčím divná... já nevím, vztah jsem měla jen jeden a jak většina na omlázku ví, tak ten stál VOPRAVDU za to.....