Je normální být nezadaná?

A na tom není nic špatného...naopak Proč jít do vztahu, jen aby jsi šla s davem a měla status zadaná. Já to teď trošku řeším...ale ta situace se lehce liší...

Moje filozofie Koukám kolem, ale nikoho bych zoufale nesháněla

Tak přesně stejný názor teď sdílím já. Ještě cca do března jsem si strašně přála vztah. Doslova jsem o něm snila. Co mi také zbývalo, bude to už 3. rok, co jsem sama. Před půl rokem jsem začala nezávazný vztah jen o sexu, jenže já jsem ta romantická holka, co hledala lásku... trápila jsem se a pořád přemítala, kdy konečně budu mít také já ten pořádný vztah, co mají všichni kolem mě. A poslední měsíce, TEĎ, jsem šťastná jako ještě nikdy předtím. Naučila jsem se těšit ze samoty. Klukum se líbím, těší mě, jak se jich tolik o mě zajímá. I když málo který to myslí vážně. Ale já právě budu raději sama, ať to o mně každý ví. A já věřím, že prostě také jednou ten pravý už prostě přijde. Jsem teď štastná, jelikož jsem dokázala zapomenout uplně na všechny kluky, se kterými jsem něco měla a zůstalo to ve mě. A až teď jsem tak svobodná, že jsem z toho šťastná, a konečně o nikom nesním. Je to o člověku, každý se cítí tak, jak si myslí!

Přesně Nikoho vyloženě nesháním, ale když něco přijde, nebudu se bránit

Reaguji na Nicolllina: Právě jsem to měla a mám stejně jak ty, konečně jsem si teď taky uvědomila že když jsem sama a kvůli nikomu se netrápím, nikho nemám v hlavě..tak ten čas můžu věnovat sama sobě, dokonce si to můžu užívat. Ale najednou když jsem koukla kolem, zjistila jsem že každej někoho "řeší", někoho chce, tak mě trošku zarazilo že jsem snad jediná spokojená sama se sebou (jakože bez chlapa)...

Byla jsem jednomu dva roky takovou "zoufale sehnanou" až to sám ukončil...
Hledat proč ne ale ne zoufale, spíš jen poznávat co nejvíc lidí, ať je co největší možnost že něco přijde nebo z někoho "spadne čelist"

Reaguji na ifka.d: Sdílím tvůj názor... Zoufale někoho nesháním, přesně jak říkáš, jak to přijde, tak to přijde.... Já nikoho hledat nebudu, ať si mě ten dotyčný pěkně najde sám ... Jo a občasný milenec taky neni na škodu

ale tohle

by byl ideál

holky, poraďte, jak zvládnout být nezadaná? Jde o to, že já nedokážu být sama...i když s tím dotyčným nejsem šťastná, musím s někým být vím, že je to ztráta času, ale sama být prostě neumím...moc vás za to obdivuju

Ono když jsi sama, tak to neznamená být úplně sama.. Určitě máš přátelé a rodinu, se kterými můžeš trávit volný čas... A až poznáš tu krásu toho, mít chvilku jen sama pro sebe, podívat se sama na pěkný film, v klidu, nikdo mi do toho nekecá... Přečíst si hezkou knížku, jít sama na nákupy a být tam jak dlouho chceš, protože tě nikdo nehoní, tak věř, že až si zvykneš, tak se takových chvilek budeš dost těžce vzdávat... Já osobně tohle na té mé "samotě" miluju...

zásadně se tak uděje zrovna ve chvíli, když budeš někoho mít Co s tím už uděláš ty, o tom se zde nepíše ...

Jenže právě tohle všechno není v mým životě tak jednoduchý, možná proto sama být nedokážu... moje rodina je jen můj taťka a kamarádky mám zadaný, který si udělají čas jen jednou "za rok". V tomhle je to pro mě těžký. A příležitostí, kde se seznamovat je opravdu pomálu. Tohle všechno si dokážu užívat sama, volné chvíle jsou fajn, ale když je jich moc, začínám přemýšlet nad blbostma...a i když se z vlastní iniciativy rozejdu, vrátím se, protože je mi samotný hrozný smutno

Promiň, snad se neurazíš, ale to nejsou kamarádky... Já mám také většinu kamarádek zadaných a čas si udělají.. A co zkusit rozšířit svůj okruh známých? Není to úplně jednoduché, ale jde to... Já mám kolem sebe opravdu spoustu lidí, takže si říkám, že bych na toho chlapa snad němala ani čas... Ale jestli se opravdu chceš naučit být sama, tak ti držím palce, aby to vyšlo

Reaguji na ifka.d:
Užívej si nezadanosti.
Rozhodně to není nenormální, když jsi sama se sebou spokojená.
Já mám taky bohatý vnitřní život a nikoho jsem dlouho nehledala, protože se mi tam jaksi žádný chlap nevešel.
Pak se před třicítkou objevil pan "božský" a bylo vymalováno.

Toto je i mé životní motto.