Je mi trapné přiznat cenu mých věcí

Přesně tak !! Já mám také vždykcy pocity viny, ale žijeme jenom jednou !

Ve škole tole neřeším,snažím se chodit nevýrazně,a mimo školu to taky neřeším-kdo se zeptá,řeknu,že už si nepamatuju. Oblékám se pro sebe,pro pocit,že jsem ve kvalitním,ne pro ostatní. Taky mi je jedno,když někdo,kdo mě zná má narážku,že jsem si na to nevydělala sama. Co je komu do toho. Já osobně bych se na tohle nikdy nezeptala,připadá mi to poněkud netaktní...

Já asi nechápu, jaký je problém přiznat cenu, když se ti lidé sami zeptají a jestli s tím mají nějaký problém, tak je to jejich věc. Ani moc nechápu, proč by ses za to měla stydět. Tvůj přítel se před svými rodiči stydí. že ti kupuje drahé věci? Nejspíš ne.

Myslím, že Ti nemusí být trapně. Copak se na jejich hypotéce podílíš? Jsou to Tvoje prachy, Ty ses na ně nadělala a jenom Ty máš právo s nima hospodařit. Jako bylo by jiný, kdybyste třeba měli s přítelem společnej účet, na něco šetřili a Ty sis z těch peněz koupila bez domluvy něco hodně drahého. Dokud člověk nemá děti, tak by si podle mě měl snažit aspoň trochu užívat té "neodpovědnosti".

Jeho rodiče nejsou nějací vyzvídaví to vůbec, co si dělá s jeho penězi je jenom jeho věc a že mi kupuje drahé věci oni asi ani nejspíš neví, což jsem také teda ráda....

Asi máš pravdu ! Lepší říct, že už nevím nebo si cenu nepamatuju

No jo, ale nenapadlo vás, že existují třeba i lidé, kteří vám to budou přát, nebo pochválí nebo já nevím co, a ne, že nutně zkritizují a odsoudí? Přece v dnešní době má spousta holek přehled o cenách líčidel i oblečení - všelijakých značek. Já se teda neptám nikdy na cenu, připadá mi to nevhodné, ale zeptám se třeba na značku make-upu, nebo na místo pořízení oblečku (no, málokdy, pravda, ale občas se stane). Ale i kdyby měl někdo make-up za xy, tak ho kvůli tomu neodsoudím. Když vidím, že je to nějaká dražší věc, dál to nerozmazávám a přejdu. Myslím, že už je kolikrát na první pohled zřejmé, že ten člověk je opravdu finančně někde jinde - ať už vlastní zásluhou, nebo třeba má majetného strýčka z 15. kolene.

ANO, mám !

To sice ano,ale je jich zatraceně málo.

Já většinou řeknu značku, ale už ne cenu. Kolegyni se třeba pochlubím, ale s cenou otálím, pokud se sama nezeptá.
Moje sestra na mateřské si šla koupit kabelku Guess (je jí 21) a prodavačka se blbě tvářila, že se jí to prý ke kočárku nebude hodit. Co je komu do toho?

Ano to určitě jsou, ale bohužel né u nás na maloměstě....Věřte mi, že osm "kamarádek" z deseti by se na tom něco nezdálo, nebo by řekly:,, hm to se mi zdá zbytečné, to bych za to nedala apod".

Tak to je síla Přesně tak, co je komu do toho !

Už se mi několikrát stalo, že se mi vysmívala prodavačka a ukazovala jiné na mojí Vuittonku, která jim asi přišla jako fake, já toto nějak přecházím, ale mojí kamarádku to vytáčí do běla )! ALE NECHÁPU TO ! Každému přeju tisíc Vuittonek !

To naprosto není pravidlo,jeden známý je majetný až až,ale je mu jedno,co má na sobě,vybírá si to v jiných položkách. Jsou takoví lidé. I mojemu tatkovi je jedno,co má na sobě a kdyby nebylo maminky,chodil by jak strašák do zelí.

Reaguji na panda08:
Oni to rodiče ví, že si kupuji dražší věci, ale o pravdivých sumách jsem u nich nikdy nemluvila ! Nicméně teď v nich chodím zásadně v teplákách a mikče a bez doplňků, abych nemusela lhát ! )

Tak drahé věci s nekupuji,protože by mě to jako studentku zruinovalo,ale když se do toho vžiju,tak Tě naprosto chápu. Zvláště pokud se pohybuješ ve společnosti kamrádek,kde to není běžné nosit tak drahé věci. Spíš by mi asi hodně před okolím vadilo a cítila bych se trapně,kdyby mi to všechno kupovali rodiče nebo bych to získávala nějak nemorálně (teda pro mě-prostituce,zlatokopka...),pokud bych si na to sama vydělala byl by to

Přesně toto jsem chtěla napsat. Podle mě i podle toho poznáš dobré kamarádky. Že Ti to prostě budou přát. Ony Ti to můžou závidět, ale v tom dobrém. Já myslím, že závist nemusí být nutně jen negativní. Mě se to občas taky stane, že třeba někdo má něco krásného a drahého (na ceny se neptám, jen nejlepší kamarádky) a tak si říkám: to bych taky chtěla. Ale rozhodně to neznamená, že bych toho člověka za to, že má něco drahého odsoudila. Když si to může dovolit, tak je to jeho věc a pokud je to můj dobrý přítel tak mám radost, že má z té věci radost
(teď nevím jestli je to vůbec pochopitelné, co jsem napsala )