Je mi trapné přiznat cenu mých věcí

Reaguji na Bajina8888:

Ale řeknu ti, že mi je to spíš občas trochu líto z toho hlediska, že máma si jen tak něco nekoupí, jako má pěkné věci a snažím se jí k narozkám, Vánocům a tak taky něco kupovat, ale prostě jsme se ségrou na školách a tak nemá všechny peníze jen pro sebe a já si tady kupuju trička za litra a půl... Ale chodím na brigošku a prostě to beru tak, že už jsou to moje vydělané peníze a nebudu si měsíčně šetřit blbé 4 tisíce na barák nebo auto...,ty věci si chci kupovat, už jsem vyrostla z Terranovy a Kenvela a až si budu opravdu "vydělávat"(po škole), tak určo i něco ušetřím a pak se chystám, že našim třeba zaplatím dovču, nové auto nebo tak a vynahradím jim to...

Podle mě to moc řešíte. Každýho prostě nezajímá cizí nová kabelka a když jo a zeptá se na cenu, tak to není hned závist. Podle mého je mnohem horší to chození kolem horké kaše, kdy naopak těm "chudším" může přijít, že z nich děláte debila, no. Mnohem lepší je říct, že ta kabelka stála 15 tisíc, aby si člověk řekl: jo tak to vysvětluje, proč je 15x hezčí, než ta moje a pak rychle zase zpátky drbat chlapy

Tak to znám moc dobře. Když mi přítel koupí drahý dárek (kabelka, šperky...), tak první na co pomyslím je "bože, snad neřekl tchýni kolik za to dal". Ale u kamarádek to neřeším a cenu klidně přiznám a pokud se mi něco u nich moc líbí, tak se klidně taky zeptám odkud daná věc je a na cenu. U dobrých kamarádek mi to příjde normální. Stejně se známe a víme na co která má. Od cizích lidí je pak taková otázka projevem neslušnosti a podle toho pak taky zní moje odpověď - klidně danou věc několikanásobně předražím ať drbnám vypadnou oči Vcelku bych to ale nijak neřešila, v dnešní době je to spíše o prioritách než o možnostech a na Vuittonku za 12000 si, pokud bude chtít, může za delší nebo kratší dobu našetřit téměř každá pracující žena.

Otázka je, prečo kolegyne nemajú peniaze na to samé. Máte snáď rovnaku prácu a tým aj rovnake platy. Alebo podobné. Alebo bohatého manžela. Mňa by partner nenechal pracovať v kolektive, kde by som ja mala na sebe drahé veci a ostatné ženy nie. Závisť je zlá..
Poznám ľudí, čo nosia lacné nekvalitné veci a pritom vlastnia majetky...a nikto to netuší.

Mě se to stává taky - mám spoustu "kamarádek" které mě sledují co odkud mám a dokud jim to všechno nevybalím tak mě snad zhypnotizujou... Na druhou stranu mě mrzí, když se všechny rozhovory točí kolem materiálních věcí, bohužel měla jsem i takové kamarádky co hned jak jsme se přivítaly mi koukly za krk odkud že to mám ten top... pak jsem někdy raději v mužské společnosti, kde se nemusím pořád srovnávat.

Tak to máš pravdu! Jako kdybych vydělávala 100 000,- a měla už svůj byt 5 plus 1 v centru Prahy, 2 luxusní auta v garáži a na účtě 3 miliony na důchod, asi bych si kupovala každý měsíc nejednu Vuittonku, ale je fakt, že na tu jednu si může našetřit kdokoliv pracující, ale někdo má prostě jiné priority..

Nemluvíš za mě, Páji?

Jinak to mám úplně stejně..zásadně si neberu vuittonku před kamarádkama, které nemají moc peněz, mlžím pravé ceny, dělám, že si nemohu vzpomenout..a pak trpím při pohledech, kdy se kamarádky na sebe kamarádky "usmívají".
Jednou se mi stalo, že si kamarádka zjistila cenu mojí limitky (33 tisíc) a pak mi to vmetla do obličeje před ostatníma kamarádkama..přišla jsem si jak úplná nána. A ty komentáře "To já si koupit něco tak drahýho, tak si to pamatuju do konce života"...vážně není o co stát.

Reaguji na Pethushka:
)))))))

PŘESNĚ ! Moje slova !!! Akorát já mám ten problém, že jsem právě rozprodala všechny Guessky, abych si mohla koupit LV )

Právě proto bych se bála. Oni ženský mají o značkách celkem přehled a pak si jim kecáš i když tedy zrovna tato si to zjistila!

Reaguji na panda08: Dobrá, tak když o tom tak přemýšlím, tak to asi vyloženě neslušné není, ono hodně záleží, jak se tě taky dotyčný zeptá, žejo. Z toho se většinou pozná, jestli se ptá protože závidí nebo je to jen z neškodné zvědavosti.

Ale zpátky k tématu, lhát rodině přítele o cenách mi teda nepřijde nejlepší nápad. Když už ne kvůli špatnému svědomí, že jim lžeš, tak třeba taky proto, že tyhle věci se můžou dost snadno provalit a ve výsledku to bude hodně trapné. Buď bych to přiznala, nebo neřekla nic, ideálně jim všem vysvětlit, že si potrpíš na značkové věci a není ti příjemné, když se tě ptají na ceny. To by snad měl každý pochopit a respektovat.

Pri takom plate nema napr manažerka šancu behať po nákupoch..tá musí makať...

To je dobré řešení, akorát jim to nějak taktně naznačit...

Reaguji na stihlik:
To je fakt Ono už je asi i náročné nakupovat při normálním pracovním týdnu o 40 hodinách, mě stačí můj poloviční úvazek a prezenční škola a občas fakt nestihnu vůbec nic

Reaguji na Efca:

Já jsem dělala, že nevím..že už si nevzpomínám.. Pak jsem samozřejmě byla z úplnou trupku. Ale věděla jsem proč mlžit..holky nevydělají 33 tisíc za měsíc a já si koupím kabelku..to je pro ně skoro zločin... a pak se tím změní všechno. Koukají na mě jako na pipku, která nosí drahé oblečení, neumí vařit (to já ale umím!!)..pak si nemáme co říct a jen po sobě tak divně pokukujeme. Některé kamarádky (spíše známé) se na mě neumí podívat jako na holku, která od 18 pracuje od rána do noci, aby si mohla život užít