Jde to - být zamilovaná do dvou mužů současně?

Koukám,že jsem svým příspěvkem rozpoutala menší diskusi.
Hašlerka a Mr_Spock odhadli mou situaci docela přesně.
Jeden vítězí svými činy,rozumen a ten bývalýá svým srdcem.
Někdy se to v životě zvláštně zamotá,že se nestačíme divit.Kdybych byla mladší také bych to nechápala,asi by to bylo pro mě nepochopitelné a nepředstavitelné.Ale život není jen černý nebo bílý...
Navíc s bývalým nespím,poslední dobou se scházíme témeř ve vší počestnosti na přátelské popovídání.

Včera však nastal nečekaný zvrat.Když už jsem si říkala,jak jsem na dobré cestě s novým přítelem,bývalý přítel si uvědomil,že mě ztrácí,říká,že až teprve teď si naplno uvědomil,co ke mně cítí.Prý nikdy ve své hlavě si nepřiznal náš rozchod,stále se mnou počítal.Dokonce to z jeho strany vypadá,že změnil svůj postoj a tím pádem by se mohly vyřešit důvody našeho rozchodu.
Zkrátka ať s bývalým sami v sobě bojujeme a zakazujeme si to,stále nás to k sobě nevysvětlitelně táhne.

Parmi, když ale ono váš to k sobě táhe docela "vysvětlitelně", asi se ještě máte rádi, ne? Do nového vztahu jsi vlítla ve chvíli, kdy jsi ten starý neměla v sobě uzavřený a zpracovaný, teď se to vše vrací, protože to není ukončené (jak vidíš, ani pro něj nebylo). Je škoda, že nový vztah přišel tak brzy, od začátku je tím poznamenaný...asi jsi nedokázala čelit tomu dobyvačnému a zamilovaném nadšení nového přítele, zavazovalo tě to, že jsi vbudila takovou lásku, tak jsi myslela, že si k němu vytvoříš nějaký vztah postupně, nejen přátelský, ale on si to člověk nemůže nařídit, viď... asi teď přišel ten čas, říct si, co opravdu chceš...bude to těžké tak jako tak, držím palce...

Leo a thunderbird - naprosto chápu váš postoj, a závidím vám, že vás něco podobného, o čem tu píšu já a Parma nepotkalo. Protože ten pocit tě vnitřně úplně drtí. Snažím se resuscitovat vztah s přítelem, protože on mě miluje a já jeho taky, jenom mám pocit, že nevím, jestli jsme schopni spolu žít. Řekla jsem mu, že už si připadám vyhaslá a prázdná, on to akceptoval a jsme spolu dál prostě proto, že je nám spolu dobře a nemáme ani jeden sílu to ukončit.

S tím druhým jsme si minulý týden sedli a řekli si na rovinu, jak to mezi náma vlastně je. Máme se šíleně rádi platonicky, já u něj nacházím po psychické stránce to, co mi přítel neposkytne - a on to má stejně, ale rozhodli jsme se, že ten vztah musíme udržet v přátelských mezích.

Zdůrazňuju, že jsme spolu nikdy nic fyzicky neměli, to, že máme oba poblázněné city, to se může stát každému. Naopak, jsem hrdá na to, že ačkoli mi chemie dělá v hlavě totální zmatek, ještě jsem schopná se udržet a nenasadit svému příteli parohy...

Nepřeju vám zažít situaci, kdy miluješ dva chlapy, k jednomu tě poutá něco a k druhému něco jiného, nejsi schopná se rozhodnout co dál, protože víš, že vždycky někomu ublížíš - a nejvíc ubližuješ sama sobě... Tak snad se mi to podařilo nějak vysvětlit

Parmi, prožívám to samé, co ty, akorát s přítelem jsme se ještě nerozešli, bydlíme spolu a čekáme, co vlastně bude. Včera jsme se dokonce smáli tomu, že jsme spolu, i když o sobě vzájemně víme, že pro nás ten druhý není perspektivní Mávli jsme nad tím rukou, co bude, to bude a jestli to má přijít, tak to přijde. Pravda je, že až díky tobě jsem si uvědomila, že pokud si nevyřeším 100% vztah s přítelem, i nový vztah by tím byl dost poznamenaný. Prostě ten čas ještě nenazrál, na druhou stranu pořád vnitřně nevylučuju, že v práci se vztah přemění v hluboké přátelství a se současným přítelem zůstanu...

já tedy někdy mám dost problém manžela milovat i s jeho chybymi. Baly bych raději, kdyby je neměl nebo aspoň nebyly tak výrazné

mě by stačilo, kdyby šli dva chlapi zkombinovat do jednoho

Marge1980
Nemáš to lehké, na druhou stranu tohle

mi přijde až moc ironické, ale já jsem holt citlivka

Marge1980

Kdyby jsi napsala, že s tím stávajícím prakticky rezignuješ na řešení, jen se ještě plácáš v rozhodnutí, tak bych Tě podezříval že jsi ta moje pod fake nickem
Nezávidím Ti to, musí to být náročné. Jak se zblázní hormony, jde všechno stranou, nic ve zlém

Marge, ja mam pocit že vaše situace jsou odlišne. I když řešite stejne dilema.

S timto nesouhlasim, on, Tvůj přitel, ty pomyslne parohy už leta nosi. Ona ta fyzicka nevěra je už jen třešnička na dortě.

Přitele obdivuji, je to fakt format. Musi trpět, když tě miluje, ale umi si zachovat tvař.

Ono je to hodně těžka situace, kteorou jsem nezažila. Ale můj byvaly přitel se takto protrapil 12 let, šest travil se ženou a milenkou (obě o tom věděli), pak ho žena opustila - našla si jineho. A on trpěl jako kůň. Milenka tuto skutečnost nerozchodila. Myslela si, že když žena odešla, je vše vyřešeno (asi plně nechapala, že opravdu miloval obě a ztratu ženy nesl velmi těžce). Takže i milenka odešla. Dalšich 6 let se trapil ze ztraty, střidal ženy a nechtěl žadne zavazky. Protože ztratil důvěru sam v sebe, ve vlastni schopnost byt někomu partnerem a slibit zavazek. A i když jsem časem poznala všechny zůčastněne (byl v tom i nefunkčni vztah milenky takže i jeji přitel), tak ani zpětně nevidim, jak se tomu všemu dalo zabranit/uspišit to/ vyřešit. Chtělo to prostě čas a hodně bolesti na všech stranach.

Já osobně myslím, že je velký rozdíl v tom být zamilovaná nebo milovat... zamilovanost to je to chvilkové okouzlení, pobláznění, které trvá pár týdnů, možná měsíců, kdy se člověk chová jako blázen, vznáší se v oblacích ... ovšem milovat je o tom toho člověka velmi dobře znát, vážit si ho, mít ho jako nejlepšího přítele.... jde tu potom o to, jestli stojí za to - ztratit člověka, kterého milujeme kvůli chvilkové zamilovanosti...

tak to si úplně nemyslím

tavimi a co bys dělala v mé situaci? Taky trpím, nechci nikomu ublížit, ačkoli ubližuju asi oběma plus sobě... Pořád doufám, že třeba toho druhého vyženu z hlavy. Víš, s přítelem jsme měli nádherný vztah, možná naivně doufám, že se to znovu vrátí a bude to jak to bylo....

Netušim.
Čistě logicky bych buď byla s oběma, ať to dopadne, jak dopadne, nebo odešla z prace. Obě varianty jsou velmi ztratove a bolestive.
Ja si jen vzpominam, že jsi kdysi psala, že kolega Tě fyzicky nepřitahuje. Teď je to zakazane ovoce, ale až by ty prvni hormony pominuly, muže to byt veliky problelm.

je výstižné.

já vím

tavimi
Vis, ja nemam na to tahnout to s obema v tom smyslu, ze s kolegou budu spat, resp. zkusim spat, jake to je - to uz mi prijde hodne ostre a to bych nedala. Ten kolega me fyzicky nepritahuje v tom smyslu, ze me sexualne nepritahuje, ale esteticky je to hezky chlap, nevim, jak to lip popsat.

Mne jsi docela zarazila tim, jak jsi napsala, ze ten muj pritel

... Premyslim, ze celou dobu se ho snazim nezranit, proto se snazim nas vztah zachranit, ale trochu jsi me nahlodala, jestli je to spravna volba...

Představ si sebe před 5 lety - když vaš vztah byl pro Tebe super, byla jsi šťastna a zamilovana. A přitel by přišel domu s tim, že se stěhuje, potřebuje zjistit co vlastně chce. Jak bys to citila? Pak by se vratil že chce Tebe a za čas znovu řekl že vlastně nevi... že je vyhasly. Musi tě mit velmi rad, když se chova tak jak popisuješ. Takže dokažeš si představit co asi citi...?

Budeš s nim žit, protože je ti ho lito?? Nebo protože sama neviš? Nebo se bojiš jaky to bude nez něj?

Jsi v opravdu velmi nezaviděnihodne situaci, protože když se teď rozhoduješ mezi dvěma, tak se muže zdat že maš všechny trumfy v rukou. Jenže za chvili se situace muže obratit.
Mužeš na to koukat i jinak. Jsi mlada, inteligentni, nejspiš i hezka. A časem přijde prostě někdo třeti nebo čtvrty... prostě jednou se ta situace nějak vyřeši a neni třeba se zuby-nehty držet tam, kde to prostě už neni...

A v co kolega ma co přitel ne?

to by tam taky mělo byt, nemysliš? Když opadne to vzrušeni ze ziskavani a jsi s nim např. jako ja, matka na materske, starosti o dite apod... Prostě chlap ktery by mě od pohledu nepřitahoval by mě teď už nebral.