Někde jsem četla ,že někteří lidé mají za úkol vstoupit do našeho života, něco nám předat nebo někam nasměrovat i když to tak zezačátku vůbec nevypadá a pak zase odejít. To samé je to i v případech vztahů a rozchodů.Např. Strašně ho milujem,on nás taky,všechno je perfektní,úžasné ,ale pak se něco stane a přijde rozchod...Byl tu ten člověk opravdu jen od toho aby nás někam nasměroval?Něco nám předal? A co krom bolesti? Jsem zvědavá na Vaše názory.
Cituji Kelly33: agovatKliknutím vložíte jméno do svého příspěvku.
Označením textu a kliknutím vložíte citaci.
Velmi zajímavé téma
Děkuji Napadlo mě to jen tak...Například sama procházím bolestivým rozchodem a tohle znění by bylo rozhodně lepší než..A proč se tak choval a proč když to bylo všechno tak úžasné...Prostě jen..Měl za úlohu vstoupit do mého života něco mi předat někam mě nasměrovat a zase odejít...Ale třeba to tak vůbec není Proto mě zajímá názor jiných.
Cituji BelitaChiquita: mají za úkol vstoupit do našeho života, něco nám předat nebo někam nasměrovat
Určitě na tom něco bude. Dotyčný člověk nám určitě něco předá, ikdyž si toho nejsme vědomi. Ať už je to věc špatná či dobrá, se podle toho do budoucna zařídíme tak, aby jsme v té dobré věci pokračovali, ba naopak, aby jsme se té špatné zkušenosti nebo události vyvarovali.
Určitě jo a stejně tak i my něco předáváme druhým.
Myslím, že to tak je Můj minulý vztah nebyl zrovna lehký, přítel byl extrémně žárlivý, občas šlo i o psychické týrání z jeho strany..sice mě to trochu poznamenalo, ale v současném vztahu si přítele vážím za každou drobnost, která by jiným přišla samozřejmá takže můj minulý vztah pozitivně ovlivnil ten současný
Nad tímhle jsem taky nedávno uvažovala. Poznala jsem úžasného člověka, díky kterému teď dělám to, co mě baví. A i když už s tím člověkem nejsem, jsem mu vděčná za to, že mě takhle nasměroval. Takže na tom předávání určitě něco bude
Cituji Blanchet: takže můj minulý vztah pozitivně ovlivnil ten současný
a tak to má v životě být
určitě tomu tak je a věřím tomu .Před 2lety jsem potkala muže a měli jsme spolu krátký románek a od rozchodu se ho prostě nedokážu "zbavit" vždy mi po nějaké době zavolá nebo napíše,občas se sním vídám,prostě pořád tam cítím nějaký to zvláštní pouto..špatně se to vysvětluje,ale jednou sem to řekla jedné mojí známé a ta mi řekla,že ten vztah být musel,že jsem ho potkat musela,že je karmický,že v minulém životě jsme byli příbuzní a on mi hrozně moc ublížil a tak má v tomto životě nutkání mi být nablízku a pomáhat takže něco na tom určitě bude
Každý člověk má v našem životě nějaké "poslání", kolikrát se až podivuju nad tím, jakou náhodou některé lidi potkávám a jak málo by stačilo a nikdy bychom se nesešli. Někdy by stačilo být někde o minutu později ... Osud a poslání
Jen jsem přečetla nadpis, hned jsem si vybavila jednoho takovýho, co mi do života vlezl a za 2 dny byl pryč...
Měla jsem tenkrát před maturou, byla jsem po rozchodu s klukem, co mě ničil. Šla jsem na jednu akci, tam jsem se dala do řeči se skupinkou kluků (byli u nás na nějakej exkurzi, jinak bydlí asi 300 km pryč). A tam byl jeden, co se moc nebavil, nakonec to skončilo tak, že jsem si s ním zalezla do kouta a povídali jsme si jen spolu. Další den jsme měli každej pro sebe a večer jsme se v tom stejným podniku potkali a opět prokecali celou noc. Nějak mě nasměroval k tomu, kde jsem teď (tehdy jsem nevěděla, co budu po matuře dělat, byla jsem na veškerý kluky naštvaná, znechucená). Přestože to byly už 4 roky není měsíc, že bych si na něj nevzpomněla, ale rozhodně nelituji, že se kolem mě tenhle člověk jen tak "prošel". Mělo to tak být a i když ho už nikdy neuvidím, tak vím, že mi prostě pomohl.
Takže ano, určitě jsou lidi, kteří tě můžou (mají) někam nasměrovat, ale je už jen a jen na tobě jak to vlastně vezmeš, a co se sebou uděláš. Oni ti ukážou víc možností, dají třeba rozhled, ale zbytek je na tobě
Rozhodně mi to dalo alespoň to, jak se v dalším případném vztahu nechovat, svým způsobem mě to poučilo. Někteří lidé se mění, protože prostě musí.
Cituji BelitaChiquita: Například sama procházím bolestivým rozchodem a tohle znění by bylo rozhodně lepší než..A proč se tak choval a proč když to bylo všechno tak úžasné...Prostě jen..Měl za úlohu vstoupit do mého života něco mi předat někam mě nasměrovat a zase odejít...Ale třeba to tak vůbec není Proto mě zajímá názor jiných.
v takovém případě jde o tzv. ztrátu iluzí. Když máš představu, ale ten člověk ti ji nabourá a ty vlastně nevíš proč, vždyť to bylo tak úžasné... doporučuju knížky od Alexandra Svijaše. Právě je čtu.
Moc hezké téma. Taky si myslím, že lidé mají určité poslání v životě někoho jiného. I já jsem poznala jednoho člověka, který ovlivnil moje nynější chápání života, a to pouze za jediný den. Byla jsem tehdy po těžkém rozchodu a neviděla jsem svůj život vůbec pozitivně. On a jeho pozitivita, přístup k životu a jedno propovídané odpoledne mi změnilo život. Už ho asi nikdy neuvidím, ale když je mi nejhůř, tak si na něho vzpomenu, usměju se a v duchu si řeknu, jak by to řešil on. Jen doufám, že jsem byla nebo někdy budu taky pro někoho tak významnou osobností v pozitivním slova smyslu.
Cituji kloninka: Jen doufám, že jsem byla nebo někdy budu taky pro někoho tak významnou osobností v pozitivním slova smyslu.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.