Lidé kteří přijdou a odejdou z našeho života

Děkuji! Určitě si je koupím a přečtu.

taky mne to napadlo. a právě koumám zda je nutné je separovat od sebe. třeba v minulém zaměstnání jsem se setkala s lidma a chtěla bych se s nima setkat. někteří mi dali hrozně moc, i když tehdy jsem to neviděla. nyní si to uvědomuju, ale pochopila bych , kdyby to někteří nepochopili, proto jim nic neřeknu
jen je miněkdy líto, že se naše cesty už nesetkají. prostě jsem jinde a oni taky

Byl tady jeden člověk, díky kterému jsem se zbavila strachu ze všeho nového a odjela jsem studovat do zahraničí, jiný mi teď dokazuje, jak hroznou partnerkou jsem byla ve svém předešlém vztahu, protože mi dělá totéž, co jsem dělala já a považovala jsem to za normální, aniž bych se zamyslela nad tím že tím můžu někomu ublížit. Už bych se tak nechovala... a zpětně oceňuju, že to se mnou mohl někdo tak dlouho vydržet

Moc pěkné téma.
Myslím si, že je to pravda. Jsou lidé,kteří do našeho života vstoupí a také třeba brzy vystoupí a něco nám předají třeba i "informaci". Je hrozně zajímavé přemýšlet na lidmi, které jsem ve svém životě měla možnost poznat, nad tím co mě dali, kam mě nasměrovali..
Myslím, že mám zase o čem přemýšlet, když nebudu moci usnout

Ano. Všichni, se kterými se potkáváme, jsou tady z nějakého důvodu. Já si třeba všímám na vztazích, že se pokaždé zamotám do něčeho velmi podobného. Už vím, že se mám něco naučit, něco si připustit. Možná, že i vím, co by to bylo - ovšem teď udělat ten krok. A takhle to platí u všech. U každého si snažím vzít si ponaučení a nějak se "obohatit" - i když to člověk nevidí hned, někdy si připadá, že se mu děje největší křivda, jindy, že ho potkalo největší štěstí a přitom to nakonec nedopadne - časem se vždy vše vyplaví na povrch a pokud si jste vědomi toho, jak je vše propojeno tenkými nitkami a neignorujete ty pomslné vazby - krásně na povrch vypluje skládačka, která tvoří pomalu, ale jistě nějaký celek . Je to hezké.

ano ano ano, víc jak rok zpátky jsem potkala někoho, kdo mě naprosto vyvedl z šílenýho marastu, a i když spolu nejsme, a nikdy jsme defacto nebyli... nedostala bych se nikdy tam kde jsem a nezajímala se o věci o který zajímám, kdyby se neobjevil. myslím, si, že v každý fázi života potřebujeme někoho, kdo nám ukáže kam dál a je jen na nás, jestli to pochopíme, nebo budem dělat slepý....

A jak to řešíš? Myslím opakující se situace? Reaguješ stejně nebo záměrně jinak?

Změní se opakující se situace, když na ni zareagujete jinak?
Vrací se stejné situace právě kvůli tomu, aby jste se poučili a zareagovali jinak?
A co když jinak nechcete zareagovat, protože se bojíte změny?
Teď nemluvím o vztazích, ale všeobecně o všem.

Ano, změní. Když si uvědomím, že mé chování v minulosti zapříčinilo opakující se stejné situace, tak je to zvláštní pocit. Jako by se ve mě něco přetransformovalo, já se "probudila", procitla z nevědomosti a ono se to opravdu většinou samo změní a ty opakující se situace se už nevrací nebo v menší míře.
Určitě se vrací, přesně kvůli tomu. Pořád narážíte na stejné situace, dokud něco nezměníte nebo si neuvědomíte.
Kdo se bojí změny, tak na to holt není připravený. Změna je život a zůstat dlouhodobě na jednom místě není "zdravé". Když si člověk uvědomuje, že si vlastně ty situace přivolává, aby se něco naučil, ale přesto se bojí udělat změnu, tak ten strach je sžírající a může to mít vliv na duši a následně zdraví. Vím, o čem mluvím.
Člověk rezonuje na určité frekvenci, je naladěný na určitou vlnu. Když chcete poslouchat určitou rádiostanici, musíte rádio taky naladit. Takže přitahujete lidi na stejné frekvenci a když se ve vás něco zlomí, něco si uvědomíte, rozhodnete se, že se změníte, přeladíte na jinou frekvenci a začnete potkávat jiné lidi nebo si všimnete, že se k vám určití lidé najednou chovají jinak..
S odstupem času chápu, proč jsem potkala lidi, jaké jsem potkala. Protože mě měli posunout dopředu. Ale vtip je v tom, že si to hlavně musíte uvědomit vy sami. Ti lidé vám obvykle neřeknou "ahoj, jsem nový v tvém životě a jsem tu proto, abych tě posunul tam a tam". Oni to také neví. Všichni jsme si navzájem "nevědomými zrcadly".

Jsou lidé,kteří s Vámi jdou stejnou cestu celý život,ale jsou i lidé,kteří jdou je kousek,aby pomohli projít život na té horší cestě a ukázali spravný směr cesty.

Nebo jsou lidé, kteří vás stáhnou na dno, nemají na vás dobrý vliv, ale přesto si kvůli tomu můžete uvědomit, že něco není ve vás v pořádku, když takové lidi přitahujete a máte tak možnost změnit to a zlepšit svůj vnitřní život. I takoví lidé mohou být "správným" ukazatelem směru, jen je na člověku samotném, aby si to uvědomil a nešel po špatné cestě až do smrti. Všechno zlé je pro něco dobré.

Určitě to tak je,každého,koho potkáš,jsi potkat měla a každý ti ovlivní tvuj život.Ať už je to zkušenost s daným člověkem dobrá nebo špatná,vždycky tě posune tam kde máš být a koho dalšího potkat.Byla jsem u paní která mluví s anděly a řekla mi,že jsem v mém dlouhém bývalém vztahu měla přítele něco naučit,něco do života,ale nepochopil to a musím jít dál,posunout se a předat zkušenost někomu jinému,někomu,kdo pochopí a bude díky mě lepším člověkem.A vem si to že pokud by ses nerozešla s přítelem,nepotkala bys lidi,které díky rozchodu potkáš,třeba svého budoucího partnera:) každý,koho potkáš,s kým se potkat prostě máš,ti ovlivní život a má to tak být!

Doporučuju knížku Alchymista od Paula Coelhe,zrovna ji čtu a mám u ní husí kůži!Je to o téhle tématice,o tom,že každý,kdo do našeho života vstoupí,pro nás určitým způsobem něco znamená a ovlivní náš život,vždycky!

Tohle je skvělé téma, kdysi jsem o tom také četla.
Mám takhle pár lidí, u nichž jsem si jistá, že to tak mělo být, že jsem je měla potkat a že se od nich mám, co učit, mají mi co dát a i já se snažím je obohatit a ne jen energii brát.
A o osudových mužích, které znám x let, potkám je jednou do roka, prohodíme pár slov a já zase odcházím tak nějak jiná, radši nemluvě

Přesně tak to mám také, ale snažím se to změnit.

Také jsem ji četla, je skvělá!

To je náhoda jak prase, zrovna mám takovou depku, protože přemýšlím nad podobnými věcmi, a úplně jsem uvažovala, že bych takové téma založila.
U mě v životě se to občas přihodí tak, že se s někým seznámím, teď myslím kamarádsky, a je to hrozně fajn a rozumíme si a máme se rádi a všechno je happy a děláme spolu furt nějaké věci a paříme a tak a najednou se to nějak rozplizne, dojde třeba i ke konfliktu, nedorozumění, ti druzí udělají něco, co se mi úplně nelíbí, a najednou je po všem. Ticho po pěšině. Žádné kontakty už, žádné stýkání se atd. Stalo se mi to teď celkem nedávno a jsem z toho taková špatná. Mě to nemrzí, že jsem přišla o kamarády, ale přijde mi to strašně divné, že si někoho pustím do života a on mě, vidáme se skoro denně a najednou nic. Můžu si smazat číslo z mobilu a adieu. Je to normální?