Jakou školu pro vaše děti aneb Kam by se mělo ubírat české školství?

Přesně tak to je...znám to ze své vlastní zkušenosti...mou noční můrou je každé rodičovské sdružení...někteří rodiče jsou tak sebejistí a dokonce tak troufalí, že si s sebou dítě vezmou na rodičák a před ním na mě zvyšují hlas a hájí své dítě...

tkanicka
Přesně, souhlasím....A jelikož já se snažím děti co nejvíc naučit a vše beru poctivě - tedy i známkování, dú atd., tak jsem ta nejhorší na světě...ale ti, co dělají s dětmi projekty a dávají jim volnost, hodnotí je mírně jsou skvělí učitelé!! Nedávno jsme ale dělali na 2. stupni srovnávací testy a ze všech předmětů vyšel nejlépe český jazyk, kde jsme byli srovnatelní v pásmu se souběžnými ročníky gymnázií....to už ale ti rodiče nevidí....Rovněž mě rozčilují rodiče, kteří si myslí, že když je jejich dítě integrované - nemusí nic dělat a hlavně že nemůže propadnout....mám několik takových případů, že integrované dítě nedoneslo za celé pololetí ani jeden dú, nenosí sešity, nepíšou zápisy atd. a když jim dám 5 na vysvědčení, tak se rodiče hájí, že syn je integrovaný.....rodiče si neuvědomují, že takhle svým dětem vlastně kopou hrob....

libra
To vidíme my, co občas před tu třídu vlezeme. Děkuju za názory, máme je podobné. Zajímalo by mě, jak se na to dívají rodiče, kteří ve škole děti buď už mají, nebo se do školy chystají.
Moje holka jde do školy teprve v září, čte a píše, má obrovskou fantazii a já budu samozřejmě ráda, pokud se nebude muset učit písmenka s ostatními od úplného začátku a plán jí paní učitelka přizpůsobí. Taky si umím představit, že můžu mít dítě, které bude mít s psaním problémy a budu vděčná, když nebude ve škole demotivované pětkama a budou se mu individuálně věnovat.
Zároveň budu ale ráda, pokud si dítě domů bude nosit domácí úkoly a bude nucené se učit. Nevím, jestli budu nadšená z toho, že je ve třídě třicet dětí, z toho nadaní jsou dva, jeden má osobní asistentku, šest žáků je integrováno s poruchami učení, tři s poruchami chování a dalších osm má doporučené zohledňování při výuce a individuální přístup. A vyčerpanou učitelku, která tohle všechno prostě nezvládá a nejspíš ani nebude vědět, jak na to, protože nový ŠVP se vlastně pořád zkouší.

jj, děcka to neocení a když už, tak až budou ze školy pryč. Přitom by měli být rádi, že mají takovou paní učitelku. Určitou mírnost si mohou snad dovolit učitelé tělocviku, výtvarné výchovy nebo hudebky, ale jinak si myslím, že by měli být učitelé takoví jako ty. Já bych teda u svého dítě byla za takovou učitelku jen ráda.

to se může? Já jsem měla za to, že děti nemají na rodičáku co dělat...

Yasminka
Děti nemají na rodičáku co dělat, ale máme benevolentní vedení, takže u nás to jde...Jinak shodou okolností učím i hudebku a tu mají děti hodně rádi... v každé hodině je to prostě o náplni, jak říkáš ty...jsou volnější a méně volné předměty...kéž by měli všichni takové názory jako ty...nejhorší taky je, že jsem se už několikrát setkala s tím, že mně žáci ve škole naznačili, jak se máme my učitelé dobře, jaké máme plata - a to že ještě pořád chceme zvýšení, kolik máme příplatků za výlety, kolik máme volna o prázdninách a já si říkám, jak je to mohlo vůbec napadnout? Odpověď je jasná - jedině od rodičů...jó, škola už dávno není to, co bývalo...já měla před rodiči doma strach říct o špatné známce, o tom, že mně musela p. uč. napomínat atd..., ale teď, teď si děti doma stěžují a rodiče hned letí do školy, stěžovat si do ředitelny...no a my - pak máme postihy....a musíme být mírnější...je to paradox...

Ano, pokud zbytek třídy byl tzv."normální". Já jsem popsala, jak to ve třídách chodí, pak je přizpůsobování obtížnější.

já jsem teda taky spíš proti dnešnímu trendu ve školství, a to jsem hodně mladá.... já jsem měla fajn školu a učitele, i když mi to tenkrát nepřišlo...museli jsme se biflovat, před učiteli jsme měli respekt, a dodnes si pamatuju díky biflování spoustu věcí..navíc to biflování a zkoušení v nás vzbuzovalo respekt k učitelům, prostě nad náma měli navrch, a my si nic nedovolili-.....dneska se rozvíjí osobnost dětí, sebevědomí, projekty, diskuze, ale nikdo nic neumí......ono není naškodu si sednout na zadek a biflovat se...

Můj syn opouští za tři měsíce základní školu a sama za sebe musím říct, že měl jen samé dobré učitele. Ve velké většině to byli ti, kteří učili před léty mne, proto v tom je i trocha nostalgie. Nicméně musím říct, že mají učitelé můj obrovský obdiv, a co bych rozhodně změnila ve školství, jsou předně platy učitelů.
Vždy jsem své dítě vedla k úctě k učitelům a proto byl v tomto směru naprosto bezproblémový a já jsem za to hrozně ráda.
Taky jsem nikdy své dítě neupřednostňovala a vím, že rodiče, kterým se stále něco nelíbilo mívali se svými dětmi velké problémy.
Co nesnáším, je otevřená kritika z úst rodiče na adresu učitele.

Stále sa tu hovorí o tom, že deti by nemali byť drzé a učiť sa. Je to pravda, ale len do určitej miery. V 3. a 4. triede na základke som mala učiteľku, ktorá nám nadávala do sprostých kráv. Presne tie slová použila, ktoré som ja tu napísla. A nikdo s tým nič nerobil, pretože u nás v meste viedla jedinú výberovú triedu a tým pádom mali jej žiaci najlešie výsledky v srovnávacích testoch. Proste nám nadávala ďalej, my sme sa sem-tam rozplakali na hodine, ona na nás kričala ešte viac. Ale naučila, to bola pravda. Takže určite by tam mala byť kontrola zo strany rodičov a mali by veriť svojim deťom, keď povedia, že ich učiteľka zhadzuje pred celou triedou. Dovod, prečo sa s tým nič nerobilo, bol práve v tom, že učiteľ bol pán, a my sme boli iba hlúpy žiaci a nemohli sme sa ani ozvať a je iba dobré, ak je učiteľ prísny.

Přesně na to jsem si vzpoměla. Je to strašné, co se děje. Dost by mě zajímalo, jak na to reagovali rodiče toho fracka (promiňte to slovo, ale jiné adekvátní mě opravdu nenapadá).
Když tak nad tím ale přemýšlím, tak ani největší nářez, který by mohl ten kluk dostat, nevrátí to, co udělal

Alca
Víš co, my jsme taky občas učitelům něco provedli.. Pamatuju si třeba, jak kluci na apríla dali třídnímu na židli mokrou houbu. Neříkám, že jsme byli svatoušci. Ale tohle už je opravdu moc. Učitelé se nemají jak bránit. Maximálně můžou dát žákovi nějakou poznámku nebo důtku, ale z toho si žáci stejně nic nedělají, spíš je pak takto potrestaný žák vmínám ostatními jako "borec".

Já jem pro diferencované školství i pro diferencované metody, respektující co nejvíc potenciál dítěte. Nejsem pro segregaci a vylučování. Z toho plyne, že je to skoro neuskutečnitelné... Osmiletá gymnázia jsou dobrá i špatná, záleží na managementu, učitelích, klimatu a spoustě dalších věcí, je to ale zatím jeden z mála typů škol zaměřenýćh na nadané děti, který je dostupný všem. Takže jsem pro..

Z mého pohledu je osmitelý gympl na nic. Já jsem chodila na normální základní školu, kde nás na prvním stupni rozřadili do tříd na výběrové A, kam jsem chodila já, "horší" B a C a do D chodili děti "pomalejší" (omlouvám se za ty názvy, nevím, jaká byla tehdy metodika a správné označení, ale pro pochopení to stačí).
Když jsem šla na druhý stupeň tak nás pomíchali, protože se asi zjistilo, že je lepší aby byli v každé třídě tahouni, kteří budou motivovat ty slabší. Každopádně na můj rozvoj to žádný vliv nemělo. Z páté třídy jsem se dostala na osmiletý gympl, ale nenastoupila jsem tam, šla jsem jenom zkusit přijímačky kvůli rodičům a sousedka, která na gymnáziu shodou okolností učila jim to naštěstí rozmluvila.
Nakonec jsem šla na gymnázium až po ukončení ZŠ z 9. třídy a rozdíl mezi mnou z normální ZŠ a spolužáky, kteří dělali osmiletý gympl, byl nulový (nemyslím jen v úrovni znalostí, ale rozumovou vyspělost a pod.) a úspěšnost při přijímačkách na VŠ byla také stejná. Takže nechápu, proč vůbec osmiletá gymnázia existují.

Ale jdi Ty, Campanella je už pasé. Proč si nepřečteš ten příspěvek celý? Snažila jsem se říci, co je pro mě důležité, hledání rovnováhy principu integrace a individualizace. Ono to půjde, až se to tady naučíme. Zatím nechť máme osmiletá gymnázia.

Kéž by! Pro mne slovo integrace rovná se mantra, ke které se upnula celá dnešní reforma základního školství. A máš pravdu, zatím pracovat individuálně s dětmi nemůžeme (neumíme?), i když bychom už měli. Prostě k tomu nemáme podmínky. Ve třicetihlavé třídě to možné není. Na dnešního učitele jsou kladeny nesmírné nároky, pedagogická a filosofická fakulta má vyplivnout nejen kantora, ale také psychologa, papírologa (lingvisté prominou), stratéga, autoritativní osobnost se silnou NS, organizátora, obhájce (učitelé nejspíš pochopí) atd. Zatím to bohužel funguje následovně: S dětmi pracuj, za pochodu se doškolíš idealistickou teorií. Prostě opět stavíme od střechy, aniž bychom měli pořádné základy.