Jak zvládnout nezájem partnera?

a ptala ses ho, co on vlastně od života, nebo do života chce?

možná bude problém právě v tom

Reaguji na matadi: Chce jít do Prahy, máme takový vztah, že spolu do budoucna počítáme (počítali jsme). A do Prahy bych šla i já, v tom máme oba dva jasno. Já už vážně nevím, proč to tak je..

ne to ne . jen předvídám....Já tě nechci buzerovat

ale to jsou výčitky a omluvy .... Víš třeba pro mě promluvit si narovinu znamená říct protějšku , co se mi líbí a co ne, co jsem ochotna do toho vztahu investovat a co nikoliv. A to samé očekávám i od partnera.

Hehe, tohle jsem taky slyšela. Byla jsem půl roku trpělivá, snažila se na to zvyknout (nešlo to). A pak jednou odjel pryč s kamarádama a přijel s tim, že se rozejdeme, že se k sobě nehodíme, že prostě nejsem ta osoba se kterou si umí představit budoucnost.

A přesně jak píšeš ty. Najednou mě v tom nechal, nehodlal se o ničem bavit, nic se mnou řešit, že už prý toho řešil tolik, že už to dělat nebude a já se s tím musím srovnat.

Reaguji na kacii_: Ještě ti povim, jak jsem to měla já. Čekala jsem půl roku. Teda, aby se tu holky do mě nepustily. Čekala jsem, protože toho měl hodně (aspoň mi to tak přišlo) a všichni mi říkali, ať ho nechám, že bude líp. Tak jsem čekala až přijde dovolená a my si odpočinem a budeme mít na sebe čas. Během toho půlroku byly chvíle, kdy to bylo jako dřív, ale jakmile jsem něco řekla, co mu mělo změnit plány nebo co bych chtěla, tak bylo zle a nebavil se se mnou. Prostě si člověk připadal jak hadr. Jenže já o něj stála... a chytala jsem se každého hezkýho okamžiku jak tonoucí stébla. No a stejně to dopadlo, tak jak to dopadlo. A já tomu ani těma ohledy k němu během toho půl roku nepomohla.

Já ti můžu říct že na 99% je si tebou až moc jistý. Přesně tuhle situaci jsem řešila taky, ale kromě toho, že mi říkal že jsem drzá protože jsem vyjádřila k něčemu svůj názor, byla jsem taky hrozně sobecká a neskromná protože jsem prostě neudělala to, co přesně chtěl (například když jsem nepřijela k němu když jsem se musela učit, musím podotknout že on ke mě nejezdí vůbec, jen já), nebo jsem hrozně sobecká protože mi slíbil že půjdeme na koncert (na který jsem se těšila asi rok) a pak byl najednou unavenej protože u něho byli jeho kamarádi atd... řekla jsem dost, konec, dál nemůžu...ten si najednou všechno uvědomil...byl to naprostej obrat, najednou se z hustýho pána světa stal někdo, kdo se přede mnou plazil abych ho brala zpět..už se mi nikdy nic takového neopovážil říct. Byl si se mnou až tak jistej že si myslel že mu všechno projde..že ze sebe může dělat bůh ví co a já budu se sklopenýma očima poslouchat všechno co dělá a na všechno souhlasit.

zažila jsem to hodně podobné, my jsme spolu tedy bydleli... ale poslední půlrok to bylo tak, že dokud jsem držela pusu a šoupala nohama, nechala ho dělat jeho věci, poskytovala mu 100% volnost ( myslím tím, že jsem neremcala, když šel 3-4x týdně s kamarády do hospody) byl klid... jakmile jsem se vzepřela, byl oheň na střeše... resp. nebyl... nastala totální a absolutní ignorace, kterou on vydržel klidně měsíc-dva, přilez většinou když už si vážně potřeboval vrznout... a přesně já se chytala každý ,,pěkný" chvíle ale přesně připadala jsem si jak hadr na podlahu, občas, když měl ty fáze ignorace mě třeba ani nepozdravil, když přišel domů - byla jsem vzduch... tak mě to vydeptalo, že jsem po 1 incidentu po 3 letech vztahu odešla ze dne na den ... absolutně beze slov...

Já osobně si myslím, že by jsi to měla skončit hned, stejně jsi evidentně nespokojená.
Navíc, říct někomu, že by mu jednu plesknul, co to je?? Navíc, taky by se jednou mohlo stát, že od slov přejde k činnům.

Odejdi jinam, kde budeš spokojená, protože v takhle mladém věku je smutné být nespokojený ve vztahu

Držím palce, ať to vyřešíš tak, jak to bude vyhovovat tobě, ať už to bude znamenat rozchod nebo že s ním zůstaneš

Přesně! Jsi jeho partnerka, ne pětileté dítě!
Ve vztahu se člověk musí cítit svobodně, jinak to jde do kopru. Tím nemyslím, že "jsem s ním každý druhý víkend a proto pařím méně, než bych chtěla, takže je to na nic", ale důležitá je svoboda v možnosti říct svůj názor, možnost mít vlastní stanovisko a také je podstatné mít možnost trochu slevit z našich požadavků a dohodnout s partnerem na přijatelném kompromisu - ale i to závisí na našem svobodném rozhodnutí, není to naše povinnostt! A také máme svobodu ustoupit partnerovu názoru úplně, měnit své názory a i svobodu někdy třeba svůj názor vůbec neříct. A sama si polož otázku: Která z těchto "práv" máš ty a a která tvůj partner? A až si odpovíš, zkus sama zvážit, zda je to tak v pořádku...

Reaguji na ThinkTwice: súhlasim s tebou

presne tak, komunikácia je základom vzťahu (dialog nie monolog) a riešenie problémov patrí k tomu, ak sa problem nerieši dochádza k nakopeniu problémov a keď sa nakopí veľa problémov (hoci aj malé) nevidíš cez ne vzťah upadá a môže zaniknúť
ty komunikuješ, chceš riešiť no priateľ nie ....

100% istota je síce dobrá ale len pre toho druhého partnera po čase začne robiť ťo chce a ráta s tým, že aj tak sa vrátiš ....

držím palce

Nemyslím si, že by to mělo být hned rozchod.
Myslím, že je to zrovna nějaká krizovka. Nelíbí se mi názory některých holek - nelíbí se ti jak se chová - rozchod, nedělá co chceš aby dělal rozchod...

Myslím si, že každý vztah je v různých fázích a obdobích jiný, člověk se mění - mění například práci, má své problémy, zdravotní problémy, dnešní doba je celkově hektická...

Myslím, že by ses na to jak se chová měla vyprdnout, nezabývat se tím a řešit si svoje věci kámošky, práci - školu, kino atd. Najít si trošku více programu svého, být normálně milá a neřešit jeho nálady.

Pokud má být konec, bude. Ať už dřív či později.
Nezdá se mi, když mu ,,dáš ještě šanci,, by ti měl uletět kus života...

Hodně štestí a pak třeba písni co a jak

( pokud by s tebou nechtěl být tak s tebou není )

Pokud máte ve vztahu nějaký základ a víš ,, že se máte rádi,, myslím si že toto období přejde.

Děkuji holky mockrát, je to pořád ve stejném stádiu, nic se nezměnilo. Vím, že bych chtěla moc, aby to ze dne na den bylo jinak, takže ještě počkám a o víkendu se rozhodnu co a jak. Budu s ním o tom mluvit a rozhodnu se podle toho, jak se bude chovat, tak vám děkuji za podporu, jste zlaté
Pak samozřejmě napíšu jak to dopadlo.

Tak přeji hodně štěstí....ať to dopadne podle tvých představ a pak dej určitě vědět....

Reaguji na montaana219: Děkuji mockrát

Kacii, taky mne napadlo, jestli se na scéně neobjevila nějaká holka, která se mu třeba líbí... myslí na ni a tebe má na háku. To by to chování vysvětlovalo. Ale neznamená to, že je všem dnům konec! Myslím, že bys měla změnit chování. Tím nemyslím být protivná, nebo dávat ultimáta, to vůbec ne... Být milá, ale nezávislá - neviset pořád na něm. Chlapi obecně nejsou moc na nějaké "promlouvání si". Verbální komunikaci zvládáme my, holky, oni "slyší" až na činy. Myslím, že by ses měla sebrat a okamžitě si koupit knížku "Proč si muži berou potvory, a hodné holky zůstanou na ocet". Tam se přesně řeší tenhle stav - kdy jsi ve vztahu, ale partner k tobě už nemá úctu. Mně tak knížka dost pomohla, a navíc je napsaná vtipnou čtivou formou, za večer to máš přečtené