Jak změnit své chování ke kamarádkám

Taky jsem se hrozně cítila. Fakt jsem si chtěla dát minimálně facku. Bohužel jsem z ní nedostala konkrétní názor na mě atd jen tohle a na ostatní lidí

Nene jak jsem psala, svěřila jsem se jí, že mám problémy s jídlem a jak jím atd, že je to špatný co dělám a že jsem prostě asi fakt nemocná, že vím že je to špatně ale že sem se sama sobě líbila nejvíc tak s 10kg méně (což jsem byla jen kostra) atd a ona se naštvala, že pokud si o sobě já myslím, že jsem tlustá co si asi tak myslím o ní. Nenechala si pak vysvětlit, že jenom k sobě jsem tak kritická. Musím si dávám pozor na ústa no

Hájím se aby jste si nemysleli, že jsem tak strašná.
Empatii samozřejmě mám, do určité míry. Bohužel nejsem ten typ holky co řeší lak na nehry, odstín vlasů a problémy známé mé známé. Jsem trochu víc do chlapa To hodně holek nechápe. To ale neznamená, že nejsem citlivá, nechápu že někdo má problém a nedokážu mu pomoci.
Spíše prostě kritizuji sebe a bohužel to pak vyzní, že kritizuji ostatní protože to taky nesplňují.
Taky mi bylo řečeno, že se v historkách zaměřuji na sebe a vychvaluji se.
Povídala jsem kamarádce jak jsme byli na akci a jak kámoška tančila a já přišla za ní a ovládli jsme parket... myslela jsem to tak, že nám to prostě šlo... a ona reagovala "jakože bych to bez tebe nedokázala nebo co?" ... u toho chápu, že jsem si měla větu první přeříkat v hlavě

A ty se divíš?

Řekla bych, že problém je spíš v tvém postoji k ostatním ženám - jestli je všechny považuješ za slepice, tak to vycítí, ať se budeš chovat jakkoliv. Já znám naopak spoustu holek, co tyhle věci neřeší - nebo jen tak okrajově...

Vím, že to prostě nevyznělo nejlépe. Jenže co s tím mám dělat? ... V hlavě to tak mám a chtěla jsem se svěřit, že jsem fakt nemocná a už nevím jak slova formulovat?
V druhém odstavci máš myslím pravdu.

joo mé ,,kamarádky´´ se taky urážejí když jim řeknu pravdu do očí..jedna se mnou přestala bavit, když jsem řekla o jejím bývalém že to je ko--t a měla jsem pravdu ale tu poznala až potom....ale já byla ta špatná... no prostě závist

Reaguji na calipsso:
Ono jde také o to jak tu pravdu podáš, navíc každý má svojí pravdu

Závist? Urazit se a závidět jsou dvě úplně rozdílná slova, mrkni do slovníku Jestli byl v té době ještě její přítel, tak se vůbec nedivím.

Přesně tak

Hm, to nedělej. Mě to dřív taky kolikrát ujelo a stěžovala jsem si na drobné chyby v postavě holce co měla 15 kg navíc apod. Už si na to dávám pozor, ono to fakt působí divně. Najdi si stejně naladěnou kámošku, s podobnou postavou a s ní můžete řešit každý minišpíček

K tomu má sklon trochu každý, ale některé ženy jsou na to citlivé, hlavně pokud se to týká vzhledu/atraktivity nebo mužů. Pak můžeš působit namyšleně nebo jako narcis.

Nikdo si nemyslí, že si nějaká "hrozná" Ono je to někdy těžké, vždycky se můžeš trefit do nějakého citlivého místa. Chce to jen více přemýšlet nad tím co řekneš (hrát volejbal je ok, na tom fakt není nic nedospělého).

Reaguji na martinam: Reaguji na Nympha:

No nevím, ale dle mé zkušenosti holky které takto útlocitně reagují na jakoukoliv poznámku o postavě od štíhlé holky (a to poznámku jakéhokoliv typu: "chci přibrat", "nelíbí se mi moje nohy", cokoliv), tak takové holky jsou naopak té štíhlé schopné říct věty typu "ježiš ty jsi vychrtlá", "to jako nejíš" apod., a to i na veřejnosti ... Takže nechápu - holka při těle může štíhlé urážet libovolně, ale jakákoliv poznámka týkající se postavy od štíhlé holky se bere jako něco co se nedělá, aby nedejbože méně štíhlá slečna neměla mindrák? To je normální? .... Nympha se svěří kamarádce, že má vážné problémy s jídlem, a holka se urazí a řeší pouze to, jak v tom případě vypadá ona - správná kamarádka by se ti snažila pomoci a vyslechla by tě, její reakce mi přijde jako nehoráznost

Nikdo by neměl urážet, to je jasné...

Ono by ani hubené holce, která třeba nemá žádná prsa a má z toho midnrák, nebylo příjemné, kdyby si její kamarádka stěžovala, že má jenom dvojky a tím pádem malá prsa a jak to vypadá hrozně atd...

To mi také nepřipadá ok.

Spíš jsem myslela, že není dobré stěžovat si kámošce, že těch mých 55 kg je děsných, když ona jich má 70 a já vím, že je z toho neštastná - protože to je vážně hloupé.

Je mi tak nějak jedno, že mě tu někdo sežere zaživa, ale zdá se mi, že ty tvé známé jsou trochu přecitlivělé. Samozřejmě nemůžu posoudit, jestli ti to někdy neujede, ale z příkladů, které si uvedla (váha a ego), bych já osobně nedělala nějaké velké drama.
Každopádně změna osobnosti je zatím neproveditelná (kromě lobotomie). Je ti 21, užívej si života a kašli na nějaké "usedlejší" slečny. Nemusíš žít podle pravidel někoho jiného.
Nevím, jestli to tu padlo, ale ozvali se proti tvému chování i kluci a jestli ano, jak konkrétně? (a teď nemyslím, že by je poslaly jejich drahé polovičky na trestnou výpravu)

Máš kolem sebe špatné lidi. Zkus změnit je. Taky jsem měla tyhle kamarádky, které vše urazilo nebo si myslely, že se mám kdo ví jak. Byla pořád nešťastné a že ony si nemůžou dovolit to a tamto. Vyměnila jsem a jsem spokojená. Očividně je na tobě něco žere.

Holky teď jsem byla na výletě a na večeři s kamarádkou a svěřila se jí a na rovinu se jí zeptala jak to se mnou je. Bylo mi řečeno, že ano občas první mluvím než myslím, ale také se umím omluvit a litovat toho což jí příjde důležité. Kamarádka mi příjemně zvedla sebevědomí a já se cítím zase lépe.
Neřeší to ale problém co s kamarádkami = známými... Vím, že bych to neměla řešit, ale není mi příjemné být středem pomluv a občas jsou to dost zákeřné věci, které si bohužel beru moc k tělu
Jde navíc o kolegyně což nejde přerušit kontakt a někam jí poslat ( ). Nedokážu se ale přetvařovat...
Ač ke mě kamarádka byla hodná, stále si myslím, že chyb mám spousta a stále budou situace kdy si nedokážu vše co chci říct první rozmyslet (alkohol, afekt) a nechci být ta co říká to co tak nemyslí.
Se zaměřením na tento problém, máte ho některá taky? Jak to řešíte?

Mě kluci akorát říkají, že moc mluvím ale to jen znamená že jsem ženská

Bohužel to nejde, je to škola, práce a okruh lidí, které znám roky A některé lidi nechci odepsat, mám je ráda.

Četla jsi vůbec tu diskuzi? Vždyť i sama Nymfa si uvědomuje, že se nechová vždycky dobře a chce poradit.

Super.
Změna povahy je běh na dlouhou trať, ale když se chce, tak jde všechno.

Nečetla jsem se celou diskuzi, ale z těch pár přípisků od Nymphy se mi zdá, že chyba není ani tak (anebo jen) v ní. Lidi, co se kvůli každé poznámce uráží a vše si vysvětlují jako útok proti sobě, jsou taky příšerní. Stejně tak jako zamindrákovaní, kteří nesnesou, když se ostatním něco daří.

A prostě každý jsme nějaký a ti, kdo nás mají rádi, nám nějakou tu špatnou vlastnost snad opustí, ne? Koneckonců jako jiní odpouštějí špatné vlastnosti a nedokonalosti jim. Většinou největší kritici bývají ti nejmíň dokonalí.